Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Doubravka,
ztra Ilona.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Bylo, nebylo...
lánky s tímto názvem budou vyprávt píbh a vy si mete zatipovat, zda je píbh pravdivý i ne. Tipovat budete v piloené anket. To, zda se píbh stal i nestal se dozvíte v píštím pokraování seriálu.
 
Nezapomete na vánoní stromek!
Jednoho roku, a je to docela dávno, mla naše rodina docela smolný rok. Naše rodina, to je babika velitelka, ddeek poboník, sestra a švagr se dvmi dtmi, a moje malikost, osamlá, ale šastn osamlá matka s díttem jedním.
Popisovat všechny peripetie, které nás pronásledovaly a niily naši dobrou mysl tohoto roku by bylo dlouhé povídání. V duchu tohoto  praštného roku se ovšem odehrál i jeho konec.
 
Vánoní shon známe všichni, zvlášt, kdy jsou malé dti, a vánoce jsou ním výjimeným nejvíce pro ty jejich rozzáené oi, pekvapené obliejíky a radost. Úkoly byly rozdleny, ale v tom zmatku se njak pozapomnlo na urení osoby, která zakoupí vánoní stromek. Od urité doby se nkdo vzbouil, pravdpodobn ten, co kupoval stromek kadý rok, a usneslo se, e se v koupi budeme stídat. Vdycky strojíme stromeek v poledne na Štdrý den, tajn, aby dti nevdly, a první jejich pekvapení je, kdy je zavedeme za zvuku vánoních koled do - do té doby písn steeného pokoje, kde u je stromeek  rozsvícený, s prskavkami, a pod ním plno balík. Všechen ten shon a pobíhání stojí za tch pár  minut nelíeného štstí, radosti a výskotu dtí.
Stromeek vtšinou strojím já, babika se sestrou dokonují pípravu hostiny a poslední úpravy interiéru, ddeek se švagrem rozebírají zbytenost enských starostí, a jak oni by to zvládli levou zadní, ovšem, kdyby je k tomu ty enský pustily. A také ligovou hokejovou sezonu.
 
Bylo dvanáct hodin a já se zeptala tiše ddeka, jestli je stromek ve sklep, nebo zase umn uvázaný pod njakým oknem i balkonem.
„Stromeek? Já ho letos nekupoval!“, se zcela nevinným obliejem se ke mn dda obrátil. Švagr zvedl oboí, a dl: „My jsme ho také nekupovali…“. Do duše se mn vkradla obava, e babika pi své neskonalé ivosti, organizaním schopnostem a inorodosti, ke kaprm, ingrediencím na salát, peení cukroví, nákupu svcených oplatk, shánním povidel na omáku, urputném boji o banány, pomerane a mandarinky,  úklidu svého bytu ( bez pomoci pravideln onemocnlého tatínka), kupováním dárk – protoe jen ona vdla, co kdo opravdu nutn potebuje, a kde se to dá sehnat za nejlevnjší peníz, pikoupila tak njak mimochodem i dvoumetrový vánoní stromek.
 
I zaskoila jsem na kus ei do kuchyn, kde to vonlo, smailo se, míchalo, bublalo – a babika ve svém ivlu dávala píkazy seste, co má podat, odloit, pinést, zamíchat, uloit.
„Mami, kde je stromeek?“, zeptala jsem se s jistotou, e ho vyloví snad z hrnce, kde se vaila štdroveerní polévka.
„STROMEEK? Ja?“, zahlaholila do dne, který má být plný klidu, míru a pohody. Své zvolání umocnila výtem všeho, co musela udlat pro zdar slavnostního dne, a svj ne zcela emocí prostý projev ukonila: “To jsem mla eše sháat stromek, bo vas je tu malo! To nst schopni se domluvi? To ma by všecko na mn, ni?“
 
Podívali jsme se po sob, i dti zpozornly, e je nco jinak. Babika toti vylezla z kuchyn, co se v jiné roky nestávalo, ta vystoupila jako Najáda z bystiny tsn ped veeí, tímaje v ruce rodinnou porcelánovou mísu, a v ní štdroveerní neopakovateln výbornou polívku. Ddeek i švagr se naopak zmenšili do podoby dvou ze sedmi trpaslík, a skrili se v keslech. Sestra rychle soustedn a neten míchala, co babika neekan a trestuhodn opustila, a já stála uprosted s nmým konstatováním: Tak letos stromeek nebude. Shánt stromek odpoledne na Štdrý den v dobách rozvinutého socialismu bylo holé šílenství.
 
Ten rok stromeek nebyl, posbírali jsme všechny vtve, které jsme našli kolem popelnic, kdy ádn vybavené, a hlavn sehrané  rodiny u dostrojily, a zbytené vtévky odhodily. Ddeek se švagrem bez nejmenšího protestu jali vyrábt z tchto ubohých pahýl nco, co by aspo vzdálen pipomínalo vánoní stromek. Jeliko jsme rodina pospolitá, a v krizových situacích stojíme pi sob, všichni – i dti – se tváily, e to prost stromek JE.
 
Dalšího roku byly vánoce ješt zajímavjší, a to práv díky této celkem banální, a v mnoha rodinách bné situaci.
 
Tento prbh našich jinak vdy dokonalých vánoc jsem vyprávla kadému, koho jsem potkala. U pár lidí jsem dokonce zaznamenala záblesk zadostiuinní, protoe jsme svými vánocemi, vdy naplnnými láskou, faktem, e jsme se sešli celá rodina, a dodrováním všech vánoních zvyk, které nám odkázala naše prababika, lezli nkterým nespokojencm a odprcm vánoc zejm siln na nervy.
 
Já jsem pro jistotu koupila u v listopadu stromek umlý. Pravda, nebyl to ádný zázrak, ty první vánoní umlé stromky, to byla kovová trubka, a ní pidrátované takové divné chuchvalce neho zeleného, ale pipomínalo to stromek rozhodn více, ne loni „uhákovaný“ úkaz.
Situace se zaala vybarvovat asi ti dny ped vánoci.
„Máte u stromek?“, zeptal se kupodivu, zejm omylem krátce stízlivý soused babiky. „Nemáte! Letos se mete spolehnout na mn! Já vám pinesu strom, e vám polezou oi z dlk!“.
No lezly, co bych zapírala.
Babika nic nenamítala, nakonec – takový jeden stromek v záloze je lepší, ne ádný stromek. Kdo ví, jestli dda letos zase nezklame! (u msíc ho astovala otázkami, zda se u nho neprojevují další (?) píznaky staecké sklerózy, zda si pamatuje, co mu kdo ekl, a hlavn, co má udlat!) Švagr, aby odinil svj loský domnlý hích, zaobstaral strom velikosti „Stromu republiky“ na Václavském námstí pímo od njakého lesníka. Ddeek ale zatím, ostatn jako vdy ped dobou neuváeného rozhodnutí stídání kupc, podplatil jednoho prodavae, aby mu schoval strom skuten zázraný, jedinený a monstrózní, abychom si vynahradili loského neduivce.
 
Den ped Štdrým dnem jsem byla ješt v práci, a kolega, který znal kadé hnutí mysli, kadé hnutí tla i kadou katastrofu v naší rodin si to pihasil neekan v dob své dovolené do kanceláe. Byl v lyaském obleení, na hlavice ervenou epiku, na oblieji ervené tváiky, a v ruce – obrovský strom! „Aby se vám to letos vyvedlo!“, zahlaholil, na schodech zvolal ješt obligátní „ Tak šastné a veselé!“, a zmizel.
 
Ješt v ten  den  jsem dotáhla silou vle, která zvítzila nad rozumem, e dv takové obludy sama do autobusu nenarvu, do bytu babiky a ddeka stromky dva. Umlý, a ten ohromný strom kolegy. Manipulaci s ním v prostedcích hromadné dopravy pokládám dodnes za jeden ze svých nejlepších sportovních, ale i diplomatických výkon.  Dala jsem je oba na balkon u chodb, a tiše zas zmizela. Na Štdrý den se scházíme zhruba kolem deseti a jedenácti hodin dopoledne. Já jsem pichvátala poslední, protoe synek dsn zdroval, a lezl mn na nervy. Poád nco kutil a balil a vzdychal ve svém pokojíku.
 
Kdy jsme oteveli dvee, babika na mne vrhla vyítavý, tém vradící pohled. Sestra se hystericky chytala u sporáku za hlavu, kterou mla pro jistotu z poloviny zaboenou v nejvtším hrnci, ddeek zasmušile kouil, a hledl z okna. Švagr se asi zbláznil, nebo se smál, a nemohl mluvit.
„Proboha, co se tu dje?“, zeptala jsem se zase v neblahém tušení, e se OPT nco zapomnlo.
„Ale, celkem nic“, dl dutým hlasem ddeek. „Tvj švagr ukradl na Václaváku strom
 republiky, nevím, jestli ho letos nebudeme muset v pli uezat, a budou z nho DVA!“
Hrklo ve mn – a co ty  moje dva krásné stromky, tajn ponechané na balkon?
„No, a pedstav si, e na balkon nám „nkdo“ postril dv údsná košata, a jedno dokonce umlé!“, znechucen si málem odplivnul ddeek, a vrhnul na mne výhrun výmluvný pohled. „Take máme stromky tyi a pt.“
„Jak to tyi a pt, ti, ne?“, nechápav jsem se doptávala. U jsem byla dokonale zmatená, ale do tí snad ješt poítat umím!
 
„Dvico, i neznaš svojeho tatu! Ten pitah další strom, a ješt za uplatek“, co byl pro babiku smrtelný hích, a dle jejího názoru v Desateru tento ohavný in ml být na prvním míst.
Situace zaala být nepehledná, u jsem nevdla, kolik tch strom máme. Aha, švagrv strom se rozplí…
Dcka byla zatím pilepená na obrazovce, a hltala Pyšnou princeznu, a tu zazvonil zvonek. Otevít jsem šla já, stále jsem toti stála v pedsíni v kabát, a celá konverzace probíhala tak, e jsem pipomínala Lotovu enu.
Po otevení dveí u jsem byla jako solný sloup. Ve dveích stál – tentokrát jako obvykle dokonale oralý soused, a nesl nám – hádejte co?
No pece strom.
„ A, aehm, abyst vdli, tu sem vzal ten nejvtši kerý mli, dostanu dv stovky!“.
 
Bohaté, lesem vonící, a hlavn velmi veselé byly tyto vánoce, a nezapomenu na n! Nastrojila jsem sice stromek jen jeden, spravedliv jsme ho vylosovali (vzhledem k fyzické pevaze švagra byl pouit jeho), ale ty zbylé jsme dali, krom té umlé trubky do kbelík s vodou do pedsín, a pekrásn vonly!
 
Peji Vám všem aspo jeden malinkatý stromeek, a nejlépe, kdyby ho vám pinesl nkdo, kdo vám chce udlat radost. Ale aby byl stízlivý! Ten „oralecký“ strom byl toti taková suška, jako po obrn, úplavici a TBC, vtve zaínaly v polovin kmenu, a jehlií ve tetí tetin. Ale vonl taky.
Pro ukonení - mj zkoprnlý synek vytáhl umolousaný balíek, ve kterém ml vystiené ze zeleného papíru njaké podivné útvary, které vzdálen pipomínaly stromy vánoní. Ml jich pt. Pro kadého dosplého jeden – abychom mli jistotu, e letos stromek bude! A to se do té doby tváil, e neumí do pti napoítat.
Dagmar Jarošová
Bylo nebylo...(1) le
Bylo, nebylo...(2) pravda
 


Komente
Posledn koment: 25.12.2006  22:24
 Datum
Jmno
Tma
 25.12.  22:24 Josef
 21.12.  15:30 hera
 21.12.  11:18 Marie
 21.12.  07:14 Dana
 20.12.  23:19 Ludmila T
 20.12.  21:19 Marie u ns se to stalo tak
 20.12.  12:30 Jan
 20.12.  01:17 prababika