Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Vendeln,
ztra Brigita.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

MADE IN TAINWAN - III.
Jak Tomáš a Béa putovali…
 
Uplynul moná ji msíc a nkolik týdn od doby, co jsem napsal poslední lánek. Z tohoto dvodu bych pedn chtl tuto situaci osvtlit. I kdy to moná na první pohled nevypadá, na Taiwan jsme nepijeli pouze si uívat, ale také studovat. Já jsem tu ml navíc v plánu do konce ervna dokonit svou diplomovou práci. Dalo to zabrat, ale podailo se! Diplomka, mající nco pes sto stránek, leí odevzdaná na katede a nyní se jí ji nejspíš prokousává oponent. Snad ke mn bude posudek milostivý, za úspch jsem se samozejm nezapomnl pomodlit u zdejšího „studijního“ boha.
Vzhledem ke konci semestru jsem však ml té další povinnosti na místní univerzit. Mezi ty patila i závrená prezentace na pedmt „Business Environment and Current Issues“ (zhruba peloeno: Obchodní prostedí a aktuální témata). Se samotným obsahem pednášky vás nebudu nudit – týkala se logistiky. Spíše je zajímavjší, co se dlo po jejím konci. Profesor nakoupil za své peníze nco kolem 15 pizz, njaké to smaené kue, pár zákusk a rzné nápoje na spláchnutí toho všeho jídla a pohostil nejen své studenty, ale rovn pítomné hosty. Jen ten, kdo m dobe zná, si asi dokáe pedstavit, jak se mi rozsvítila oíka, kdy pede m na lavice s pokynem „jezte“ vyskládali a oteveli tolik krabic (odhadem 15) s pizzou. Tato italská specialita je toti mým oblíbeným jídlem a pokud k tomu nadto pidáte tyi msíce diety o rýi a nudlích, chuová extáze se dostavila tém okamit. Pipadal jsem si opt  jako malé dít v cukrárn, avšak s tím rozdílem, e tentokrát jsem mohl vše okusit. Neptejte se m, kolik jsem toho sndl – hodn. Takové zakonení výuky bych si klidn nechal líbit i v echách a ne pouze kvli jídlu. Studenti s uitelem a mezi sebou voln hovoili, probírali blíící se prázdniny a udlali mnoho spolených fotografií.
Jaká je situace pi zakonení pedmtu u nás? Zápis známky do indexu, potesení rukou a sbohem. Tím nechci íct, e je na tom nco špatného. Prost se pouze jedná o jiné kulturní zvyklosti (mimochodem práv o nich byla má diplomová práce). U nás by se rovn v porovnání s Taiwanem teba jen tko stalo, e by profesor první pl hodinu výuky ukazoval fotky ze své dovolené a následn o stejný as prodlouil pednášku. Dokáu si pedstavit myšlenky vtšiny eských student: „A si je ukáe, kdy chce. Alespo se nebudeme muset uit a hodina snad rychleji ubhne.“ Po pti minutách petaení: „Co si to k ertu dovoluje? Nejdív ukazuje fotky, které m stejn nezajímají, pak nestíhá a te chce, abych zde sedl, kdy u jsem plánoval být dávno nkde jinde. Dám mu ješt chvilku a poté se vypaím.“ Na Taiwanu byste však mohli odchodem ped ukonením hodiny a bez náleité omluvy uitele znan urazit.
Kadopádn semestr skonil a do odletu nám zbývalo nkolik týdn volna. A jak je nejlépe vyplnit? Samozejm cestováním. Následuje tudí krátké vyprávní, jak se dlouhý Béa (ínsky Bu Qie Jia; ti Buejda) a bystrozraký Tomáš (ínsky Tueng Ma Xiu; ti Tonmášju)  zabalili batohy (peci jen jsou praktitjší ne uzlík), vydali se za sedmero hor, sedmero ek a spoustu tunel na západní pobeí Taiwanu, aby si tam zkusili karaoke, nechali se namasírovat a okusili spoustu exotického jídla. Boj s draky a osvobozování princezen se tentokrát nekonalo. Takové vci na dovolené nepraktikujeme.
 
KAOHSIUNG
Nejprve jsme po ptihodinové cest vlakem zavítali do Kaohsiungu, druhého nejvtšího msta na Taiwanu. Jedná se o moderní metropoli, momentáln pouze trochu rozkopanou. Buduje se zde toti KMRT – Kaohsiung Mass Rapid Transport – prost metro. Zárove jde o místo, kde studují zbylí tyi eští studenti. Ani jednoho z nich jsme však nepotkali. Kluci se vydali za velkým Maem do íny, holky zase objevovaly krásy Thajska, Vietnamu a dost moná i dalších zemí jihovýchodní Asie. A tak nám po vtšinu asu byly prvodkynmi dv sympatické Taiwanky, Karen a Kelly, a jejich francouzský pítel Pierre.
Práv ty druhý den našeho pobytu navrhly, zda bychom si nechtli vyzkoušet karaoke (KTV), jen je na Taiwanu velice populární. Této aktivit jsme se s Tomášem od poátku našeho pobytu pomrn zdárn vyhýbali, ani jeden z nás toti nepatí mezi excelentní zpváky. Naše kvality tak tkví zejm jinde, jen objevit kde. Sice jsem ml na stední škole z hudební výchovy jedniky, avšak ty nebyly za zpv i za hraní na njaký hudební nástroj (pokud nepoítáte cinkání na triangl a klapání dívka o dívko), nýbr za nauení se skladatel a jejich dl. V tu chvíli si však náš zdravý rozum vzal rovn nejspíš volno a tak jsme bez vtších protest souhlasili.
Pod dojmem získaným z amerických film a seriál jsem si ped odletem z eské republiky vdy karaoke pedstavoval jako velkou místnost s televizí a pódiem, na kterém potící se amatérští zpváci ukazují své ne/umní, pi em publikum je za jejich vystoupení pokadé náleit odmní. Funguje to však jinak. Kadá skupinka zpvák toti dostane vlastní místnost. Na první pohled to vypadá tak trochu jako hodinový hotel, v pokojích se však namísto postelí skrývá televize, pohovka, mikrofony a poíta, z nho si lze vybrat písniky dle svého pání. Výkony tak slyší pouze vaši pátelé a nikdo jiný.
Jasn nejlepším zpvákem mezi námi byl Pierre. Jeho Elvis byl skoro k nerozeznání od originálu, a se mi nechtlo vit, e se nejedná o njaký druh playbacku. e zpíval skuten on, jsem poznal a tehdy, kdy pedal mikrofon m a Tomášovi. Z našeho duetu písn Imagine by nejspíš Lennonovi popraskaly i jeho slavné kulaté brýle. Urit to však zapíinila pouze naše nerozezpívanost a mírné nachlazení z neustálých pechod mezi klimatizovanými budovami a horkem na ulicích ;-). A moná taky ne.
Za námahu jsme se následn odmnili výbornou veeí a té hodinovou masáí našich rozlámaných tl. V podniku nás nejdíve usadili do kesel, nohy ponoili do horké vody s pímsí ehosi ne zrovna voavého (moná síra) a promasírovali hlavu a krk. Poté jsme se pesunuli do jiné místnosti, pevlékli se a ekali, co se bude dít. Zvlášt já jsem byl napjatý, ponvad jsem pedtím nikdy nic podobného neabsolvoval. Za chvilku u ale nastoupili naši maséi, v mém pípad zhruba padesátiletý Taiwanec. Posuky naznail, abych se natáhnul na lehátko, hlavu stril do otvoru s výhledem na podlahu, co jsem uinil, a zbytek celého procesu u tak pouze slyšel a samozejm cítil rzné pleskání, prohmatávání a praskání kostí. Bylo to velmi, velmi relaxující a tím pádem jsem se po skonení blaen usmíval jak msíek na hnoji. Mimochodem bhem masáe hrála neustále hudba a k mému pekvapení zaznla i ást Vltavy od B. Smetany.
Stres však zaívala Mimi, Karenin pejsek. Té muselo pipadat, e její panice hrubým zpsobem ubliují, celou hodinu kuela a doadovala se pozornosti. Pravda, z poátku jsem se choval skoro stejn, ponvad na m masér trochu pitlail, u Mimy to však nakonec bylo spíše tím, e se jí chtlo na záchod, co bohuel v záptí zakusil koberec.
 
TAICHUNG
Následující ráno jsme nasedli do autobusu a vydali se smr Taichung. Tam nás u na zastávce ekal Stephan, pítel Nikki – studentky, je nám na Taiwanu výrazn pomáhá peít. Práv on byl tím, kdo nám na svých kolejích poskytl místo kde na noc sloit hlavu a zárove pislíbil ukázat Taichung a jeho okolí. Poté se k nám i pes potáení zmatky, kdy jsme si navzájem zavšovali, pípadn rovnou nezvedali telefony, pipojila ješt Mya, velmi sympatická a milá Taiwanka, kterou jsem té poznal na NDHU (Nation Dong Hwa University).
Ze všeho nejdív jsme zamíili k moi. Ne e bychom u nho na Taiwanu nebyli hned nkolikrát za msíc, tentokrát to však bylo peci jen trochu výjimené. K oceánu jsme ani nedošli, ped ním byla toti rozlehlá plá (lepší výraz m nenapadá), zatopená zhruba 4 a 5 centimetry vody – v podstat takové obrovské brouzdališt o ploše nkolika kilometr tvereních se spoustou bahna, písku a malých krab, kteí ped lidmi bleskurychle zalézali do vykopaných dr. Samozejm nám to nedalo a pár jsme jich chytili a podrobili dkladnému zkoumání. Škoda jen, e jsme s sebou nemli náhradní obleení. Šlo by se tam úasn vyblbnout – rozpoutat blátivou bitvu, rozebhnout se, skoit a klouzat se bahnem po biše apod. e je nám u pes dvacet? A co.. :-)
Na druhý den Stephan pozval i dv své kamarádky. Pro zmnu se tedy jako msíek na hnoji tváil Tomáš, kdy se s nimi a Myou tísnil na zadní sedace auta. Po asi hodinové jízd jsme se ocitli v menším msteku, které bylo ji v dopoledních hodinách zaplnno spoustou turist. Zaparkovali jsme tedy auto a pro poteby pepravy na míst zapjili jedno dvoukolo a tyi speciální motocykly-kola s elektromotorem. S Tomášem jsme se chopili „Harley“ a pi maximální rychlosti zhruba 20km/h tak zaívali pocity ne tolik rozdílné od tch, jen mli Peter Fonda a Dennis Hopper v kultovní Bezstarostné jízd. Následovala prohlídka staré školy, elezniní stanice a ásti muzea kuriozit, kde se nkteí z nás ochotn vyfotografovali s ivým hadem – brrr.
Posléze jsme znovu nasedli do auta a pemístili se k Sun Moon Lake (Jezero slunce a msíce), které patí mezi nejnavštvovanjší atrakce na Taiwanu. To mi tak trochu  pipomínalo rozlehlejší Máchovo jezero. Namísto Bezdzu se však na nedalekém kopci tyila nkolikapatrová pagoda, jinak vše stejné - nkolik ostrvk, jeden ásten potopený díky zemtesení (to na Máchái snad zatím nehrozí, tam si vystaíme se sinicemi), a spousta výletních lodí. Vyhlídkovou plavbu jsme si tak zajisté nemohli nechat ujít.
Naše putování jsme pak zakonili návštvou slavné továrny na rzné alkoholické nápoje a pilehlé prodejny. Tak schváln, co myslíte, e jsme v tomhle podniku jako správní eši zakoupili a ochutnali? Odpov: nanuky.
 Potom jsme se u vrátili do Taichungu a prošli si jeden z nejvtších noních trh na Taiwanu, na nm jde sehnat patrn naprosto všechno – jídlo, obleení, ivá zvíata a spousta dalších vcí. Mj nos tak zase pocítil mnoho nových a dosud nepoznaných vní. A to bylo pro ten den vše.
Nazítí nás opt ekalo moe. S Tomášem jsme si toti chtli podruhé v ivot vyzkoušet surfing. Alespo m osobn tento sport velice zaujal. Ne, e bych chtl být pesimistou, bohuel mi ale nco íká, e v echách mi nebude stait hodinová jízda autem k cest na místo s vhodnými vlnami. Na Taiwanu to však moné je a tak jsme ji dopoledne stáli na plái nedaleko Taichungu se surfy v podpadí. Hned zprvu jsem se mírn vydsil, ponvad vtšina pláe byla pokryta stovkami malinkatých kuliek z písku. Nco podobného jsem ješt nikdy pedtím nespatil. Kdy jsem se na to zeptal Myai, ta pomrn trefn odpovdla: „To je práce krab. Co mají taky celý den dlat?“ To nevím, kadopádn my jsme se hned vzáptí vrhli do vln a s pár pestávkami si vtšinu dne uívali ve vod. Anketní otázka: „Která ást tla podle vás trpí pi surfingu nejvíce?“
Poté jsme se k veeru pesunuli do msta a vydali se na „hot pot“ (horký hrnec). Název skuten odpovídá procesu, který v restauraci následoval. Tam vás usadí ke speciálnímu stolu, v nm jsou umístny hrnce. Ty jsou bu sdílené, pípadn má kadý svj a obsahují vaící polévky rzných chutí, ve kterých si musíte jídlo sami pipravit. Nejdíve si tedy vyberete, na co byste asi tak mli chu, a to vše posléze naházíte do zmiované polévky. Potíe nastávají zvlášt pi sdílení, kdy se velice rychle zapomene, co komu patí. Tento problém však Tomáš  díky své zálib v krevetách (shrimps) a dalších moských potvorách záhy vyešil. Konzumoval toti skoro výhradn tyto pochutiny – a ím víc to mlo nohou, oí nebo písavek, tím lépe. Své jídlo si tedy vdy zaruen poznal, bylo schopno na nj mrkat.
A to je skoro vše. Touto veeí jsme naši cestu po západním pobeí Taiwanu uzaveli a druhý den se pomrn náron vrátili do Hualienu – figurovalo v tom jedno rozbité auto, jeden zmeškaný a jeden skoro zmeškaný vlak a pár hodin cestování navíc. Nakonec jsme však v poádku ivi a zdrávi dorazili zpt.
Betislav Stromko
 
 
FOTO:
obr1 – závrená prezentace
obr2 – Kaohsiung – výhled z okna našeho hotelu
obr3 – Kaohisiung – Karen a Kelly
obr4 – Taichung – brouzdališt
obr5 – Taichung – krab z brouzdališt
obr6 – Taichung – Tomáš se Stephanem na „Harleyi“
obr7 – Taichung – napsané prosby studijnímu bohovi
obr8 – Taichung – sedlo z muzea kuriozit (pro mue ponkud nepraktické)
obr9 – Taichung – Stephan a Mya na potopeném ostrvku
obr10 – Taichung – tomu íkám poádná láhev
obr11 – Taichung – surfai
obr12 – Taichung – Tomášovo jídlo
 


Komente
Posledn koment: 14.07.2006  10:06
 Datum
Jmno
Tma
 14.07.  10:06 Ivo
 13.07.  20:35 emach
 13.07.  13:20 Karla
 13.07.  10:19 emach
 13.07.  07:31 Zdenka
 12.07.  19:09 Dana
 12.07.  17:11 Zdenk nco k rychlosti
 12.07.  16:59 Jarka
 12.07.  15:55 Marcela
 12.07.  07:05 Kamila