Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Norbert,
ztra Iveta,Slavoj.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

František eníšek - malí

František eníšek je vdy spojován pedevším s umleckou generací Národního divadla, pedevším spolu s malíem Mikolášem Alšem (1852 - 1913) a sochaem Josefem Václavem Myslbekem (1848 - 1922).

Narodil se 25. kvtna 1949 na Novém Mst v Praze - v itné p. 610 - na rohu Štpánské ulice. Jeho otec Josef eníšek byl pomrn zámoným kupcem a pál si, aby syn následoval kariéru dvou svých píbuzných, kteí byli vyššími lesními úedníky, a proto studoval nejdíve František nmeckou niší reálku. Tehdy se zaalo projevovat jeho malíské nadání. Ze zaátku se to otcovi píliš nelíbilo, ale nakonec se dal umluvit a jednomu ze svých zákazník, jakémusi malíi Zimmlerovi z Vršovic, který mu prý byl dluen, svil synovo umlecké vzdlávání. Pan preceptor doporuil koupi olejových barev, nauil, jak se barvy z plátna smývají vodou a povaoval svj dluh za splacený.

Dalším uitelem Františka eníška byl malí historických výjev, bydlící v sousedství, Karel Javrek (1816 - 1922). Javrek byl vynikajícím kreslíem, take dal svému ákovi podstatné základy pro jeho pijetí na Akademii výtvarných umní v roce 1863, tehdy sídlící v praském Klementinu. eníšek se stal ákem tehdejšího editele akademie Eduarda von Engertha (1818 - 1897). Engerth byl pedstavitelem malíského nazarénského smru, co byl klasicistní smr, zobrazující náboenské námty a navazující na umní italského malíe Raffaela (1483 - 1520).

Kdy byl Engerth povolán v roce 1865 jako profesor na malískou akademii do Vídn, odešel eníšek s ním a zúastnil se tvorby kartón pro vídeskou Dvorní operu (nyní Wiener Staatsoper). V roce 1866 byla Víde okupována pruskými vojsky a tehdy se František eníšek vrátil dost dobrodrun oklikou pes Linec a eské Budjovice zpt do Prahy a na akademii pak studoval opt u dalšího jejího editele Josefa Mathiase Trenkwalda (1824 - 1897), u nho patil k nejoblíbenjším ákm. Trenkwald pešel také v roce 1872 do Vídn.

V roce 1869 vystavoval eníšek na ofín obraz „Lazar ped branou bohatého prostopášníka a na rok se stal jednoroním dobrovolníkem rakouské c. a k. armády.
Od roku 1871 byl lenem Umlecké besedy.

Ped svým odchodem do Vídn v roce 1872 se Trenkwald postaral o to, aby se jeho áci uplatnili na výzdob schodišt Thunovského paláce v Nerudov ulici na Malé Stran (dnešní Italské velvyslanectví), které upravil architekt Josef Zítek (1832 - 1909). eníšek spolu s malíem Josefem Tulkou (1846 - zmizel 1882) namaloval alegorie, znázorující bh lidského ivota. Byla to jakási generálka pro pozdjší výzdobu Národního divadla. V té dob vystavoval eníšek na výstav na ofín kartóny „Píchod do nového sídla“ a „Obínky“. Ml spolený ateliér s polským malíem Alfredem von Wierusz-Kowalskim (1849 - 1915) a Václavem Broíkem (1851 - 1901) na Mariánském námstí v Praze. Na akademii se vrátil v roce 1874 v dsledku toho, e ml na základ ádosti Spolenosti pátel umní pedstavit novému editelovi akademie, holandskému malíi Janu Swertsovi (1820 - 1879), jaká je úrove absolvent praské školy. - Ale stejného roku maloval ve Vídni podle návrhu Trenkwaldova obraz „Zjevení se Krista“, urený pro kostelík na hoe Tábor.

Jeho praský uitel Swerts mu zprostedkoval další práci, tentokrát v Belgii, kde podle jeho návrh maloval v r. 1875 spolu s malíem Bohumírem Gódou Roubalíkem (1845 - 1928) nástnné obrazy na radnici v Courtray. Zde se pouil o historické malb belgické malíské školy. Následovaly ti roky práce ve Vídni, kde spolu s Josefem Tulkou a malíem Maximiliánem Pirnerem (1854 - 1928) pracoval na kartónech výzdoby oken pro Votivní chrám ve Vídni.

V roce 1877 se vrátil do Prahy a zaídil si spolený ateliér s malíem Antonínem Chittussim (1847 -1891). Tehdy nakreslil a namaloval pro vídeský salón H. O. Miethkeho akvarelový pohádkový cyklus „Zvíátka a Petrovští“. Na oslavu vzkíšení francouzského hospodáství po francouzsko-pruské válce v roce 1870 se v roce 1878 konala v Paíi všeobecná výstava (L´Exposition Universelle). eníšek získal stipendium na návštvu výstavy a pi návštv Paíe namaloval pro obrazárnu vídeské akademie kopii obrazu španlského malíe Diega Velázqueze (1558 - 1660) „Infantka Klára Eugénie“.
V roce 1879 byla vypsána sout na výzdobu Národního divadla a eníšek spolu s Mikolášem Alšem podali své návrhy pod názvem „Okídlená paleta“. Sout vyhráli a odjeli na studijní cestu do Itálie, co byla podmínka poroty. Po návratu nastala realizace návrh výzdoby Národního divadla. Zde bohuel nastal rozkol mezi eníškem a Alešem. eníšek tvoil uhlazen podle novorenesanních poadavk, vycházel z díla Josefa Mánesa (1820 - 1871) a inspiroval se dílem francouzského malíe Jeana Ingrése (1780 - 1867). Protoe ml u z ciziny vtší vhlas, získal si oproti Alšovi vtší oblibu v praských mšanských kruzích; jako Sokola - lenem Sokola byl eníšek od r. 1866 - ho hájil i Miroslav Tyrš (1832 - 1884) - kdeto Aleš ponkud ze souasného vkusu vybooval.

Spor o podíl obou umlc na výzdob Národního divadla nebyl dosud vyešen; tam, kde eníšek usiloval o plastinost a vyrovnanost, dával Aleš pednost kontrastu a dynaminosti. Mikoláš Aleš také nesdílel eníškovu ambicióznost, která mu byla bytostn cizí. - Bhem ivota obou umlc spolenost dávala pednost eníškovi, po jejich smrti byl více vyzdvihován Aleš. Z výzdoby Národního divadla jsou tedy nkteré obrazy malovány ve spolupráci s Alšem - napíklad luneta „alov“, pak velké alegorické obrazy „Historie“, Mythus“ a „ivot“. Na Mánesa obzvlášt navazuje stropní výzdoba hledišt Národního divadla s alegoriemi znázornnými Múzami jednotlivých umní - „Lyrikou“, „Epikou“, „Tancem“, „Mimikou“, „Hudbou“, „Malístvím“, „Sochastvím“ a „Architekturou“. Tyto návrhy byly výlun dílem eníškovým. Na strop foyeru jsou alegorické eníškovy obrazy „Zlatý vk umní“, „Úpadek umní“ a „Vzkíšení umní“. Pemalby tchto obraz po poáru Národního divadla byly sveny slovinskému malíi Januzovi Šubiovi (1830 - 1903) a Bohumíru Roubalíkovi, kteí pracovali pod eníškovým vedením.

eníšek vyhrál i sout na pvodní oponu, ta však shoela pi poáru Národního divadla v roce 1881. Na opon se uprosted vznášel Génius s vavínovým vncem v pravé a s palmovou ratolestí v levé ruce. Vpravo byla alegorická postava Hudby a vlevo Dramatu. Pod oponou byl vlys, který pipomínal Mánesv „ivot na panském sídle“. Drobné postaviky vykládaly z velké nákladní lodi stavivo k Chrámu znovuzrození. Vlevo byla alegorická postava Prahy a vlevo Vltavy. - Další oponu po poáru u eníšek pro zaneprázdnnost nemaloval, práce byla tedy svena Vojtchu Hynaisovi (1854 - 1925).

Na stn foyeru Národního divadla je eníškv obraz „“Zpv bohatýrský“. eníšek se svými pracemi stal velice známým a oblíbeným malíem. Vedle len své rodiny portrétoval rzné souasné osobnosti - své kolegy výtvarné umlce - Mikoláše Alše, Josefa Tulku, architekta Františka Schmoranze (1845 - 1892), loutkáe Antonína Kopeckého (1821 - 1885), rzné veejné osobnosti a šlechtice. Na jednom z jeho portrét byl i jeho pítel Josef Šebestián rytí Daubek (1842 - 1822), který byl jeho významným objednavatelem. Pro nj namaloval v roce 1882 jeden ze svých obraz, který je nejpopulárnjší, protoe byl kdysi rozšíen v reprodukcích po celé zemi - „Oldich a Boena“.

Pozdji se snachou tohoto eníškova pítele stala významná eská pvkyn Jarmila Novotná (1907 - 1994), ale k seznámení pvkyn s Daubkovým synem došlo a po smrti Josef a Šebestiána Daubka.

Velice asto pobýval eníšek také na zámku rodiny Daubkovy v Lítni, který byl místem schzek významných tehdejších umlc - kdysi i Josefa Mánesa, pak Maximiliána Pirnera, Josefa Václava Myslbeka a architekta Antonína Wiehla (1821 - 1885), který pozdji navrhoval vyšehradský Slavín. V roce 1882 navrhl eníšek sgrafito „Hájení praského mostu proti Švédm v roce 1648“, které je na novorenesanní budov dnešního Smetanova muzea na Novotného lávce v Praze. Nkteré z historických postav na nm namaloval Mikoláš Aleš. V r. 1884 podnikl s Daubkem cestu po Holandsku.

Roku 1885 byl povolán za profesora figurální kresby na nov zízenou umleckoprmyslovou školu v Praze (nyní Vysoká škola umleckoprmyslová v Praze). Jeho asistentem byl malí Jakub Schikaneder (1855 - 1924). Prvním editelem školy byl architekt František Schmoranz. Profesorem zde byl eníšek do roku 1896. V té dob navrhoval výzdobu pro nov stavné novogotické chrámy v Praze - pro karlínský kostel svatých Cyrila a Metodje a pro vinohradský kostel svaté Ludmily. Jednou z jeho zakázek byla i výzdoba stropu dvorního vlaku pro císae Franze Josefa I. Roku 1896 byla praská malíská akademie zestátnna a eníšek se stal spolu s Josefem Václavem Myslbekem jejím profesorem.

Od roku 1890 psobila v Praze eská akademie vd a umní Františka Josefa I. a eníšek se stal jejím lenem. Josef Hlávka (1831 - 1908), který byl iniciátorem a zakladatelem této vdecké instituce, objednal u Františka eníška císav obraz. Podmínkou svolení dvora toti bylo, aby mocnáv obraz namaloval význaný eský umlec, len této akademie. - Dlouhá léta se tato skutenost nezveejovala - obraz byl uchován zásluhou Hlávkovy nadace - a nyní je v majetku Akademie vd eské republiky.

Po smrtí sochae Bohuslava Schnircha (1845 - 1901) pracoval eníšek v jeho ateliéru v Mikovcov ulici p. 548 na praských Vinohradech. Pro výzdobu Pantheonu Národního muzea v Praze namaloval eníšek zaátkem dvacátého století lunety „Svatý Metodj dokonuje peklad Písma“ a „Libušino proroctví“. V letech 1903 a 1904 byl rektorem Akademie výtvarných umní. Za psobení na obou výtvarných školách vychoval mnoho slavných malí. Z jeho nejvýznanjších ák na Umleckoprmyslové škole to byl Jan Preisler (1872 - 1918). Dalšími význanými áky byli brati Špillarové - Jaroslav (1869 - 1917) a Karel (1871 - 1939), František Kobliha (1877 - 1962). Z dalších jmen je moné pipomenout: Jan František Gretsch (1866 - 1894), František Urban (1868 - 1919), Jan Ddina (1870 - 1955), Karel Záhorský (1870 - 1902), Arnošt Hoffbauer (1869 - 1944) Josef Antonín Zázvorka (1894 - 1980), Oldich Hlavsa (1889 - 1936), Rudolf Adámek (1882 - 1953), Jano Köhler (1873 - 1941) aj.

V roce 1903 namaloval eníšek monumentální obraz „Záhuba Adamit“ a v roce 1905 cyklus obraz o svatém Janu Ktitelovi. Cyklus obraz namaloval také v roce 1907 k opee Bedicha Smetany „Prodaná nevsta“. V letech 1910 a 1913 pracoval na kartónech pro Obecní dm v Praze. Na strop Grégrova sálu je triptych „ivot“, „Poezie“ a „Smrt“ a na zdi proti oknm je další triptych „Píse milostná“, „Píse válená“ a „Píse pohební“. Pro Smetanovu sí Obecního domu navrhl nástropní malbu. Z roku 1911 je obraz „Svatý Václav na koni“.

František eníšek byl enat s Barborou, rozenou Otradovcovou a manelé mli celkem šest dtí - ti dcery a ti syny. Syn František (1877-1935) byl otcovým ákem a úspšným malíem. Syn Julius byl úspšným strojírenským podnikatelem. Juliova dcera Máa eníšková - Pištková (1909 - 1982) byla herekou a maminkou dnešního významného filmového výtvarníka Theodora Pištka.

František eníšek byl uznávaným malíem a byl zahrnován poctami a do své smrti. Zemel 15. listopadu 1916 a je pochován na Olšanských hbitovech. Od roku 1936 je na jeho hrob jeho busta od sochae Ladislava Jana Kofránka (1880 - 1954). Ve foyeru Národního divadla je eníškova busta od sochae Miroslava Pangráce (* 1924). Ulic s jeho jménem není mnoho - vedle Prahy je to Líte, kde asto býval, Šestajovice, Ústí nad Labem a Ostrava.

František eníšek byl skvlý kreslí, nesmírn pilný a ukáznný malí, který velice dobe znal poadavky své doby na umní a zcela se tomu pizpsobil. Pipomínkou pro naši dobu je pedevším velká emeslná zrunost a svdomitost malíova, která dnes sice dost asto není na poadu dne souasných umlc, ale práv proto mají jeho díla pro souasnost tak velkou cenu.

 
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 29.05.2023  16:12
 Datum
Jmno
Tma
 29.05.  16:12 Dana Peklep
 28.05.  07:46 Von
 27.05.  10:43 Vesuviana