Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Norbert,
ztra Iveta,Slavoj.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Škola boh (4/4)
 
„Komukoli prospti meš, prospívej rád, mono-li celému svtu. Slouiti a prospívati je vlastnost povah vznešených.“
Jan Amos Komenský

 
***
 
Jak veer pokraoval, stídala se nejrznjší témata. Škola, uitelé, spoluáci, kamarádi, pijímaky, rodie, holky, kluci… Probrali jsme všechno, na co jsme si jen vzpomnli. Souasn s tím se také tenily zásoby vysokoprocentního pití a kadý z nás cítil uritou míru spoleenské únavy. Nejodolnjší se ukázal Ney, který souasn pil i ze všech nejvíc, naopak Lea, i kdy si drela odstup, z nás vypadala nejzmoenji.
Nkdy kolem plnoci jsem – nevím pro – najednou jakoby z dálky sledovala sama sebe, jak taním a vískám – ne, opravdu se to nedalo nazvat zpvem – na konferenním stole mezi hromadou pevrených sklenic a pestrobarevných obal od tyinek, chips, brambrek a okoládových sladkostí a bonbón. Ten parchant Ney si m zaal natáet zrovna v moment, kdy jsem škobrtla o njaký odpadek a porouela jsem se k zemi jak dlouhá, tak široká. Rozplácla jsem se na matin výstavním koberci, ale kupodivu jsem necítila ani ádnou pronikavou bolest, spíš jen jakýsi celkový tlak na kadikou pí tla. Rozehtala jsem se a vyhroovala Neyovi, e jestli to nkam nahraje, znásilním ho. Pak jsem ten koberec za kdovíkolik litr poblila. Chvíli na to se pidala Lea, ta naštstí trefila jen holou podlahu vedle gaue. Poád blekotala cosi na omluvu a jak se stydí a kde máme kýbl, ale já jen znaven mávla rukou: „Ser na to“ a njakou záhadou jsem se ocitla Alfiemu na klín.
„Tak co, chlape, nechceš jeden rajcovní tanec jen pro tebe?“ zapedla jsem jako koka a zaala se vlnit v bocích. Pipadala jsem si hrozn sexy, ovšem Alfie se tváil, jako kdyby si na nj práv depla dobe ivená jalovice a drtila mu pánev.„Seš zlitá jak doga,“ zahekal a pokusil se vyprostit. Uvznila jsem ho svými tunými stehny a vysmála se jeho naivní snaze. Sice ml IQ dvojnásobné oproti mn, ale nkdy hrubá síla vydá za všechny mozkové buky.
„Já se ti jako nelíbím? Nechtl bys to se mnou dlat?“ snaila jsem se pitisknout si jeho pravou dla na prso, ale smýkal se.
„Nech toho, Viki!“
„Uka ho,“ zaala jsem mu rukou pejídt po dínách a Alfie se vydsil ješt o stupe víc. „Kde se schovává? Pece nkde tady musí bejt… Pokud nejseš vykastrovanej.“
„Zatracen, Viki, dost u!“
„Ale copak, copak, copak to tu máme? Hm…“
„Nech toho!“
„Ale no tak… Trocha honníka, kterej kluk by tohle odmítnul? Nebo se ti snad nelíbím?“ zaínala jsem se cítit doten. Lea se zrovna pozvracela podruhé.
„Já to takhle nechci, Viki!“
„A jak to chceš? Pusou? Ty kane!“
„Ne!“ podailo se mu konen m ze sebe sundat – spíš teda shodit.
„Ty parchante,“ zasyela jsem, uraená a zostuzená.
„Musím na vzduch,“ zašeptala Lea.
„Beze všeho,“ zašeptala jsem. Ney se práv vrátil s hadrem a kbelíkem, netuším, jak ho dokázal v tom nepoádku, který panoval v technické místnosti najít – a jak vbec našel technickou místnost? – ale Ney byl zjevn mu inu a mnohých pekvapení. Lea se cestou ven praštila o posuvnou síku proti komárm – zapomnla jsem jí íct, e je pes dvee nataená.
„Já to nechci dlat jen tak,“ vysvtloval mi Alfie, kdy si ke mn kleknul a pomáhal mi vstát. Mluvil pomalu, hlasit dýchal a jazyk mu ztknul stejn jako mn. Dneska jsme to ván rozjeli. „Já to chci z lásky, Viki. S njakou… kterou budu milovat.“
 
 
„Ale ne, ty seš teda roztomilej,“ zablekotala jsem. „Proto t mám tak ráda. Roztomilej a naivní. Prost trouba.“
„No díky. Taky t mám rád.“
Ozvala se njaká další rána. Nejdív jsem váhala, jestli se neozvala jen v mé hlav, protoe na mé smysly u se nedalo v tuhle noní (nebo ranní?) hodinu extra spoléhat, ale Alfieho poplašený a trochu smšný výraz mi napovdl, e ten zvuk slyšel taky.
„Se ti koupou v bazénu vorvani?“
„Moná,“ vyprskla jsem smíchy. „Jen nevím, jak se do nj vejdou. Naše vana je vtší ne náš bazén.“
„Aspo máte zahradu,“ zamrail se Alfie, který vyrstal v byt.
„Jo, ti krát tyi metry a sousedi na kadý stran, to je terno.“
„Ty si poád na nco stuješ, Viki.“
„To bych nebyla já, abych drela hubu a byla s ním spokojená.“
To bych nebyla já, abych nebyla tak pitomá jak kráva!
Zahrada – bazén – Lea!
Vbec mi to nedocvaklo. Ani nevím, emu jsme se s Alfiem smáli, kdy se vrátil Ney, který pedtím vyléval zvratky do záchodu a te pišel s istým kbelíkem pro druhou várku. „Pro ten pes tak štká?“ zeptal se m, jako kdybych na to snad znala odpov. Nero poskakoval u dveí na terasu a zuiv rafal.

 

„Vím já, asi koka? Poád sem lezou od Hromádkovejch a on je nesnáší.“
Ney se sklonil nad nevábn páchnoucí hromádkou vedle pohovky, ale nco uvnit mu nedalo. Jakýsi šestý smysl ho donutil jít za Nerem.
„Neíkala jsi, e máte malou zahradu?“
„Tu nejmenší ve vesmíru,“ zachechtala jsem se a spolen s Alfiem jsme se podpírali, abychom dostáli tvrzení, e lidé jsou dvounoci. No, nešlo to úpln snadno. „Ty vole, píšt u tolik nepiju.“
„To tvrdíš vdycky.“
„Tak pro nikde nevidím Leu?“ zamrail se Ney.
„Protoe je tma, ne?“ zamumlal opilecky Alfie. Ney hledal na zdi vypína venkovního svtla a mn to najednou secvaklo.
„Bazén… Do prdele, máme malej zapuštnej bazén! Hned vedle terasy!“
Vím, e v ten moment Alfiemu došlo to samé. Ten zvuk, co jsme slyšely.
To šplouchnutí…
 
Škola boh 1/4
Škola boh 2/4
Škola boh 3/4

Tomáš Záecký

* * *
 
Kadý z nás si nese ivotem vzpomínky na základní školu. asto mívají rozmanitý obsah a zatímco nkteré jsou pozitivní a jiné záporné, mnohdy jsou natolik silné, e nám petrvají v pamti i dlouhá léta po ukonení povinné školní docházky. S promující se dobou a spoleností se promuje i školství, a krom starých problém se objevují i nové výzvy, kterým elí áci, uitelé i rodie. Rozhodli jsme se proto tenám pinést sérii ty ukázek z chystaného románu našeho autora Tomáše Záeckého s názvem Škola boh, který se zabývá problémy se šikanou, návykovými látkami, násilím i hledáním sebe sama a svého místa v souasném komplikovaném svt. Autor psobí deset let jako pedagog a po dlouhém váhání se rozhodl usednout k notebooku a sepsat román, který nkomu poslouí jako sonda do svta mladých dospívajících, jinému pipomene spíše dsivý horor a dalšímu vykouzlí z pamti vzpomínky na vlastní léta školní docházky… Dj Školy boh se odehrává na fiktivní základní škole, která nikdy neexistovala, akoliv je situována do skuteného msta. Stejn tak jsou všechny postavy a události románu pouhým výplodem autorovy fantazie a jakákoliv jejich podobnost se skuten ijícími i mrtvými osobami i reálnými událostmi je ist náhodná.
Václav idek
 
* * *
Anotaní foto https://www.jakomenskeho.cz
https://www.colosus.cz/
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
 
 Datum
Jmno
Tma