Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Iva,
ztra Blanka.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Mé výlety zpoza elezné opony

Nedávno vyšel na stránkách SenioruTipu lánek mého známého a té autora píspvk do eského dialogu Vladimíra Kíe. O jeho unikátním, vtipném a odváném zpsobu opuštní socialistického tábora jsem u psala. Jen pipomenu, e se stal diplomatem malinkého kníectví v daleké Austrálii, které mu vystavilo cestovní pas, díky nmu se pak dostal pes Jugoslávii a do Kalifornie.

Po sametové revoluci se Vladimír navrátil do rodné Jihlavy, odkud perlí své lánky. Shora zmínný lánek nese název Ukái ti Rakousko a inspiroval m také ke vzpomínkám tohoto druhu. Myslím, e se ta doba má veejn více pipomínat.

 

ZANU DVMA „GESTAPAKAMI“
Byla doba tzv. perestrojky, která pišla s Michalem Gorbaovem a byla to doba v SSSR stejn pokusn neúspšná jako u nás pedtím Praské jaro. Ale byla dost zábavná. Tak jako se k nám díve nesmly dováet asopisy, noviny a kdovíco ješt ze „shnilého Západu plného imperialist“, nyní byl zákaz dováet tisk ze SSSR. Náš státní aparát se jich dsil. A vbec byl celý vydšený z dní, co se tam dlo. A jak tomu bývá v takových chvílích, ješt více dupal kolem sebe.

Nicmén, pár vcí se tu také malinko mnilo. Napíklad lovk ze zahranií, by ze shnilého Západu, sml pozvat lovka od nás k návštv. A samozejm zaplatit za nj výdaje s výletem spojené. A to v cizí mn pímo osobn v naší bance. Vypadalo to tak. Pišla jsem s kamarádkou Hanou, provdanou za Angliana do banky. Ona podala úednici za pepákou zvací dopis pro mne do Londýna, já jsem podepsala cosi, asi e tam nevyzradím njaké státní tajemství, pak Hanka dala bance valuty. Kdy jsme odešly, vrátila jsem kamarádce patiný obnos v eských korunách. A bylo to. Banka mla prachy zpátky, já mohla ven. Hurá!

A pkn jsem si to uila. Bydlela jsem u Hanky v malikém pokoji, brouzdala se tím velkým zajímavým mstem, navštívila jsem mladé rockery a poety v jejich squatu, pár dní jsem s nimi pobyla, poslouchala jsem pednášející v Hyde Parku, chytala jsem anglitinu atd. Uteklo to a já jela dom. Trochu jsem v té západní prohnilosti zapomnla na cestovní doloku*, která se válela celou dobu na dn mého kufru jako odkopnutá ponoka. A to bylo špatn. Poznala jsem to na hranicích. Byly dv v noci a do vlaku se vítila tlupa v zeleném. „Pasová kontrola!“ znlo kolem m hlun. Vnímala jsem to spíš jako „pozor, loutenka, píušnice!“ Klimbala jsem si na sedátku a v hlav mi procházely obrázky z londýnských záitk.

 

ena v uniform mnou musela trochu zacloumat, abych se probrala. Podala jsem jí pas a ona na m zhurta: „A kde je vaše doloka?!“ Dlouhé vedení se plíilo mým mozkem, ne jsem si uvdomila, co se po m chce a vytáhla jsem ze dna kufru ten pitomý papír, na kterém bylo napsáno datum mého odjezdu a píjezdu. Koukla a mohutným hlasem zavala: Co jste to provedla?! Nic, pokrila jsem rameny. Jak to, e se vracíte tak pozd?! zase ev. Jak pozd, je pece dvanáctého srpna, ne? Bránila jsem se chab. Ne! Jsou dv hodiny po plnoci, je tedy tináctého! Tak to si vypijete! Vytáhla jakýsi zápisník a psala a psala. Pak mi nakázala, e se ihned po návratu do Prahy musím hlásit na píslušném VB a písemn zdvodnit své zpodní. A e m pravdpodobn eká písné potrestání. Koukala jsem na tu razantní osobu ve vojenském a íkala si, e jí asi chybí chlap.

A tak jsem se pak ve tyi ráno vlekla s kufrem na VB v Praze 9. Tam jsem si zdímla na lavice na chodb, protoe tam „píslušník“ ješt nebyl. Ten byl na rozdíl od té gestapaky, jak mi pipadala, docela hodný. Nco si zapsal a s úsmvem m poslal dom.
 

NERVÁK. ZAKÁZANÉ TENÍ.
V Paíi bylo krásn. Celý msíc ve vypjeném byt od kamarádky Saši spolu s Marcelou a Zuzkou, které si také sehnaly valuty pro banku. Já u jsem Paí znala, a kdy jsem jim v Praze o ní vyprávla, projevily touhu jet píšt se mnou. Byla jsem za jejich spolenost ráda. Vlastn jsem jim dlala prvodkyni. Hned za hranicemi byly poueny o tom, e existuje zakázaný tisk. Na první zastávce v Nmecku vdycky prošel vlakem mladší eský emigrant s taškou plnou zajímavého, avšak u nás zakázaného tení. Nkteí odvraceli hlavu (asi nkde podepsali, e se nebudou stýkat  s emigranty),  jiní jako já, natahovali lan ruce po asopisech, jako bylo Tigridovo Svdectví aj. Vdycky jsem vdn takové tisky pijímala, kdesi v parku na lavice je pi odpoinku etla a pak nechala londýnské Hance nebo paíské Saše, u kterých jsem pobývala. Ale tentokrát nebyl v parku as. Zbyl mi jeden výtisk. Pojedeme celou noc, bude as si ho peíst. Pak ho nkde vyhodím z okénka vlaku, myslela jsem si. Samozejm pivézt takový asopis do socialistického tábora bylo trestné.

Jene cesta nám ubíhala moc krásn. Jedna pes druhou jsme si povídaly o svých dojmech, vbec jsme nespaly a na zakázaný tisk jsem zcela zapomnla. Ten se zatím tepotal na všáku za mou hlavou v prhledné plastikové tašce. Prostor s ním sdílel zmuchlaný kapesník a nakousnuté jablko.

A zase. Dv hodiny v noci, hranice. Do našeho kupé vstoupila uniformovaná vojaka. Chci vidt, co vezete v kufru, otevete je, pikázala nám. A tu mi v hlav pímo zabouilo. Svdectví! A v mých oích se v moment zraila hrza. Ona si toho všimla. A já jsem si to bleskov uvdomila. A mj mozek huel: zachráníš se jedin tím, e jí psychicky peráš. Vydolovala jsem v sob nevídané herecké soustední. Úpln jsem se zklidnila a pozorovala jsem, jak se mi hrabe v zabordeleném kufru. Znechucen ho zaklapla a otráven se zeptala, jestli mám ješt další zavazadlo. Ale ano! Zajásala jsem a nacpala jí ped nos ten umlohmotný košíek se zakázanou náplní. Asi m zachránil ten umolousaný kapesník. S nechutí to odstrila a oddupala k východu. Kámen, co mi spadl z hrudi byl sice velký, ale naštstí nebouchl moc nahlas.

V Praze jsem ten drahocenný výtisk Svdectví darovala manelovi Marcely, který takové vci shánl. Pravil, e jsem hrdinka, e jsem to provezla.
 
* Výjezdní doloka znamenala vlastní povolení k vycestování do vtšiny stát svta. Obané SSR museli ped cestou do zahranií poádat o její udlení. K písemné ádosti, která se podávala na oddlení Správy pas a víz SNB, obané dokládali té doporuení zamstnavatele, školy, vojenské správy nebo národního výboru.
 
Eva Stíovská

Poznámka redakce: V lánku paní Evy Stíovské se bohuel vloudila jedna malá nepesnost, která byla zejm pevzata z jiných materiál, e pan Kí vycestoval na pas Hutt River od pana kníete, ten mu ho sice poslal v roce 1979 a ten byl zejm zabaven Státní tajnou bezpeností. Diplomatické pasy, na které vycestoval, si pozdji pro sebe a pro svou enu zhotovil sám, co popisuje dost podrobn ve své kníce „Neobyejné cesty“ (1992). 
 
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky
.

Komente
Posledn koment: 09.03.2023  17:15
 Datum
Jmno
Tma
 09.03.  17:15 Eva Stovsk Podkovn
 07.03.  10:57 Pemek
 07.03.  09:07 Vladimr K
 07.03.  08:33 Von
 07.03.  04:48 Ivan
 07.03.  02:31 VS