Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Vavinec,
ztra Zuzana.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda, odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.


Sen malého kluka

Nasedli jsme jednoho dne do Cortiny a vydali se na letišt do Kbel. Honza ml na letišti slubu a ml za úkol uskutenit przkumný let. V nkterých pípadech se za tímto úelem pouíval i cviný letoun „L 39 Albatros“. Albatros byl jedním z našich nejúspšnjších i nejhezích cviných letoun, který se vyrábl a vyváel se do mnoha zemí svta. Jeho dostupnost je 11500 metr, dolet 1750 km s pídavnými nádremi, stoupavost 22 m/s a rychlost 750 km ve výšce 5000 metr. Letadlo je konstrukn dvojmístné (pilot a ák).

Tento den jsme však mli k przkumnému letu docela jiný kalibr a to MiG 21US. Jeho dostupnost je úctyhodných 17500 metr, dolet pak 1670 km s pídavnými nádremi, poátení stoupavost 140 m/s, cestovní rychlost 930 km ve výšce 11000 metr, maximální rychlost je 2125 km, as výstupu do výšky 10000 metr 3,2 minuty. Myslím, e tyto technické parametry hovoí sami o sob, a e k nim není co více dodávat. Snad jen malou poznámku, e MiG 21 se v naší armád vyuíval od roku 1961 a do roku 2005. Byl velice oblíbeným a nahrazoval MiG 19.

První naše zastavení ve Kbelích bylo na „ídící vi“ letového provozu, kde ml slubu Jarda Materna, který ml té hodnost kapitána letectva. Velmi asto s Honzou slouil, nebo té oba létali spolu, pokud bylo nutno mít jako posádku prvního a druhého pilota. Ml té nalétané obrovské mnoství hodin, jak na vojenských, tak i civilních letadlech. Bydlel v Praze v Kunraticích, a velmi asto zajídl k Honzovi na návštvu do Hodkoviek. Díky tomu jsem se s ním dobe znal. Honza si s Jardou ekli vše potebné k plánovanému przkumnému letu, pedevším stran lokality vzdušného prostoru. Honza té Jardovi ekl, e dnes mu budu dlat spolenost v MiGu 21, abych se také konen nco nauil. Vezmi si, ale Luo moji kombinézu a pilbu. Bude Ti to sice trochu vtší, ale snad to v tom vydríš, ukonil Jarda hovor.

Naše druhé zastavení bylo v šatn, kde jsme se pevlékli a pak jsme vyrazili do hangáru. Zde ji byl od sluby pipraven MiG 21, do kterého jsem nastoupil nejdíve já, neb jsem sedl na druhém sedadle, pak teprve Honza. Honza piklopil kryt, spustil motory a pomalu zaal rolovat na ranvej. Na zaátku startovací dráhy se zastavil, vyzkoušel všechny klapky, kormidlo a protroval trochu motory. V tom se nám ve sluchátkách ozval z ídící ve Jarda. „Jak jste na tom hoši“? Honza nahlásil, e je vše v naprostém poádku. „Máte volnou startovní dráhu - povoluji start“. OK.

Pomalu jsme se rozjeli, ale na pár metrech Honza zmáknul pkn „varhany Migu“ na plný výkon a letadlo se okamit odlepilo od zem a zaalo prudce stoupat. Byl jsem obrovskou silou pitlaen do sedadla a jen stí jsem stail sledovat palubní pístroje. Po chvilce jsem se zorientoval a vidl na pístrojích, e naše stoupání ji není tak prudké. Dosáhli jsme letové hladiny 6000 metr. Ve sluchátkách se mi ozvalo: „Pedávám ti ízení - zkontroluj si nastavený kurs, zkontroluj si horizont, zkontroluj si výšku a udruj si rychlost 800 km!“

Kdy jsem vše provedl, tak jsem dostal píkaz: „Zvedni pomalu rychlost na 900 km a pomalouku pitahuj knipl a postupn zani stoupat. Je to docela dobré, ale srovnej si hodnoty. Jsi lehce naklopen vlevo. To je ono.“ Výškomr postupn ukazoval 7000, 8000, kdy se mi ve sluchátkách ozvalo: „Pozor na pravoboku máš pod sebou Albatros.“ „Díky, já o nm ji vím.“ Pokraoval jsem tedy dále ve stoupání 9000. 10000, 11000 metr. „Nyní zaínej pomalu povolovat, abys plynule dosáhl 12000 metr a zvedni si rychlost na 930 km. Výborn, to je ono. A nyní se zani pipravovat na otoení letadla o 180 ° dlouhým obloukem poloením na levé kídlo. Pomalouku s citem pohni kniplem do leva a zani provádt mírný náklon. Kontroluj si stále horizont. To je ono. Nikam nespchej, všechno má svj as,“ radil mi Honza. Kdy se mi podailo MiG otoit do protismru a srovnat si horizont s letovou hladinou 12000 metr, tak se mi ve sluchátkách ozvalo: „Nyní pebírám letadlo já. Pouze sleduj pístroje, poádn se nadechni a dr! Nejdíve udláme pomalou pravou vývrtku, následn levou a pak toté co nejrychleji.“ MiG se však nejdíve trochu zachvl v dsledku zapnutí pídavných motor, co mlo za následek prudké vyraení vped. Najednou se naše rychlost zmnila z 930 km na 1800 km. To byl ale hukot. Se zatajeným dechem jsem vnímal pomalou levou i pravou vývrtku. Ne jsem stail zkontrolovat pístroje, tak následovaly ob následné rychlé vývrtky. V tom se mi ve sluchátkách ozvalo: „Na nic nesahej a poádn se dr“.

Honza zmákl poádn varhany všech motor a na samý doraz a naše rychlost se zvýšila na 2l25 km. Moje sestra by ekla: „To je ale pkný frák“. A vte mi, e byl. Následn toti Honza poádn zatáhl za knipl a v dsledku toho jsme zaali stoupat tém kolmo do oblak.

Nestoupali jsme po postupné šroubovité spirále, ale v nepatrném oblouku pímo vzhru. Honza se toti pipravoval na „loping“. A jsme sedli pipoutáni ke svým sedadlm, tak jsme v nich v tuto chvíli vlastn leeli. Obrovský vztlak cca 4 G, nás naprosto pikoval k opradlu sedadla a dech se nám zaal znan krátit. Ani naše hlava se s touto prudkou zmnou s pekonáním obrovské výšky bhem nkolika sekund nehodlala dobrovoln smíit.

Vystoupali jsme a do bájných 17500 metr z naší pedešlé letové hladiny 12000 metr. To je vskutku pkný skok. Dostali jsme se tak do stratosféry, kde teplota je -60°C. Pokud se stíháme podívat na kídla letadla, tak uvidíme, jak jsou pkn namrzlá.

A pak to pišlo. Zaali jsme pomalu pozpátku dlat kotrmelec. Nohy nám trely k nebesm a hlava padala pímo kolmo k zemi. To vše bylo ješt umocnno burácením motor, které bely na plný výkon a vibrováním celého letadla. Bhem nkolika sekund však Honza sníil výkon motor, zaal mnit polohu na kniplu a zaali jsme pecházet do mírného stemhlavého zpáteního oblouku, který se stále protahoval, a jsme dosáhly letové hladiny 10000 m.

Zde ji byly zcela vypnuty pídavné motory a naše rychlost pešla do „hlemýdí rychlosti“ 900 km. V tom se nám ve sluchátkách ozval Jarda: „Jak jste na tom kluci? Co ten náš leteckej adjunkt Lua?“ „Vše probhlo podle plánu, jako vdy. Lua je jen trochu zelenej. Jak jsi na tom dole? Mu jít na pistání?“ „Honzo, meš, dám zatím vait vodu na kafe a Luovi na ajíek, aby dostal opt svoji barvu“. Plynule jsme tedy zaaly sestupovat dol. To by však nebyl Honza, aby bhem sestupu ješt MiGa obas nepoloil alespo trochu stídav na jedno a druhé kídlo. Jist to bylo jeho malé podkování za to, e se opt mohl trochu „provtrat ve vzduchu“. Ne jsem se nadál, tak jsme se snášeli nad ranvejí a hukot motor s vysunutými klapkami naplno hlásil naše pistání. Po dokonení manévru jsme hned popojeli a k hangáru, aby mechanici mohli prohlédnout stroj. Zde bylo nejlépe vidt, jak silná námraza se udlala na celém letadle.

 

Zaskoili jsme se pevléknout do šaten a pak rychle na v. Na ídící vi na nás ji ekal Jarda s uvaenými nápoji a pro mne ješt s malým nádavkem byly pipraveny „polomáené sušenky v okolád“. Snad ani nemusím povídat, e jsem byl od Jardy podroben palb jeho otázek - jak u kíového výslechu. Na vi jsme spolen strávili zbytek asu Jardovy sluby, kde jsem od obou dostal ješt mnoho cenných rad. Po slub jsme nasedli do Cortin (Jarda ji ml také, ale šedou), a vydali se ke svým domovm. Zda to byl sen, i skutenost je na kadém z vás. Já jen mohu dodat, e toto se mi mnohem pozdji vybavovalo pi mých bezesných nocích po mém tkém úrazu, kdy jsem asto zvaoval i své bytí, i nebytí. Snad i toto pisplo k tomu, e jsem se nevzdal ve svém nekoneném boji, v kterém jsem pišel o všechno, co mne zajímalo a bavilo. Najít si však njakou reciproní náhradu, není bohuel a tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát, vezmete-li v úvahu všechna omezení, která máte. O tom, e se vám pomalu jist vytratí všichni pomyslní kamarádi, ani nemluv. Zstanou jen „Ti“ skalní a ty dokáete spoítat hrav na jedné ruce.
 

Pro dokreslení si dovolím ješt napsat, e do letadla jsem si bohuel ml monost sednout a o mnoho let pozdji pi svých zahraniních léebných cestách na Krétu, Sardinii, Rhodos i Lesbos. Za tu dobu se samozejm vše výrazn zmnilo. Nejen pi odbavování cestujících, ale i s ohledem na bezpenost letu. Co by však asi v minulosti nikdy neprošlo, jsou velmi asto letušky. Jejich výbr vdy sploval ta nejpísnjší hlediska. Není proto divu, e jsme v minulosti mli pocit, e se nacházíme nkde na módním molu s uhlazeným chováním a vystupováním. V souasné dob nkteré letušky spíše psobí, jako by si je nkdo vypjil v divadle, i kin, kde vykonávají práci uvadky. Nejde pouze o jejich vzezení. Je to bohuel velice smutné, ale s tím se v souasné dob setkáváme i jinde na zcela jiných postech, kde by slušné oblékání a znalost cizích jazyk mlo být naprostou samozejmostí.
 
Ludk Horký
* * *
Ilustrace: https://en.wikipedia.orghttps://www.valka.cz (Miroslav Hlavatý);   http://www.vrtulnik.cz  https://cz.pinterest.com

Zobrazit všechny lánky autora  


Komente
Posledn koment: 03.08.2022  17:04
 Datum
Jmno
Tma
 03.08.  17:04 Tom
 03.08.  14:13 Vesuviana
 03.08.  11:46 von
 03.08.  10:59 Jaroslava