Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jitka,
ztra Mikul.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Quo vadis, homo sapiens? (5/5)

Krok 4 – Dejme výchovu a vzdlání na první místo
 

Hodláme-li spasit budoucnost, musí se naše nadje peorientovat na budoucí generace. A tvrtým dleitým krokem na cest k záchran je pehodnocení souasných trend v pístupu k výchov (rodin) a vzdlání. Kvalita tchto dvou propojených ástí dtství toti uruje kvalitu budoucí spolenosti, vládnoucích elit i existence homo sapiens, ekosystému a planety.
 
Uvdomme si, jaké funkce má rodina plnit, co se od ní oekává a co naopak ne. Udlejme tlustou áru mezi tím podstatným a naléhavým a mezi tím nedleitým a nenaléhavým a vnujme se naplno tomu prvnímu. Rodina má pinášet láskyplné, respektující prostedí plné podmt pro všestranný rozvoj dítte. Má ho vést ke zdravým lidským vztahm, k porozumní ivotu a vyšším mravním principm v nás. Rodina má klást na první místo sebe samu – ne modly ztlesované materialismem, kariéru, peníze, i dnes tolik opvovaný výkon. Co je skuteným úspchem rodiny? Její soudrnost, kvalita vnitních vztah, dti, které vyrostou ve slušné a platné leny spolenosti. A to nejde bez lásky, trplivosti, upímného zájmu a nekoneného moe asu. Jene kdy den má dvacet tyi hodin a my vtšinu z toho asu vnujeme honb za sociálním statutem (a mnohdy i statusem na síti), hmotnými statky a uctíváním materiálního bostva, kolik asu zbývá na péi o naše duše a duše našich dtí, spolen tvoící jediný všeprostupující kosmos?
 
V jak pokivené dob to ijeme? Pachtíme se za penzi, abychom je smnili za materiální statky, kterými dtem kompenzujeme to, e s nimi netrávíme as, který vnujeme vydlávání penz? A tváíme se pitom, e jsme všichni šastní a e ijeme ten nejlepší ivot. Jak pošetilé, jak smutné… asu není mnoho ani málo, je ho pesn tolik, kolik si ho vytvoíme a zaslouíme. Jen se zamyslete nad tím, kolik ho kadý den promrháte nejrznjšími zbytenostmi, prázdným tlacháním, oddalováním inností, do kterých se vám zaryt nechce i jen se uíráním rozlinými negativními emocemi, od pocitu, e se proti vám spiknul svt a všichni vám ubliují, po prachobyejnou závist i vynášení hodnotících soud nad ivoty soused, píbuzných, koleg v práci… Sepište si seznam dleitých vcí v ivot. Dejte je na první místo. Vnujte se jim. A uvidíte, kolik toho najednou stihnete. Není pravda, e lovk musí volit mezi kariérou a rodiovstvím, bohatstvím i volným asem, mezi jedním i druhým. Mete do svého bytí zahrnout všechno, o co cítíte zájem. Pro by ne? Pro byste museli volit? Pokud jsou pro vás ty vci dleité, dokáete si zorganizovat ivot tak, abyste jim dopáli prostor. Dokáete je zkombinovat, propojit, vzájemn posílit. Nehledejte výmluvy, ale nové cesty. V zásad existují pouze dva druhy lidí: ti, co jdou a dou a dosáhnou toho, o co usilují, a ti, kteí jen hledají výmluvy a ty, kdo jim pitom hází klacky pod nohy.
 
 
Do výchovy se musí rovn vrátit pevné hranice. To, co z chaosu a anarchie vytváí ád. Pravidla. Protoe pokud nyní vyrstají generace, kde ím dál tím vtší podíl získávají bezhraniní dti, nelze oekávat, e a vyrostou, dospjí v osobnosti respektujícími hranice svých moností i pírody. Nelze ani oekávat, e sami zplodí generaci, která hranice bude umt nalézt a uznávat. A nedá se tomu divit a nedá se jim to vyítat. Jene neudláme-li vas konec smazávání hranic, budeme-li svobodu a respekt zamovat za anarchií a chaos, roztoíme spirálu, která nás nevystelí ke hvzdám, ale srazí na dno.
 
Rodina rovn musí usilovat o to, aby budoucí generace nevyrstaly v opojném zaslepení zrádného boha materialismu. Není to lehké a je to do urité míry další vyerpávající (ne však donquichotský) boj, který je nutno svádt na mnoha frontách souasn. Materialistické bostvo nelení a u od prvních okamik cílí na své budoucí oveky. Sociální a marketingový tlak vyvíjený na dti, je mi osobn bytostn odporný, umlé vyvolávání poteb a formování negativních pocit jakési pseudoviny na základ odmítání sluby materialismu je prost nechutné („Kdy nebudu mít mobil, nikdo se se mnou nebude bavit.“ / „Kdy budu mít tenhle mobil, nikdo se se mnou nebude bavit.“ / „Kdy nebudu mít tenhle mobil, nikdo se se mnou nebude bavit.“). Ta tíha leí na bedrech dosplých, aby své ratolesti ped tímto zhoubným bujením ochránili. Kolik z nich k tomu ale má vli, pokud sami uvízli v tenatech materialismu?
 
Vím a pozoruji to na vlastních dtech, e deset, sto, tisíc hraek libovolné hodnoty, velikosti, barev, vyuití…, nenahradí chvíli spoleného vdomého okamiku. Jednu spolenou, naplno proitou hru. Naplno – ne s mobilem v ruce i starostmi z práce v hlav. Oddání se dítti, sestoupení z dospláckých výšin do onoho kouzelného svta prostého všeho negativismu a naopak prosyceného dtskou dobrosrdenou naivitou. Konec konc je to ozdravná kúra i pro rodie. Hraka sama o sob je vc, kus neivé hmoty, nicmén ve spolených rukou dítte a rodie, v okamiku, kdy jeden ve druhém navzájem poznává sám sebe a spojí se v jednotu lásky, získává duši a smysl existence. Samotná hraka na podlaze dtského pokoje vdy zstane jen prázdnou schránkou.
 
Pokud se ohlédneme do minulých staletí, pokud se ponoíme do tisíciletých zkušeností sta generací, v jakém komfortu a materiálním zajištní ili naši prapedci? Jak dlouhé a materiáln plodné bylo jejich dtství v porovnání s generacemi 21. století? A proívali snad chudší, nudnjší, horší dtství? Kdy máte jednu, dv nebo pt hraek, vytvoíte si k nim silné citové pouto, váíte si jich, peujete o n. Vybavíte si kadiký jejich detail, i kdy je zrovna nedríte v ruce. Je to muzeum vzpomínek a záitk. Pokud jich vlastníte sto, dv st i rovnou nepoítan, vn dostáváte nové a staré letí do popelnice jen proto, e se tuhle nco ulomilo, tadyhle u to nedrí, tohle u m nudí, pro tuhle mi chybí v pokoji místo… asi ani nebudete tušit, jaké vbec máte, nato k nim mít njaké hlubší pouto.
 
 
Ruku v ruce s výchovou musí kráet kvalitní, efektivní a smysluplné školství, které bude mladé generace formovat pro vdomé ití a poteby moderního svta stojícího nad propastí. V 21. století mete studovat teba do ticeti let – co mete, ono to ani není nijak výjimené. Získáte tituly, to ano, ale získáte s nimi i moudrost? Vhled do vného kolobhu zrozování a umírání? Netroufám si soudit zahraniní školství, ale pro to eské platí jednoznaná odpov: NE. A pitom tolik investovaného asu a prostedk a k jakým výsledkm…? Trochu škarohlídsky nadhodím podnt k zamyšlení, zda díve toho dti / áci neumli dokonce více ne dnes? Objem „znalostí“ byl o poznání menší, co ale vbec nemuselo být na škodu – lidé se prost uili to podstatné, na zbytenosti jednoduše nebyl as. A to podstatné si také odnesli do ivota. Vzdlanosti si navíc povaovali a nebylo pro kde koho. S dnešní inflací maturit a záplavou všelijakých jen tko uplatnitelných (nkdy vbec jen tko srozumitelných) obor na státních i soukromých vysokých školách se vzdlání pozvolna rozmluje a jeho hodnota degraduje. Kvalita mizí a pouhá sázka na kvantitu ji nenahradí.
 
Samozejmostí by mla být silná podpora stát práv pro vdu, výzkum a vzdlání, jaká je však realita? Pinejmenším znan kolísavá v mítku celého svta. Podstatná je také úprava vzdlávacího obsahu, který musí reflektovat to dleité a zavrhnout teoretické znalosti napí obory, jejich uplatnní je ryze spekulativní. Nepotebujeme vychovávat budoucí vdce u na základní škole – oni si tu svou cestu stejn najdou a odborné poznatky posbírají bhem ní. Potebujeme slušné, laskavé a vdomé lidi. Mnohem vtšímu prostoru se musí tšit výuka etikety, etiky, psychologie, sociologie i ekologie. Rozvoj kritického myšlení a osobnosti tak, aby píslušnost k lidskému rodu nebyla ostudou, nýbr výsadou.
 
A lidem protivným, vzntlivým, závistivým, hloupým, omezeným, škodícím i jinak potrefeným vnujme ješt více asu, uitelského i vychovatelského úsilí, více úsmv, vlídných slov, trplivosti, protoe oni to potebují nejvíce. Sname se porozumt tomu, odkud z nich vyvrají jejich negativní projevy a pohnutky, abychom tyto rány mohli zacelit a vyléit. Jeliko existuje dobro, musí logicky existovat i zlo. A pak musí být oboje zastoupené v kadé lidské bytosti, protoe nejsme individualitou vytrenou z celku, ale jejím nedílným prvkem. V nkom více prosvítá dobro, v jiném zlo. Je teba nezapomínat, e ale i ti „zlí“ jsou souástí jednolitého všeprostupujícího „my“ a tím, e uzdravujeme jejich duši, léíme sebe sama, náš svt. Spousta lidí se chová zle, protoe se v nich skrývá ublíené dít, které kdysi nkdo ranil, a oni ho nedokáí ukonejšit, a a u zámrn i bezdn ve svém okolí vytváí další a další ranné dti. ada lidí v sob má svtlo dobra, ale leí píliš hluboko pod temnou tíhou zla a potebují nkoho, kdo jim posvítí na cestu, nkoho, kdo v nich zaehne jejich vlastní vnitní plamen silou své laskavosti a dobroty. Nelámejme nad nimi hl, hledejme cesty, jak jim pomoci. Tím, e prozáíme jejich nitro, prozáíme vesmír.
 
Obas se pihodí, e v nkom nelze najít ani zbla pravdy a lásky, ale stane se. Z djin takové existence trí jak ohromné temné ve, zejména uzurpují-li si moc a ovládnou národy i státy. Osobn jsem u také okusil tu zkušenost poznat nkolik jedinc, v nich se nedalo vykesat ani svtélko nadje a jejich existence pipomínala irou esenci zla. Takoví jedinci jsou pro celek tím, ím váná nemoc pro tlo, a kadý by ml usilovat o to zastavit je, ne narostou do pílišné velikosti. Uebnice djepisu petékají ohavnými svdectvími dsledk toho, kdy se tento mor nepodchytil vas a dopustilo se jeho šíení. Proto vnujme as sami sob, svým dtem, svým blízkým. Kadý den se nemu naume – ne abychom byli studovaní, ale abychom byli moudí.
 

Závrené shrnutí

Závrem mi dovolte shrnout základní myšlenky této úvahy:
 
1. Planeta Zem je poniená, meme ji však stále zachránit.
2. My jsme planeta Zem – zbavme se pedstavy našeho mozku, e existuje „já“ nezávislé a oddlené od ostatního. Pokud chcete mluvit o „já“, nezapomete, e „já“ jste Vy, kadý další lovk, kadý strom, kvtina, brouk, muška, divoké i domácí zvíe…
3. Zkrome svou spotebu. Nevzdávejme se pohodlí, technologií a vymoeností soudobého ivota, ale vyuívejme je s rozvahou a umeností. Neplýtvejme. Nenime.
4. Zbavme se negativních myšlenek a ideologií. Vme v laskavost a soucit, v empatii a upímnost, v moudrost.
5. Klame draz na fungující rodinu, výchovu dtí a podporu vzdlání reflektující aktuální poteby.
 
A co pokud všechno sele? Pak snad existují ješt dv krajní monosti, které bych nazval ekáním na zázrak, protoe je lovk bu neme ovlivnit vbec, nebo jsou závislé na tolika rzných promnných a souhrách okolností, e vnímám jako extrémn riskantní upínat nadje práv v n a nepokusit se o vlastní zmnu, je-li na ni ješt as a prostor, jak jsem nastínil výše.
 
ekání na zázrak . 1 – Nové technologie, které napraví škody napáchané nevhodným pouíváním starých
 
Do velké míry to technologiemi zaalo, pro by to jimi také nemohlo skonit? V lidském duchu dímá slovy stí zachytitelný potenciál, který as od asu prosakuje na povrch v podob géni nejrozlinjších obor. Moná se proto povede lidstvu pejít na isté technologie a isté zdroje energie (jen aby nedošlo k mýlce, za istou energii nepovauji jádro!) a podaí se vynalézt technologie, které dokáí vyistit vzduch, pdu i vodstva, plast bude nahrazen ekologicky nezávadnou hmotou obdobných vlastností, výroba bude mnohem efektivnjší… Inu, pro by ne? Obávám se však, e pokud tu budou kapacity a monosti na tuto druhou vdecko-technologickou revoluci, která by odstranila negativní dopady té první, vyvinou staré mocenské struktury ohromné úsilí a tlak na to, aby nebyly realizovány, protoe by to pro n nebylo ekonomicky a mocensky výhodné. Nedje se to ono u vlastn…?
 
ekání na zázrak . 2 – píroda / Bh / si poradí – tak jako vdycky

Poslední svtýlko na konci temného tunelu, slab se mihotající plamínek dohoívají sirky… Tak vidím tuto variantu, ale protoe nadji v lidstvo jako celek chovám pramalou, v tmavém koutku duše se k této monosti rovn upínám pro okamik, kdy vše ostatní sele. Ano, píroda (nebo Bh, planeta, vesmír… dle Vaší libosti), zatím dokázala vydret a odolat všemu monému i nemonému a rád bych vil, e ješt neekla poslední slovo a tím, jak je neskonale mocnjší a moudejší ne homo sapiens, dokáe sebe sama (chápáno jako ivot) zachránit. Otázkou je, zda i s lidským druhem? A pak také, jestli mé pání není pouze otcem myšlenky a moná ani píroda (Bh) není všemocná a všespásná… To by pak znamenalo, e se lovku podaí naplnit jeho odvkou niternou touhu stát se skuteným pánem všehomíra. Nezbývá ne pogratulovat, zatleskat… a vyhynout.

 
Quo vadis, homo sapiens? (1/5)
Quo vadis, homo sapiens? (2/5)
Quo vadis, homo sapiens? (3/5)
Quo vadis, homo sapiens? (4/5)
Quo vadis, homo sapiens? (5/5)
 
Tomáš Záecký
* * *
Ilustrace Pixabay, veda.instory.cz

Zobrazit všechny lánky autora
 


Komente
Posledn koment: 08.08.2021  22:01
 Datum
Jmno
Tma
 08.08.  22:01 Tom Zeck
 06.08.  09:12 Von
 06.08.  07:55 Stanislav Vank
 06.08.  07:00 Ivan