Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jaromr,
ztra Zlata.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Niccolò Paganini, italský houslový virtuos, violista, kytarista a skladatel

(27. února 1782 - 27. kvtna 1840)

íká se o nm, e byl nejvtším svtovým houslistou všech dob.

Frankfurtský houslista a dirigent a Paganiniho souasník Karl Guhr (1787 - 1848) vypoítal ješt za jeho ivota všechny inovace, kterými Paganini svj pednes zdokonalil oproti pvodní italské houslové škole, v ní vycházel. Uil se z poznatk slavných italských houslových mistr, pedevším z Giuseppa Tartiniho (1692 - 1770) a Pietra Antonia Locatelliho (1695 - 1764).
Tato jeho vylepšení platí a do dneška; jeho 24 capriccií opus 1 pro sólové housle (24 Capricci opus 1) je prý i zrunými a vrcholnými houslisty povaováno za jednu z technicky nejtších skladeb, která byla kdy pro housle sloena.
ivot Paganiniho je spojen s mnoha historkami, pedevším tajemného rázu. Za jeho ivota se íkalo, e je spolen s áblem, protoe nikdo by tak nezahrál. e pouívá erné magie a jeho housle jsou opateny strunami z lidských stev a e zabil svou enu - pes to, e nikdy nebyl enat - a svou milenku a jejich duše práv pomocí erné magie pipoutal ke svým houslím. Býval pro svj démonický vzhled a nezvyklou virtuozitu své hry nazýván „áblv synek“ nebo „arodjnický spratek“.
Je známo, e dámy, které slyšely jeho hru, omdlévaly; on sám prohlásil: „Nejsem hezký, ale kdy mne eny slyší hrát, plazí se mi k nohám.“
Jeho ivot byl plný vrchol slávy, ale na druhé stran jeho skutky byly odsuzovány; byl zboován a ml mnoství milenek, ale tu pravou nenašel; pocity uspokojení ze slávy kazily záchvaty depresí a mnohých dalších váných chorob, z nich nkteré byly vrozené nebo získané v mládí a jiné získal svým neurovnaným zpsobem ivota.

Nicollò Paganini se narodil 27. února 1782 v Janov v tehdejší ulici Via Fossa del Colle, nyní Corso Paganini. Jeho otec Antonio byl pomocný dlník v docích, maminka se za svobodna jmenovala Teresa Bocciardo a umla dobe zpívat. Niccolò byl tetím z jejich šesti dtí. Z njakých dvod ale po njakou dobu svého ivota Paganini udával rok svého narození 1784, co se uvádlo po celé devatenácté století. Bylo ale prokázáno, e se narodil v roce 1782.

V roce 1786 byl ván nemocen, ml neštovice, které ješt zkomplikovala encefalitida. Nkteré úvahy jsou o tom, e to bylo píinou dalších chorob, které souvisely pozdji s jeho vzhledem.

Otec Nicollv, Antonio, si pivydlával jako hrá na mandolínu, na kterou zaal uit i svého syna. Uil ho ze zaátku ale i he na housle a protoe poznal jeho nadání, doufal, e bude pomáhat pi obiv rodiny, take ho na dlouhé hodiny zavíral i o hladu a nutil cviit. Nicollò se také ješt v dtském vku uil hrát na kytaru. V roce 1792 ml prvního uitele Giovanniho Cervetta.

Poprvé vystoupil na veejnosti jako zázrané dít v Janov na jae v roce 1794 s velkým úspchem. Hrál a v chrám di San Filippo Neri. Tého roku hrál ješt v janovské katedrále. V lét roce 1795 uvedl v janovském divadle Teatro San Agostino své variace „Variazioni sulla Carmagnola“, kdy spolu s ním úinkovala významná italská sopranistka Teresa Bertinotti (1776 - 1854). Bylo to jeho první vystoupení na pódiu. V roce 1796 hrál v dom významného janovského šlechtice - markýze Giana Carla di Negro (1769 - 1857), kdy ho slyšel významný francouzský skladatel a houslista Rodolphe Kreutzer (1766 - 1831), který tento záitek uvedl ve svých vzpomínkách. - Kreutzer byl Beethovenovým pítelem a na jeho jméno upomíná slavná Beethovenova houslová sonáta A dur, opus 47, zvaná „Kreutzerova“. Jména „Kreutzerova sonáta“ podle Beethovena uil i Lev Nikolajevi Tolstoj (1828 - 1910) pro svou novelu o podízenosti en v manelství, která vzbudila polemiku velkého obdivovatele jak Beethovena tak Tolstého - francouzského spisovatele a myslitele Romaina Rollanda (1866 - 1844).

Jako Paganiniho uitelé jsou uvádni rzní houslisté z Janova a z Parmy - Giovanni Costa, Gasparo Ghiretti, Francesco Gnecco (1769 - 1810) a Alexandro Rolla (1757 - 1841), který ml v roce 1795 v Parm prohlásit, e on ho u neme nic nauit. Niccolò se tedy uil sám podle rzných skladeb významných italských mistr a hrával denn nkdy i patnáct hodin. V roce 1796 úinkoval ve Florencii.

Na prvním koncertním turné spolu s otcem navštívili v roce 1797 Parmu, Milán, Bolou, Pisu a Livorno. Zde získal další poznatky pro své hudební vzdlání, pedevším to bylo v Parm. Vedle Ghirettiho ho tam uil skladb skladatel Ferdinando Paër (1771 - 1839). Pod jejich ohledem sloil dva houslové koncerty, které jsou dnes ztracené a které mladý Paganini sám provedl v Teatro Farnese v Parm. Bylo to v dob vpádu napoleonských vojsk a Janov byl tehdy obsazen. Rodina se pemístila do nedalekého Romairone.

Z roku 1800 je známo, e v prosinci koncertoval v Moden a hrál ped Kreutzerem a dalším významným francouzským houslistou a skladatelem Pierrem Rodem (1774 - 1830). Tehdy pedvedl své „Španlské fandango“ (Il fandango spagnolo), napodobující hlasy pták, co byla skladba, kterou pozdji na svých turné rád hrával. Je také známo, e v r. 1801 koncertoval v Lucce, piem jeden z koncert byl zajímavý tím, e na ml na houslích violoncellové struny a hrál i vtším smycem - prý na protest, snad proti otci... Nakonec ho pi dalším koncertování místo otce doprovázel starší bratr Carlo, také houslista.

V Lucce zstal a podle nkterých pramen byl jmenován primáriem místního orchestru. Existují odtud rzné historky z jeho ivota, e prý prohrál v kartách své housle, e dostal pjeny od bohatého obchodníka jménem Pierre Livron vzácné housle, které zhotovil vhlasný housla Bartolomeo Guarneri del Gesu (1698 - 1744), a svým koncertem tak Livrona nadchl, e mu housle po koncert daroval. Paganini je pojmenoval „Cannone Quarnerius“ a velice si je oblíbil. Podle jiných zdroj byly tyto vzácné housle cenou za houslovou sout. Ale to, e „Canonne Quarnerius“ byly housle od Livrona, se cituje i v pramenech Spolenosti pátel Paganiniho (Associazione Amici di Paganini) v Janov.

Jeho úspchy byly podmínny jeho nadáním a pílí, ale v nemalé míe také jeho tlesnou anomálií. Vzhledem k vrozené chorob se domnívají dnešní vdci, e trpl Ehlers-Danlosovým nebo Marfanovým syndromem, co je porucha kloubního vaziva, vetn zvtšení rozsahu kloub, ne je bn obvyklé. V dsledku této choroby ml také velmi dlouhé prsty. íkalo se, e Paganini byl schopen toit zápstím na všechny strany a dokázal obsáhnout levou rukou i ti oktávy najednou, ani by rukou posunul. - Ovšem Paganiniho souasník, paíský léka Francesco Benatti (1782 - 1840), který byl nejdíve barytonistou a pak se stal specialistou na krní choroby, poukazoval na to, e délka Paganiniho prst je obvyklá...

Vedle slávy vynikajícího houslisty ml v té dob Paganini i „slávu“ velmi pochybnou - byl povaován za náruivého hráe a suknikáe, co prý byly vlastnosti, které ml po otci. Vydlával hodn, ale vše utratil se enami a v kartách.

Koncem roku 1801 náhle zmizel. Doposud se nepodailo vypátrat, kde se další ti roky pohyboval. Informace ale jsou dost podobné, - e se pozdji zmínil, e tuto dobu proil v Toskánsku na zámku u jakési šlechtiny z Luccy, kde se zotavoval a zdokonaloval se ve he na kytaru tak, e ji potom zaadil i do svých skladeb. Nkteré prameny urují za místo jeho pobytu Livorno. - Skládal i houslové skladby.
V roce 1805 byla Lucca pipojena k napoleonské Francii a Napoleon Bonaparte (1769 - 1821) podstoupil Luccu a její okolí své seste Elise Baciocchi (1777 - 1820). Paganini se stal houslistou pi dvoe Baciocchi, hrál v orchestru i ve smycovém kvartetu, piem zárove uil Elisina manela Feliceho Baciocchiho (1792 - 1841) he na housle. Dostal i estný titul kapitána. - Nkteré prameny uvádjí, e pi jeho he Elisa omdlévala a e Paganini nebyl na jejim dvoe pouze muzikantem, ale e byl milencem paní velkovévodkyn. Organizoval celý hudební ivot Luccy. Tehdy s ním v orchestru hrál i bratr Carlo. Pro tento rok je pipomínáno jméno Eleonory Quilici, do ní se zamiloval, ale dále se o ní ivotopisci nezmiují. V roce 1807 se Elisa Baciocchi stala toskánskou velkovévodkyní a její dvr se pesthoval do Florencie, vetn Paganiniho.

Vtšinu svých nejslavnjších dl stvoil Paganini v této dob. Napsal ale také skladbu „Le Streghe“ (Rej arodjnic), co byly variace pro housle a orchestr na balet rakouského skladatele Franze Xavera Süssmayra (1766 - 1803) „Il Noce di Benevento“ (Oešák z Beneventa), v nm se to arodjnicemi jen hemilo. Napsal také sonáty na oslavu Napoleona a jeho rodiny „Sonáta Napoleone“ s variacemi na 4. strun pro housle a orchestr“ v roce 1805 a v roce 1810 napsal další oslavnou „Sonátu Marie Luisa s variacemi na 4. strun pro housle a orchestr“.

Podle nkterých zdroj se Paganini zaplétal do skandál a intrik a tak se roku 1809 z dvorního ivota vyvázal a vrátil se k dráze hudebníka na volné noze, dokonce se opt snad na njakou dobu ztratil. Jiné prameny uvádjí, e se stáhl z oí veejnosti z dvodu nemoci. Zatím byl znám pouze v severní Itálii, ale ji si ho zaali všímat rzní jeho konkurenti. Nejastji mezi nimi bývají jmenováni francouzský houslista a skladatel Charles Philippe Lafont (1781 - 1839) a nmecký skladatel Ludwig Spohr (1784 - 1859), který ho pak pi evropském turné znan zkritizoval.

V roce 1810 hrál v Livornu, Lucce, Cesen a Rimini a z roku 1813 je znám jeho koncert v divadle La Scala i na jiných místech v Milán. V roce 1814 byl nazpt v Janov, ale ml váné starosti píštího roku, kdy byl obalován a snad i dokonce na njakou dobu uvznn pro únos patnáctileté nebo dokonce mladší Angeliny Cavanna. Rodin dívky musel za to zaplatit velkou sumu. Soudní vyrovnání trvalo dva roky. Ji v této dob uzavel pátelství s právníkem Luigim Guglielmem Germim (1786 - 1870), který mu i pozdji radil v dalších právních otázkách. V roce 1814 se seznámil s hudebním skladatelem Gioachinem Rossinim (1792 - 1868), se kterým uzavel pátelství, a na nkteré Rossiniho skladby sloil variace. Rossini prý prohlásil, e kdy slyšel Paganiniho hrát poprvé, breel jako sentimentální nmecká sluebná.

V roce 1816 zemel Paganiniho otec Antonio, pro kterého prý píliš netruchlil, ale za to ml starost o maminku, která byla tehdy ván nemocná. Z r. 1817 jsou jeho slavná „Capriccia“, i kdy jsou i zmínky, e je napsal u na dvoe vévodkyn Elisy Baciocchi.

V roce 1818 ml koncerty v Turin a Piacenze a setkal se poprvé s polským houslistou a skladatelem Karlem Lipiskim (1790 - 1861).

V letech 1819 a 1821 koncertoval Paganini v ím. Neapoli a Palermu. V ím se setkal s francouzským malíem Dominique Ingrésem (1780 - 1867), který nakreslil jeho portrét - viz obrázek. Zde nejsou patrny ádné vzhledové nápadnosti.Tento obraz je nyní v Louvru.

Potkal také tehdejšího význaného politika - kníete Klemense Metternicha (1773 - 1859)

V roce 1820 vydal italský hudební nakladatel Ricordi jeho 24 capriccií. Rovn Paganini dirigoval v ím Rossiniho operu „Mathilde di Shabran“, protoe pvodn pozvaný dirigent náhle zemel.

V letech 1822 a 1823 trpl hlubokou depresí, která byla zpsobena tím, e se dozvdl, e je nakaen obávanou pohlavní chorobou - syfilidou. Od roku 1820 byl v marné péi léka, kteí spíše na nm vydlávali, ne by našli píinu jeho obtíí. Zmnil se podstatn i jeho vzhled - hlubokými vráskami a sinalou pletí se stal dokonce odpudivým. - Byl hubený, s tenkými rty, s ernými vlnitými vlasy.

Nakonec mu závanou chorobu diagnostikoval a léil tehdejší významný italský léka Siro Borda (1731 - 1824), který se na syfilidu specializoval. Tehdejší aspo trochu úspšná léba spoívala v podávání preparát ze rtuti a poívání opia, co ješt zhoršovalo duševní stav a ovlivovalo celý organismus. S matkou se pesthoval do Milána. Tehdejší jeho koncerty byly vtšinou dueta houslí a kytary. Nkteré prameny uvádjí, e se v té dob setkal s Antonií Bianchi, do které se zamiloval. Nkdo uvádí, e byla zpvakou, jiní uvádjí, e byla tanenicí. Pocházela z Cernobbia u jezera Como a v dob jejich seznámení mla angamá v divadle Teatro San Samuele v Benátkách, co bylo divadlo, kde se hrály nkteré Rossiniho premiéry. Jiné prameny uvádjí, e se s Antonií setkal u v dob své první deprese, kdy ml oplétaky se soudem kvli únosu nezletilé. S Antonií pak njakou dobu il i cestoval. Zejm jejich vztah byl dost boulivý, protoe se cituje, e mu pi njaké árlivé scén Antonia rozbila jedny z jeho drahocenných houslí.

Po recitálech v Milán a Janov v roce 1824 s ní odcestoval i do Benátek a Terstu. Z Janova byla jeho známost s houslistou a skladatelem Ernestem Camillem Sivorim (1815 - 1894), který se stal jeho ákem a kterému slíbil napsat skladbu pro „Camillina“. V pozdjších letech byl rád, e mu pedal své zkušenosti i metody a e se dokal i jakéhosi jeho úspchu.

V roce 1824 vznikla „Vojenská sonáta, variace na 4. strun na ´Non piu andrai´ z Mozartovy „Figarovy svatby“ (posmšná árie Figarova vi Cherubínovi).

V roce 1825 cestoval po Neapoli a Palermu, kde se 23. ervence 1825 narodil jeho jediný syn Achille Ciro Alessandro Paganini: O jeho synovi je známo jen to, e ml potom dva syny a dceru.

Po narození syna zaal Paganini plánovat turné po Evrop a více koncertoval. Pi svých vystoupeních pouíval Paganini rzných trik - známá byla hra na strun G, nejniší, piem ostatní pípadn popraskaly bhem hry, co bylo pravdpodobn pipraveno. Tvrdí se, e za svj ivot zpetrhal více ne jeden tisíc houslových strun. Hrál napíklad pizzicato levou rukou mezi prstokladem, uíval dvojité flaolety (jemné doteky na strunu, které zpsobují alikvótní tón), hrál na rozladných houslích a mnohé jiné. Svou hru na strun G ostatn zakomponoval do své skladby „Mojíšova fantazie pro strunu G“ (Mose Fantasia). V roce 1827 se po koncertech v Neapoli vrátil do íma, kde mu pape Lev XII. propjil ád zlaté ostruhy (Ordine dello Speron d'Oro). Projídl opt italská msta Livorno, Bolou, Janov, Milán a Turín, kde koncertoval, a Antonia se synkem ho doprovázela.

V roce 1828 se Paganini vydal na své evropské koncertní turné. Bylo to cosi nového, aby turné podnikl sólový hudebník bez jakéhokoliv dalšího hudebního doprovodu. -Zaal na jae 1828 ve Vídni a koncertoval zde a do ervence. Velmi piln pracoval a tlesn se vyerpal, protoe byl schopen v deseti msících uspoádat sto padesát koncert. Ve Vídni slavil úspch na svých koncertech, kde Antonia Bianchi spoluúinkovala jako zpvaka. Rakouský císa František I. (1768 - 1835) ho jmenoval svým „komorním virtuosem“ a udlil mu medaili svatého Salvátora. Ve Vídni se Paganini stal tématem íslo jedna. Módní asopisy se zaobíraly jeho zpsobem ivota, tradovaly se rzné tajuplné historky, mluvilo se o jeho spojení s áblem; lahdkáské a cukráské speciality, stejn jako módní zboí dostávaly pízvisko “à la Paganini“, na spotebním zboí byly jeho portréty.

Ve Vídni ho slyšel mladý eský houslista Josef Slavík (1806 - 1833), zapamatoval si na koncertu „Zvonkové rondo“ (La Campanella) z houslového koncertu b moll a to pak Paganinimu zahrál. Paganini mu prý ekl: „Quand vous jouez, le monde tremble“. (Kdy hrajete, svt se chvje.). Tento citát je na vyšehradském Slavíkov náhrobku. Na druhé stran slavný rakouský skladatel Franz Schubert (1797 - 1828) ho slyšel hrát tsn ped svou smrtí a prohlásil: „Slyšel jsem v tom zpívat andla“. Ve Vídni se Paganini s Antonií Bianchi rozešel a vyídil si pedání syna Achillea do své pée. - Poruenství udlil vídeský magistrát. - Antonii nakonec odkázal Paganini ve své poslední vli velmi skromný obnos.

Pro velké zdravotní potíe musel turné po odjezdu z Vídn perušit, ze zdravotních dvodu odcestoval v srpnu 1828 do Karlových Var, kde ml dva koncerty a kde poznal skladatele Jana Nepomuka Hummela (1778 - 1837). Hummel jako vzpomínku na Paganiniho vystoupení napsal skladbu „Fantasia for piano C Dur - Souvenir de Paganini“. V íjnu ho postihl zánt okostice a v Praze mu operovali spodní elist. K jeho ábelském vzhledu pibyly ješt vpadlé tváe a ádné dolní zuby. Seznámil se zde s profesorem historie Juliem Schottkym a povil ho napsáním svého ivotopisu. ivotopis byl vydán pak v Praze pod názvem „Paganini´s Leben und Treiben“ (Paganiniho ivot a shon). Sloil zde njaké skladby pro housle a kytaru. V Praze ml Paganini v prosinci 1828 šest koncert. Vzhledem k zdravotním problémm v Praze velký úspch neml, ale byl pro zmnu srovnáván i povaován za „Vného ida“.

V lednu 1829 zaal svoji úspšnou pou po nmeckých mstech. Zaal v Dráanech, trnáct koncert ml v Berlín a stavil se také ve Frankfurt nad Mohanem. Tam se setkal s nmeckým skladatelem Robertem Schumannem (1810 - 1856) a slyšela ho i budoucí Schumannova ena, malá Clara Wieck (1819 - 1896). Byl jmenován od pruského krále Friedricha Wilhelma III. (1770 - 1840) dvorním kapelníkem. Setkal se se svým krajanem Gasparem Spontinim (1774 - 1851), který byl v té dob šéfdirigentem Berlínské dvorní opery, a se skladatelem Giacomem Meyerbeerem (1791 - 1864). Básník Heinrich Heine (1797 - 1856) se o jeho he zmioval ve svých básních. Tehdy také Karl Guhr ho peliv sledoval a uveejnil všechny Paganiniho inovace houslové hry, co bylo peloeno do mnoha jazyk. Renomovaní kritici se více ne na jeho hru sousteovali na jeho zjev. Dá se i pedpokládat, e svého zjevu nkdy Paganini vyuíval ist reklamn, vetn všech tajuplných historek o svém ivot i he.

Od kvtna do ervence koncertoval Paganini v Polsku, kde navštívil Varšavu, Pozna a Vratislav. Ve Varšav vznikla sonáta „Varsovia“. V Polsku se opt setkal s Lipiskim, kterému vnoval svá “Ti capriccia pro housle sólo“, a také s Frédericem Chopinem (1810 - 1847). Chopin po setkání sloil „Souvenir de Paganini“ (Vzpomínka na Paganiniho), kterouto skladbu ale neuveejnil. Paganini úinkoval také pi korunovaci ruského cara Nikolaje I. (1796 - 1855) polským králem.

V srpnu a v záí 1829 koncertoval opt ve Frankfurtu, kam se ješt nkolikrát vrátil, protoe tam zanechal v péi laskavé hospodyn svého synka, a kde ho slyšel i Goethe, který se dokonce vyjadoval k jeho ábelskému zjevu: : „Nikoliv,... Mefistofeles je více záporná bytost, ale projevuje se rovn pozitivním psobením.... U Paganiniho se to projevuje ve vysokém stupni, kterým také poskytuje svtu tak velký dojem.“ Nmecký básník Ludwig Börne (1786 - 1837) popisoval Paganiniho koncert takto: „Je to nebeské a ábelské nadšení. Nikdy jsem v ivot nic takového neslyšel.“ V Nmecku hrál ješt v Mnichov, Mohui, Darmstadtu, Halle, Lipsku, Magdeburku, Halberstadtu, Dessau, Výmaru, Erfurtu, Norimberku, Stattgartu, Karlsruhe, Brunšviku, Mannheimu, Hanoveru a Wiesbadenu. Pes Štrasburk dojel na jae 1830 do Paíe. V Paíi se setkal s Rossinim, hudebními skladateli Paërem, Luigim Cherubinim (1760 - 1842) a operními pvkynmi Giudittou Pastou (1794 - 1865) a Marií Malibran (1808 - 1836).

V Paíi ho pedcházela pro zmnu zase povst, e se nauil tak bravurn hrát, kdy byl dlouho zaven v jakési hladomorn. Paíané ho také spojovali s tajemným mágem Alessandrem hrabtem Cagliostrem.

A teprve v Paíi mu nabídl královský londýnský impresário Pierre Laporte, aby pokraoval ve svém turné i po Velké Británii. V beznu a v dubnu 1831 ml Paganini v Paíi celkem dvanáct koncert. V Paíi opakoval svj vídeský triumf - i kdy vstupné bylo vysoké, jeho koncerty byly vdy vyprodány. Byly také místy schzek paíské kulturní smetánky. Setkávali se na nich napíklad básník Théophile Gautier (1811 - 1872), spisovatelka George Sandová (1804 - 1876), muzikolog, skladatel a hudební kritik Castil-Blaze (1784 - 1857), belgický muzikolog a skladatel François-Joseph Fétis (1784 - 1871), skladatel Jacques Fromental Halévy (1799 - 1862). - Fétis ale byl vi Paganinimu nemilosrdný - oznaoval jeho koncerty za diletantské. - Jeho koncert navštívil také malí Eugéne Delacroix, který ho také namaloval. - Pro zajímavost - Ingrés, který nakreslil Paganiniho díve, byl Delacroixovým velkým kritikem.

Paganini ale také obchodn vyuíval své povsti i svého zjevu - na koncerty jezdil v erném koáe, který byl taen tymi vraníky, byl vdy ern obleen, pi koncert se zvláštn kolébal zepedu dozadu, nkdy hrál a ml oi v sloup, eho všeho si pochopiteln všimali pedevším záporn naladní kritikové. Mluvilo se o arodjném psobení na publikum, o démonických vlastnostech houslistových.

V ervnu, v ervenci a srpnu 1831 hrál Paganini v Londýn, pak v Cheltenhamu a Norwichi. Následovaly v záí koncerty v Irsku - v Dublinu, Corku a Limerichu, kde ho pedcházela povst, e se plavil s Bludným Holananem. V íjnu hrál ve Skotsku v Edinburku. V prosinci hrál v Brightonu a Bristolu. Opt byly všechny jeho koncerty vyprodány a setkal se s velkým úspchem. Z Paganiniho byl bohatý lovk a proto poádal svého právníka a zárove pítele Germiho, aby mu v Itálii koupil nedaleko Parmy vilu. Doufal, e tam bude moci nabírat sil. Po svém návratu do Itálie se mohl u pesthovat do vily Gaiony.

V zim 1832 hrál ješt ve Velké Británii - v Leedsu, Manchesteru, Liverpoolu, Birminghamu a Chesteru a vrátil se do Paíe.

Tehdy ho slyšel Franz Liszt (1811 - 1886) a byl nadšen. Prohlásil prý: "Quel homme, quel violon, quel artiste! Dieu, que de souffrances, de misères, de tortures dans ces quatres cordes!" (Jaký to lovk, jaký umlec, jaké housle! Boe, jaké utrpení, jaké neštstí, jaké trápení je v tch tyech strunách!). Rozhodl se pod dojmem Paganiniho hry, e dosáhne stejného mistrovství v klavírní he. Pozdji pi vzpomínce na Paganiniho pednes napsal Liszt šest „Velkých Paganiniho etud“ (Grandes Études de Paganini) pro sólový klavír.

V letech 1832 a 1833 stídal Paganini pobyty v Paíi a v Anglii. Zamiloval se do dcery svého doprovázee na klavír Charlotte Watson a uvaoval o spoleném útku do Francie. Podle nkterých zpráv se s ní domluvil, ale prozradilo se to a místo ní pišel její otec, co zpsobilo skandál, petásaný v tisku. Bylo to ale také v dob, kdy ádila po Evrop cholera, ped ní peci jen nkdy musel prchnout a zmnit okamité plány.

Na jae roku 1834 ml ješt koncerty v Amiensu, Bruselu, Londýn a Liverpoolu. Pepínal ale své síly a zaínalo být znát, e je u za svými umleckými monostmi. Honil se za penzi a zaal být lakomý, i kdy ale napíklad zadluenému francouzskému hudebnímu skladatelovi Hectoru Berliozovi (1803 - 1869), s kterým se velice spátelil, vnoval v roce 1838 velkou finanní ástku. U Berlioze si objednal v roce 1834 symfonii „Harold v Itálii“ s violovým sólem, která se mu velmi líbila, ale kterou však nikdy nehrál.

V Paíi byl léen na tuberkulózu hrtanu, nkteí ivotopisci se domnívají, e šlo o rakovinu nebo o dsledky syfilidy, a v lét 1834 se rozhodl k návratu do Itálie. Vracel se velmi bohatý s cennou sbírkou mistrovských houslí a také velmi nemocný.

Na podzim roku 1835 se na nj obrátila vdova po Napoleonovi, bývalá francouzská císaovna, nyní s titulem Marie Luigia, velkovévodkyn Parmská (1791 - 1847), aby se zúastnil práce umlecké komise v místním divadle Teatro Farnese, pro kterou Paganini vytvoil uritý projekt. Byl tam jak houslistou, tak dirigentem. Tohoto roku napsal „Moto perpetuo“ (Neustálý pohyb) a variace na oblíbenou janovskou melodii „barucabu“ - „60 variací na barucabu pro housle a kytaru“. „Barucabu“ vnoval svému píteli Germimu.
Ale v dsledku intrik a odporu dalších místních osobností se z funkcí v komisi u v roce 1836 podkoval, odcestoval do Turína a snail se zajistit ddictví pro svého syna. Zde zahrál svj poslední koncert. Po krátkém pobytu a nkolika koncertech v roce 1837 v Nice a Marseiille se vrátil do Janova, aby sepsal svoji poslední vli.

Dal se v Paíi dohromady s pochybnou zábavní spoleností, která plánovala jakýsi zábavní park s kasinem, emu hrá Paganini podlehl. Ale podnik byl velice ztrátový a aby dostál svým závazkm, musel Paganini prodat i nkteré ze svých drahocenných nástroj, které pak obtín vykupoval zpt. V Paíi zkoušel také všechna moná léení vetn homeopatie. Dostal se i do rukou rzných šarlatán.

V roce 1838 byl prý pítomen i premiée Berliozova „Harolda v Itálii“, kde sólo hrál francouzsko-nmecký houslista Christian Urhan (1790 - 1845), ale u v dsledku svého onemocnní hrtanu nemohl skoro mluvit. Podle nkterých zdroj se koncertu ani nemohl zúastnit.

Po krachu „Kasina Paganini“ se jeho nemoc ješt zhoršila, protoe ho opustili i pátelé a jeho deprese se prohloubily. V roce 1839 cestoval do Marseille, ale u nebyl schopen hrát; vnoval se tedy spolu s milánským violoncellistou Vincenzem Merighim (1795 - 1849) obchodu s hudebními nástroji. U se dorozumíval vtšinou písemn. V roce 1840 po krátkém pobytu v Janov odcestoval do francouzského Nice, kde doufal, e se jeho zdraví zlepší. Ale u nemohl vbec mluvit a zdraví se stále zhoršovalo a po velkém utrpení 27. kvtna 1840 zemel.

Protoe - moná v dsledku nemonosti mluvit - odmítl knze k poslednímu zaopatení, byl mu odepen kesanský poheb do posvcené pdy. Dlouho bylo jeho tlo na patologii nemocnice v Nice, pak bylo ve Ville Franca. Po pti letech dosáhl jeho syn u papee svolení, aby byly Paganiniho ostatky pochovány ve vsi, kde byla vila Gaiona.
A tak nakonec bylo jeho tlo pohbeno na hbitov v Parm a v roce 1876, ale po rekonstrukci hbitova byly jeho pozstatky pemístny do nového hrobu s novým náhrobkem na nový hbitov v roce 1896. Je tedy pochován na hbitov Della Villetta v Parm.

Jeho nástroje i jeho jmní zddil jeho syn Achilles.

Vedle u uvedených skladeb napsal mnoho skladeb hlavn pro housle a kytaru, ale i pro violu. Z jeho skladeb jsou nejdleitjší houslové koncerty, kterých je šest, dále houslové sonáty, kterých napsal dvanáct, a dvanáct kvartet pro housle, violu, violoncello a kytaru. Rukopisy jeho skladeb jsou uloeny v ímské knihovn Biblioteca Casatense. Jeho housle „Cannone Quarnerius“ jsou uloeny v muzeu Palazzo Tursi v Janov. V jeho skladbách nacházeli inspiraci - vedle ji vyjmenovaných - ješt mnozí další skladatelé, napíklad nmecký skladatel Johannes Brahms (1833 - 1897), ruský skladatel Sergej Rachmaninov (1873 - 1943), polský skladatel Witold Lutos³awski (1913 - 1994). Franz Lehár (1870 - 1948) napsal operetu „Paganini“.

Na Paganiniho poest je kadoron od roku 1954 v jeho rodném Janov poádána houslová Paganiniho sout pro houslisty mladší 34 let. V roce 1989 byl natoen v Nmecku film „Paganini“ za reie nmeckého herce Klause Kinského, který hrál také hlavní úlohu. ivot Paganiniho je píkladem toho, co je moné proít - od vrchol pes pády a na dno. Proto asi dokázal zahrát tak, e prý jeho hudba dlala ze zbablc hrdiny a hrdinm pistihávala kídla, e i statení muové plakávali. 

 
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 28.05.2021  11:33
 Datum
Jmno
Tma
 28.05.  11:33 KarlaA
 28.05.  10:10 Vesuvjana dky
 28.05.  08:55 Von
 28.05.  08:48 Milada