Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jaromr,
ztra Zlata.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Caspar David Friedrich, nmecký romantický malí

Velký romantik a opvovatel smrti zemel tém zapomenut 7. kvtna 1840

Jméno tohoto malíe je pravdpodobn pro mnohé naprosto nové; a pes to se jedná o malíe, i kdy nmeckého, který asto maloval eskou krajinu.

Svými obrazy zachytil krásu romantických krajin jeho doby - napíklad eského Stedohoí, Krkonoš, Saského Švýcarska nebo Rujany. Sám ml k eské krajin velmi tsný vztah, který sám vyjádil v jednom svém dopise: „V echách se cítím doma, jako bych se zde narodil…"

Mezi romantiky zaujal pední místo. Maloval alegorické krajiny. Je o nm známo, e vydrel teba i dost dlouho promoen viset na skále, aby pozoroval bouku. Svými malbami vzbuzuje emocionální hnutí mysli i probuzení touhy po pátrání o nevyených lidských tajemstvích i vyšších dimenzích, i kdy spíš znázoroval temnou stránku tchto palivých otázek.

Jeho obrazy pitahují i dnes svou tajemností, moná dokonce i tragiností, kterou s oblibou zobrazoval v podob trosek, zícenin, vrak, rozeklaných nebo padlých strom, mlhy, osamlých krajin, ale i osamlých poutník. Od nkterých je dokonce povaován za vizionáe. - Byl jedním z prvních malí, kteí znázorovali zimní krajiny.

Nmecký malí Caspar David Friedrich se narodil 5. záí roku 1774 v Greifswaldu, který byl tehdy souástí švédského království. Nyní se nachází v nmecké spolkové zemi Pední Pomoansko. Narodil se jako šesté z deseti dtí výrobce svíek a prodavae mýdla Adolfa Gottlieba Friedricha a jeho manelky Sophie Dorothey, rozené Bechly. Rodie pocházeli z pomoanského msta Neubrandenburgu.

Zdroje o hmotných pomrech rodiny se znan rzní; jedny hovoí o soukromých uitelích dtí a druhé o tom, e dti vyrstaly v chudob. Jeho rodie byli zboní a písní luteráni.

Jeden bratr zemel jako malý ped Casparovým narozením. Ale i jinak se od mládí stále se smrtí v rodin setkával. Maminka mu zemela, kdy mu bylo sedm let. Kdy mu bylo osm let, zemela mu sestra Elisabeth. V prosinci 1787 byl bruslit se svým o rok mladším bratrem Johannem Christofferem a led se pod ním proboil. Bratr se ho snail zachránit a sám utonul, co si Caspar do smrti kladl za vinu. Druhá sestra Maria zemela v roce 1794 na skvrnitý tyfus.

To všechno byly tragédie, které znan ovlivnily jeho nazírání na svt.

Od roku 1788 studoval na univerzit v Greifswaldu; podle nkterých pramen a od roku 1794. Jeho prvním uitelem byl nmecký architekt a malí Johann Gottfried Quistorp (1755 - 1835), o nm nkteré prameny hovoí, e byl nejdíve jeho soukromým uitelem. Quistorp bral své studenty malovat ven do pírody. Zprostedkoval Casparovi setkání s teologem a básníkem Ludwigem Gotthardem Kosegartenem (1728 - 1818), jeho krédem bylo, e píroda je projevem Boha. Také ho seznámil s dílem nmeckého umlce ze 17. století Adamem Elsheimerem (1578 - 1610). Na univerzit Caspar studoval u švédského profesora a básníka Thomase Torilda (1759 - 1808) také literaturu a estetiku.

Quistorp mu dále zaídil pijetí na kodaskou výtvarnou akademii, která mla v té dob povst skvlé výtvarné školy, kam nastoupil v roce 1794, a studoval zde do roku 1798. Navštvoval tídy kresby od ruky, pak tidy sádrových odlitk a tídy modelování. Jeho uiteli byli tehdejší nejlepší dánští uitelé výtvarného umní - krajiná Christian August Lorentzen (1749 - 1828), krajiná Jens Juel (1745 - 1802) a malí historických námt Nicolai Abildgaard (1743 - 1809).

Zde byl ovlivnn pedevším severskou mytologií - a to básnickou sbírkou legend Eddou, básnmi Ossianovými, co byla uritá literární mystifikace, kde skotský básník James Macpherson (1736 - 1796) pedstavil urité „Ossianovy“ básn jako staré vikingské básn ze 3. století, ale nyní je povaován za jejich autora.

Je ovšem zajímavé, e a do roku 1797 nezkusil Friedrich malbu olejovými barvami. Jeho prvními kresbami byly lavírované - rozmývané kresby sépiovým inkoustem Sépiový inkoust zaal pro kresbu v té dob pouívat dráanský malí a profesor Jacob Crescenc Seydelmann (1750 - 1829). První olejovou malbou Friedrichovou byla „Krajina s troskami chrámu“ (Landschaft mit Tempelruine) z roku 1797, která je na dalším obrázku.

Jeho uitelé na kodaské akademii nemalovali podle pírody, ale podle klasických vzor. I kdy v té dob zaala i do Kodan pronikat romantická malba nejvíce ovlivnná anglickým romantismem a jeho pedstavitelem Henrym Fuselim, nebo té Johannem Heinrichen Füsslim, jak se psal nmecky (1741 - 1825).

Friedricha velmi ovlivnila barokní malba a to pedevším díla holandského malíe Jacoba Isaakzoona van Ruisdaela (asi 1628 - 1682) a francouzského malíe Claude Lorraina (1600 - 1682).

Jeho prvními malbami byly malby na náboenská témata, ale nejednalo se o tradiní biblické scény, ale urité alegorie.

V roce 1798, po skonení studií, se pesthoval do Dráan, které v té dob oplývaly pedevším romantismem v literatue. Ze zaátku ilustroval rzné broury a byl ovlivnn tehdejšími význanými dráanskými malíi Johannem Christianem Klengelem (1751 - 1824), který byl zárove skvlým grafikem v oboru lept, a dále spoluobjevitelem krajiny nazývané „Saské Švýcarsko“, švýcarským malíem Adrianem Zinggem (1734 - 1816). Pro zajímavost - Adrian Zingg a jeho kolega švýcarský malí Anton Graff (1736 - 1813) dali svým švýcarským pvodem název oné nádherné krajin nad Labem „Švýcarsko“.

Vedle sépiových kreseb zkoušel Caspar David Friedrich rzné tisky a lepty i devoryty, které mu pomáhal tvoit jeho bratr, který byl v té dob výrobcem nábytku.
V roce 1799 byly jeho výtvory poprvé vystaveny na výroní výstav dráanské akademie. Ale tého roku zakusil první období svých tkých depresí.

Od roku 1801 asto cestoval a hledal námty pro své obrazy. V tomto roce zaal studiem krajiny baltského pobeí. Studoval pahorky, útesy, pístavy, ranní mlhy a svtelné efekty. Proslavené jsou jeho obrazy útes na Rujan, napíklad jeden z nejznámjších obraz „Kídové útesy na Rujan“ (Kreidefelsen auf Rügen), které ale namaloval pozdji, a dráanského okolí, pedevším Saského Švýcarska. Své studie dlal tukou, s poznámkami o atmosférických efektech, o he svtla a stínu na pevnin i na vod a o topografických informacích. Obrázek „Kídových útes na Rujan“ následuje.

Zapsobila na nj tehdejší cesta do rodného kraje jeho rodi, do Neubrandeburgu i do Greifswaldu v kvtnu 1801. Zde se setkal s pozdjším pítelem - malíem Philippem Ottou Rungem (1777 - 1810), který na nj ml znaný vliv.

V roce 1803 se pesthoval do letního sídla v Loschwitzu nedaleko Dráan, co je dnešní dráanské pedmstí. Vystavoval své sépiové kresby na výstav dráanské akademie. Uskutenil první cestu do severních ech, hlavn do Krkonoš.

Tentokrát jeho období depresí bylo delší. Stídaly se u nj v období asi tí let. V té dob se vdy více zaobíral tématy a symboly, znázorujícími smrt - napíklad maloval supy, sovy, hbitovy a zíceniny. Velkou oblibu u nj mla zícenina kláštera Eldeny nedaleko Greifswaldu, poblí moského behu, kterou dokonce v ticátých letech vkomponoval do obrazu Krkonoš „Klášterní zíceniny Eldeny a Krkonoše“ (Klosterruine Eldena und Riesengebirge).

V roce 1804 vytvoil osmnáct lept a tyi devoryty, které byly zámrn vytištny pouze v malých sériích, kterými podaroval své pátele.

V této dob se setkal s básníkem Johannem Wolfgangem von Goethe (1749 - 1832). O jejich vztahu se leckde píše, e byli páteli, avšak Goethe podle jiných pramen pozdji zaujal vi Friedrichovi kritický postoj. Ale Friedrichv obraz památníku Goethovi po jeho smrti je nesmírn psobivý.

Ve Výmarské umlecké spolenosti (Weimar Kunstgesellschaft) vyhrál Friedrich tehdy polovinu ceny za své dv sépiové kresby „Procesí za svítání“ a „Rybái na moi“. Tuto sout zorganizoval Goethe práv pro zaínající a dosud neznámé umlce, aby jim dodal odvahy a „vytáhl“ je na svtlo. V té dob byla tato sout zamena pedevším na neoklasicismus a pseudoecký ráz. Goethe tehdy na Friedrichovy kresby, odlišné od celkového zamení, zareagoval nadšen a s pochvalou: „Musíme doslova pochválit umlcovu vynalézavost na tomto obrázku. Kresba je dobe provedená, procesí je dmyslné a odpovídající... jeho zpracování kombinuje velkou ást pevnosti, pelivosti a dovednosti... dmyslný akvarel, který je doslova chvályhodný.“

Tím zaala stoupat Friedrichova vánost i mezi leny šlechty.

V roce 1806 se v lét Friedrich zase vrátil do Neubrandenburgu a Greifswaldu. Na podzim tého roku se seznámil v Dráanech s nmeckým pírodovdcem a filozofem Gotthilfem Heinrichem von Schubertem (1780 - 1860).

Bhem prázdnin roku 1807 putoval Friedrich severními echami a namaloval obraz „Pohled na údolí Labe“ (Blick in das Elbetal).

První své vtší dílo namaloval Friedrich v letech 1807 a 1808. Byla to jedna z mála zakázek, které v ivot dostal a sice od dínské hrabnky Thunové na oltá pro rodinnou kapli v Dín. Obraz pedstavuje kí s profilem ukiovaného Krista na vrcholu hory. První název obrazu, který je dnes znám jako „Dínský oltá“ (Tetschen Altar), ml pvodní název „Kí v horách“ (Das Kreuz im Gebirge). V obrazu pevládá krajina a je to poprvé, kdy je biblický námt takto pedstaven. Obraz byl poprvé vystaven o vánocích roku 1808. A tehdy pišla síravá kritika od umleckého kritika Basilia von Ramdohra (1757 - 1822), uveejnná v„Novinách pro elegantní svt“ (Zeitung für die elegante Welt) v lednu 1809. Ramdohr práv krajinu v kontextu biblického výjevu odmítl a vyjádil se, e takto pojatý Kristus je vrcholná arogance a e se „krajina plíí a na oltá kostela“. Friedrich na to odpovdl v roce 1809, kde své dílo obhajoval - srovnával paprsky ranního slunce se záí Svatého Otce s tím, e doba, kdy se Bh sám lidským bytostem zjevoval, u pominula. Friedrich zde vysvtlil podrobn svj názor i své pojetí - o lidské víe v Jeíše Krista, která petrvává pes všechny interpretace a která vychází z lidského nitra. Vyjádil se, e „ušlechtilý lovk (umlec) rozpoznává Boha ve všem... Zaveš-li své tlesné oko, uzíš nejdíve svj obraz duševním okem. Pak vezmi svtlo, které vidíš v temnotách tak, aby se mohlo odrazit ostatním zvnjšku do jejich duchovního nitra“.

Celý pípad kritiky i Friedrichovy obrany je nazýván jako „Ramdohrova pe“ (Ramdohrstreit). Friedricha se tehdy zastali i jeho pátelé - malíí: Franz Gerhard von Kügelgen (1772 - 1820), který byl také autorem Fridrichova portrétu, uvedeného na zaátku tohoto lánku, a Georg Friedrich Kersting (1785 - 1847).

V tomto roce se Friedrich spátelil s nmeckým básníkem a dramatikem Heinrichem von Kleistem (1777 - 1811).

V lét roku 1809 se opt pohyboval mezi Greifswaldem a Neubrandenburgem. V listopadu ho postihl další smutek - zemel mu otec.

V roce 1810 odešel na další túru po Krkonoších, tentokrát s pítelem Kerstingem. Navštívili hlavn nynjší polskou ást Krkonoš, napíklad Szklarskou Porêbu. Kamieñczyk, Snku, Karpacz a Cieplice. Z roku 1810 pochází nejastji u nás citovaný obraz „eská krajina s Milešovkou“ (Böhmische Landschaft mit dem Milleschauer).

Tého roku byl jmenován dopisujícím lenem Královské akademie umní v Berlín (Die königliche Akademie der Künste). V záí ho v jeho ateliéru navštívil Johann Wolfgang Goethe. V téme roce se seznámil s nmeckou spisovatelkou Johannou Schopenhauer (1766 - 1838), matkou významného nmeckého filozofa Arthura Schopenhauera (1788 - 1860). Na podzim pedstavil na výstav berlínské akademie své dv malby „Mnich u moe“ (Der Mönch am Meer) a „Opatství v dubovém lese“ (Abtei im Eichenwald), které ob zakoupil pruský korunní princ, pozdjší král Friedrich Wilhelm IV. (1795 - 1861). Ke svému obrazu „Mnich u moe“ vydal i pojednání „Vnímání Friedrichových moských krajin“ (Empfindungen von Friedrichs Seelandschaft). V té dob dosáhl Friedrich vrcholného uznání jako umlec. Také se znan zvýšil jeho píjem.

V lét roku 1811 cestoval pro zmnu po Harckém lese, tentokrát ve spolenosti nmeckého sochae Christiana Gottlieba Kühna (1780 - 1828). V ervenci navštívil v Jen Goetha. Z té doby je malba „Ráno v Krkonoších“ (Morgen im Riesengebirge) - opt moe hor a v popedí silueta skalky s kíem.

Doba napoleonských válek byla pro Nmecko dost sloitá. Nejdíve bojovalo proti Napoleonovi Prusko, pak pinutilo i Sasko, aby bojovalo po jeho boku. To nakonec vedlo v kvtnu 1813 k obsazení Dráan, ale také Pomoanska francouzskými vojsky. A v srpnu dokonce byla i bitva u Dráan, kde Francouzi bojovali pedevším s rakouskými jednotkami, kde tzv. eská armáda, vedená maršálem Karlem Filipem Schwarzenbergem (1771 - 1820) byla poraena. - Bylo to období, kdy Friedrich opt trpl svými depresemi. Avšak protoe byl vlastencem, snail se vyjádit i své smýšlení. V jeho obrazech se zaal objevovat nmecký folklór, národní zvyky. Snail se njak navázat na díla vlasteneckých, protinapoleonských spisovatel jako Ernsta Moritze Arndta (1769 - 1860), hrdiny a vojáka Theodora Körnera (1791 - 1813), který v boji s Francouzi zahynul, Adama Heinricha Müllera (1779 - 1829) a Heinricha von Kleista.

U v roce 1812 namaloval vlastenecký obraz, pipomínající hrdinství starých Germán, nazvaný „Hroby starých hrdin“ (Grabmale alter Helden) nebo té „Arminius“, pipomínající dávnou bitvu z poátku letopotu, kdy germánský vojevdce Arminius, který ml ješt jména Hermann nebo Cherusker, rozdrtil okupantská ímská vojska. Téma vycházelo z Kleistovy hry „Hermannova bitva“ (Die Hermannsschlecht). Novji vyjadoval Friedrichovy pocity obraz „Lovec v lese“ (Der Chasseur im Walde) z roku 1813, kde Friedrich zobrazil zbloudilého francouzského vojáka v hustém lese se symbolem havrana v popedí, který má vštit poráku Francie. Tento obraz byl vystaven v roce 1814 pi Vlastenecké umlecké výstav (Dresdner Kunstausstellung) spolu s obrazem „Hermannv hrob“ (Hermannsgrab). - Bohuel ale v této dob ml koeny nmecký nacionalismus a po nástupu fašismu bylo Friedrichovo dílo zneuíváno k propagaci nacismu...

Jeho politické smýšlení ohledn píslušnosti k tomu i onomu nmeckému kníetství se mnilo. Ješt v roce 1816 nechtl mít nic spoleného s Prusy a v ervnu poádal o saské obanství, pes to, e to udivilo dost jeho pátel, protoe v té dob Sasové vycházeli dobe s Francouzi. V roce 1818 obanství získal a s ním i místo na Saské akademii s pevným platem 150 tolar. Sice doufal, e se stane ádným profesorem, co se mu ale nepodailo. Odmítl ale nabídku z íma.

Moná bylo píinou jeho váhání, e se cítil stále Pomoanem, co byl napl Švéd - tedy byl do urité míry v Nmecku cizincem.

V roce 1817 se seznámil s nmeckým malíem a fyziologem Carlem Gustavem Carusem (1789 - 1869), který se také Friedrichovým dílem zabýval ve svých „Devíti dopisech o krajináství“ (Neun Briefe über Landschaftsmalerei).

V roce 1818 se Friedrichova situace nadobro zmnila, 21. ledna 1818 se oenil s Caroline Bommer, dcerou dráanského barvíe, které tehdy bylo ptadvacet let. Nastalo pro nj šastnjší období, i kdy nkteí ivotopisci dokládají, e toto období se ale neodrazilo v jeho díle. Na svatební cest byl v rodném Greifswaldu, Wolgastu, Stralsundu a na Rujan, v dob po líbánkách namaloval ji uvádný obraz „Kídové útesy na Rujan“. Na podzim se seznámil s významným nmecko - norským malíem Johannem Christianem Dahlem (1788 - 1857), se kterým ml blízké vztahy pedevším ke konci ivota, kdy ml tké deprese i velké zdravotní problémy.

30. srpna 1819 se manelm Friedrichovým narodila dcera Emma. Tého roku ho navštívil v Dráanech dánský korunní princ, pozdjší král Christian VIII. (1786 - 1848).

Na podzim 1819 probhla Karlovarská konference za úasti devíti nmeckých stát, v ní kanclé Metternich znan omezil osobní svobody, a nmecké státy ujednání pijaly. Friedrich vyjádil v nkterých svých obrazech nesouhlas se závry této konference, napíklad tím, e maloval osoby v národních krojích, které byly zakázány - napíklad v obraze „Dva mui pozorující msíc“ (Zwei Männer in Betrachtung des Mondes). Jeho obraz hrobu Ulricha von Huttena (1488 - 1523), pívrence luteránství a odprce katolicismu z roku 1824 je Friedrichovým politickým prohlášením.

V roce 1820 se Friedrich opt blízko setkal se smrtí - jeho velký pítel, malí Gerhard von Kügelgen byl na cest ze svého ateliéru zavradn njakým zlodjem. Friedrich na to zareagoval velmi sugestivním obrazem jeho hrobu „Kügelegenv hrob“ (Kügelgens Grab).

Z ponkud tvrdých hmotných podmínek Friedrichovi v té dob napomohl zájem ruského dvora o jeho obrazy. Jeho ateliér navštívil ruský velkovévoda Nikolaj Pavlovi (1796 - 1855), který se r. 1825 stal ruským carem Nikolajem I., a odvezl si adu Friedrichových obraz.

Další rok Friedricha navštívil jako zplnomocnnec ruského dvora básník Vasilij Andrejevi ukovskij (1783 - 1852), který byl vychovatelem syna ruského následníka trnu Nikolaje Pavlovie a zárove i lenem státní rady. ukovskij objednal pro cara njaké obrazy. Tato objednávka uvedla jméno Friedrichovo ve známost také v Moskv a Sankt Petrburgu. ukovskij našel ve Friedrichovi spíznnou duši a tak mu mnohá další léta pomáhal. Bu kupoval jeho díla sám nebo je doporuoval lenm carské rodiny.

V této dob byl Friedrich zvlášt posedlý smrtí. Navrhoval sochy a památníky pro mauzolea a rzné náhrobky pro dráanský hbitov. Dost z tchto návrh se ztratilo pi poáru mnichovského sklenného paláce, co byl v druhé polovin devatenáctého století a na zaátku století dvacátého palác pro poádání výstav, který vyhoel v roce 1931. Další Friedrichovy nártky byly znieny pi bombardování Draan v roce 1945.

V roce 1822 Caspara Davida Friedricha navštívil básník Friedrich de la Motte Fouqué (1777 - 1843). Fridrich namaloval „Východ msíce nad moem“ (Mondaufgang am Meer) a „Osamlý strom“ (Der einsame Baum).

V roce 1823 si pítel Dahl pronajal byt ve stejném dom u Labe jako Friedrichovi, kterým se v tomto roce narodila dcera Agnes Adelheid.

V roce 1824 byl Friedrich jmenován profesorem Královské dráanské umlecké akademie, ale ne se všemi právy, které k tomu místu patily. 23. prosince 1824 se narodil syn, který dostal jméno po švédském králi Gustav Adolf (1823 - 1889). Maloval jako jeho otec, ale jeho vhlasu nedosáhl. V tomto roce se ale zaalo zhoršovat Friedrichovo zdraví. Jeho deprese se stupovaly, rostly útoky proti jeho politickému pesvdení i proti jeho umní.
  

Jeho deprese zpsobovaly, e se v uritých dobách s lidmi stýkal hodn, ale za njaký as se lidem vyhýbal. Sám se ospravedloval: „Nazýváte m nepítelem lidstva, protoe se spolenosti vyhýbám, mýlíte se, já ji miluji...“ Maloval asto osamlé poutníky nebo osamlé figury v pozadí.

Snad se ho dotkla njaká kritika, pestával malovat pro veejnost a maloval pro své pátele.

Ale romantismus se zaal pomalu peívat a on zaal být povaován za melancholika, který byl asto „mimo“. Postupn odpadali jeho mecenášové a býval nazýván svými páteli jako „nejopuštnjší mezi opuštnými“. asto bloudíval po nocích po lesích a polích, nkdy vycházíval dlouho ped východem slunce.

Postupn upadala jeho rodina do chudoby. V roce 1825 pišlo nkolik zdravotních krizí. Jeho díla byla vystavována sporadicky a i vzácné korunované návštvy byly pomrn ídké.

Namaloval “Vchod na hbitov“ (Friedhofseingang, který se v anglických materiálech jmenuje Cemetery at Dusk). Jeho obraz alpské hory v Berchtesgadenu „Watzmann“ byl vystaven v dráanské galerii.

Roku 1826 doufal, e další síly nabere na Rujan, ale byla to jeho poslední návštva. V Hamburku na první výstav Hamburského umleckého klubu (Kunstclub Hamburg) toho roku vystavoval svj obraz „Moe ledu“ (Das Eismeer).

V roce 1828 získal lenství v nov zaloeném Saském umleckém klubu, který v roce 1832 vystavil jeho dílo „Velká obora“ (Das grosse Gehege). V kvtnu se odejel léit do lázní Teplice.

Roku 1830 ho navštívil pruský korunní princ Friedrich Wilhelm, pozdjší pruský král Fridrich IV. (1795 - 1861).

Devt jeho obraz bylo v roce 1833 vystaveno na výstav v Královci - dnešní Kaliningrad - a v roce 1834 ho navštívil významný francouzský socha David d´Angers (1788 - 1856), který o Friedrichovi prohlásil, e je to malí, který vynalezl nový ánr: „tragédii krajiny“.

V ervnu 1835 utrpl Friedrich první záchvat mrtvice, který mu ásten ochromil pravou ruku a znemonil další malování, pedevším velkých pláten. Byl omezen na kresby akvarelem a sépiové kresby. I kdy neztratil zrak, byla omezena hybnost jeho ruky. Ješt dokázal dokonit „Moské pobeí v msíním svtle“ (Meeresufer in Mondschein), které je nesmírn tmavé.

Krátce po jeho mrtvici koupila ruská carská rodina nkolik obraz, ím byl zaplacen Friedrichv další pobyt v lázních Teplicích, kam odcestoval v srpnu 1835 a setrval tam do konce záí.

Jeho témata byla ím dál více inspirována smrtí jako napíklad „ Krajina s hrobem, rakví a sovou“ (Landschaft mit Grab, Sarg und Eule).


Byl u schopen malovat pouze malé formáty a jeho rodina ila v bíd.

V roce 1837 ml druhý záchvat mrtvice, po nm u byl zcela ochromen. Na zaátku roku 1840 mu opt pomohl básník ukovskij, e nakoupil njaké obrazy pro Rusko.

Velký romantik a opvovatel smrti zemel tém zapomenut 7. kvtna 1840. Pochován byl 10. kvtna 1840 na hbitov svaté Trojice v Dráanech - Johannstadtu.

Jeho smrt byla v umleckém svt sotva zaznamenána. Pouze Carl Gustav Carus jeho dílo pipomínal ve svých láncích, ale ty brzy zapadly. Pouhá jediná jeho malba byla za jeho ivota reprodukována a to ješt pouze v malém potu výtisk.

Podle pojmenování jeho syna po švédském králi usuzují nkteí umletí historikové, e byl dokonce Friedrich lenem greifswaldské zednáské lóe, jejím pedstavitelem byl tento panovník a jejím lenem byl malí Quistorp.

A teprve koncem devatenáctého století objevili jeho dílo symbolisté.

Jeho jménem je pojmenována turistická stezka v okolí Bad Schandau.

V roce 1986 natoilo Západní Nmecko dokument „Grenzen der Zeit“ (Hranice asu) o jeho ivot.

V Dráanech je nad Labem na Brühlské terase Friedrichv moderní pomník z roku 1990, který vytvoil nmecký socha Wolf - Eike Kuntsche (* 1941). V Greifswaldu je registrována Spolenost Caspara Davida Friedricha (Caspar - David - Friedrich Gesellschaft).

Jeho obrazy nemohou nechat diváka neteným, psobí na jeho emoce a nastolují otázky, kterými se malí celý ivot zaobíral. 

 
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 07.05.2021  11:46
 Datum
Jmno
Tma
 07.05.  11:46 Vesuvjana dky
 07.05.  09:11 Betislav
 07.05.  06:04 Milada