Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Kateina,
ztra Artur.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Na kafíku v Americe (9)

Jaké mají Amerianky nohy?

Moji milákové, posílám vám svj první pozdrav z dlouhodobého odlouení, ke kterému jsem se dobrovoln zavázal. O své krkolomné cest  a prvních záitcích jsem vás u informoval v telefonu po mém píletu. Dnes tedy pár slov o mém pracovním dnu. Do parády si m vzal majitel dvou hotel, njaký Hans (ani ješt nevím, jaké je jeho píjmení), který je pvodem Švýcar. Slíbil mé seste, e s ohledem na pátelské vztahy, které k ní chová, m zauí v americkém podnikání a celému restauranímu provozu. Ví jist velmi dobe, kdy tém pravideln kadý rok navštvuje svou rodnou zem, co by mohlo takového Evropana zajímat a v em se liší americký systém od evropského. Zatím se niemu neuím. Alespo mi to tak pipadá. Moná e ty desítky kilogram surovin, a je to maso, drbe, ryby, nebo brambory, zelenina a jiné další potraviny, které denn musím zpracovat, je ten poátení praktický kurz k vlastní výuce. A protoe mn ke kontaktu s mými spolupracovníky chybí znalost anglitiny, mám neuviteln mnoho asu, abych pi své práci mohl být v duchu stále s vámi. Tolik prostoru k vzpomínání na domov jsem nikdy v ivot neml, kolik jej mám zde. Víte, jak si nkdy pipadám? Jako malý koloušek, kterého našel v lese hajný, poskytl mu pekrásný výbh ve svém domov, peuje o jeho hygienu, dává mu to nejlepší, co má, nepipustí, aby íznil i hladovl a on, by navýsost spokojen, se stále cítí  vznm. Kadý veer postává v koutku zahrady a mlky hledí tím smrem, kde pedpokládá, e ijí jeho nejbliší. Já se od nj liším pouze v tom, e o m peuje sestra se švagrem, e nejsem ádný koloušek, ale pkný kolouch a e nepostávám veer v koutku u plotu, ale sedávám na verand a hledím tím východním smrem, kde… a to u je zase stejné jako u toho kolouška. No, za osmdesát jedna dní se u budeme objímat na letišti v Praze – nebojte, to utee jako voda.

A te trochu k mému pracovišti. Byl jsem hned od prvního dne zaazen do kolektivu kucha. Nikdy jsem se tomuto emeslu sice neuil, ale mám radost, e mi to jde a e spokojenost je zatím oboustranná. Ne se do všeho zabhnu, to bude asi dlouhodobý proces. Nemám monost se ptát, protoe bych vysvtlování nerozuml a s maximální soustedností vše sleduji a také zvídav se snaím se vším seznámit. Kuchyka je opravdu malá, ekl bych tak 6×4 metry, ale je zde vyuito kadého místeka. Nikdy bych nevil, e na tomto prostoru, kde si u ti kuchai pekáejí, se dá odvait a ti sta obd a nemenší poet veeí. V kout je vchod do této výrobny, kterým bhem provozu vstupují obsluhující. Hned naproti je výdejní pult a jeho pokraováním, pedlující místnost na dv ásti, je malý chlaák se zmrzlinou, vedle pracovní stl s termosem, v kterém je denn erstvá polévka. Toto je samoobsluné pracovišt servírek. Druhá ást sestavy, která jde prostedkem místnosti, patí ji do království kucha. Vedle teplého expediního pultu je stolek s talíi, dál velká zásuvková lednice, její povrch tvoí devná pracovní deska a linka je ukonena malou lednikou a malým píruním mrazákem. Po obvodu podél stn jsou pak umístny: tlaková fritéza, velký lávový gril, šestihoákový sporák, tálový sporák, velká fritéza, teplovzdušná trouba, elektrické pece a pod oknem velký nerezový pracovní stl – mé pracovišt. Na protilehlé stn, v zádech servírek, jsou dv velké lednice, kadá o obsahu osm kubických metr. To snad z popisu pro dnešek staí. Ostatní si nechám na vyprávní doma. Poasí zde je perfektní, lepší ne práv te u nás doma. Teploty neklesly pod dvacet pt stup. Dan s Tondou obas nco uvaím, abych nevyšel ze cviku, obas posekám trávník a ve volnu jsme zatím jezdili po nákupech. Na výlety po státu Wisconsin se teprve chystáme.

Co Honzík, jak tráví  prázdniny? Pozdrav Michalovi (s ním jsem v kontaktu pes e-mail), babice a všem blízkým. Slibuji, e budu psát asto a také se tšit na dopisy od vás.

Moc vás líbám a objímám váš tatínek
New Glarus  5.srpna 1998

V hotelu jsem se s píchodem druhého týdne pobytu zaal postupn blíe seznamovat s pilehlými místnostmi. Julina, která mi jako první pestala pipravovat hromady surovin ke zpracování na mj stl, m odvedla do suterénu k mrazicímu a chladírenskému boxu, aby mi ukázala, kde je co uloeno.
“Tady to maso nahoru, zeleninu nahoru, toto také a a budeš mít namleto a naporcováno, pak zase vše zpt sem dol.” Vzal jsem bednu oloupaných brambor a vybhl z té zimy. Vas m zadrela: “Daný, ne pšky, tady je výtah.” Byla to makaka, orientovat se v tom obrovském chlaáku, který ml asi patnáct tvereních metr, vnímat, co mám vynést nahoru a ješt napjat naslouchat, abych z toho jejího drmolení postehl co nejvíce anglických výraz a pochopil, co mám vlastn dlat. Ty zaátky, kdy na n dnes vzpomínám, nebyly jednoduché ani pro ni ani pro m. astokrát, po vyerpávajícím vysvtlování, popadla radji sama bednu s “ním” a odnesla ji do výtahu. Nikdy nemla na m vztek, nikdy se na m špatn nepodívala. Nahoe v kuchyni pak tyto moje výitky z nechápání m u mého stolu rychle opustily.

Ten píjemný pocit, kdy u vám všechno jde, nepotebujete asistenci a navíc u té výkladní skín se cítíte, jako byste pracoval uprosted ulice a všichni kolemjdoucí vás srden pozdravují, ten dokáe vymazat veškeré chmury z vaší tváe. Pohled z “mého” velkého okna mi pipomínal širokoúhlé plátno kina, kde mi denn Amerika promítala, i kdy nmé, ale neopakovatelné dje a záitky, které bych pouhým cestováním nikdy nepostehl. Vdy popularita msteka New Glarus, které krom typických švýcarských jídel nabízelo snad v kadém krámku suvenýry, hraky, gratulace, porcelán, textil, okolády i prmyslové výrobky rodné zem místních usedlík, byla vyhlášená snad v celých Spojených státech. Pijídli sem denn turisté z blízkých i vzdálených stát, aby ochutnali, nakoupili a návštvou farmy v nedalekém okolí (její majitel byl pvodem Švýcar) si zavzpomínali na vlast, kde se narodili oni i jejich rodie.

“Daný,” obas se ozvalo za mými zády. To jsem byl nkterým z koleg poádán o njakou pomoc nebo doplnní docházejících surovin. Po krátkém perušení jsem se mohl opt pln vnovat samozejm své práci, ale souasn letmými pohledy sledovat cvrkot na ulici. Obas se ke mn postavil nkterý z kucha, aby se mnou hodnotil práv procházející dvata. Mn zase jejich názory dopomáhaly vytváet si obrázek o jejich vkusu, a tím souasn si dokreslit jejich charakterové vlastnosti.
“Podívej se, ta je pkná.”
“A pro?”
“Podívej se, má pece krásné rezavé vlasy – to je kousek.”

Jiný vyzdvihoval blondýnky, další zase ernovlásky. Nic jiného vychvalovat ani nemohli. Nikdy jsem neslyšel tak jako u nás: to je koka, jakou má pknou postavu, podívej na ten našpulený zadeek a ty krásný prsa…, nešlo zde njak tu krásu enského tla vyzdvihnout, protoe byla stylem obleení bu úmysln, nebo z pohodlnosti jakoby potlaována. Jaké mají Amerianky nohy? Nemohu slouit. Pestoe celé léto chodí v krátkých kalhotách a na nohou nosí tenisky, takováto bota nedokreslí krásu enské nohy. A krátké kalhoty (texaskové i plátné) sahají a pod kolena. Jsou volné s popuštným rozkrokem a nosí je bez výjimky všechny eny. Mladé, staré, hubené i tlusté. Asi bude tato móda velmi pohodlná pro jízdu v aut. V chladných dnech se pak snad všichni obléknou do texasek, výjimen do elastických dlouhých kalhot. Sukni s blzikou nebo hezky stiené letní šaty jsem vidl pouze u obsluhujících dvat v restauraci. Pímo m šokovalo, kdy ped hotelem zaparkoval poslední model fordu a z nj vystoupila asi tyicátnice s natákami na hlav. Koupila si v hotelu pizzu a pokraovala dál. Mé rozarování hlavn zpsobila poznávací znaka, která hovoila o tom, e tato dáma, bydlící v sousedním státu, dokoní úpravy vlas nejdíve po dvou hodinách, které  ji dlily od jejího domova.

Tch záitk bylo nepeberné mnoství. Nelze si je ani všechny zapamatovat. V globálu mi však umonily udlat si jistou pedstavu o vizái, o mód, o vkusu – prost vidt tu Ameriku trochu jinak ne turista ve velkomst. Z tohoto pohledu jsem ji však neposuzoval. Ve mn zanechala hluboké záitky z osobních kontakt a setkání – povahové vlastnosti lidí jsou prost fantastické.

Cesty do práce a z práce, pokud m neodváela sestra, jsem se snail volit pokadé jinými ulicemi, abych se blíe seznámil s mstekem. Nevystail jsem s tím píliš dlouho, pokud jsem nechtl nahradit desetiminutovou vzdálenost mezi domovem a hotelem teba hodinovou procházkou – a já nechtl. A tak po nkolika dnech jsem se vrátil do své javorové aleje. Po deseti dnech jsem u vdl, ped kterým domkem se pravideln opalují bezdtní manelé, kde narazím na asi sedmdesátiletou staenku, kterou po trávníku ob den vláela za sebou elektrická sekaka, kde m u z dálky bude s pivem v ruce zdravit “samotá” se svým ítelem psem. Se všemi jsem se pravideln zdravil a náš vztah se stával stále pátelštjší. Nikdy jsme se o sob nic blišího edozvdli, ale kdy nkterého jsem pi své cest nepotkal nebo m oni nkolik dní nevidli, bylo pak naše vítání velejší a asi obma zstávala nezodpovzená stejná otázka: Co s ním bylo?

Takovou znalostí o tom, jak který oban peuje o svou zahrádku, jak si vylepšuje fasádu svého obydlí, kdo se chystá pistavovat, kdo nabízí své bydlišt k pronájmu i k prodeji, takovou znalostí se nemohl pochlubit snad nikdo z místních oban. Pro? Je pece jasné, e je velký  rozdíl projít obcí 3 km za hodinu, ne jí projídt, by tou nejniší povolenou rychlostí. Z takovýchto pozorování však vyvstávaly další otázky. Opt jsem porovnával naše vesniky i chatové osady s tím, co mi nabízel tento kraj. Domky, i kdy se lišily stylem i velikostí, byly ve své podstat skoro stejné. Povrchová úprava u starších typ byla z prken, novjší pak z umlohmotných desek, od prken k nerozeznání.

Barevné ešení  bylo v rzných odstínech bílé, šedé a svtlemodré – stechy z barevných lepenkových došk. Pozemky nebyly oploceny, sem tam njaký okrasný ke, kvtinový záhonek a zcela výjimen jehlinatý nebo i ovocný strom. Kdo jiný by mohl lépe zodpovdt mé otázky ne vlastní švagr.
“Hlavním stavebním materiálem je zde devo. Je vlastn nejlevnjší, a proto naše chaloupky jsou konstrukn velmi lehké – proti tm eským zdným.”

S technologií stavby typických amerických domk jsem ml pozdji monost se seznámit pímo u výrobce. Ale nechme dál vyprávt mého švagra.
“Po dokonení stavby a obydlení se dostaví ,,daáci,,, aby tvjdomek ohodnotili a vymili roní polatky. Ty zde iješ, vysázel jsi pár keík, njaký stromek a za pár let keíky ostíháš a vytvoíš si hezký ivý plot. Ovocné stromy zušlechtíš a nesou ti ovoce. Pak pijdou opt, jen tak jakoby náhodou, zamstnanci daového úadu, aby konstatovali, e jsi své bydlení vylepšil a tvé poplatky vi státu o njaký ten dolar opt narostou.”

Nestaím asnout. “Take, jestli ti dobe rozumím, není zde píliš velký zájem o kutilství, které by viditeln odlišilo mou usedlost od sousední.”
“Pesn jsi to vystihl. A tak se všichni snaí dokonale ošetovat trávníky, maximáln se vnovat tm pár kytikám na záhoncích, a tím se alespo trochu odlišit od ostatních. A protoe se o to snaí tém všichni, jsou všechna okolí domk stále tak pkn upravená.”

Zatím za tch pár dní, co jsem tady, stídá jedno pekvapení druhé. A já ml v prvopoátcích strach, e jsem se ocitl ve stejném prostedí jako u nás doma. Jednoho dne pišel Tonda se zajímavým nápadem:  
“Honzo, doporuoval bych ti, kdy ses tak dobe se všemi spátelil, abys pro své kolegy z práce udlal ,,pivítací party“. Navaíš njaké eské speciality, my ti poskytneme náš byt, pití si pinesou oni – jak káí zdejší zákony, a ty si budeš moci se všemi pkn pokecat.”

 

Byla to perfektní nabídka. U jsem se vidl, jak odpovídám na jejich všetené otázky o mé zemi, o rodin, o své práci a oni jak m zasvcují do taj americké kuchyn. Bohuel k ní nikdy nedošlo. Byly naplánovány celkem ti termíny, ale ani v jednom se naše setkání nemohlo uskutenit. Dvod byl celkem prozaický. Pracovní vytíení bylo po celé léto, ale u i pak v podzimních msících tak veliké, e nebylo moné, aby se uvolnili na jeden veer teba jen tyi zamstnanci. Moná e to více mrzelo Hanse ne m. V pozadí však zstala jedna osoba, které neuskutenné party vbec nevadilo a tila ze všech píprav, které se vdy ped stanoveným termínem odehrávaly – Tony. Vdy picházel s nápady, ím bych je mohl z eské kuchyn šokovat a e by bylo dobe nejdíve udlat vše ,,naneisto,,”. Pak si po veerech pochutnával na utopencích, obloených chlebíkách, majonézových salátech, masových i rybích specialitách v aspiku nebo na rzných sladkostech.

Antonínv nápad jsme hned následující den s Daninou pomocí projednali s Hansem, který se nikterak nebránil a stanovil termín (té první schzky) na dvacátý srpen. Pi té píleitosti jsem se dozvdl, tak jako vdy, kdy se u m v práci objevila sestra, pár pochval na mou práci. Tentokrát se hovor toil mimo jiné také kolem našeho taneního vystoupení. Opravdu v nich ve všech zanechal, jak Dana pedpokládala, hluboký dojem. Takovéto ohodnocení bylo pro m dopingem. Vte, e upímná pochvala je i pro dospláka nkdy více ne finanní odmna.

“Brácho, dláš mi radost. Musím se ti piznat, e jsem si obas pipouštla rzné erné myšlenky: Co kdy mezi n do kolektivu dobe nezapadne? Vdy jsem ho ticet let nevidla a vbec nevím, co vlastn umí? Teba je u z nj starý bruoun a já mu dohodla práci mezi mladými? Tyto chmury jsem vzáptí zase zahánla fakty: celý ivot je vaení jeho koníkem, byl vdy spoleenský a veselý a co se týe práce – v tom snad ádný ech své vlasti neudlá ostudu.”
No a já po krátké  rozprav zstal opt “sám u svého stolu”. U nebylo teba se vyptávat, co mám dlat. Stailo projít lednice a hned mi bylo jasné, co je teba doplnit. Obas jsem byl upozornn, e je poteba tch ízk naklepat o ti sta víc, protoe bude následující den njaký piknik. K tomu obvykle pibyla navíc bedna brambor, sýra a ampion. Ty u jsem si dokázal v suterénu sám vyhledat. Chození do suterénních prostor se mi velice zamlouvalo. Z pohledu kuchyn se jednalo o suterén. Ve skutenosti to byly pízemní místnosti, které tvoily zázemí pizzerie. Hotel stál na svahu, kde byl hlavní vstup z postranní ulice do recepce a restauraních místností. Ty zaínaly u vchodu pízemím, ale u nad hlavní tídou to bylo první patro. A hned pod ním vchod do pizzerie – malé denní restaurace. Chladicí i mrazicí boxy byly souástí malé kuchyky za touto denní restaurací. Zde v asných ranních hodinách nastupovaly na smnu cukráky. Napekly malé houstiky, které se pak bn servírují k jídlu, a pak se vnovaly výrob fantastických dort. V chlaáku pak mly vylenno nkolik regál pro uloení výrobk a zbylých surovin. A to byl ten hlavní tahák pro m. Nikdy mi nevadilo se teba i nkolikrát vracet do tchto prostor pro chybjící surovinu.

“Daný, prosím, sko do mrazáku, dochází mi toustový chléb.”
“Daný, prosím, pines zezdola vepové panenky.” Vdy jsem z oí kteréhokoliv kuchae etl trochu provinní nad tím, e pozapomnli ped provozem si vše ádn doplnit. Já odklusal vdy s radostí, abych mohl ochutnat nkterý z nových cukráských výrobk. Zhruba od devíti ráno a do tech hodin odpoledne zde bylo prázdno, dokud se ve tyi neotevela pizzerie. Obas jsem se zde setkal pouze s uklízekou, a tak jsem v tchto prostorách mohl “kralovat”.
“Víš, eho jsem si, milý brate, všimla, kdy jsem dnes mla monost projít celým zázemím restaurace?” zaala dnešní rozhovor sestra pi mém píchodu dom. “Nikde jsem v kuchyni ani v umývárce nevidla ádnou idli.”
“Máš pravdu. Teprve te, kdy o tom mluvíš, si to té uvdomuji. Není nikde ádný koutek pro personál, neboli, jak se u nás íká, oficce, esky pípravna. Nikde není monost si pi chvilce oddechu sednout a víš, e mi to zatím ani nepišlo divné?

Neml jsem vlastn k sezení  dosud ani as.” A já si uvdomoval, e to má asi nco do sebe. Vlastn te si také vzpomínám, e i ve velkých supermarketech pokladní u kasy vdy stály a nemly za sebou ádnou idli. Vlastn v ádném krám jsem nikdy nevidl pokladní sedt, i ten poštmistr za pepákou vdy stál a idli ml a nkde vzadu u psacího stolu. No jo, je to “fikaný”, ekla by naše babika. Kdy nemáš zrovna do eho píchnout, jdi pomoci kolegovi nebo si najdi jinou práci – nebo stj jak vytesanej a porovnej, co je lepší. V tom zejm spoívá logika podnikatele. Take kdy jsme tyto zajímavosti se sestrou rozebrali, ani m pozdji vbec nepekvapilo, e do kuchyn pi momentální pauze pibhly servírky, vzaly noe a pomáhaly mi s loupáním brambor, e kucha, by samotný šéf Mike, kdy nebyla ádná objednávka a on ml své hotovo, odebral se do umývárky a pomáhal s nádobím. Nebyl zde nikdo, kdo by jim tuto práci pikazoval, vyplynula pouze z jednoho faktu: je lepší se ním zabývat ne neinn stát. A sednout si stejn nebylo kam. 

Pokraování píšt… 
Jan Kurka
* * *
Ilustrace © Aleš Böhm
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 22.10.2020  16:29
 Datum
Jmno
Tma
 22.10.  16:29 Vesuvjana dky
 20.10.  08:36 Von