Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Vendeln,
ztra Brigita.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Na kafíku v Americe… (8)

„Balíek pro psa“

Uplynul týden mého pobytu a vše, s ím jsem se setkával a zde popisoval, zaínalo obvykle slovíky “první” nebo “poprvé”. Tch pekvapivých setkání, kterým by píslušelo stejné oznaení, bylo v dalších dnech ješt dost a rád se k nim vrátím. Ale vtšina mých prvních záitk a pocit se postupn stávala samozejmostí a všedními povinnostmi. Te u jsem se pouze zdokonaloval, a to bylo v kuchaském oboru, v jízd autem, v anglitin, nebo se osamostatoval v nákupech a v ovládání technického vybavení bytu mé sestry.
“Honzo, oblékni se a vyrazíme za nákupem. Potebuji udlat vtší nákup, asi na msíc, abys ml z eho vyváet.”

Já bych sice radji lenošil na pohovce, ale protoe naše cesta mla smovat do nákupního centra v hlavním mst Wisconsinu, do Medisonu, nemohl jsem si nechat ujít tuto píleitost. Jednak to bylo blízko (necelých ticet minut autem) a pak m hnala hlavn zvdavost vidt konen “poádné americké msto”.
“Rád s tebou pojedu, mám dnes volno a lenošit mohu odpoledne.”
“Pesn tak, brácho. Njaký obd si dáme po cest, a kdybychom jej nestíhali, meme i v Medisonu poveeet.”

To bude, paneku, záitek. Hlavní msto a jeho celodenní prohlídka. Ano, Medison je hlavní msto, strávili jsme tam skoro celý den. Byl to záitek, ale ne podle mých pvodních pedstav. U jak jsme vjídli do pedmstských tvrtí, i kdy v dáli nad celou zástavbou vynívala kopule pesné kopie Bílého domu ve Washingtonu, bylo mi jasné, e nebude tím pravým mrakodrapovým mstem.
“Máš pravdu, mají zde kopii Bílého domu a je sídlem vlády našeho státu Wisconsin. V jejím okolí vyrostlo nkolik budov, jejich výška nepesahuje deset pater – to proto, aby zstal zachován architektonický pohled na msto a kopule tohoto sídla byla viditelná i z dalekého okolí. V dalším pásmu jsou pak rodinné domky se zahrádkami, vtšinou staršího typu, které zde postupn pibývaly podle situace, jak byla tato zem osídlována. To vše dnes tvoí vlastn centrum msta. A s píchodem dalších obyvatel zaala vyrstat obchodní centra, kolem nich se vytváely takové satelity rodinné zástavby, které byly postupn propojovány typroudovými silnicemi. U komunikací musely být postaveny erpací stanice a kolem nich zákonit rzná oberstvení. K tomu pibyly zase nové domky, budovy s rzným druhem slueb a celé komplexy podnikatelských center s velkým mnostvím pracovních píleitostí. A tak se msto rozrstá mezi krásnými jezery stále do vtší a vtší šíky. Dnes u má nco málo pes jeden milion obyvatel.”

Strun, ale myslím e výstin, m seznámila Dana s Medisonem.
“Kam zahýbáš? Vdy Capitol je vlevo.”
“Neboj, brate. Do centra se ješt podíváš, dnes jedeme nakupovat. A já nakupuji tam, kde dostanu vše bez velkého bhání a za relativn nízké ceny.”

Mezi tím, co se mi ve zptném zrcátku vzdaloval sted msta, projídli jsme novými a novými tvrtmi, které si byly hrozn podobné. Vdy obrovské parkovišt, obestavné prodejním komplexem, nkolik kanceláských budov, benzinová pumpa a nkolik desítek rodinných domk. Vše pak bylo propojené sítí šestiproudových komunikací s podjezdy, nadjezdy, svtelnými kiovatkami, po kterých se, jako voda v ece, valily nekonené ady automobil. Výlet se skuten, jak Dana pedpokládala, protáhl do veerních hodin. Na obd m vzala do njakého mexického oberstvení, svým stylem podobné Mc Donalds. Jeho jméno mi ani neutkvlo v pamti. Kdo by ochutnal, ani by se nedivil. Suchá tenká placika, podobná indickému chlebu, plnná masovou smsí se zeleninou.
“Prosím, u nikdy více. Zstame vrni ,,mekái…”
“Chtla jsem ti jenom, Honzo, dát ochutnat jiný styl stravování, který má uritý okruh Amerian oblíbený.”

Ml jsem bhem svého pobytu monost ješt mnohokráte ochutnat charakteristickou americkou kuchyni. Nalezl jsem v jejích pokrmech i mnoho dobrých jídel, jejich recepty jsem si pivezl.
Doma je dnes zkouším na návštvách, které k nám zavítají. Jejich pípravu jsem si nacviil ješt v Americe, a i kdy potebné suroviny jsou u nás u bn dostupné, pesto m ješt nikdo nepoádal o recept. Potvrdilo se mi opt to, co jsem slýchával. Pestrosti a rozmanitosti eské kuchyn se nevyrovná ádná na svt – a e jsem ml monost ochutnat mnoho jídel v rzných státech Evropy. Dnes je u nás velká móda pebírat od západních stát zdravou, pestrou a vyváenou stravu, která nepidá na váze a její sloení má všechny sloky, dleité pro správný chod našeho organismu. Já se však domnívám, e k obdobné, dávno ji odzkoušené kuchyni našich babiek nám stále nco chybí. A u jsou to zdravotní rozbory, peníze na reklamu a strojní vybavení výrobcm, i více odvahy a zejm i trochu sebedvry. Pekonáním tchto pekáek bychom pak nejen sob, ale snad celému svtu mohli dokázat, e s ím dnes svtoví výrobci picházejí na trh, u nás se u dávno vailo. Vše, co nám naše babiky dokázaly pipravit, rzné druhy úprav luštnin, rzných salát, zeleniny, maximáln dvakrát a tikrát týdn masitá jídla (i kdy to bylo peván z finanních dvod), to všechno dnes se na svtový trh uvádí jako super novinka zdravé výivy. Je otázka, jak jsou taková jídla opravdu zdravá, kdy v mnoha pípadech jsou výrobky chemicky ošetené a mají “tém nekonenou záruní dobu”.

 

Nejsme “národ pojída knedlík” – je to naše specifická a ve svt ojedinlá píloha k masitým pokrmm. V jiné úprav však slouí jako široká nabídka bezmasých jídel i mouník. Snad kadý národ se vyznauje njakým lidovým jídlem i typickou pílohou. Jen tak namátkou uvádím: Nmecko – rzné úpravy brambor, Itálie – špagety, Indie – placky, Japonsko – rýe, Kuba- sms rýe s fazolemi, USA – fazole… Ale nikdo, podle toho, co jsem naerpal z literatury nebo ml monost se pesvdit na vlastní oi, se neme pochlubit – snad krom Francie – s tak rozmanitou a obsáhlou kuchyní. Jsem pesvden, e pi dodrování zásad správné a zdravé výivy máme jednu z nejlepších kuchyní na svt. Jsem rád, e tyto mé pedstavy se na našem trhu u zaínají uplatovat a e dokonce i zahraniní výrobci, kteí pochopili, e jsme národ gurmán, se zaínají pedhánt v kvalitách k nám dováených eských specialit – mám te na mysli nap. rzné druhy sákových polévek a omáek.

Musel jsem trochu odboit od svého vyprávní o USA, neb i na tomto vzdáleném kontinent jsem ml monost srovnávat a hlavn se mnohokráte pesvdit, e naše kuchy by zde slavila úspch. V obchodním komplexu pod jednou stechou jsme strávili nkolik hodin. Zde sestra krom msíního nákupu potravin pro tílennou rodinu, za nj utratila pouze 116 dolar, si u optika objednala dioptrické brýle, u cestovní kanceláe vyzvedla prospekty na píští dovolenou a vyídila splátku na auto. Pestoe jsem neml monost si dnes prohlédnout Medison, byla naše exkurze do obchoáku docela zajímavá. I kdy nkterý potravináský sortiment ml ve své nabídce více druh v porovnání s námi, byl nkdy atraktivnji balený a v pepotu cenov podobný našim cenám, líbily se mi komentáe, kterými celou prohlídku Dana komentovala:
“Podívej, ceny kuecích kidýlek u jsou vyšší, ne kuecí stehýnka…”
“Skoro jako u nás.”
“Jedna paprika za dolar, to je hrza, ješt vloni byly za dolar  ti. Tady máš celý regál s kávou. Co dóza, to jiný druh, jiná vn, jiná chu …” – a já jich napoítal padesát ti. “Do pipravených sák si meš nasypat libovolné mnoství – vše za stejnou cenu.”

Vybrala pro mne asi ti druhy na “tureckou kávu” a pro sebe vzala vakuov balený plkilový sáek njakých “mletých kaštan”. “A tady, celý regál je jenom máslo. Musíš si ale na obalu peíst, o co se jedná. Tady je napsáno: UHNI, MÁSLO – to není máslo, to je margarin, zde zase NEMOHU UVIT, E TOTO NENÍ MÁSLO – také margarin. Máslo máš tady, jenom v tchto pár druzích, ale bacha, zase teš, které je slané a které normální. A zase je draší ne ped msícem. Je to tím, e je horko a krávy nechtjí dojit.”

Zase jako u nás. Na kadé zvednutí cen se najde ten zdánliv správný argument. Veer jsme trávili sami a já se mohl trénovat v pepínání televizních program. Podailo se mi naladit americký film, který u nás ji probhl ped pti lety. Co však bylo zajímavé, e jeho projekci, která u nás trvala i s reklamou sto minut, stail jsem zde zhlédnout za devadesát minut a k tomu ješt s nevyíslitelným mnostvím reklam, které v délce asi jedné minuty perušovaly dj pravideln po tíminutovém promítání.
“To je tady normálka,” prohlásila sestra, “kdy jde nco atraktivního, je to sestíhané a nabouchané reklamou. Chceš-li vidt celý film, zajdeš si do kina.”

Po filmu bel velmi zajímavý poad. Sledoval jsem jej pravideln pak kadý týden v tuto hodinu. Zábry byly poízené v reálu z televizních kamer, kterými jsou vybaveny policejní vozy. Mohl jsem jednou týdn sledovat “honiky” za rznými gangstery, kteí prchali ped zákonem v odcizených nákladních i osobních automobilech, v autobusech, na motorkách, a dokonce i v tanku. Zabrán do napínavých píbh jsem tém nepostehl, e Dana odchází spát. Dnešní veer jsem zakonil vzpomínkami na domov tentokrát písemnou formou. Zaal jsem své první dojmy, v podstatn kratším provedení ne jak jsem s nimi dosud seznámil tenáe, penášet na dopisní papír.

Další den jsem se mohl a do odpoledních hodin, ne jsem se vydal procházkou ke svému pracovišti, vnovat píprav eských jídel. Kuchy se stala mým královstvím. Sestra byla v práci a za zády mi
nestál ádný profesionál v kuchaském oboru. Mytí špinavého nádobí mi bylo odpuštno, tak jako doma, a já mohl pustit svou fantazii z uzdy. Tondu pak veer ekal výbr ze tí chod, vetn kynutých houskových knedlík z hrubé mouky, i kdy je Dana dokázala vykouzlit klidn z hladké. Hrubá mouka je zde pomrn drahá a v amerických receptech jsem se s ní vbec nesetkal. Za vykonanou práci m pak veer ekala píjemná odmna. Nápad se zrodil v Tondov hlav.
“Honzo, co bys ekl tomu, e bychom zašli na spolenou veei?” promlouval ješt s plnou pusou guláše, a mu lupalo za ušima.
“O.K., to beru. Já mám zítra dopoledne volno, Dana dlá a od devíti a ty, jak íkáš, ráno zrovna tolik do práce nemusíš pospíchat.”
“Vezmeme t do restaurace, kam rádi chodíme na rybí speciality. Ale kdy budeš chtít, meš si dát ten pravý americký steak, po kterém u týden touíš.”

A bylo rozhodnuto. Zanedlouho jsme sedli v aut, abychom se pesunuli do restaurace, vzdálené nkolik desítek metr od domova. Byla to “lidovka”, slušn zaízená. Vstupní místnost byla jakousi ekárnou, odkud byl host po uvolnní míst v restauraní ásti odveden obsluhujícím k volnému stolu. Ale nesmíte si pedstavovat ekárnu jako u zubae, i kdy jist mnoho pacient by takovéto uvítání za dvemi lékae pivítalo. Byla to velká místnost, v jejím stedu ve tvaru písmene “U” byl veliký bar. Kolem dokola pln obsazeno a kadý ml ped sebou njaký nápoj. Ne jsem se poádn rozhlédl, u se ped námi uvolovala místa.
“Pro m pivo, Dana si dá martini a co ty, Honzo?”
“Prosím té pivo. Dík.” Nenašel jsem v té obrovské nabídce nápoj ádný známý. Rozhodl jsem se tedy, e budu-li kopírovat švagra, jist se dokám i té pravé americké whisky. Hned zaplatil a pak na pult pohodil jednodolarovku. To je zde také zvykem. Kadá naservírovaná objednávka se u baru platí okamit a je slušností vdy ponechat malý tuzér. Nestaili jsme ani dopít a u si nás servírka odvádla k volnému stolu.
“Zkus si pelouskat jídelní lístek. My s Danou máme vybráno, jako vdy si dáme krevetky, k tomu peenou bramboru a máslo.”
“Tady ten … biftek.” Bylo to jediné, emu jsem v textu porozuml.
“Chceš ho propeený, nebo stedn, nebo syrový?”

Samozejm e jsem si pál pravý americký. e bude úpln jiný, ne jaký znám z domova, m ani ve snu nenapadlo. První, co jsem ml monost ochutnat, byla sklenice vody s ledem, která je kadému hostu automaticky naservírována. Souástí prostení k jídlu je miska s máslem a s umlým tukem a vtšinou teplé houstiky. Ihned vám nabídnou njaký nápoj. Pokud si pejete kávu, pinesou ji souasn, a i kdy je vám útován šálek, obdríte celou termo-konvici nebo vám ji bhem jídla neustále dolévají. S tímto typem servisu jsem se setkal v kadé restauraci, kterou jsem zde navštívil.

Pak pinesli veei. Dnes, kdy svým známým pouštím natoené videozáznamy z mé cesty, nedaí se mi je pesvdit, e to, co tak krásn vypadá na filmu jako americký biftek, nemlo s dobrým jídlem nic spoleného.
“Hele, brácho, ml sis dát s námi krevetky. Te na nj tak divn nekoukej a bašti, máš ped sebou americký steak, stedn propeený.”

No, byl to vlastn uíznutý kus, snad plkilový, dorova upeené roštnky. Tém dokola byl lemovaný, asi na tloušku palce, lojovým prstencem. Nebyl solený ani jinak okoenný s malou oblohou a smaenými hranolky. Na barevném filmu je to pastva pro oi. Teplé houstiky s máslem a k tomu káva se smetanou – na tom jsem si nejvíce pochutnal a vbec mi nevadilo, e káva byla cezená.
“Jestli chceš, meme tvoje jídlo odnést dom. Neboj, tady to nikoho šokovat nebude. V Americe jsou restaurace vybaveny obalovými miskami, do kterých kadému hostovi, co nesní, rádi zbytek zabalí dom. Vilo se to zde pod pojmem “balíek pro psa”. Kdy se budeš pozorn dívat, takovýchto slueb vyuívá hodn lidí, protoe porce jsou v kadé restauraci vdy obrovské.”

Sestra mla pravdu. Mnohokráte jsme si po návratech z výlet veer pochutnávali na nedojedených dobrých jídlech. Dnešní nepodaený steak byl opravdu výjimkou.
“Te popojedeme na malý drink do baru do restaurace, kde pracuješ.”

Sotva jsem pootevel vstupní dvee u recepce, dostavilo se takové píjemné zašimrání v zátylku. To kdy jsem slyšel kolem sebe sestru s muem štbetat eštinu a z restaurace znla píse “ervený šáteku …” Sním nebo bdím? Jsem opravdu tak daleko od domova?

Sedli jsme k baru a Tonda objednal americkou whisky. Kdy ale spustili “Škoda lásky”, to u se nedalo vydret. Nabídl jsem seste rám a zaali jsme se na parketu pkn vytáet – a pkn po našem! Polku hráli ízn, ale figury, co pedvádli taneníci, mly k ní daleko. Jejich tanení kroky byly smsí klasického “šlapáku” a “westernového tance”, který jsem vídal v amerických kovbojkách. Bhem chvilky bylo kolem nás spousta místa a zaali jsme se, jako za mladých let, tak trochu pedvádt. Chvilku doprava, chvilku doleva, mezi to pár krokových variací a vše zakoneno piruetou. Parket jsme opouštli s velkými ovacemi.
“Tak te jsme jim to ukázali. V tomu, brácho, e to tu ješt nevidli. A všiml sis vbec, e se sebhl celý personál hotelu i s Hansem a tleskali nám do rytmu?”
To jsem si opravdu nevšiml. Byl jsem tak zabrán do tance a moná víc jsem byl myšlenkami doma ne zde, e jsem okolí nevnímal. Ten veer byl opravdu hezký, bohuel krátký. Zde t z hospody vyhazovat nemusí. Hosté jsou natolik ukáznní, e kolem desáté se sami zanou vytrácet k domovu. A v jedenáct hodin u celé msteko spí. Mohu to zodpovdn tvrdit, neb kdykoliv jsem se vracel veer z práce dom, nebo jsme pijídli v noci z njakého výletu, ve všech domcích byla ji tma. Na ulici nebylo iváka, sem tam projelo auto, a kdyby Ameriané nemli zabudované klimatizace, museli by vtrat okny. Pak by se snad z kadého domku rozléhalo sborové chrápání.

 

Následující den odpoledne jsem odcházel do práce o nco díve. Podailo se mi konen v tom kadodenn nabitém programu dokonit dopis dom a cestou se zastavit na pošt. První kontakt s poštmistrem, to byl jen zvídavý výraz v jeho tvái: odkud asi je tento cizinec, co se snaí o anglickou konverzaci ? S pibývajícím asem a pravidelným odesíláním korespondence dom se stal mým “styným bodem” pro procviování anglické konverzace. Byl jedním z mých píjemných pátel, který se o mém vztahu, jaký jsem k nmu choval, nikdy nedozvdl. Nebyla k tomu nikdy píleitost a nikdy jsme toho spolu moc nenapovídali. Oproti mnoha jiným, s kterými jsem astokrát picházel do styku, ml tu výhodu, e od prvního setkání vdl moji pesnou adresu domova. Mj první dopis, kdy si dnes s odstupem asu na nj vzpomínám, byl spíše profesionálním pohledem na restauraní provoz ne popisem mých prvních záitk z krajiny za “velkou louí”.

Pokraování píšt…
Jan Kurka
 

Ilustrace © Aleš Böhm
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 06.10.2020  18:40
 Datum
Jmno
Tma
 06.10.  18:40 Jarmila
 06.10.  15:22 Vlasta Vrlov
 06.10.  12:12 Vesuvjana dky
 06.10.  10:47 Von