Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Matou,
ztra Darina.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Na kafíku v Americe (5)
 
„Nespokojený králíek“ u Michigánského jezera
 
Rozdíly mezi obma státy, které jsme cestou shledávali, pak vytváely vlastn kolorit Ameriky, který k této zemi neodvratn patí. Jedním z nich byla rzná oberstvení rzných firem, o kterých dovedla sestra velmi kriticky hovoit. Srovnávala výhody, ceny, rychlost obsluhy a mn se zdálo, e “meká” za ta léta, co zde psobí, není u tím, co býval. U nás však stále patí k prosperujícím firmám. Jaké však bylo moje pekvapení, kdy na “malé zakousnutí” jsme se práv u této firmy zastavili. Dvod byl jasný. “Te meš srovnávat – nejen cenové relace, obsluhu, ale také široký výbr.” A já musel konstatovat, e si pipadám zase jako doma a e bych chtl bhem svého pobytu poznat nco amerického. e bych chtl odjídt s dojmy, které se budou diametráln lišit od dojm, které jsem získal cestováním po Evrop. Dostalo se mi jich dostatek, i kdy tyto poznatky byly pouze z jednoho státu této velké zem.
 
Kenosha, msto rozkládající se na bezích Michiganského jezera, nás pivítalo v odpoledních hodinách. Sehnat na píslušném úad nkolik adres byt urených k pronájmu byla otázka asi dvaceti minut. Na prohlíení msta píliš asu nezbývalo, abychom se staili vrátit v pijatelný as dom.
 
“Netváíš se píliš nadšen,” konstatovala sestra. “Máš hlad, nebo se cítíš unavený?”
“Mám hlad, cítím se unavený, ale hlavn se mi zde nelíbí. Kenosha je asi typické americké msto, ale vyznat se zde by bylo pro m asi dost sloité.” Ulice zde vytváejí rozsáhlou sí rovnobek na sebe kolmých. Jedny jdou od severu k jihu, ostatní od západu k východu. Kadá ulice má své íslo, nejsou, jako u nás, nijak pojmenovány. Zástavba v centru není více jak típatrová, s rznými nevkusnými pístavky. Skoro kadá budova má na svém prelí pistavné poární schodišt. Celé mi to njak architektonicky neladilo. A na výjimky. Nevidl jsem nikde ádné obchody. Potkávali jsme minimum lidí na chodnících, zato silnice byly peplnné automobily.
 
“Ty mn pipadáš jako ,,Nespokojený králíek,,. Pamatuješ? Mli jsme doma takovou stejnojmennou pohádkovou kníku, z které nám maminka ítávala. Tak to pesn sedí na tebe. Víš co? Udláme dohodu. Já si zajistím v práci volno ve stejný den s tebou a zaneme jezdit po stát. Seenu všechny moné prospekty o Wisconsinu a ty si budeš vybírat, kam by ses chtl podívat, a já ti budu dávat tipy na pozoruhodnosti, které má tento stát, a vlastn tím si budeš moci vytvoit alespo ástenou pedstavu o Americe. A zaneme hned. íkáš, e jsi nevidl poádné obchody? Tak jedeme. Ukáu ti, kam chodí Ameriané nakupovat.”
 
Vyrazili jsme z centra nejdíve západním smrem a na okraji msta Kenoshy jsme se vydali k jihu. Postupn jsme míjeli rozsáhlé prostory zastavné prodejními areály, které se stídaly s celými mstskými tvrtmi rodinných domk. U jednoho z mnoha prodejních komplex jsme zaparkovali. Jsou to vlastn nákupní centra, jejich obdoba se zaíná praktikovat i u nás. Obestavné plochy jsou zde však nkolikanásobn vtší. Pízemní budovy, vzájemn propojené a vytváející z ptaí perspektivy jakési hieroglyfy, jsou plné obchod s veškerým sortimentem denní poteby. “Klikaté” rozloení budov má své opodstatnní. I z nejvzdálenjšího místa, kde jste zaparkovali svj vz, máte vdy velmi blízko a tém stejn daleko ke vstupu do nkolika obchod. Všechny volné prostory v tomto lenitém areálu jsou pak ureny k parkování. Pi vjezdech a výjezdech jsou obvykle benzinová erpadla a nkolik typ rychlého oberstvení.
 
“Toto jsou, brácho, vlastn jakoby mstská centra. Pirovnala bych je k našim eským námstím, kde se známí potkávají pi nákupech, kde se mohou naobdvat i naveeet, kde bez velkého pobíhání seenou tém vše.”
 
Také v tomto centru, v jednom z obchod se sportovními odvy, by ml v brzké dob zaít pracovat ve funkci vedoucího mj synovec David. Vstoupili jsme dovnit. Jestlie jsem ml z venku dojem, e se jedná o rozsáhlou stavbu, pak pi vstupu do nitra tohoto komplexu se moje pocity ješt znásobily. Pipadal jsem si jak na malém Václavském námstí, s malými boními ulikami plnými obchod, a to vše pod jednou stechou. V hlavní pochozí trase i ulici nebo hale – nevím, jaký mám volit správný název, která klikat procházela celým prodejním domem, byly ješt umístny malé stánky s drobnými slubami. Davy lidí, které kolem nás procházely, ve mn vyvolávaly stejné pocity, jaké jsem proíval na letišti v New Yorku. Prohlídka obchod není zrovna moje hobby, ale upoután obrovskou nabídkou a všestranným sortimentem jsem neodolal.
“Tady si vyzkoušej texasky!” Znlo to skoro jako rozkaz.
“Neodmlouvej. Za patnáct dolar, no, nekup to. A kalhoty do práce
budeš potebovat.”
Jen málokdy jsem se zmohl seste na odpor. Bu hned, nebo pozdji jsem jí stejn musel dát za pravdu. Koupila dvoje.
“A te honem k autu a fofrem dom, máme ped sebou ješt ti
hodiny cesty.”
Venku ji byla pkná tma. Procházka nákupním centrem nám zabrala skoro ti hodiny a ani jsme neprošli polovinu. Pokyn “fofrem dom” byl však pouze obrazn eený. Sestra patí toti mezi tu obrovskou vtšinu ukáznných idi, kteí i v noci dodrují pedepsané maximální rychlosti – a ty jsou v nkterých obcích jenom dvacet pt mil za hodinu. Cestou dom nadešla ta správná doba pro vzpomínání a vyprávní o píjemných i tkých chvílích, které nás za uplynulých ticet let potkaly…
 
 
 
Do druhého dne m musela vzbudit. K únav z cesty mezi dvma kontinenty a výletu do Kenoshy se pidal ješt asový posun, kdy touto dobou jsem doma v klidu trávil obd. Tvrdým spánkem jsem odolával vytrvalému bušení Dany na dvee mého pokoje. Teprve vn opeené slaniny a hlavn erstvé kávy m pinutily pemístit se do koupelny a definitivn se probudit.
“Tady máš klí od domu. Vezmi si ty texasky. Blzu nebo njaké triko ti pjí v hotelu. V klidu se nasnídej a ped devátou vyráíme.”
 
Aha, tak já vlastn u dneska zaínám a ješt jsem se zde ani poádn nerozkoukal. Zaalo mi to vše njak opodn docházet. Nejsi tady, Kurko, na výlet. Chtl ses nemu nauit? Tak se do toho pus!
“Do práce t odvezu, protoe dlám od devíti, hned za rohem. Dom u musíš dojít sám. Já pijdu a po páté hodin. Na nic zde nesahej, obsluhu této domácnosti ti pedvedu, a se vrátím.”
Staila mi ješt ukázat, jak se pouští televize a pepínají jednotlivé kanály. Cestou jsem si stail zopakovat anglicky pozdrav HELLO a byl jsem vysazen ped hotelem. Kdy jsem nesmle, jakoby s pocitem njakého provinní, otevíral vstupní dvee do hotelu, stoil se mj pohled zpt k autu, kde sestra za staeným okýnkem svírala oba palce ve svých dlaních a povzbuzovala m slovy:
“Jdi! Bude to O.K.”

A bylo, celé ti msíce. Hned v recepci m vítala jedna z pracovnic a procházeje dál chodbou ke kuchyni, potkával jsem spoustu zamstnanc, kteí u o mn vdli a velice srden m pozdravovali. Z tch pozdrav jsem vycítil i otázky, kterým jsem však nerozuml, a stále jsem jen hlasit opakoval: “Hello, hello…”
 
Pijetí bylo spontánní a neopakovatelné, e ze m spadl všechen ten nepíjemný pocit z toho, co m vlastn bude v dalších dnech ekat. Do kuchyn m po pevleení do pracovního odvu zavedl Hans a v tu ránu zde byli všichni pítomní, aby se o mn co nejvíce dozvdli. Velice by se mýlil tená s pípadným názorem, e se pišli podívat ze zvdavosti, jak vlastn vypadá lovk z jiného kontinentu. Ne, ne a ne. Oni jsou prost takoví. Upímní, bezelstní, pívtiví a kamarádští. Mnohokráte jsem se mohl o jejich povahách pesvdit. Vyvstala zde však hned první pekáka. Jazyková bariéra. Bylo mi jasné, e s pozdravem hello nemohu vystait. A e se budu muset ve svém volném ase uit
anglitinu.
 
“Nedlej si starosti s jazykem. Po tech msících pobytu v USA budeš válet anglicky jako v Praze po tíletém studiu.” Tak njak m povzbuzovali doma ped odletem. Vše bylo úpln jinak. Majitel Hans a mí bezprostední spolupracovníci v kuchyni, ovládali, i kdy jen ásten, nminu. Rodie nebo i dávní pedkové peváné vtšiny obyvatel v msteku New Glarus pocházejí ze Švýcarska, kde jim nmina (nebo jak oni íkají švýcarština) byla jejich mateským jazykem. Mé znalosti nminy byly o stupínek vyšší, a tak nám tento jazyk umonil, spolen s pár anglickými výrazy, které jsem pochytil, se vzájemn dorozumt.
 
A pro se nenaplnily pedpovdi mých známých? Nejel jsem studovat anglický jazyk. Jen jsem nabyl pesvdení, e m okolnosti pinutí a postupn zanu chápat jednotlivé výrazy a konverzací se v nich budu zdokonalovat. Nic však nešlo podle mých pedstav. V práci jsem si mohl vypomáhat nminou (s jednou servírkou jsem se mohl domlouvat i polsky), doma u sestry se mluvilo esky a na návštvách a na výletech mn byla Dana perfektní tlumonicí.
“Jak ti budeme íkat?” perušil štbetání personálu Hans. “Jan – by mohlo být obtíné na vyslovování. Dan – takového u tady máme. Hans – to by si t mohli plést se mnou. Kdy dovolíš, budeme ti íkat Daný.” A mn se to i zalíbilo.
“Toto je Mike (Majk), hlavní šéfkucha, a ten t seznámí s dnešní pracovní náplní. Kadý den budeš pracovat s nkým jiným, aby ses co nejvíce nauil a poznal všechny zamstnance.” Hans mi potásl rukou, ekl ješt nco v tom smyslu, “a se ti zde líbí,” a odešel si za svými povinnostmi majitele hotelu.
 
Pedstavení skonilo. Na pracovní stl ped tou velkou “výkladní skíní” Mike vysypal z pepravky asi dvacet kilo vepových panenek.
 
“Tak a te mi ekni co s tím?” vypadlo ze mne esky, ani bych si uvdomil, e mi nerozumí. Mike nehnul ani brvou a klidn mi zaal v anglitin vysvtlovat, co ode mne potebuje. Pokal si na mj nechápavý výraz a pak jsme se oba rozesmáli. Vdli jsme, e tudy cesta nevede. Jedin pantomima byla tím správným zpsobem poáteního dorozumní. Vzal n, odblanil jeden šál masa, odízl porci, ukázal na váze, e musí mít dv unce, rozklepal na ízek a odloil do prázdné nádoby.
 
“Toto všechno. Takto, jako já. Rozumíš? Dobe, pak je to O.K.”
Ml tak monost mít po dlouhé dob konverzaní cviení v nmin. Nejen on, ale i ostatní, kteí znali pár nmeckých slovíek, se postupn bhem mého pobytu zdokonalovali a myslím, e byli po mém odjezdu spokojenjší se znalostí nminy ne já se znalostí anglitiny.
 
Ped prvním zaíznutím do masa jsem se ješt rozhlédl, snad v domnní, jestli odnkud nepijde njaká pomoc. Ale kdy jsem vidl Mika, jak se zabývá pípravou omáky u sporáku za mými zády, bylo mi jasné, nejen e mi nikdo nepome, ale e se mnou zaali jednat jako se adovým lenem svého kolektivu. S kadou prací, kterou mn urili, jsem si vdy dovedl poradit.
 
Muselo jim, profesionálm, být od poátku jasné, e vše zvládám sice dobe, ale velmi pomalu. Já byl sice od samého zaátku na sebe hrdý, e m niím nezaskoili. e mi nedlá problémy nakrájet a naklepat ti sta ízk, oloupat tyicet kilo vaených horkých brambor, run nasekat ti kila esneku, naporcovat a naloit kuecí steaky, jemn nasekat rzné druhy erstvé zeleniny…, ale dnes, kdy zptn vzpomínám, musím obdivovat jejich trplivost, kterou ke mn mli v mých zaátcích.
 
Má zrunost sice den ode dne stále narstala a v posledních dnech mého pobytu m nkolikrát pustili díve dom, protoe u nemli pro m další práci. Nikdy mi však sebemén nenaznaili, jak moc jsem se jim musel plést v prvním msíci v jejich zabhlém reimu. Mé zkušenosti a praxe spoívala pouze ve znalostech, které jsem nabyl jako vedoucí restauraních a hotelových provoz v echách. Vdy jsem okukoval rzné kuchaské fígle, které jsem pak praktikoval doma, protoe vaení je pouze mým koníkem, nikoliv profesí. A zde se mi poprvé naskytla monost pedvést vše, co umím, profesionálním kucham. Odblaoval jsem, porcoval a naklepával ízky a cítil v zádech ten zvdavý pohled Mika, co e tam provádím. Asi po hodin pišla první provrka a byla, vte nebo nevte, za celou dobu spolupráce poslední. Vzal pár ízk, peváil je, zkontroloval odpad z odblaování, vztyil palec z pravé psti a s úsmvem na tvái ekl: “O.K. Daný.”
 
Pokraování píšt…
 

Jan Kurka
* * *
Ilustrace © Aleš Böhm
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 10.09.2020  10:18
 Datum
Jmno
Tma
 10.09.  10:18 Vesuvjana dky
 10.09.  08:38 Von