Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jaromr,
ztra Zlata.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jane Austenová – anglická spisovatelka romantických píbh

Jane Austen od poátku ovlivovala mínní lidí svými vtipnými postehy z vyšší tídy anglické spolenosti pelomu osmnáctého a devatenáctého století. V dob vydání svých kníek patila k autorm, vyhledávaných opravdu i nejvyšší anglickou spoleností – dcera budoucího anglického krále Jiího IV., princezna Charlotta Augusta (1796–1817) – patila ke ctitelkám jejího díla. Ve Velké Británii samé bylo nkolik vln zájmu o její dílo. Velcí anglití spisovatelé ji obdivovali. Zájem ale neutichl dodneška – její romány byly zfilmovány u i v 21. století. Její díla byla pekládána u v dob, kdy vycházela – do francouzštiny v roce 1813. Romány byly peloeny asi do ptaticeti jazyk. Poslední peklad do dosud „nevyuitého jazyka“ – estonštiny – byl v roce 2006. U nás byl první peklad díla Jane Austen a v roce 1932.


Jane Austen  (16. prosince 1775  -  18. ervence 1817)

Literární kritiky v rzných zemích jsou zajímavé – od nadšeného pijímání – jakési „austenománie“, pes úsmvné chápání záleitostí dávno peitých, a k ironickému pohledu na zvyklosti pedviktoriánské doby.

A také ponkud záleí na pohledu za strany mu a en, ani by se píliš zdrazovaly emancipaní stránky díla této spisovatelky – co asi ve své dob mohla proívat ena, která nemla mnoho prostedk a nemla jinou podporu ne svou rodinu a píbuzné.

ivotopisný informací zstalo pomrn málo. Asi z tí tisíc dopis, které napsala svým píbuzným a pátelm, jich zstalo asi sto šedesát. Její rodina vtšinu dopis spálila ve snaze, aby na „hodné tet Jane“ nezstaly ádné pochybnosti. Tak se ivotopisné údaje vtšinou skládají z útrk, koho a kde navštívila.

Jane Austen pišla na svt v sobotu 16. prosince 1775 na fae ve Steventonu v Hampshire. Její otec George Austen (1781–1805) tam byl duchovní. Maminka Cassandra, rozená Leigh (1739–1827), pocházela ze zámoné venkovské rodiny. Jane byla pedposledním díttem z osmi dtí. Mla šest bratí, ale pouze jedinou sestru. Rodina byla velmi tsn semknutá, jak bývalo v té dob obvyklé. O nkterých sourozencích jsou podrobnjší údaje. Nejblíe mla k seste Cassande (1773–1845), která umla malovat a byla po celý ivot Janinou dvrnicí. Druhým sourozencem, který pro ni hodn znamenal, byl Henry (1771–1852), který nejdív slouil v oxfordské armád, ale pedevším byl Janiným literárním agentem. Hodn se o ni, sestru i maminku v tkých dobách starali brati Francis (1774–1865) a nejmladší Charles (1779–1852), kteí oba slouili v královském námonictvu a dosáhli hodnosti admirála. O nejstarším bratrovi Jamesovi (1765–1819) je zmínka, e se stal vikáem. Druhý bratr v poadí George (1766–1838) byl njak postiený, byl neslyšící a míval epileptické záchvaty. Vyrstal u njaké místní rodiny. Tetího bratra v poadí Edwarda (1767–1852) adoptovala rodina bohatého strýce, pijal jejich jméno Knight.

Po nkolika msících ji matka dala asi na rok a osmnáct msíc k chv a kojné Elizabeth Littlewood, která bydlela nedaleko. Od mládí se rodina bavila poádáním divadelních her, pi nich prý Jane velmi brzy úinkovala. První údaj je z roku 1782, kdy poádali divadelní pedstavení „Matilda“.

Na jae roku 1783, kdy bylo Jane osm let a Cassande deset, byly dívky poslány na vychování do Oxfordu k paní Ann Cawley (1736–1787), vdov po editeli koleje Brasenose, která byla jejich vzdálenou píbuznou. S nimi jela i jejich dvanáctiletá sestenice Jane Cooper. Je uvádno nkolik dvod, pro u v lét pemístila paní Cawley dívky do Southamptonu, ale s tím Austenovi souhlasili. Dívky se ale nakazily tyfem a Jane Austen byla ve váném nebezpeí. Paní Cawley rodie dívek na vánost situace neupozornila, ale Jane Cooperová napsala dom a maminky si pro dívky pijely. Teta Cooperová se ale nakazila a na podzim zemela. Nkteré prameny ale uvádjí, e zemela sestenice. Dívky pak byly po njakou dobu vychovávány pouze doma svými bratry a otcem, a krom toho ml pan Austen bohatou knihovnu, ze které si mohly dívky vybírat.

Rodie brzy zjistili vlohy svých dcer, take pro Cassandru kupovali drahé papíry na malování a pro Jane na psaní. Cassandra také namalovala jediný portrét své sestry.

Uvádí se, e v roce 1784 nastudovala rodina Austenova amatérsky komedii „Rivalové“ (The Rivals) od Richarda Brinsleye Sheridana (1751–1816) a dále novou hru Davida Garricka (1717–1779) „Bonton, aneb vznešený ivot nad hvzdami“ (Bon Ton, or High Life Above Stairs).

Znovu šly dívky do internátní školy na jae v roce 1785, tentokrát do Abbey School v Readingu v Berkshire. Pobyly tam pouze dva roky, protoe Austenovi na jejich další vzdlání nemli prostedky. I tak se otec snail pilepšit ke svému píjmu duchovního vyuováním i zemdlskými pracemi.

V internátní škole se dívky uily francouzsky, runím pracím, tanit, dále studovaly hudbu a pravdpodobn i divadlo.

Po návratu ze školy asi do sedmnácti let napsala Jane adu drobných prací, které jsou nyní souhrnn nazývány jako „Juvenilia“, uvedené ve tech zápisnících. Jsou to vedle krátkých povídek básn, modlitby a humorné parodie na souasnou literaturu, které Jane psala pro obveselení rodiny. Napíklad píbh „Krásná Cassandra“ (The Beatifull Cassandra) je pochopiteln vnován s velkým humorem seste Cassande. Je to píbh jednoho dne o dvanácti kapitolách, v nich kadá kapitola obsahuje jedinou vtu.

Pojednání „Djiny Anglie od panování Jindicha IV. do smrti Karla I.“ (The History of England from the Reign of Henry the 4th to the Death of Charles the 1st) je parodie na anglické djiny, stejn, jak by se na djepis díval kadý stedoškolák. „Jindich IV. nastoupil na anglický trn v r. 1399 pedevším pro své vlastní uspokojení, po tom, kdy zvítzil nad svým bratrancem a pedchdcem Richardem II., který mu trn ponechal, aby na zbytek svého ivota odešel do ústraní na hrad Pomfret (Pontefract), kde se mu stalo, e ho zavradili. Dá se pedpokládat, e Jindich IV. byl enatý, protoe ml urit tyi syny, ale je nad mé síly informovat tenáe, kdo byla jeho manelka….“ Sestra Cassandra k tomu nakreslila králv portrét vedle dalších dvanácti akvarelových miniatur. Je to práce asi z roku 1790.

Pozdji se Jane k tmto prvním pracím vrátila, pravdpodobn je zpracovávala pro své synovce a netee

V letech 1789 a 1790 vydávali Janini brati James za pomoci bratra Henryho v Oxfordu asopis „Tulák“ (The Loiterer). Henry se snail o jeho prodej, co pravdpodobn byla pro nj uritá praxe pro jeho budoucí innost Janina literárního agenta.

V této dob pravdpodobn byla Jane uvedena do spolenosti, ím zaala v této dob spoleenské zábavy, které byly v její vrstv obvyklé – návštvy, plesy, kde, jak popisovala ve svých románech, se mohla mladá dáma seznámit s pípadným budoucím manelem. Dokud se neprovdala, ila takováto dáma s rodii, pokud je mla, popípad u svých sourozenc; v nejhorším pípad se stávala vychovatelkou.

Jane byla hrdá na to, e si dokázala nkteré vci sama ušít. Po veerech si rodina pedítala romány, pozdji i její díla. Prý byla skvlou tanenicí a tanec milovala.

V roce 1793 zaala a pozdji zavrhla krátkou divadelní hru, kterou pozdji nazvala „Sir Charles Grandison, nebo Šastný lovk, komedie v šesti jednáních“ (Sir Charles Grandison, or the Happy Man, a Comedy in 6 Acts), co byla parodie na tém souasný dopisový román Samuela Richardsona (1689–1791) „Píbh Sira Charlese Grandisona“ (The History of Sir Charles Grandison) o dokonalém, charakterním lovku, pravém gentlemanovi, kterému jeho konání dobra pipravilo mnohé horké chvilky.

Mezi roky 1793 a 1795 napsala Jane Austen krátký dopisový román „Lady Susan“, který je povaován za její nejpromyšlenjší dílo. Je ponkud jiný, ne její ostatní práce, hlavn v popisu titulní hrdinky, která je sobecká a chce pro sebe cynicky získat bez ohledu na pátelství, vztahy, morálku všechny výhody, které se kolem ní vyskytnou.

Po dokonení tohoto románu, jeho dopisovou formu pozdji zavrhla, zaala psát „Elinor a Marianne“, nejdíve opt v dopisech. Pozdji román pepracovala a byl vydán pod názvem „Rozum a cit“ (Sense and Sensibility).

O vánocích 1795 navštívil Steventon synovec soused Tom Lefroy (1776–1869) z Irska, který práv dokonoval právnická studia a ml se sthovat do Londýna, aby získal praxi advokáta. Podle nkterých pramen se do sebe zamilovali, podle jiných šlo pouze o flirt. V kadém pípad Lefroyova rodina zaídila, aby se s Jane u nikdy nesetkal. Lefroy se koncem svého ivota stal hlavou irského soudnictví.

Tomova teta Anne Lefroy (1749–1804) byla Janinou literární rádkyní a pítelkyní. Je dost pravdpodobné, e tušila problémy, e by se vztah mezi obma mladými lidmi rozvinul, a zaídila jeho odjezd. Pes to pátelství obou en pokraovalo.

Nkteí literární historikové tvrdí, e byl pro Jane pedlohou pro její další román, nejdíve nazvaný „Pýcha a pedsudek“ (Pride and Prejudice), pozdji nazvaný „První dojmy“ (First Impression). Dokonce jsou známky toho, e se její tatínek pokoušel poslat román londýnskému vydavateli Thomasi Cadellovi (1742–1802), který jej netený vrátil, ale není jasné, zdali o tom jeho dcera vdla. Po kompletaci této práce se Jane vrátila opt k románu „Elinor and Marianne“ a pepracovala jej.

Jane se sestrou a rodii navštívili Londýn a Kent - a postupn, jak se brati enili, navštvovali jejich rodiny, ale i ostatní píbuzné. Tak je seznam míst, se kterými je jméno Jane Austen spojeno, pomrn rozsáhlý.

Po pepracování „Elinor a Marianne“ zaala Jane další významnou práci „Opatství Northanger“ (Northanger Abbey), co mla být satira na tehdy oblíbené gotické romány, pedevším od spisovatelky Anne Radcliff (1764–1823).

V sousedství mly ob sestry nkolik pítelky. Jedna z hodn blízkých byla jejich sestenice Eliza Hancock, provdaná de Feuillide, která se vrátila z Francie v roce 1890 po vypuknutí Francouzské revoluce. Její manel byl v roce 1794 gilotinován. Eliza, která byla inspirací pro nkteré Janiny hrdinky, se pozdji stala manelkou Janina bratra Henryho. Nkteré z pítelky obou sester se postupn také staly jejich švagrovými.

Harris Bigg-Wither

V roce 1800 se Jane rozhodla k další revizi „Charlese Grandisona“. V prosinci 1800 oznámil pan Austen, e odchází do penze, e rodina opustí Steventon a pesthují se do Bathu, co se stalo v kvtnu roku 1801.

Pro Jane to byl otes, protoe povaovala faru v Steventonu za svj jediný domov. Projevilo se to na její literární innosti – nedailo se jí psát tolik jako koncem devadesátých let. Taktak udlala njakou revizi k „Susan“, zaala a zase odloila nový román „Watsonovi“ (The Watsons).

Z vyprávní Austenovy rodiny se zdá, e se Jane v lét toho roku pi návštv pobeního Sidmonthu zamilovala do nejmenovaného mladého duchovního, ale ten zemel pár msíc na to, ani by se podruhé setkali.

V prosinci 1802 navštívily ob sestry své pítelkyn Aletheu a Catherine Biggovy, které ily na zámku Manydown nedaleko Basingstoke. Zde se setkaly s mladším bratrem obou sleen Biggových – Harrisem Bigg-Witherem, o pt let mladším ne Jane, který byl jakoto jediný zbylý syn z rodiny ddicem velkého panství. Bylo o nm známo, e zadrhával a e se práv vrátil z Oxfordu, ani by studia dokonil. V dtství prý nemíval dobré zpsoby, byl netaktní, v ei agresivní, nebyl píliš pitalivý, a snad dokonce byl „píliš jednoduchý“. Poádal Jane o ruku a ona k velké radosti všech pijala. Pro rodinu Bigg to byla radost z toho, e se jejich lenkou stane nkdo, koho znají, pro Austenovy by to znamenalo zlepšení jejich finanní situace. Druhý den ráno ale Jane svj souhlas odvolala a rychle se sestrou opustily zámek. Ujely k bratrovi Jamesovi, který se mezitím stal duchovním ve Steventonu. Nikde z té doby není zmínka, pro to udlala, ale pozdji ve své korespondenci uvádla, e „bez lásky – nikdy“.

Dokonila román „Susan“, tj. první verzi „Northangerského opatství“ a Henry Austen ho nabídl na zaátku roku 1803 londýnskému nakladateli Benjaminu Crosbymu. Ten za nj zaplatil deset liber za vydavatelská práva a slíbil brzké vydání. Na dotazy, jak to s vydáním vypadá, odpovídal, e je kniha v tisku, ale nic s ní nedlal. V dubnu 1809 se Jane Austen rozzlobila a poslala nakladateli rozhoený dopis a tehdy mu nabídla nový rukopis knihy s poadavkem, aby pvodní vrátil, aby pípadn mohla zadat vydání nkomu jinému. Crosby odpovdl, e se nezavázal knihu publikovat v njaké urité dob, jestli vbec a e si Jane za pvodní cenu me vydavatelská práva odkoupit zpt. V té dob na to nemla prostedky a odkoupila je a v roce 1816.

V Bathu zaala, ale nedokonila svj román „Watsonovi“ (The Watsons), o invalidním duchovním a jeho tyech neprovdaných dcerách, co byla v podstat trpká studie o ekonomickém postavení en v té dob. - Fragmenty tohoto rukopisu byly jediným dílem, které bylo a do loska v soukromých rukou. 14. ervence 2011 byly prodány v aukní síni Sotheby za tém milion liber. Novým majitelem je významná oxfordská knihovna Bodleian Library.

Celá rodina asto cestovala k enatým bratím i k pátelm, hlavn v lét. Práv na Janiny devtadvacáté narozeniny se zabila pádem s kon Janina pítelkyn Anne Lefroy. Janin tatínek zemel náhle za pt nedl poté – a pro Jane a její rodinu to nebyla jen citová rána, ale i ekonomický problém. Nkteí literární historikové se domnívají, e ob tyto události zpsobily, e Jane perušila práci na „Watsonových“.

Hned v beznu se paní Austen s obma dcerami pesthovaly poprvé. Synové maminku se sestrami sice podporovali, ale nebyli schopni platit pravidelnou podporu, pesto, e teba Henry se stal po vystoupení z armády bankéem. Podruhé se sthovaly koncem ledna 1805. V roce 1806 se sthovaly do Cliftonu, dnešního pedmstí Bristolu, pak do Southamptonu, nejdíve do Francisovy domácnosti, pozdji si pronajaly další byt. A do doby, kdy brati našli pro své píbuzné bydlení v Chawtonu v Hamshire, Jane nic nenapsala. Dm v Chawtonu ze šestnáctého století byl majetkem jejich bratra a syna Edwarda Austena Knighta a ostatní brati se snaili dm upravit, aby byl pokud mono pohodlný. Dnes je to muzeum Jane Austen.
 

Dm v Chawtonu

V roce 1809 se tam dámy pesthovaly spolu se švagrovou jejich bratra Jamese, Marthou Lloyd. Bylo to místo, kde vznikla všechna díla, kterými se Jane proslavila. Na rozdíl od pedchozích bydliš to bylo místo klidné, bez monosti spoleenských kontakt, take dámy udrovaly pouze svá pedchozí pátelství a styky.

Brzy Jane zaala revidovat své dívjší spisy a neúspšn se je pokusila za pomoci bratra Henryho vydat. A v roce 1810 souhlasil londýnský vydavatel Thomas Egerton s vydáním románu „Rozum a cit“ (Sense and Sensibility), co byla poslední verze dívjšího díla o sestrách Elinor a Marianne, kde kadá ze sester pedstavovala jednu z vlastností uvedených v názvu. Bylo to ale na náklady spisovatelky a kniha vyšla v roce 1811 pod jménem autora „od jedné lady“ (By a Lady). I kdy kniha nebyla bestselerem, znamenala pro Jane malý výdlek. Mezitím pracovala Jane na dalším románu „Mansfieldský park“ (Mansfield Park), který byl souasnou verzí pohádky o Popelce.

V roce 1810 nastalo v Anglii období regentství, kdy král Jií III. (1738–1820) byl prohlášen za šíleného a místo nj vládl princ Waleský, budoucí Jií IV.

Vedle astých sthování ily také dámy, bu všechny, nebo jen nkteré u svých píbuzných. Podrobný ivotopis Jane Austen je plný smrtí jejich švagrových i pátel. Zvláš bolestn nesla smrt své sestenice a švagrové Elizy, manelky jejího nejmilejšího bratra Henryho v roce 1813.

V roce 1813 vyšla u Egertona také anonymn poslední verze románu „Pýcha a pedsudek“ (Pride and Prejudice). Také „Mansfieldský park“ vyšel u Egertona v roce 1814 a do pl roku byl vyprodán. Tentokrát byla autorkou „Autorka Rozumu a citu a Pýchy a pedsudku“, ím bylo jasn dáno najevo, e Jane Austen zaíná být vyhledávanou spisovatelkou. Ovšem její knihy byly vyhledávány pouze tenáskou veejností, literární kritikové byli chladní, spíše odmítaví.

Jane zaala pracovat na dalším románu „Emma“. Bylo to období, kdy se princ regent obzvlášt zajímal o literaturu. Tehdy podpoil i skotského spisovatele Sira Waltera Scotta (1771–1832), který se cítil poctn. Princ byl obdivovatelem pedchozích román Jane Austen, stejn jako jeho dcera a vyjádil pání, aby mu bylo další dílo vnováno, a to pes Janinu anonymitu. Jane musela souhlasit. Na rozdíl od Scotta poctna nebyla, protoe si Jeho Výsosti naprosto neváila pro jeho rozmailý ivot. Román „Emma“ vyšel v prosinci roku 1815, opt bez uvedení jména autorky – jen „Od autorky Pýchy a pedsudku“. Pojednával o bohaté mladé dám, ponkud panované, která se pokoušela ídit ivoty svých bliních a postupn zjišovala, e to nejde.

Tentokrát vyšel u známjšího vydavatele Johna Murraye, u nho také píští rok vyšlo druhé vydání „Mansfieldského parku“. „Emma“ ale byla finann úspšnjší. Pání regenta Jane sdlil jeho kaplan a knihovník James Stanien Clarke, jeho jméno, a na tuto spojitost s Jane zcela zapadlo. Jane zejm dával pokyny, jak má psát, protoe ona mu písemn odpovídala, e tko me psát o muském svt a muské konverzaci, protoe je nezná; domnívala se toti, e mui spolu rozmlouvají na vdecké úrovni, co je téma, o kterém ona moc nezná. Ale ponkud ironicky si napsala „Plán románu“ (Plan of a Novel) podle naráek z rzných stran – osnovu „dokonalého románu“, zaloená na mnohých radách knihovníka.

V té dob mla u Jane tolik prostedk, aby mohla odkoupit od Crosbyho zpt román „Susan“ a zaala ho pipravovat k vydání. Jeho jméno pro vydání bylo „Northangerské opatství“ (Northanger Abbey). Také psala román „Pemlouvání“ (Persuasion), který u nás vyšel pod názvem „Pýcha a pemlouvání“, ale pracovní název byl „Elliotovi“ (Elliots).

Po bitv u Waterloo, i kdy pro Anglii vítzné, se zmnily podstatn hospodáské pomry a oba brati, kteí nejvíce maminku a sestry podporovali, byli nuceni ohlásit bankrot. Henry se nechal vysvtit na knze, aby ml vbec na obivu. Všichni brati mli velké ztráty a Jane si nemohla z finanních dvod dovolit vydat své k vydání pipravené práce „Northangerské opatství“ a „Pemlouvání“.

U na jae 1815 mla njaké zdravotní potíe, Cassandra ji vzala do lázní Cheltenham. V lét 1816 se zaala cítit ván nemocná a pes její snahu v práci pokraovat a podílet se pracích v domácnosti se její zdraví stále zhoršovalo.

V lednu 1817 zaala psát román „Sanditon“, jak ho po její smrti nazvala rodina. Pvodní název byl „Brati“ (Brothers). Byl to takový spisovatelin pokus konverzaního románu na téma, jak pebudovat obyejné msto na vhlasné lázn adou rodin, jejich vztahy byly rzn propletené a charaktery jejich len výrazn vykreslené. Je to psáno pohledem hlavní hrdinky, mladé dívky Charlotty, která msto navštíví a stane se pozorovatelkou místních dramat. Ale z románu za svj ivot stihla napsat pouze prvních jedenáct kapitol. S prací na „Sanditonu“ musela pestat v beznu 1817. Cítila se tak špatn, e koncem dubna napsala svou krátkou poslední vli.
 

Winchesterská katedrála

Koncem kvtna odjela se sestrou na léení do Winchesteru. Zde zemela v pátek 18. ervence 1817. Pohbena byla podle pokyn bratra Henryho 24. ervence ve winchesterské katedrále.

Dvody její smrti jsou uvádny rzn. Pvodn se vilo, e zemela na Addisonovu chorobu, co je selhání nadledvinek. Ona sama své potíe piítala problémm se luníkem a revmatismu. Souasní lékai uvaují o Hodgkinov chorob, jiní o tuberkulóze, zpsobené pitím nepasterizovaného mléka. Pravdpodobnjší ale budou poslední výzkumy, které naznaují, e by mohlo jít o recidivu jejího tyfem onemocnní z dtství, které se vyvinulo do Brill-Zinsserovy choroby pi njakém stresu, kterých mla Jane Austenová dost.

Vydání jejích zbylých dokonených román se podailo bratrovi Henrymu a v roce 1818. Byly to „Northangerské opatství“ a „Pemlouvání“. K nim tentokrát dopsal Henry Austen dodatek, v nm zveejnil sestinu totonost, jakoto autorky obou román. Nejdíve se romány prodávaly dobe, ale ped r. 1820 zájem poklesl. V r. 1832 koupil autorská práva další vydavatel a romány zaaly vycházet a byly neustále v tisku, i kdy astji byly prodávané romány Waltera Scotta a pozdji Charlese Dickense.

V polovin devatenáctého století dokonila román „Watsonovi“ pod názvem „Mladší sestra“ (The Younger Sister) nete Jane Austenové Catherine Anne Hubback (1818–1877), dcera bratra Francise, která pozdji emigrovala do Spojených stát.
V r. 1869 vydal synovec Jane Austenové James Edward Austen-Leigh (1798–1874) „Vzpomínky na Jane Austenovou“ (A Memoir of Jane Austen), kde pedstavil spisovatelku jako drahou, váenou, staropanenskou tetu. V dsledku toho obliba jejích román prudce stoupla, proti emu protestovali vání a fundovaní literární kritikové, ale veejnost o její díla stála. Vznikaly rzné fanouškovské kluby.

Poslední nedokonené dílo Jane Austenové „Brati“, pozdji nazvané „Sanditon“ vyšlo poprvé v roce 1925. Dokonila ho na základ zachovaných fragment australská spisovatelka Marie Dobbs, o ní není nic dalšího známo, ba ani to, zda jméno, pod ním knihu dokonila, je její pravé.

O zájmu o dílo a ivot Jane Austenové svdí, e ve Velké Británii psobí od roku 1940 v Chawtonu Spolenost Jane Austenové (The Jane Austen Society of United Kingdom), která byla zaloená s cílem zachránit a rekonstruovat dm, ve kterém Jane bydlela a uinit z nj muzeum. Spolenost poádá mnohé akce.

Další spolenost je v Severní Americe a zahrnuje spisovateliny obdivovatele ze Spojených stát i Kanady. Je to JASNA – Jane Austen Society of North America, která byla zaloená v New Yorku v roce 1979 a má asi tyi tisíce len a šedesát pt regionálních skupin. Tato spolenost peuje pedevším o další vydání spisovateliných knih, pedevším formou online.

Díla Jane Austenové byla zfilmována a vydána u mnohokrát. Její romány oceují pedevším eny, protoe je jim blízký pohled spisovatelky na svt en i mu pes dobu dvou set let. Podstata chování ani charakteru se bhem promny vnjších okolností píliš nemní.
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 20.12.2020  23:41
 Datum
Jmno
Tma
 20.12.  23:41 Evussa Jsem ani nevdla...
 17.12.  14:38 Marta
 16.12.  05:35 Jolana