Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ferdinand,
ztra Kamila.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

CO JE TO VATIKÁN

Vzpomínání...

Na vlastní oi se o tom me pesvdit málokterý turista. Nebo ve vatikánském stát, který mí 44 hektar, tolik jako farma stední velikosti, se dostanete voln do chrámu a na kopuli. Ostatní vchody steí bedliví švýcarští gardisté, kteí vpouští do objekt státu pouze diplomatické vozy pán velvyslanc, kteí vykonávají svou funkci pi stát Vatikán. Jen jeden vchod v bezprostedním sousedství baziliky a jen jednou týdn se na pár hodin otevírá pro úastníky papeské audience. Sál se nalézá blízko brány, cesta je pímá, tisíce vících, kteí se musí ohlásit msíce dopedu, tudy proudí k nezapomenutelnému setkání.

Švýcai jsou tradiními ochránci Vatikánu, protoe kdysi dávno, ped staletími, platili za nejudatnjší vojáky a za nejhodnotnjší profesionály svého oboru. Své pozice si tito mui u papeského dvora uchovali navzdory tomu, e ji dávno si Švýcai nezaválili a ji dávno nemli píleitost prokázat svou statenost.

Barva mu je bu modrá, anebo jsou tu uniformy pruhované, modrá s ervenou a lutou, piem výrazná lu dominuje. Na hlavách barety, v rukou nkdy halapartna, obas na hlav pilby z as ticetileté války, me u pasu. Nám, obyejným smrtelníkm, je ceremoniál u papeského dvora tuze vzdálený, a tedy nepostehneme malé nuance v odní.

V kadém pípad jsou to fešáci, vyvolávají psobivý dojem, kdekdo by se s nimi nechal rád vyfotografovat – avšak tito chlapci nepsobí nikterak familiárním dojmem. V nkterých dílech se píše o tom, e uniformy navrhoval Michelangelo. Jiná je pisuzují Raffaelovi. Pimlouvám se za Raffaela u proto, e Michelangelo byl píliš váný pro takováto zadání, zatímco romantický Rafael, také trochu dekoratér, se musel pi návrhu tchto stejnokroj dozajista vyádit.

Ml jsem štstí, e jsem se bhem ímského pobytu dostal do Vatikánu nkolikrát – pirozen v diplomatickém doprovodu. Švýcai zasalutovali – a já vidl jejich poštu, jejich obchody, nádraí i 660 metr elezniních tratí, dokonce jsem nahlédl do hasiské zbrojnice. Jak praví statistika, je tu celkem ti tisíce pokoj, osm slavnostních a dv st obyejných schodiš, dvacet dvor.

Osobních místností papee je tu devatenáct. Do výtu patí i vatikánská muzea, tvoící trasu dlouhou sedm kilometr, a Raffaelovy lodie, které bezprostedn piléhají k síním papeského paláce. Mramor a mezi ním vtší pole a políka, jim se vnoval Raffaelv šttec.

V jedné z lodií jsem bedliv studoval detailní ásti nástnného atlasu, fresek, které v jednom poli zahrnovaly i naše zem. Vidl jsem tu jména mst na Slovensku i v echách, vzpomínám, e tu byla zakreslena u ped stovkami let mistrovskou rukou Ostrava, která v té dob nemohla hrát roli ani v duchovním, ani v mocenském svt. A tak tváí v tvá tomuto podivnému atlasu jsem asl nad naivními starostmi svých souasník.

Neunikla mi ani jiná pozoruhodnost Vatikánu a italských palác. Byl to oividný kontrast zdánlivé vnjší ošumlosti budov a nádhery interiér.

Moná, e si tuhle vlastnost, klamat fasádou, jako velkolepé historické mimikry, osvojili obyvatelé Apeninského poloostrova u v asech dávného íma, v dobách nájezd barbar, kteí asi hledali bohatství tam, kde je tušili.

Míjel jsem v Raffaelových lodiích i místnosti kongregací, které jsou ve Vatikánu piblin tím, ím jsou ministerstva v ostatním svt. S tím rozdílem, e tady nkolik set úedník, vesms se dvma doktoráty a s tradicí, kterou církev zakládala ped stovkami let, stihnou to, co v jiných zemích vykonávají tisíce, moná desetitisíce hodnostá.

Pitom má Vatikán svou diplomacii, své finance, duchovní správu, kulturní a ideovou innost, správu obrovských majetk, své školství i hospodáství jako kadá jiná velmoc. Kdy sem pijeli Ameriané, kteí v úrovni ízení patí mezi svtové vzory, byli sebejistí, nebo i znaný náskok, který si udrovala Amerika vi Evrop, byl dán práv úrovní ízení. A pesto práv ve Vatikánu tito slovutní znalci managementu asli.
     
  

Do pravomoci Vatikánu v ím nespadají ovšem jen paláce s chrámem a kolonádou, ale i takzvané exteritoriální objekty, mezi n patí Andlský hrad, s ním je Vatikán spojen hradbou a krytou chodbou. Však tudy také nejeden z pape prchal pod ochranu pevnostních stn.

Do seznamu patí i svatý Pavel za hradbami, chrám San Giovanni in Laterana, tedy lateránská bazilika s palácem, který kdysi dávno hrál tuté roli, kterou povila církev posledních staletí Vatikán. Pak je to S.Maria Maggiore, do ní ve svém vyprávní samozejm také zavítáme. Co budova, to pevnost, to velkolepé prelí, historické tradice a oprný bod duchovní sít vného msta.

 
  
                  
Ale Vatikán, to je také pape. Jan Pavel II., kterého znají miliardy lidí z televizních penos. Stamilióny mu kynuly, kdy se vypravil na své cesty. Stovky tisíc prošly branou do sálu, kde jim Jan Pavel udlil své poehnání. Nemnoho významných osobností proilo oficiální pijetí podle diplomatického protokolu.

Kdy jsem ped cestou do íma ml sdlit své pání, pokud jde o návštvu Vatikánu, zatouil jsem po jediném – abych se zúastnil osobní papeské mše. ádost byla protokolární cestou pedána Vatikánu.

Mj sen se splnil. Po píjezdu do íma jsem ml na velvyslanectví vzkaz: „Bute zítra ve ti tvrti na sedm u Bronzové brány.“

Porta di Bronzo je vstup do vatikánského paláce. Zatímco všemi ostatními vchody se vjídí i auty, tady je vstup schodištm pro pší. A rovnou na Královské schodišt, Scala Regia, které projektoval stále se opakující Bernini. 

 
  

Ke strunému vzkazu rada velvyslanectví dodal na vysvtlenou: Budete u toho ti – pape, Bh a vy...

Nechal jsem se vzbudit o pl šesté radou velvyslanectví, který mne ml doprovázet a který bydlel v sousedním byt. Bylo to zbytené, spal jsem jako zajíc, vstával jsem v noci snad tisíckrát, a kdy mi zazvonil u dveí pan rada ješt v neglié, já byl v plné parád, oholený, osprchovaný, nasnídaný a netrplivý.

Do Vatikánu to z eskoslovenského velvyslanectví byl pece jen kousek cesty. Pijeli jsme vas a všechno, co jsem od té chvíle proíval, jsem znal pouze z literatury.

Byla ješt tma, kdy jsme vystoupili z vozu u Berniniho kolonády. Te na prázdném námstí jsem si pipadal uprosted tynásobného sloupoadí jako mravenec. A pitom jsem ml kídla.

Na konci kolonády, která ústí k vatikánským palácm, jsem vidl poprvé Bronzovou bránu. Švýcarští gardisté, kteí tu ekali, se z dálky pod mocností reliéfn zdobeného bronzu doslova ztráceli. Ovili si jméno a já se z druhé strany poohlédl po zadní stran brány. Devo, na nm je bronz upevnn, je erné jako uhel. Vypráví o lidech, kteí tudy vstupovali, a já nepochyboval v nejmenším, e Bernini, Michelangelo i Raffael tudy kráeli pede mnou. Jene mezitím ubhlo pomalu pl tisíciletí.

A pak jsme ji stoupali s gardisty v modrém vzhru monumentálním schodištm. Cesta se láme a pokrauje, a kdy máte ji ji pocit, e jste vyšlapali na úrove papeských komnat, dojdete pouze k výtahu, který vás teprve vyveze k papeské kapli.

Nakonec jsme nebyli jen ti. Pan rada byl tvrtý. Pibyli dstojní ceremoniái v erném, se zlatým štítkem na mohutném etzu na prsou. Padesát ádových sester, které budou pi mši zpívat. Mnoho ministrant, kteí za pelivé ministrantské sluby v jiných chrámech mohou jednou za odmnu slouit mši vedle nejvyššího z kní. Polský tajemník Jana Pavla II. jim pidluje úkoly, které mají plnit bhem mše. Po dvou je pivádí a zkouší jako na generálce.

A pak pijde zezadu prvod ministrant, který uzavírá Svatý otec. Mše je, pirozen, latinská, zpv pekrásný, kázání odpadá. Tady u není o em kázat. Ji jednou jsem Jana Pavla pozoroval dosti zblízka, na Letenské pláni v Praze. Te, tém na dosah, obdivuji stupe jeho koncentrace. Chvílemi se zdá, e na nás na všechny zapomnl. Ministranti ani pohybem ruky, ani šustotem pláš neruší usilovné a pitom samozejmé soustední papee. Vidím jej i jako knze pi promování...

Po posledním, hodn dlouhém soustední, kdy se Jan Pavel ocitá daleko od tohoto sálu, se nám dostává poehnání. Pape odchází. My opouštíme kapli, na její podlaze je v barevných mramorech a snad i jiném kamení perfektn vyvedený znak Jana Pavla.

V lodii nás oekávají gardisté, tentokrát v pruhovaném, aby nás odvedli, docela neekan, do dalšího, tentokrát jakoby raffaelovského sálu. Mramor, nástropní malby – a ve dveích se znovu objevuje pape.

Pedstavuje m pan rada, vypráví o mé úasti v církevním samizdatu a o mé literární práci. A já jsem u jen stail vyhrknout nkolik slov, která m v té chvíli napadla: e dnes jsem poznal, e m má Bh opravdu rád...
  

Ne uplynul rok, vrátil jsem se do Vatikánu ješt jednou – nebo penízek vhozený do fontány di Trevi, jak jsem si ovil, opravdu funguje.
Z jednoho pokusu nelze naneštstí vyvozovat exaktní závry. Podle pírodovdc by moná mohlo jít jen o náhodnou koincidenci. Ale já vím, e od vhození do fontány ubhl skoro na den jeden rok. A prozradím ješt jedno tajemství: fontána di Trevi funguje i na eské koruny.

Tak tedy jsem znovu v ím a znovu jedu autem do Vatikánu, znovu salutují chlapci v uniformách, které jim vymyslela renesance. Tentokrát se však úastním audience v Sále poehnání.

Pijídíme tém na poslední chvíli, protoe plnní sálu trvá dozajista hodinu, moná dv, a my se ubíráme na pipravené idle pod mramorovým schodištm, na nm do kesla co nevidt usedne Svatý otec. Pozadí tvoí moderní plastika, duchovní, kteí jsou pipraveni proítat pozdravy v rzných svtových jazycích, usedli opodál. A na druhé stran snad deset tisíc lidí všech kontinent s praporeky svých zemí, v popedí dv ady postiených. Mezi nimi leí i klidný vodicí pes slepé paní, vlák. Jeden z mála ps, kteí se mohou zúastnit zdejšího poehnání. Tento nmý pítel slepého lovka si však svou úast v sále bohat vyslouil.

A pak ji vchází za jásotu zástup Jan Pavel. Bhem audience, která trvá piblin hodinu, zdraví a ehná Filipíncm i Srbm, Amerianm i Francouzm, také poehnal pítomným Slovákm... pod jednou stechou skuten mohutného sálu se scházejí všechny národy – aspo na okamik v dve a lásce. Ideál, který se za hranicemi Vatikánu sotva stane hmatatelnou skuteností. Nikdo nikomu tady nepekáí, jen obasný potlesk anebo hlasitjší volání nkterého národa postaví na okamik jinak klidn leícího vláka na nohy.

Pak pape schází ze schod, prochází kolem první ady postiených a míí k nám. Tiskne tveici rukou. Je klidnjší ne ped rokem, je vlídnjší ne si pamatuji, psobí vskutku jako slunce svta.

Dívá se nám do oí, slyší, jak nás velvyslanec pi Vatikánu F. X. Halas pedstavuje. Jsme v poli jeho aury, která údajn, podle senzibil, dosahuje okruhu pti metr. A lovk má dojem, e je tady jen kvli vám. „Boe, a mám cit pro druhé“, modlívá se, „ a myslím víc na n ne na sebe“, a pak „Boe, kadého, s kým se setkám, mi posíláš do cesty, abych v nm poznal svého bratra.“ A posléze: „Boe, prosím, a mám pro kadého dobré slovo dív, ne se rozejdeme.“ I to se stalo. „Dkuji vám za návštvu,“ pravil krásnou eštinou, která nám zní v uších doposud. 

A tak jsem ho poznal v nkolika vrstvách, nebo kultivovaná bytost má vru více slupek.

V prvé ad vidím záivou blobu dstojného papee. Sledoval jsem ho i jako knze, soustedného v modlitb s hlavou openou o bevno kíe. Pak jsem v nm poznal hostitele, který vám zaheje ruce, pohladí vás svým pohledem.

Jsou však i další slupky, o nich ji dovede vyprávt pouze André Frossard, který strávil s Janem Pavlem nemálo asu. Píše toti, e je ješt knzem „s nefalšovanou skromností, který nás vede rovnou k dítti, jím byl, od nho se nikdy neodlouil a je podle všeho i on sám drí stále za ruku. A za díttem je u jenom boí svtlo, které on nevidí, ale které nás osvtluje.“

A tak se stalo, e paní z mého doprovodu na svatopetrském námstí zpozorovala, e i se i mn viditeln rozzáila aura. Na chvíli, nakrátko; ale jsou vci mezi nebem a zemí, které by lovk neml pominout. Nebo to jsou ty kratinké chvíle, které se nakonec budou sítat a které dávají ivotu smysl.

 
Slavomír Pejoch Ravik
* * *
Ilustrace © Olga Janíková

Zobrazit všechny lánky autora
 
 
 

Komente
Posledn koment: 11.05.2020  11:03
 Datum
Jmno
Tma
 11.05.  11:03 Von
 11.05.  08:16 Marta