Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek arlota,Zoe,
ztra Sttn svtek.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jezevík je nejlepší lovk, kterého znám!

Je celkem velice snadné psu rozumt
a nauit se íst jeho myšlenky.
Pes se neumí petvaovat, neumí klamat,
neumí lhát, protoe neumí mluvit.  
(Munthe)

 
Cesty osudu jsou nkdy skuten nevyzpytatelné. Doma jsme psa nikdy nemli a moje maminka se ps dokonce panicky bála. Psi to vdli a na ulici na ni kadý aspo jednou štkl, i kdy ho obcházela na šíi celého chodníku. To, e jsem se ocitla ve psí redakci hned po maturit byla shoda okolností. Rozmyslela jsem si toti trochu na poslední chvíli, ale pece jenom ješt vas, studium medicíny, protoe jsem uváila, e na to nemám dostatek odvahy. A rozhodla jsem se studovat novinainu, protoe to bylo tak trochu v rodin. Maminka léta pracovala v Melantrichu a tatínek fotografoval sport, hlavn motorismus. A ten v té dob spadal do psobnosti Svazarmu, který obhospodaoval rovn kynologii. Redakce Kynologie zrovna shánla redakního eléva. A já chtla studovat novinainu dálkov, protoe jsem z té melantrišské pedvýchovy vdla, e nejlepší je redakní praxe.

Mám na tu dobu velice hezké vzpomínky. Kynologové tehdy sice zrovna ve volných chvílích nestudovali Gutha Jarkovského, ale patili v té dob ke sportovcm typu trampského a bylo mezi nimi vdycky hezky. Nikdy jsem nepociovala jako nevýhodu, e jsem nevyrstala v pejskaské rodin. A dodnes si myslím, e uritý odstup me být pro asopis spíše výhodou.

Zpoátku z mé neznalosti vznikaly situace, kterých by se odborník nikdy nedopustil. Kupíkladu na jakési souti boxer jsem pi fotografování obran chodila opravdu velmi blízko k figurantovi a zápasícímu psovi – abych mla hezký detail zakousnutého rukávu. Teprve po skonení soute jsem se dozvdla, e tedy klobouk dol, to se ješt ádný fotograf neodváil. Od té doby to nedlám. Snadno se mi tenkrát mohlo stát, e by m takový rozparádný boxer taky zadrel. Nebo jsem nakrmila sušenkami špikov vycviené psy Jarouška Hnízdila a teprve ze zlomyslného ehotu ostatních jsem pochopila, e nco bylo špatn. Tedy ne to, e jsem sušenky nabízela, ale e si je psi vzali. Tehdy ješt byla ve zkušebním ádu disciplína „odmítání potravy“. Podobných píhod jsem zaila skuten nepoítan.

Kynologové byli v naší republice vdycky špikoví. Do psaní lánk se však nikdy píliš nehrnuli. A tak mnoho materiál vznikalo u nás doma v kuchyni. Protoe i špikoví kynologové mli svá civilní zamstnání, picházeli k nám veer a povídali mi do magnetofonu o svých zkušenostech a výcvikových metodách. Dnes je všechno trochu jinak. Kynologové, kteí své práci rozumjí, se jí vtšinou také iví a nechtjí prozrazovat svá „výrobní“ tajemství, anebo nechtjí nosit ki na trh. Aby kolegové od konkurence ekli, e nco dlají špatn? To tak! Mimovoln se tedy u ped lety stalo, e se mi spojilo zamstnání se soukromým ivotem rodiny. A to je snad to nejhezí. I kdy jsem siln protestovala proti bezostyšnému pesvdení svého nkdejšího šéfa, e pece kdy to dlám ráda, tak to není ádná práce.

Tešnikou na dortu pro mne bývaly rozhovory se známými lidmi, tzv. Hovory psí. Kadý byl ním jiný a je pravda, e všichni, se kterými jsem si kdy povídala, hovoili o svých psech hezky a dlalo jim to radost. Jsem ráda, e mi z té doby zstali pátelé, se kterými se po letech velice ráda vidím a máme si co íci. Za všechny bych ráda vzpomnla na skuten jedinenou enu, zpvaku Juditu eovskou. Vdy ji k nám doprovázel Ivan Smetáek a pochopiteln nesml chybt bájený nmecký ovák Argo, kterého si Judita poídila z útulku. Je mi opravdu moc líto, e nám Judita eovská u nezazpívá Akropolis, adieu! Judito, adieu!

 

„Lidské zdroje“ jsou skuten nevyerpatelné. Kdy si uvdomím, e dvaaticet stran asopisu dlali ti redaktoi, grafika a šéfredaktor, je to a k nevíe. Jak pibývalo stránek snioval se poet redaktor. Moná podle hesla: technika nám ušetí práci. Nevím. Zatím mám ím dál tím silnjší pocit, e nebýt poíta „neztrácely“ by se ji napsané lánky. Nebýt poíta, nebyly by neitelné diskety. Nebýt poíta nebyly by fotografie v píliš nízkém rozlišení, a tudí pro tisk nepouitelné… Mám pokraovat? Nkdo mne me naknout ze staromilství, z neprogresivního myšlení, ze strachu z techniky. Ano. V den, kdy se má odevzdat íslo do tiskárny, mám skuten z techniky obavy. Je toti poouchlá a Murphyho zákony navíc fungují stoprocentn. Na to vezmte jed! Na druhou stranu – ped lety jsme byly první redakcí v tehdejším vydavatelství, která zaala psát lánky do poítae a grafika Jiinka Michalová byla jednou z prvních ve zlomu asopisu na poítai. Neocenitelným rádcem a pomocníkem nám tehdy byl pan inenýr Motyka ze Sdruení Mac. Byl trplivý, laskavý a ohleduplný. Spolupracoval hlavn s mou dcerou, která v roce jednadevadesát nastoupila do redakce (po revoluci u nebylo na závadu, aby v jedné redakci pracovali také rodinní píslušníci) a jako nejmladší mla k technice pochopiteln nejblíe – tedy ist teoreticky – její výsledky v technických pedmtech toti nebyly ve škole píliš oslnivé. Ale v dtech se velmi asto mýlíme, e…?

Moje dcera tvrdí, e práce v msíníku je nesrovnateln asov náronjší ne práce v deníku. Má vlastní zkušenost. V deníku jdete dopoledne na tiskovku, napíšete z ní zprávu a šmitec – ponkud zjednodušen eeno. V msíníku ijete stále dva msíce naped a kvli spolehlivému zákonu schválnosti si nikdy neuijete Vánoce, protoe tiskárenský harmonogram je zásadn postavený tak, abyste odevzdávali íslo hned zaátkem roku. A zkusil si nkdo z vás vydolovat z autor materiál dopedu, jakoe v pedstihu? Vylouená vc. „Budou pece Vánoce, napíšu to mezi svátky,“ dušuje se autor. Na Nový rok se mu omlouváte do telefonu, e pejete sice šastné a veselé, ale e pro vás je zatím dosti nešastný neb stále ješt nemáte slíbené pokraování seriálu. A seriál  – jak známo – nelze jedno íslo vynechat. Jeden z našich letitých autor nás chlácholí slovy: vy to pece vdycky nakonec stihnete. Samozejm e stihneme. Ale CNS máme dosti napnutou. Potom se jen tko me nkdo divit, e pi návštv zubae tvrdím, e mám všech dvaatyicet zub vlastních! Léka zpozorní a praví: „Ale to snad ne.“ „No to ano, to pece musím vdt!“ udiven zírám na stomatologa a pochybuji o jeho vzdlání. Dvaatyicet?? Znejistím. „Aha – dvaatyicet zub má pes, tak tedy dvaaticet,“ zlehím situaci a podotknu, e jsem pes psy. Profesionální deformace je strašná vc.

A e vám v mém povídání poád schází pes vlastní? Jakoe mj? Samozejm e máme doma psa, ale ne od samého zaátku mé „psí“ kariéry. Poídili jsme si ho, a kdy dti odrostly a mohly se u o nj postarat pi našich astých sluebních cestách. Vybrali jsme si jezevíka. Podle mého soudu nejpsovštjšího z malých ps, s povahou, která vás vyzývá k souboji inteligencí a máte dost práce dokázat, kdo je tady pánem. Našeho první jezevíka Cida ze idovského hbitova jsem cviila podle zásad sluebního výcviku, akoliv zkoušky skládal myslivecké. Ve své dob byl urit jediným sluebním jezevíkem u nás. I nábojnice vyhledával s lepším výsledkem ne leckteí policejní psi. Urit mi zkazil pedstavu o sloitosti výcviku, protoe se všechno uil velice snadno a rád. Kdy odešel do psích loviš, mla jsem strašný pocit, e u nikdy ádný další pes nebude jako on. Nebyl. I kdy jsme si dalšího jezevíka – Endyho Aeskulap – opatili, jak nejdíve to bylo moné a byl „z píbuzenstva“, aby si byli aspo trochu podobní. Dnes máme doma absolutn jiného psa.  Vyrostl do krásy, je šikovný, chytrý, ale trochu flink. Zato urputnost sama. Nikdy nepochopí, e by mi byla milejší trochu decentnji projevovaná náklonnost.

 
Zuzana Trankovská
 
Zuzana Trankovská po maturit nastoupila do redakce asopisu Kynologie (asem pejmenovaném na Pes pítel lovka), vysokou školu studovala dálkov. Je to a k nevíe, ale celý ivot je vrná jedné redakci. Od roku 1983 vedla redakci a nezdá se, e by to bylo v neprospch jedné ani druhé strany.
Prvního psa si její rodina poídila a kdy byly dti odrostlé. Byl jím hladkosrstý standardní jezevík Cid ze idovského hbitova. Po jeho smrti následoval rovn jezevík Endy Aeskulap. „Koupi psa se snaím lidem nejdíve spíše rozmluvit. Je to zodpovdnost, kterou si vtšina lidí nedovede pedem ani pedstavit. Moje zkušenost praví, e k jednomu psovi jsou poteba alespo ti lidé, aby bylo zajištno, e se o nj vdycky nkdo z rodiny postará. Musíte toti poítat s tím, e budete muset jet na sluební cestu, na dovolenou nebo e onemocníte. To vše musíte vzít v úvahu.“

 
* * *
Z knihy Václava idka a Blanky Kubešové Kolja...to neznáte mého psa!
Míšenka, krasavice z Pekingu (Blanka Kubešová)
ivot na psí kníku (Václav idek)
Vildóóó k noze! (Václav idek)
Naše Jessy aneb vliv psa na polidštní lovka (Jaroslav Vlach)
Mj pes má rád drobeky…(Vlastimil Brodský)
Pro nkteí dvounoci ijí na psí kníku? ! (Václav idek)
Jak si psi ochoili lidi (Jaroslav Kovaíek)
Psí rozhovory (Josef Fousek)
Louení se psem (Jaroslav Kovaíek)
Mj ivot s fenkou Anny (Petr Hromádko)
Mla Kolinka obdivuhodnou duši? (Emilie Krulíková)
Bojare, Bojare…! (Radovan Lukavský)
Medvídek, Montík a kolekái (Blanka Kubešová)
Nesahejte na nj, patrn má blechy! (Pavlína Filipovská)
Hajný ve slubách ertíka Bertíka (Zdenk Hajný)
Láska na první pohled (Ctirad Pánek)
Óda na Kaenku (Jana Reichová)
Moje baby Jesty (Stella Májová)
Moji pejskové  (Miloš Nesvadba)
Andulka, Fanynka, Boenka (Soa ervená)
Vzpomínka na Neru (Miloslav Švandrlík)
S tím Švandrlíkem musí bejt švanda (Miloslav Švandrlík)
O psí cestománii (Václav idek)
Nuda?... aneb Chlapeek a jeho štteek (Václav idek)
Objevilo se štn (Marta Kubišová)
Mají netopýi psí duši? (Kvta Fialová)
Rufík a Všichni moji dobí rodáci (Vojtch Jasný)
Jen rolnika cinkla a on tam stál...(Marina Huvárová)
Náš Profesor (Alice Frostová)
Parák (Milan Dibák)
Jakub a Cedrik (Zuzana Trankovská)

Psí láska (Olga Wister)
Nudle dlouhá ušatá (Blanka Kubešová)
Méa Béa (Eva Stíovská)
Felísek z TURISTY (Svatava Pátková)
Pes, bytost záhadná (Jií Suchý)
Jak se pavouk Macek do Kolína vrátil...(Václav idek)
Já na Macka a Macek na mne...(Václav idek)
Tak to je pkná sviárna! (Václav idek)
Moji milí Lupinové (Ondej Suchý)
Tanec kolem hromádky (Františel adský)
Frantv pes (Albta Šerberová)
Kubík aneb Zkoušky charakteru a odvahy ( Pavel Ková)
Za trochu srandy bych šel svta kraj (Václav idek)
Pes Perry, já a guvernantka Naa (Marcela Lund)
Tanec kolem hromádky (František adský)
LUCY (Thomas Hasler)
Mé pístavní smeky (Láa Kerndl)
Jaká Lady, taková paní (Patra ernocká)
"Ty línej psí ovee!" (Josef Fousek)
Mra, Bubák a ti ostatní (Jana Kopecká)
 Jezevík je nejlepší lovk, kterého znám! (Zuzana Trankovská)
Máme doma psa Fredyho (Ludk Sobota)

 


Komente
 
 Datum
Jmno
Tma