Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Benjamn,
ztra Kvtoslava.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Václav idek – Jan áka: Helena Fediová od Královské, pezdívaná Vltavnka
 
Je tomu ji více jak 20 let, co jsem se poprvé setkal v Beroun u Prahy ve studiu nakladateltství Baroko a Fox s panem Janem ákou. Obma nám toti souasn vycházely u tohoto nakladatelství naše knihy – panu ákovi „Zmizelá Vltava a mn „Sám ve víru zdymadel“. Ob knihy mly jedno spolené téma – VLTAVA. Kdy mi byl pan áka pedstaven, netušil jsem, o jak významného lovka se jedná a e se o pár let pozdji stane jedna postava, ena podivínka, z jeho kníky pro mne námtem pro další mou plánovanou knihu o lidech mající nco spoleného s plaváním v zim. Tato ena se jmenovala Helena Fediová, jinak na Slapech pezdívaná Vltavnka, Vltavka a nebo i bába Vltava a vyplovala po jistou dobu as mých návštv Prahy a jejího okolí za úelem získání co nejvíce informací o ní.

 
***

Díve však, ne napíši pár slov o Helen Fediové, rád bych tenám pedstavil pana áku. Narodil se v roce 1929 v Praze a své dtství proil v Hostivai. V roce 1941 se celá jeho rodina pesthovala do Píbrami, kde s menšími pauzami Jan áka il a do roku 2018. Bylo mu 89 let.

Od jeho dtství ml velkou lásku k malování a jeho úednickou kariéru u dráhy perušilo v roce 1948 pijetí do druhého roníku na Státní grafickou školu v Praze v oboru kniní ilustrace a uité grafiky. 

Zamstnání, které pozdji našel, splnilo jeho pedstavy a naplnilo spokojeností – dostal práci u píbramských Uranových dol jako kartograf. Vedle této innosti se piln vnoval grafice, která mu pohlcovala stále více a více asu.¨

Díky své úspšné tvrí práci se roce 1967 stal lenem Unie eskoslovenských výtvarných umlc, co mu umonilo se pln vnovat grafické tvorb a literární innosti na „volné noze“.

Jan áka vytvoil mnoho stovek dl v mdirytu, leptu, devorytu a napsal nepeberné mnoství odborných lánk. Mimo toho mu vyšlo na 14 knih, z nich si dovolím vyjmenovat pár titul: Po Brdech se chodí pšky, Junácká symbolika, Poutník Mácha, Obrázky z Podbrdska, Toulání po Brdech, Zmizelá Vltava a další.  

 
***

Bhem jednoho roku se mi podailo vypátrat a sehnat na dáni a v okolí Vltavy o Vltavnce mnoho zajímavostí od rzných pamtník jako byli Marie Slabá, Marie Poláková, Vladimír Kulíek, Karel Bárta, František Neuil (bývalý starosta ve Slapech), Vladimír Komárek a mnoho dalších. Díky paní Marii Slabé, která se dobe znala s Helenou Fediovou a bydlela poblí, jsem získal psaný deník otce Vltavnky, velké mnoství fotografií a také jsem našel v Praze jejího synovce pana Vratislava Brabce.

Od samého zaátku jsem byl skálopevn pesvden, e píbh této pozoruhodné eny je tak zajímavý, e by byl na samostatný román a bylo by všech tch materiálu škoda pouít jen pro jeden povídkový píbh. Jeliko nejsem spisovatel, nechtl jsem se do neho takového pouštt. Ml jsem ale štstí, e jsem se v roce 2003 pi jedné literární akci v hotelu Praha na Hanspaulce seznámil se spisovatelkou Blankou Kubešovou, které jsem po njakém ase napsal o Vltavnce, jestli by se nechtla toho tématu ujmout a napsat knihu. Pestoe to nebyla její „parketa“, tak ji píbh velmi zaujal a do psaní románu se s velkou chutí pustila. Od toho asu vzniklo mezi mnou a Blankou Kubešovou moc hezké pátelství, které trvá a do dnes a za které jsem vdný Vltavnce, e to vlastn byla ona, co nás seznámila.

Uplynul rok a román „Vltavnka“ spatil svtlo eského svta – byl velmi rychle rozprodán. Druhé vydání nenechalo na sebe dlouho ekat a vyšlo o ti roky pozdji v roce 2006 v nakladatelství Eroika, a to v rozšíené form „Mj otec s velkým O“.

 
***    

Jako bývalý aktivní len I. Oddílu otuilc a plavc vytrvalc TJ Praha Hostiva jsem se s Helenou Fediovou párkrát setkal, a tak mohu potvrdit, e byla skutenou podivínkou a pro své leckdy podivínské chování nemla mnoho pátel.

Dojímavá je legenda, která se o ní vypráví. Jako mladé dve se velmi zamilovala do chlapce, který za ní picházel pravideln v noci pes Svatojánské proudy. Jeden z jeho pechod, který byl poslední, se mu stal tragicky osudným – nepodailo se mu pejít na druhý beh dravé eky, zabalancoval, spadl do eky, Svatojánské proudy si ho odnesly a tak se stal pro Vltavu dalším z mnoha utopených obtí.  

Dnes, po více jak 24 letech, jsem se opt setkal s panem ákou, ale u ne osobn. Stalo se to prostednictvím jeho knihy „Zmizelá Vltava“. Pi hledání zcela jiného titulu v mé knihovn jsem na ni narazil a po mnoha letech ji znovu otevel. Znovu jsem si peetl ivotní píbh podivínky Heleny.

 
***
Jan áka: Helena Fediová od Královské, pezdívaná Vltavnka

Charakteristické postavy od naší eky mly jedno spolené: všichni ti lidé byli na Vltav doma vtšinou po adu generací. Te však pjde o výjimku. ena, která si vyslouila pezdívku Vltavnka, byla odjinud a svou vášnivou láskou k naší ece vzplála a v prvních letech své dosplosti.
Helena Fediová se narodila roku 1906 v Praze a tady proila dtství. Byla slabou, neduivou a velice asto nemocnou holikou, párkrát se pochybovalo o tom, jestli peije. Její zdravotní stav zstával velmi neutšený i v dob, kdy ukonila základní školu. Z tohoto dvodu nemohla pomýšlet na studia ani se ním vyuit. Bylo by ji velmi lákalo studium hudby, mla absolutní sluch, milovala díla hudebních klasik. Takka sama se nauila hrát na klavír, a to tak dobe, e pozdji, aby pomohla finann rodin, vyuovala he na klavír dti v sousedství.

V jedné letní zotavovn, kam byla vyslána, udlala však tato dívka uitený objev: zjistila, e jejímu chatrnému organismu velmi prospívá studená proudící voda. Tu pak v píštích letech zaala cílevdom vyhledávat – neodmítla ádnou nabídku k výletu do pírody, který vedl k vod. Pro Praáky to byla samozejm Vltava, krajiny proti proudu. Tak Helena Fediová nedlouho po svých dvacátých narozeninách objevila vltavský zákrut pod majestátní ánskou horou u vesniky Královská. Toto pvabné místo pak ovlivnilo celý její píští ivot.

Kout eky, z jejích proud vycházela vdy Helena jako znovuzrozená, navštvovala astji a astji, a si usmyslila, e si tu postaví malou chatiku. Prostedk na stavbu mla však minimáln, a tak se rozhodla, e si všechno udlá jen svýma vlastníma, dosud jen na klavír navyklýma rukama. Jedin na podezdívku si pizvala zedníka, všechno ostatní pak skuten zvládla sama. I kdy okolo dívek jejího vku se toili mládenci, kehouká Helena zstávala a vdy zstala sama.

Do své chatiky zajídla stále astji a astji, a se v roce 1933 rozhodla usídlit v ní natrvalo. Aby se tu uivila, chodila v lét vypomáhat na pole okolním hospodám a v zim spádala oví vlnu. Obyvatelé Královské ji brzo pijali za svou, zvykli si na onu hubenou enskou s šátkem na hlav, znali ji i v okolí. Dvakrát tikrát v týdnu se s batohem objevovala v obchodu i na pošt ve Slapech. A široko daleko se mluvilo o jejím kadodenním zvyku jít si zaplavat do eky, a to nejen za letní pohody, ale i v tuhé zim. Tehdy dokonce mnozí zvdavci nelitovali zajít na Královskou, aby vidli, jak ona podivínka vybíhá v plavkách do snhu a pak se noí do ledových vln. Pro tento svj zvyk si Helena vyslouila pezdívku Vltavnka, nkdy vyslovovanou i zkrácen – Vltavka. Neví se u, kdo ji tak prvn pojmenoval, ale jisté je, e záhy ji pod tímto jménem znali v celém kraji.

 
 

I pes svj takka poustevnický ivot Fediová kontakty s civilizací neperušila. etla, zajímala se o kulturní i jiné dní v hlavním mst. Kdy se dozvdla, e proslulý praský plavec Nikodém utvoil partu otuilc, která rok co rok o Vánocích peplavává Vltavu, byla záhy i ona v jejich adách a s Nikodémovci podnikla v jedné zim i propaganí cestu do zahranií. Zimy Heleny Fediové na Královské byly ovšem krušné. V prvním údobí existence její chaty proívala as nejtvrdších mraz ješt v Praze u rodi, ale kdy je ztratila, zbývající píbuzenstvo se od ní odvrátilo. Její chování bylo v té dob ním neslýchaným, spoádané mšany pobuujícím. asem obav býval kadoron i závr zimy, dunní praskajícího ledu ohlašující denici. Zvýšený stav eky s tíští ker byl pro chatu Vltavnky, zbudovanou nepíliš daleko nad hladinou, opravdovým nebezpeím. Nkolikrát se ledy dely tsn o její práh, a v roce 1940 míra ivlu petekla. Ledy jí tehdy chatiku úpln rozdrtily a stí zachránila pár vcí a ivot. Novou chatu si Vltavnka u prozírav postavila výše. Zadluila se tenkrát vydatn a zase to byly jen její ruce, které musely dluh splácet. Opt piln pracovala u hospodá v okolí, pedla a pletla. Ve válených letech se tko shánlo ivobytí, její podvýiva byla zejm píinou, e Vltavnka opt zaala stonat. Lékai objevili poínající tuberkulózu. Pemohla ji však opt svým zpsobem: ješt usilovnjšími koupelemi v ece. A Vltava jí skuten zase zdraví vrátila.

Po skonení války se Helena Fediová stala pevoznicí na Královské a navíc vymyslela i nco nového pro zvýšení svého píjmu. U chaty si postavila velikou voliéru a v ní pstovala druh koek, které pak od ní vykupoval lékaský výzkumný ústav. Tehdy však také pišla zpráva Vltavnku velice zarmucující: jejím zamilovaným proudm bude konec, chystá se pehrada, která Královskou zatopí. Musí zmizet i její chata. Co si pone? Vdy u jinde ne tady ít neme…
 

 
 
 

Úady však k Vltavnce byly vlídné. Daly jí postavit novou chatu na plošin poloostrova, který po napuštní Slapské pehrady vznikl mezi Vltavou a zátokou, ji vytvoilo ústí Sladovaského potoka. Toto místo pevzalo jméno zatopené osady dá. Do nového píbytku Vltavnky pibylo tehdy navíc nco, co ve své osamlosti snad nejvíc postrádala – malý klavír.

Helena Fediová musela oelet proudy, ale její kadodenní nkolikeré vykoupání v kadé roní dob a za jakéhokoliv poasí pokraovalo i na tiché jezerní hladin. Na ivot, jakým po tvrt století ila u své eky nechtla nic mnit, ale zmnilo se všechno kolem ní. U zde nebyla poustevnicí, naopak v kadém letním ase se okolí jejího nového domova stávalo hust zabydlenou krajinou. Rok od roku tu pibývalo chat a rekreaních zaízení podnik, vznikl zde rozsáhlý autokemp. dá se posléze stala nejlidnatjším místem celé Slapské zdre.

Tehdy pestávala být Vltavnka spokojeným lovkem. Stará ena se víc a víc uzavírala do sebe a vzpomínkami se vracela ke své zmizelé proudící ece a klidné pohod u ní. Zaala být pesvdena, e jí bylo uloupeno to nejdraší, co mla, a e všichni ti noví, mladí a rozesmátí lidé, kteí se k ní veteli, za to mohou.

Kdy Helena Fediová proila na dáni ti desítky let ivota, postihl ji ošklivý úraz – zlomila si nohu v kotníku. Všichni si u mysleli, e tohle bude Vltavnky konec, e u se s ní na dáni neshledají. Pobyt v nemocnici byl dlouhý, ale pece jen se vrátila, i kdy o dvou berlích. Snad jediní lidé, s nimi se Helena Fediová na dáni opravdu spátelila, byli manelé, kteí spravovali zdejší parkovišt a pozdji kemp. Ti se jí po návratu z léení ujali a všemon jí pomáhali. Dojídli za ní z Prahy i mimo letní sezónu a piváeli jí vše, co k ivotu potebovala. Na berle si Helena brzo zvykla, a i kdy v pomalém tempu, opt byla ve svém drobném hospodáství sobstaná.

A voda nepestala Vltavnku pitahovat ani za její zhoršené pohyblivosti. Opt se koupala i v tuhé zim. Vycházela z chaty v zimníku obleeném na nahém tle, a kdy se pišourala ke behu, odhodila jej i s berlemi. Pokud byla hladina zamrzlá, mla bedra omotaná provazem, za kterým byla zasunuta sekera. Tou led rozbila a ponoila se do vody.
 


V polovin ledna 1987 zastavilo auto správce dáského kempu ped chatou Vltavnky. Mu vstoupil do místnosti a uvidl staenu na posteli. Okamit poznal, e je zle. Zaídil pevoz do nemocnice, kde Helena Fedievová po nkolika dnech skonala. Bylo jí osmdesát let.
 
***
 
Z knihy Jana áky Zmizelá Vltava
Ilustrace z románu Blanky Kubešové „Vltavnka“ a z publikace Jana áky „Zmizelá Vltava“

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 03.12.2019  11:45
 Datum
Jmno
Tma
 03.12.  11:45 Vclav idek
 03.12.  11:37 Blanka K.
 03.12.  09:40 Zdenk a Jana lnek je ndhern
 02.12.  17:46 Jaroslava Pechov
 02.12.  14:25 Kvta dkuji
 02.12.  09:57 Von
 02.12.  08:00 Jitka