Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Benjamn,
ztra Kvtoslava.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

POVÍDAKY (29)
 
Ztracená  apka
 
Pedmty, je lovk rád uívá, stávají se nepozorovan jeho souástí. Proto jejich ztráta bolí. Na píklad apka.

Takovou apku meš darovat milované osob. Louíš se s ní lehce, víš, e ona bude v dobrých rukou, e ji dokonce budeš asto vídat a vzájemn se tak budete pesvdovat o trvalém svazku.
 
apku meš také pjit: pítele zebe hlava, ty velkodušn mu nabídneš ešení a víš, e apka se ti vrátí, ovnena vdkem nenastydlé hlavy pítelovy.
 
apku meš i prodat: ocitneš se v nouzi (ovšem nezavinn), není na chleba, babo ra co te. Louíš se tko, ale nakonec pece jen apku prodáš – kdo ji kupuje, jist ji potebuje a tedy jí neublíí. apko, odpus!
 
apku me nkdo i zahodit, pohodit do smetí, ale to není mj pípad,. To me vykonat jen lovk, svdomí nemající. I apka me v popelnici zaplakat!
 
Nejhorší z moností je, apku ztratit. Kde jsi, má milovaná? Denn t má ruka hledá na všáku, postrádám t na mrazivé ulici, v noci o tob sním. Pro jen jsem t lépe neopatrovala, tebe bezbrannou, tak spolehlivou a hlavn mou!
 
Marné volání. Jen tiché výitky zstávají, pomalu slábnou a slábnou, a dojde k nejhoršímu: koupíš apku novou.
Tak svt odplácí.
 
 

První  kapitola  románu,
který  nebyl  nikdy  napsán
 
 
 
Emancipovaná ena Marie usedla k svému nedlnímu obdu bez obvyklé dychtivosti.
Hlad mla, snad i chu, ale tíha, kterou pocítila v hlav pi ranním vstávání se v poledne zmocnila u celého tla. Kuecí stehýnko sndla, ale bez radosti.
 
Po jídle obvykle hned myla nádobí, nemla ráda kolem sebe nelad. Dnes sedla u vyjedeného talíe a tkla ím dál víc. Venku sálala letní ulice. A sem, do tetího patra, pes zavené okno a hustý závs, výskaly hlasy dtí, jdoucích s rodii k vod.
 
Stále sedíc, odstrila od sebe stydnoucí talí a podepela si bradu obma rukama. Od stolu pehlédla celou malou kuchyku, jemn šedobílou a otevenými dvemi ást pokoje s temn rudým kobercem a spoustou knih. Druhými dvemi, také otevenými (Marie nesnášela v byt zavené dvee) vidla do chodby, vedoucí k lonici a ostatním ástem milovaného bytu. Místo oekávaného pocitu existenního blaha zakmitla v ní úzkost. Piítala to nedli.
 
Nejlepším okamikem z celého týdne bylo zamykání dveí bytu v pátek odpoledne. Nemla telefon a tak jistota, e ji po celé další dva dny neme nikdo rušit, byla tém absolutní. Tehdy odloila tašky s nákupem, zula boty, nalila si decinku erveného, zapálila cigaretku a relaxovala. V pátek veer si nkdy i zpívala nahlas. Odvaovala se toho jen ve svém soukromí, nebo obas ve vinném sklípku.
 
V sobotu ráno chodívala do trhu „Pod kaštany“ koupit nco zeleniny, ale hlavn pro malebnou podívanou. Moravskoslovenské pomezí poskytovalo pestrost tvar, zvuk, barev, ei i vní. Zbytek soboty byl také dobrý. Odpoinek u nastupoval a Marie se dovedla zabavit nejlépe sama.
 
V lét bylo pkn i na balkon, plném eich a muškát, kde od soused zpíval kanárek. Marie mu kdysi vyléila krvavé noiky a sousedi ji od té doby povaovali za vdmu. Chodívala i do blízkého lesa na Kocandu, také plavat. Ale dnes, pvodní malá úzkost pešla do trvalé tísn. Usnula na pohovce, prospala celé odpoledne a probudila ji a bouka.
 
Vstala, osprchovala se a dala se do balení velké cestovní kabely. Mla v tom praxi, asto jezdívala na nkolikadenní sluební cesty. Kdy te s kabelou vyšla z domu, byl u po dešti vlahý veer. Mstský autobus smrem k nádraí byl poloprázdný. Do odjezdu noního vlaku zbývala necelá hodina. Koupila si lko a tšila se na noní jízdu.
 
Ráda v polospánku, v pohodlí postele, vnímala zvuky a pohyby vlaku, jedoucího tmou. Vdla, e brzy ráno dojede do Prahy. Na to, e se na pondlí (i na déle?) v zamstnání neomluvila, nemyslela, a co udlá, a v Praze opustí svj vlak, neešila. Touila jen jet. Nic víc.
U je to tináct let. Vtrem odváto.
 
 

Chumelí
 

Bratrovi v horské chalup posílám  SMS z níiny: "tady chumelí"!
 
Bratr obratem odpovídá: „To je sranda, tady na severu né !“
 
A poád chumelí. Šerý den se rozjasnil, jako i moje mysl.
 
 
 
 
 
 
 
Text, koláe: Olga Janíková
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 24.11.2019  14:23
 Datum
Jmno
Tma
 24.11.  14:23 olga.jankov
 23.11.  17:08 Vesuvjana dky
 23.11.  11:37 Von