Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ceclie,
ztra Klement.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

LUCY
 
Pes, který nejvíc štká, nejmí kouše.
(Jan Amos Komenský)

 
Jsem neuviteln šastný! Ptáte se pro? Protoe mám konen ve svém pokroilém vku mého prvního psa. Díve jsem míval koky, protoe jsem si myslel, e mít psa je píliš velká zodpovdnost. Vdl jsem ovšem, e mnoho mých soused  psy vlastní, take mé starosti byly vlastn nelogické.
 
Stalo se to pouhou náhodou. Moje bývalá pítelkyn mla psa, kíence nmeckého ováka s cau caua, spojení velice zvláštní, ke kterému jsem nedokázal najít vztah, proto jsem také o psech neml ádné valné mínní. Ale jednou si moje pítelkyn vzala k sob na opatrování psa svého kolegy, který se rozvádl a hledala pro nho nový domov. Byla to fenka, která mi pipadala trochu neohrabaná a byla i podivn zbarvená a tak jsem o ni ze zaátku nejevil velký zájem.

Jaká to však byla psí osobnost! Jak pozitivn se dívala na svt, mávaje stále do výšky svým zdvieným ocáskem! A ty pozorné oi, které mne sledovaly upjat po celou dobu, co jsem byl vzhru a nebo kamkoliv jsem se pohnul. Ta píchylnost, která se mi nkdy zdála a píliš dvrná ve styku s úpln cizími lidmi a psy! e bych se stával árlivým? To snad ne! A najednou se tato nemotora stala zvlášt roztomilou, ta neobvyklá barva srsti zcela normální – zkrátka Lucy, ptiletý kíenec nmeckého ováka s labradorem je mým psem a vrnou pítelkyní.

Kdy jsem nedávno byl v echách, velmi jsem ji postrádal. Spává obyejn vedle mne na posteli a kdy jsem byl v Praze, byla moje postel najednou prázdná. Kdy musím v noci vstát anebo se jenom v posteli pootoím, Lucy se okamit probudí a kouká na mne starostliv, jestli se nco nestalo a jsem-li v poádku. Kdykoliv jsem v Praze potkal psa, okamit jsem musel myslet na Lucy. I po návratu dom do Baltimore nezaal být mj ivot normální díve, dokud jsem si ji nepivedl zpátky od mé bývalé pítelkyn, která se o ni za mé nepítomnosti starala.

Všechny mé dny nyní zaínají velmi pozitivn, protoe v tom okamiku, kdy se probudím je i Lucy vzhru a provádí její ranní zdravicí ceremoniál – otoí se na záda, mává ohákou a hrabe nohama do vzduchu, jako by mi  bela naproti. Pravdpodobn se to nauila ji díve, aby dosáhla toho, e ji lovk podrbe na bíšku a poškrábá na krku, anebo na hlav. Mám tenhle ranní návyk moc rád, protoe m okamit pivede do dobré nálady – a i Lucy má tuhle ranní proceduru ráda.

Lucy váí, i se svou psí známkou, asi 30 kilo, co není moc, dokud se „nezasekne“ na vodítku jak velká ryba a nezane táhnout, protoe se chce radostn pozdravit s jiným psem nebo prohnat njakou tu lín na slunci se vyhívající koku. Psi nebo koky, které potkáváme na našich procházkách jsou pro Lucy vdycky píleitostí ke he. Táhne tak siln, e nkdy ji jen ztí udrím.

Jeden z problém je, e nebyla nikdy poádn cviená, a proto neposlouchá na obvykle povely jako „k noze“ nebo „sedni“. Zatím jsme se nauili spolu pár improvizovaných povel – ví napíklad, e pjdeme na procházku, kdy eknu „ven“ a ví, e je doba k návratu, kdy kiknu „dovnit“, a to je zatím všechno.

iji v blízkosti historické ásti Baltimore. Pod pojmem „historické“ rozumíme na východním pobeí Spojených stát dobu koncem 19. a zaátkem 20. století. Bolton Hill, kde bydlím, je malá ást msta blízko jeho stedu a velmi mi vyhovuje, protoe sestává vtšinou z rodinných domk, má chodníky pro pší a je tedy píjemné se tam procházet, co mi pipomíná Prahu. Lidé, kteí tam ijí drí pohromad a vtšina z nich má zájem o umní – koncertní sí a opera jsou lehce k dosaení pšky.

Tato malá obytná tvr byla postavena v šedesátých letech, podle projektu známého washingtonského architekta jménem Hugh Newell Jacobson, který celý projekt navrhl tak, aby dobe zapadl do staršího federálního stylu msta. Za tento návrh vyhrál cenu Amerického institutu pro architekturu. Celý projekt má asi 30 obytných rodinných dom rzné velikosti, postavených do oválu s parkem uprosted, který je ideální pro psy. Zde mohu Lucy plnou energie pustit z vodítka a ona okamit vystartuje jak šíp vystelený z luku, za ímkoliv, co se pohybuje, a je to koka, veverka nebo pták. Jeden z mých soused dává chleba pro ptáky na cihlový plot. Ptáci nebo vítr ten chleba postupn nahází na zem. Lucy to místo pochopiteln zná a pravideln kontroluje, krouí potom jako vysava kolem zdi, s nosem v tráv a tém  pokadé všechno „vyluxuje“.

Je také velice zvdavá a velmi ráda vbhne i do zadních zahrádek sousedních dom. V okolí bydlí nkolik ps a Lucy se vdy jde podívat, jestli nkterý z nich není náhodou venku. Podle hurónského štkotu dvou ps okamit vím, e je zle. Musím rychle utíkat, abych ji odtamtud co nejrychleji dostal. Kdy nkdy uvidí za plotem koku, fascinovan na ni dlouhou dobu kouká, stojí bez pohnutí, snad ani nemrká, jenom její ocas se rozilen pohybuje ze strany na stranu. Veverka na strom je také dvodem k tomu, aby se vztyila u stromu na zadní a snaila se ji svým neúnavným štkotem pinutit slézt dol.

Kdy nkoho na procházce v parku potkáme, Lucy k nmu okamit bí a zdraví ho – jestli to ten dotyný chce nebo ne, to ji nezajímá. V takových chvílích se musím mít na pozoru. Dti ijící v sousedství si u zvykly na to, e k nim Lucy pibhne a skáe po nich a štká.

 
 
Sousedv pes Jed se stal jejím nejlepším pítelem. Chodíme s tímto sousedem na procházky s našimi psy ve stejnou dobu a pak necháme oba psy voln bhat po parku. Bhají jako pominutí, potýkají se a zápasí i perou. Nám obma se to líbí – máme se na co dívat – a mimo toho víme, e to je pro naše psy dobré a my zatím staíme „protepat“ všechno dleité i nedleité, ne se všichni ukáznn rozejdeme do svých píbytk.
 
Pokud jde o jídlo, není Lucy vybíravá, sní tém všechno a k tomu dokáe ješt mistrovsky ebrat. Kdy já jím cokoliv, co by jí mohlo chutnat, posadí se tsn ke mn, nosem zhluboka natáhne vni pokrmu a hypnotizuje mne smutnými oima tak dlouho, dokud se neslituji a nco ji nehodím. Normální psí granule ji moc nezajímají, protoe to má asi kadý pes a dává pednost jiným psím dobrotám. Pokazil jsem ji, kdy jsem jí nepedloen dával kost nebo praseí ucho jako odmnu za to, e práv byla obzvláš roztomilá. A ona byla a je roztomilá stále.

Dvakrát se mi také nakrátko ztratila. Jednou vystelila ze dveí, ješt ped tím, ne jsem si ji stail pipnout emínek. Volal jsem a bel jsem za ní, ale ona nereagovala. Lilo jak z konve a já zapomnl vodítko doma a tak jsem byl nucen bet zpátky. Kdy jsem se vrátil na místo, kde mi zmizela z oí, tak jsem ji nenašel, jako by se s ní zem slehla. Stalo se to na hlavní ulici, která má ve stedu zelený pás a po obou stranách silný provoz. Pobíhal jsem, jak smyslu zbavený, sem a tam a najednou jsem ji zahlédl v dálce uprosted trávníku. Utíkal jsem za ní, ale ona ode mne pelášila pry, jako bych ji  kousl. Neohlíela se na jedoucí auta a nezajímalo ji, e za ní utíkám a volám ji. Divoká honba, jak z nevydaeného westernu, pokraovala pes nkolik ulic a Lucy si staila pitom ješt nevinn prohlíet a oichávat rzné vci. Dokonce se také pustila pes silnici, ale na štstí ji idii vidli a opatrn se jí vyhnuli. To u jsem byl u konce svých sil, dkladn propocen, mokrý zevnit i zvenku od dešt. Byl jsem v oblieji celý ervený a orosený, jak v parném lét pllitr vychlazeného piva. Kdy jsem ji konen „ulovil“ – byl jsem fyzicky i psychicky na dn, e jsem u nemohl po celý zbytek dne nic dlat.

Kdy  mi podruhé „vzala roha“, byl jsem ji ádn ponauen a z dohledu jsem ji ji neztratil. Zbsile pelášila zase stejným smrem k silnici se zeleným pásem, já za ní, ale tentokrát jsem ji pomrn rychle dohonil a pivázal na vodítko, improvizované, jakoby za trest, z plastikového sáku, který byl uren na její výkaly. Z toho jsem se ponauil, e budu muset více dlat pro svou fyzickou kondici, anebo  musím Lucy nechat poádn vycviit. Take pro sebe te hledám njakou dobrou posilovnu a pro Lucy vhodnou vyšší školu díví – doufám, e obojí brzy najdu.

Jedna velká nevýhoda Lucy a jejího druhu ps je, e tém stále línají. Nezáleí na tom, jak asto ji kartáuji, její chlupy se povalují všude. Rozloil jsem staré runíky na posteli kde spí a polehává a také na gaui. To je snad jediná praktická cesta, jak tento problém vyešit. Samozejm, koberce na sob mají silnou vrstvu chlup jen za pár dní, take musím luxovat mnohem astji, ne jsem býval zvyklý.

Jak by mi však mohly vadit takové drobné nepíjemnosti, kdy mám nového „nejlepšího pítele“? 

 
Thomas Hasler

 
* * *

Thomas Hasler se narodil v Praze v roce 1941, msíc ped tím ne jeho otec Karel Hašler  zahynul v koncentraním táboe Mauthausen. Karel Hašler byl dobe známým skladatelem eské populární hudby a pesvdeným vlastencem. Gestapo ho uvznilo kvli zpívání parodie na jeho nejznámjší skladbu Ceská písnika. Mladý Tomáš opustil s matkou eskoslovensko v roce 1949 a emigroval do Austrálie, kde vyrostl a jako teenager emigroval s matkou do USA, kde studoval politiku na Hobart College. Vzdlání ukonil doktorátem urnalistiky na michiganské univerzit. Jeho kariéru zaal jako urnalista pro Baltimore Sun. Pozdji byl aktivní v nkolika podnicích informaní technologie.

Mladý Tomáš odmítal svj eský pvod a nechtl mluvit esky. A po pádu komunismu se  zaal zajímat o svj pvod. Svého otce uvidl poprvé na filmovém plátn v New Yorku v roce 1990. Poprvé byl citov uchvácen v Praze v roce 1993 pi promítání filmu Písniká z roku 1932, kde slyšel jeho otce zpívat „Ta naše písnika eská“. I kdy nerozuml slovm, ta písnika ho uchvátila. Po smrti své matky v roce 2001 se angaoval ve filmovém projektu, týkajícím se milostného vztahu mezi jeho matkou a otcem, zaloeného na jejích memoárech. Spolen s reisérem eského pvodu Georgem Tirlem momentáln hledají v Los Angeles producenta pro tento film s názvem Lotte, má lásko.

 
* * *
Z knihy Václava idka a Blanky Kubešové “Kolja… to neznáte mého psa!”
Míšenka, krasavice z Pekingu (Blanka Kubešová)
ivot na psí kníku (Václav idek)
Vildóóó k noze! (Václav idek)
Naše Jessy aneb vliv psa na polidštní lovka (Jaroslav Vlach)
Mj pes má rád drobeky…(Vlastimil Brodský)
Pro nkteí dvounoci ijí na psí kníku? ! (Václav idek)
Jak si psi ochoili lidi (Jaroslav Kovaíek)
Psí rozhovory (Josef Fousek)
Louení se psem (Jaroslav Kovaíek)
Mj ivot s fenkou Anny (Petr Hromádko)
Mla Kolinka obdivuhodnou duši? (Emilie Krulíková)
Bojare, Bojare…! (Radovan Lukavský)
Medvídek, Montík a kolekái (Blanka Kubešová)
Nesahejte na nj, patrn má blechy! (Pavlína Filipovská)
Hajný ve slubách ertíka Bertíka (Zdenk Hajný)
Láska na první pohled (Ctirad Pánek)
Óda na Kaenku (Jana Reichová)
Moje baby Jesty (Stella Májová)
Moji pejskové  (Miloš Nesvadba)
Andulka, Fanynka, Boenka (Soa ervená)
Vzpomínka na Neru (Miloslav Švandrlík)
S tím Švandrlíkem musí bejt švanda (Miloslav Švandrlík)
O psí cestománii (Václav idek)
Nuda?... aneb Chlapeek a jeho štteek (Václav idek)
Objevilo se štn (Marta Kubišová)
Mají netopýi psí duši? (Kvta Fialová)
Rufík a Všichni moji dobí rodáci (Vojtch Jasný)
Jen rolnika cinkla a on tam stál...(Marina Huvárová)
Náš Profesor (Alice Frostová)
Parák (Milan Dibák)
Jakub a Cedrik (Zuzana Trankovská)

Psí láska (Olga Wister)
Nudle dlouhá ušatá (Blanka Kubešová)
Méa Béa (Eva Stíovská)
Felísek z TURISTY (Svatava Pátková)
Pes, bytost záhadná (Jií Suchý)
Jak se pavouk Macek do Kolína vrátil...(Václav idek)
Já na Macka a Macek na mne...(Václav idek)
Tak to je pkná sviárna! (Václav idek)
Moji milí Lupinové (Ondej Suchý)
Tanec kolem hromádky (Františel adský)
Frantv pes (Albta Šerberová)
Kubík aneb Zkoušky charakteru a odvahy ( Pavel Ková)
Za trochu srandy bych šel svta kraj (Václav idek)
Pes Perry, já a guvernantka Naa (Marcela Lund)
Tanec kolem hromádky (František adský)
LUCY (Thomas Hasler)


Komente
Posledn koment: 11.11.2019  08:28
 Datum
Jmno
Tma
 11.11.  08:28 Von