Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Lucie,
ztra Ldie.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pracant  k pohledání
 
Na valtických degustaních trzích bylo nabito. Do msta vína dorazili milovníci a znalci tekutých hrozn a s pohárkem v ruce obcházeli stánky v zámecké konírn, parku i ve sklepích a s blaeným výrazem ochutnávali znaky nejvyšší kvality. Housle na improvizovaném pódiu chvíli plakaly, chvíli se smály, basa brumlala a cimbál cinkal nad hlavami toho lidského mraveništ, ve kterém nebylo málem kam šlápnout.
 
„Meme si k vám na chvilku odloit skleniky?“ zeptala se kamarádka Marta  tveice degustátor, co postávali u jednoho z kulatých stolk. Dva mui a zejm  jejich protjšky se dobe bavili. Nejvýenjší byl mu s naraenou kšiltovkou do ela. 
 
„Místa dost,“ pikývl a pokraoval ve vyprávní: „Kopec ke Kivoklátu byl velká zabíraka. U jsem s tím vejšlapem chtl seknout, ale oba paráci m ze svých kol kadý z jedné strany tlaili rukou dopedu, a jsem nakonec k hradu pece jen dofunl.“
 
„Je to vbec moný?“ zvolala jsem. „Na jiní Morav – a potkám nkoho, kdo profrel mým rodným krajem.“
 
„Taková náhoda," asla  ena se stejným snubním prstenem na levace,  jaký ml mu. Jeho manelka, došlo mi. 
 
„Náhody neexistují," namítla jsem. „Lidi, co se mají potkat, se prý zaruen potkají."
 
„Tak na to si musíme pipít,“ všichni tyi hned pozvedli pohárky. Pak ped nás postrili krabici s nakrájenou klobáskou, sýrem a kyselými okurkami. „Zobnte si, kdy jsme se tu tak v dobrém sešli.“ 
 
Já i Marta jsme z batoh vylovily naše zásoby a také je naskládaly na stl. A spolená zábava se rozjela. Mu s kšiltovkou stále vedl prim. Mezi veselými historkami vdy znalecky roztoil víno ve skle, pivonl k nmu a pak doušek pustil pomalu po jazyku.
 
„My tady s manelem taky bydlíme ve stedních echách," ekla ena v okamiku, kdy mu mlel.  „Kousek od Mladé Boleslavi."
 
„Na Morav víno, v echách pivko," ekl vzáptí. „U nás v hospdce taky bývá šrumec."
 
„A nkdy to má pknou dohru," ekla uštpan manelka.
 
„Mluvíš o Vildovi, e jo?" mu si posunul  do týla kšilt na epici.
 
„A o kom asi?" odsekla a hned spustila: „Mj cho šel jednou tsn ped zavírakou dát si pivo a..."
 
„A uvidl jsem sedt v rohu hospody vyjukaného chlápka, co vypadal jako hromádka neštstí," skoil jí do ei mu.
 
Te ekne, e se toho chudáka ujal, blesklo mi hlavou.
 
„Samozejm se ho ujal," nepatrn zvýšila hlas manelka.
 
„Co jsem ml dlat, kdy mu frnknul poslední autobus?“ rozhodil ruce mu. „Pijel a z Ostravy za kamarádem, ale ten se dávno odsthoval. Musel by si ustlat nkde pod mostem.“
 
„Prost ho pivedl dom," konstatovala stroze manelka.
 
„V podkroví máme volný pokojíek a já ho tam nechal pespat,"  piznal mu.
 
„A pespává tam u pldruhého roku,"  rozladn ohrnula pusu manelka.
 
„Protoe jsem ho nakonec  zamstnal," vybafl mu. „Jsem  absolvent konzervatoe na violoncello, ale te podnikám."
 
„Svt stojí na hlav," ekla úsen manelka.
 
„A nebyla to snad dobrá volba?“ oponoval jí  mu. „Neumíš Vildu docenit. Pro dvtip si sice nejel s dodávkou, ale pracant, to on je.“
 
„A u stolu je taky pilnej,"  ušklíbla se manelka.
 
„Vdy je to takový vdný ochutnáva tvé bájené kuchyn." sloil jí  kompliment mu. „Ani já t nikdy nedokáu nad talíem tak pkn pochválit jako on."
 
Bylo mi jasné, e se ješt musíme potkat. Takového vyprave, takovou inspiraci, takovou lovinu, jak já íkám vzácnému náboji, který v sob nkteí lidé mají, si pece nenechám ujít. 
 
Pozvali m na návštvu a já k nim jednu nedli odpoledne pijela.
 
Oteveli lahvinku ze zásob z Valtic a náš hovor pokraoval tam, kde na Morav skonil.
 
„Máte to tu moc hezké," ekla jsem po chvíli.
 
Mu pokril rameny: „Bydlení je tu prima, ale chcípnul tu pes."
 
Manelka oividn zbledla: „Kdykoli mu tohle pelítne pes nos, dá se ekat njaká akce."
 
„Chci to tu trochu rozhýbat," ohradil se mu. „Co je na tom divného?"
 
Já na tom tedy nic divného nevidla. Je pece krásné, kdy se lidé setkávají. Je vesele, radostn, nebo alespo zajímav. Kadý dvod k takovému setkání se vtšinou stane tmelem, který pak lidi opakovan sdruuje a umoní vznikat novým pátelstvím.
 
„Tentokrát pišel s tím, e uspoádá pedvánoní koncert," povytáhla oboí manelka a já hned vdla, e to nebylo jen tak.
 
„Obtelefonoval jsem pátele z hudebního svta a pozval je," kasal se mu. „Kdy úast potvrdil Václav Hudeek a taky paní Urbanová, šupajdil jsem na faru."
 
Málem jsem zapomnla dýchat. „Co bylo dál?"
 
„Pan fará si zaukal na elo. Prý – u nás v kostele? Od léta se tam neuklízelo.  Všude je prach a zatuchlina. Pro takové hvzdy to není vhodné prostedí," citoval faráe mu. „Ale já mu ekl, a to nechá na mn," dopovdl.
 
Vila jsem mu kadé slovo. Takový píbh umí vymyslet jen ivot sám.
 
Pak se pustil do vyprávní, jak se v sobotu ped stánkem boím pod jeho vedením  sešla celá vesnice. Kadý si pinesl svj vlastní kbelík, smeták, mop a dostatek saponát. Brigádníci opláchli dlabu, nablýskali lavice, oprášili oltá, umyli vitráe v oknech a ze ebík vycídili sochy. Ani na operaním sále asi nebývá takový poádek.

 

„Zvuná jména pilákala davy," vzpomínal mu. „Dorazili i hlavouni z Boleslavi a významní podnikatelé."
 
Vzpomínky mu dál letly ped oima jako film. „Vilda práv dokydal králíí bobky – a prej, taky bych na ten koncert šel. Ale nemám kvádro."
 
„Tak ho nakonec manel narval do svého smokingu,"  roztoila oi manelka.
 
„Mn je malej a stejn u se koncertovat nechystám," bránil se mu.
 
„A jak dopadla celá  tvoje snaha? " zeptala se manelka, ale neekala na odpov a vysypala na mne: „Stál v rohu jako tvrté kolo u tíkolky a všichni hurá k Vildovi. Jste pašák. To se vám povedlo. Takový nádherný koncert. Výborn, výborn!"
 
V tu chvíli se Vilda zjevil ve dveích. „U mám padla, pokud ješt nco nepotebujete, šéfe,"  ekl a ihned ho zaujal prostený stl. „Na moment bych si k vám pisedl, ale slíbil jsem sousedovi, e mu pomu sloit brikety," úspšn pedstíral,  e se nevnucuje.
 
„Vildo, neli, nebo se jednou budeš smait v pekle," zahrozila na nj manelka.
 
„Kdy se tam se mnou budou smait ízky a karbanátky, tak m to nerozhází," odvtil dobrosrden.
 
Pak udlal na paní domu oi a ekl: „Ale tak vynikající, jak dláte vy, dozajista nebudou."
 
Paní domu si jen hluboce povzdychla a pak otevela ješt jednu lahvinku, aby mohla i Vildovi nalít skleniku vína z Valtic.
 
Jaroslava Pechová
* * *
Ukázka z pipravované knihy Otisky úsmv

Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 14.11.2019  18:56
 Datum
Jmno
Tma
 14.11.  18:56 Bohumil K.
 14.11.  16:36 Ferbl
 14.11.  08:53 Von
 13.11.  07:15 Karla I.