Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Krytof,
ztra Zita.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

POVÍDAKY (25)
 
Tyto povídaky vznikly dávno, ped patnácti roky. Dnes u vlakem nejezdím a jist u  je všechno jinak.
 

Kadý  den  se  nepovede!
 
Do  kolekové  tašky  zvané  Andula  naloila  jsem  knihy  pro  antikvariát a  vydala  se  na  naše  devné  nádraí. Místo  vlaku  pijel  lutý  autobus – tra  se  opt  opravuje. Radost  cestujících  upímná.
 
V  Jílovém  usedli  jsme  do  motoráku, taeném  obludnou  dieselovou  lokomotivou a  vyjeli  jsme ku  Praze. Radost  cestujících  neznala  mezí. Minuli  jsme  Luka,  kde  v  pondlí  doslouila  lokomotiva a  dojeli  do  Davle,  kde nedávno mému  vagonku  upadlo  kolo. Poté  pokraovali  jsme ku  Praze. Ped  Petrovem  na  trati  vláek zastavil a  malinko  couvl  zpt  do  Davle. Milý  prvodí  nám  sdlil,  e  na  trati  je  padlý  strom  a  bude  to  chvilinku  trvat.
 
Na  potvoru  zapomnla  jsem  doma  mobil, ale  hodný  pan  výpraví  mi  dovolil, zavolat  dtem  z  úedního  telefonu  dokonce  zadarmo, protoe  je-li  na  trati  pekáka, je   všechno dovoleno.
 
V  mém  vagonku  bylo  mezitím  ivo: jeden  cestující, vezoucí  s  sebou  koiku, práv  s  ní  zápasil, ona  mu  lezla  na  holou  hlavu,  zatínala  drápky, jeila  se  a  prskala. Byla  velmi  mrštná, ale i pán se snail. Kdykoli  unikla  pod  lavice, lezl  staten  po  tyech  za  ní.
Dva  pítomní  psi   situaci  zvládali  s  pehledem  na  klín  svých  paniek.

A  tu  pišel  hodný  pan  výpraví  v  ervené  epici, hovoil  vlídn  k  pánovi  i  ke  koce  a  stídav  je  oba  hladil. Konen  po  pldruhé  hodin  nás  vysvobodili  hasii  a  z  Prahy!  Vyjeli  jsme !
 
V  duchu  jsem  odíkávala  mantru „jsem  spokojená,  nic  se  nedje, je  mi  dobe“. Takto dospla  jsem  a  do  stanice  metra  Národní, kde na  schodech  jedoucích  vzhru upadla  jsem  i  s  Andulou  na  záda.  Jak,  nevím. Vnímala  jsem  nezadritelný  pád,  chaos  knih, ní  volání – a  nedává  ruce  na  schody - a  konen  m  dva  mladí  lidé postavili  na  nohy, rozcuchanou  ale  nepoškozenou.
 
V  antikvariátu  pi  pebírání  knih  vzal  pan  vedoucí  do rukou  moji  obanku a  pomocí  lupy  potšen  zjistil, e  pro  jakousi  vadu  mám  úedn  neplatnou  obanku. Chvíli  jsme  si  povídali  o  Kocourkov a  poté  já,  zbavena  tíhy  knih, vydala  jsem  se, opt  metrem, za  dtmi.

Neekali  m  u ani a  tak  m  nejradostnji  vítal  pejsek  Nero, který  má  hlavu  jako  kladivo  a  hubu  jako  krokodýl, sílu má jako pivovarský k a pimen k tomu je nný.
 
Hladit psí srst opravdu ukliduje!
 
 

Jirka  tomu  nevil
 
Jirka pijel na návštvu a poptával se po místních zajímavostech. Naše vyprávní o nebezpených jízdách Posázavským Pacifikem povaoval za pehnané. Jsa smílivé povahy, své pochyby nám zamlel.
 
Den po štpánské koled vydali jsme se spolu  vlákem do eran, zakoupit záchodové prkénko. Cesta tam probhla hladce. Cestou zpátky jsme se radovali: za plhodinku jsme doma.
 
První zastávka v Peceradech se ale protáhla.

Dvee našeho vagonku ne a ne se samoinn zavít dálkovým povelem mašinfíry. I pišel ten dobrý mu, tímaje v ruce kladivo, a jal se jím tu a tam lehce ukat do obnaeného  zaízení. Postupn bušil ím dál silnji, ale pestoe ze stroje vypadlo nkolik šroub, ani  jim ten dobrák vnoval pozornost, dvee se zakously ješt sveepji.
 
Obtavý prvodí se nabídl, e bude otevené dvee bránit za jízdy vlastním tlem a to konal svdomit, dokud jsme nedojeli do Týnce. Tam, po kratším, ale urputném zápasu obou mu s proklatými dvemi dostalo se cestujícím rady, aby pestoupili do jiného vagonku, e náš marod tu zstane. Mašinfíra stranou poznamenal – to pjde do šrotu.
 
Jirka jásal nad tou píhodou, a e u nám všechny zvsti o Pacifiku úpln ví. Vesele se smjíce, pestoupili jsme do vedlejšího vagonku. Zbytek cesty jsme ale hlavn mleli a dýchali jen úsporn, protoe vnitek vozu byl nasycen naftovými zplodinami.
 
Copak se pihodí píšt ?
 
 

teka
 
Od eských drah zakoupila jsem  EU roní prkazku pro seniory.  Jsem te i s fotkou elektronicky zaregistrována v píslušné databázi. Pan výpraví v Týnci m pouil, e kadý prvodí v celém esku m te má ve své tece a díky té tece m snadno zkontroluje. Jak taková teka vypadá, ptám se sama sebe? U te nosí prvodí na biše malý poíta a ješt  teka!

Pi první jízd vlakem prvodí pišel, mou elektronickou prkazku ze vzdálenosti tí metr omrknul pes své zamené brejle a pravil "dobrý". Uvidíme dále.
 
Pi další jízd prvodí pedant vzal mou prkazku opatrn do rukou a divn s ní ukal do svého poítae na výdej jízdenek. Dokonce bych ekla, e pedstíral vlastnictví teky! Uvidíme dále.
 
Pi tetí jízd pišel prvodí vdy bode hlomozící. Ten prkazku popad, jednou s ní pejel nad tím svým poítaem naplocho a bylo. Tedy pokud vbec ml v tom poítai teku. ekla bych, e taky nco pedstíral, protoe nehulákal jako jindy. Co uvidíme dále?
 
Bude teba asov náronjšího przkumu.
 
Text a kresba: Olga Janíková
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 04.09.2019  03:36
 Datum
Jmno
Tma
 04.09.  03:36 oga jankov
 03.09.  15:36 Jarmila
 03.09.  11:42 Jana
 03.09.  10:12 miluna
 03.09.  09:06 Vesuvjana dky
 03.09.  07:58 Von