Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Sandra,
ztra Bartolomj.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Potomci Pemyslovc ve filmu (2/2)

Mnozí svým chováním v praxi dokazují,  jak byli vychováni,  jaký otisk v nich zanechaly po léta zakoenné rodové zásady a zvyky.
Tyto atributy zákonit ovlivují jejich dnešní postoje k opt nabytému majetku. Ke správ odkazu pedk.


Dpold hrab Czernin:

“My se cítíme opravdu spíše jako správci toho majetku, ne jako njací majitelé, kteí z toho vydobývají njaký osobní zisk. Kdybych z toho chtl jenom vytahat zisk do své vlastní kapsy, tak tady nebudu opravovat tento barák a ty rzné stavby, které jsme pevzali zdevastované. Vybavovat hospodáství stroji, to jsou všechno obrovské peníze. Kdy vidím dnešní okolní svt, tak to nevidím ani moc hezky u tch druhých.”

Zdenk hrab Sternberg:

“Ne, nepipadám si absolutn bohatý a kdybych byl bohatý, tak by m to vbec nijak neupoutávalo. Já si taky neíkám podnikatel, nýbr hospodá, protoe to má takový trochu negativní pízvuk, ten pojem podnikatel. A já nepouívám njaké výtky z toho majetek pro svoje úely, iji ze svého dchodu a to mi bohat staí. A všechno, co se mi daí vyhospodait, jde zpátky do toho, prost aby se to zvelebilo, aby to bylo alespo takové, jaké to kdysi bývalo.”

Karel kníe Schwarzenberg:

“My jsme všichni byli vychováni v tom duchu, e je to doasn svený majetek, který má lovk po dobu svého ivota propjen, a e z toho také nkomu musí skládat úty. To byla základní myšlenka. Samozejm to má velmi staré koeny, nehodí se do moderní doby, nehodí se do dnešního hospodáského uvaování, ale to musím íci, tak jsem byl vychován a toho u se taky nezbavím.”

Josef hrab Kinský:

“Nikdy jsem v tom nevidl majetek, to je moje. Já ho pouze po uritou dobu svého ivota spravuji a potom ho pedám další generaci. A ta se pak musí starat a doufám, e to bude spravovat dál.”

Tomáš hrab Czernin:

“Asi mnohé co dláme me být snadno kritizováno, protoe vtšina lidí ty skutky tak njak… nechci o nich špatn mluvit, ale ekl bych … nazírají z vlastního pohledu a z pohledu vlastního ivota, kdyto my peci jenom koukáme pes generace. Já poád opakuji, nebo nás tak njak pirovnávám k tomu našemu dubovému lesu, protoe to, co my dneska sklízíme, to vlastn bylo pro nás udláno za ddeka, nebo dokonce za praddeka. A zase to, co dáváme zpátky, u nikdy sklízet nebudeme, a já si myslím, e podobn se chováme ve všech oblastech, e se nememe ídit momentálním ziskem nebo tím, co by se teba momentáln nkomu líbilo, ale asto musíme koukat dopedu. Asi to asto vypadá bláhov, moná e nás nkdo povauje za blouznivce, ale já jsem pesvden, e to smysl má.”

 
 
Jan Drocár a Jaroslav kníe Lobkovicz

Jaroslav kníe Lobkowicz:

“Já si beru jako píklad vdycky jednu rodinu, jsou to píbuzní mojí eny z Francie. To jsou lidé, kteí za francouzské revoluce opustili Francii a ili njakou dobu v exilu v Nmecku, v Koblenzi. Po revoluci se vrátili a našli majetek v dezolátním stavu, to znamená zámek byl vyhoelý a vlastn tam nic nebylo. Oni se do toho pustili a dnes po 200 letech je zámek zase v dobrém stavu a ta rodina tam hraje uritou roli v okolí. Starý pán byl nco jako krajský hejtman a zkrátka hrál tam dost podstatnou roli. Kdyby byli zstali v Nmecku, tak moná v tom moment to pro n bylo výhodnjší, v tom moment by se jim dailo lépe. Ale vidno 200 let zpátky, udlali to nejlepší, co mohli udlat, e se vrátili. Jinak by to jméno u bylo zapomenuto.”

Josef hrab Kinský:

“Já ekám od svého syna, e tohle zachová. A taky klidn íkám, e do toho dávám všechny prachy, které mám, abych to dostal do takového stavu, aby synovi nic jiného nezbývalo, ne to dodlat.” (smích)

František hrab Kinský:

“Mn ta stavba jako taková fascinuje natolik, e mám chu ji dodlat, e jí prost musím dodlat. Je to dm, který byl postaven pro mého praddeka a já pece nemohu nechat spadnout dm, který byl postaven pro mého praddeka. A navíc ve své velikosti je pomrn obyvatelný.”
Djiny pipravily aristokracii nkdy prapodivné osudy. Dnes potomci starých rod symbolizují vzájemnou politickou, kulturní, náboenskou, ekonomickou i píbuzenskou propojenost minulého a souasného.

Zdenk hrab Sternberg:

“asy se mní, my samozejm ijeme ve spoleenském zázemí, které je zcela jiné ne ped 100, 200, 300 lety. A kadý se pizpsobuje tomu zpsobu ivota, který v souasné dob je. Ale, jak jsem ekl, ty priority, takové ty etické zásady a podobn, ty by mly být nadasové.”

Arnošt hrab Waldstein:                                              

“Svým potomkm zdrazuji to, co nás penášelo pes pevraty v posledních stopadesáti letech. Pipomínám jim, aby dodrovali ti základní postoje, které nám vdy lépe umonily najít v tchto pohnutých dobách vdy tu správnou cestu.
Za prvé je to vertikální rovina, která nás vede jako lánky etzu od pedk k píštím generacím. Uí nás, e vše co dláme nebo nedláme, musíme ospravedlnit v oích našich pedk a v oekávání našich potomk.
Za druhé je to rovina horizontální, která nám pomáhá udrovat vztahy uvnit naší širší rodiny. To nám dává silný pocit solidarity v tkých dobách a je nezávislá na hmotných statcích.
A za tetí je to rovina vnitní, která má být ivým vztahem k našemu stvoiteli, od kterého pocházíme a ke kterému se vrátíme na konci našeho ivota.”

Tomáš hrab Czernin:

“Jsou urit takové fáze v dtství, kdy si lovk najednou uvdomí co je, a moná by ml i uritou tendenci se zaít chovat njak nafoukan nebo povaovat se za nco výjimeného. A to ddeek íkal: sláva otc je krásný šperk, ale jaký lovk skuten je, to musí dokázat sám.”

František hrab Kinský:

“U jenom z toho dvodu, e jsem nositelem jména, které prošlo eskou historií v jakékoliv podob, to znamená minimáln je známe v eské historii a já jsem nositelem toho jména, tak mám odpovdnost k tomu jménu. A v dsledku toho m ta odpovdnost k tomu jménu zavazuje. Zavazuje m k tomu, abych se pokusil alespo s ohledem na své vlastní svdomí chovat se ádn, slušn, pokud to jenom jde, a taky jsem to – pokud to jenom trochu šlo – zkoušel. Urit jsem se nkdy k nkomu nechoval slušn, urit jsem se nkdy k nkomu nechoval ádn, ale teba to bylo proto, e si nic jiného nezaslouil.”

Jaroslav kníe Lobkowicz:

“lovk jako jedinec je vlastn nezajímavý. Zajímavá je, dá se íci, teprve rodina v celém tom svém kontextu djin. asto se stává, e jeden jedinec, který je absolutn skromný, neznámý a pracovitý, e se o nm moc nemluví, a jiný, který zkrátka má jenom urité charisma a umí dobe mluvit, se stane slavným. I to se stává. Nejenom e mi to tak bylo eeno starší generací, ale vidím to i na sob, e asto lovk jako jedinec opravdu neznamená tolik. Pro m je dleité vychovat dobe dti, aby trochu znaly tradici, aby v té tradici pokraovaly. To znamená tradici ít tady, vycházet zde dobe s lidmi, cítit se tady doma a zkrátka pracovat tak, aby ani naše vnouata a pravnouata se za nás nemuseli stydt.”

Arnošt hrab Waldstein:

“Mnoho zmizelo bhem posledních dvou století. Bohuel nejen vci pekonané, anachronické, ale také trvalé hodnoty, které bychom te naléhav potebovali. Tyto hodnoty musejí být znovu hledány a uvádny do našeho myšlení a jednání. Proto se musí lidé mnoho uit v djinách a z nich znovu vybírat ji existující poklady zkušeností. Jsem pesvden, e my ze starých rodin bychom pi tom mohli úinn pomáhat, i kdy nás k tomu nikdo oficiáln nevyzývá.”
Písná výchova, sebevdomí a víra v sebe sama pomohly aristokracii peít tká období, a ovlivuje i její pohled na souasné dní. Víra, mravnost a slušnost pro ni nejsou prázdné pojmy.
      

Zdenk hrab Sternberg s Janem Drocárem

Zdenk hrab Sternberg:

“Já bych ekl, e kdy je lovk hodn dole, tak se ta est a morálka snáze udruje, ne kdy je nahoe. Protoe kdy má vliv, postavení, co jsou atributy, které já píliš nemiluji, ale je to jaksi pirozené, e se pak snáze zapomene na nco, co zavazuje jaksi takovou tu mravní osobnost, tu mravní nápl toho ití. Já jsem v tch nejhorších dobách, pokud se tak dají nazvat, v té šacht, nebo kdy jsem pracoval v PTP v tch pomocných technických praporech, kdy jsme byli všichni, nejenom já, trvale poniováni a podobn, tak mohu íci, e vlastn v té dob se mi dailo spíš prohloubit takové to pesvdení, e musím být za všech okolností slušný lovk. Spíš ne kdybych il v njakém indiferentním prostedí, kde je, jako dnes, tém vše dovoleno, svoboda vyjadování, svoboda osobnosti v kadém ohledu. Tak tam je, myslím, spíš nebezpeí njakého mravního úrazu, ne v dob, kdy je lovk jaksi utiskován.”

Jaroslav kníe Lobkowicz:

“My bychom ani moc zákon nepotebovali. Zákony jsou jenom k tomu, aby nco zakazovaly, nebo eknme, aby chránily jednu skupinu ped skupinou druhou. A aby urovaly chod, jak má co jít. Prakticky k tomu jsou zákony. Ony by moná staily jenom ty základní zákony, desatero, kde je vlastn u všechno obsaeno. Kdyby se kadý drel desatera, tak bychom moná nemuseli mít stovky a tisíce zákon, které dnes máme a které stejn nikdo ani poádn znát neme. Ono se asto stává, e lovk dlá nco proti zákonu, ani by si vbec uvdomil, e to zákon zakazuje. Je to v malikostech, ale je to tak.”

Josef hrab Kinský:

“Já dlám svou povinnost. A e neudlám nic, co by nebylo v souladu s vírou, ádem a mravností. A tch nemravností se dlá tolik, dennodenn a na kadém kroku… A lidi si ani neuvdomují, e je to nemravné, protoe o mravnosti a nemravnosti nikdy nic neslyšeli. A jsou to páni velice vysoko nahoe. A nikdy neuvaovali, co je mravné a co je nemravné. Mrav se toti nadá definovat. Definujte mravy! To se nedá.”

Karel kníe Schwarzenberg:

“Pedevším u našich politik a vbec zástupc starší a stední generace, lovk prost cítí, e mají obzor omezený eskou kotlinou, tedy za Šumavu a Krušné hory se nedívají. Dokud existovala eskoslovenská republika, eskoslovensko, lidi byli pinuceni se dívat alespo do Bardjova a do Michalovc. Te se u koukáme jenom do Beclavi, do Chebu a do Hodonína. A podle toho to u nás vypadá. To je prost strašn malicherné, já to nazývám eským pupkozením. Díváme se jenom co se dje tady, co my dláme, a nedíváme se na to, co se dje ve svt. A jsme bohuel dneska ne píliš bohatá, zaostalá, velmi malá a dosti nezajímavá zem uprosted Evropy. A abychom se z toho dostali, musíme nejdíve zaít pracovat na sob a na té zemi. Ale to bude ješt njaký as trvat.”

Tomáš hrab Czernin:

“Já si myslím, e lovk, kdy si stanoví cestu, ze které neuhne, tak ten ivot má i lehí, ne kdy musí neustále tápat a pemýšlet o tom jak te… a vbec, to u jsem íkal, e kdy si lovk ekne, já to chci dlat správn, je urit dleitjší, ne aby si ekl, já z toho chci mít co nejvíc.”

Dpold hrab Czernin:
“My máme toti nkoho, kdo nám pome …”
 
 
 
Pro redakci Historická Šlechta zpracoval Jan Drocár
e-mail: redakce@historickaslechta.cz
 

Šlechta brání eskou státnost

Pod tímto názvem zaal od kvtna 2019 vycházet v msíníku Revue 50 plus  seriál, který ve více jak ticeti dílech pipomene akce eské zemské šlechty z let 1938 a 1939. Shrne dostupná fakta o základních deklaracích, které lenové rod eské zemské šlechty tehdy signovali.
Abecedn se bude vnovat jednotlivým rodm a v jejich rámci samotným signatám, kteí svým inem projevili mnoho osobní statenosti.
 
Potomci Pemyslovc ve filmu (1/2)

 
Jan Drocár


Komente
Posledn koment: 05.08.2019  12:13
 Datum
Jmno
Tma
 05.08.  12:13 Jana