Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Sandra,
ztra Bartolomj.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

BIBLICKÉ PÍBHY (10)

Starý zákon, David králem
 
David se dovídá o tragickém skonu vladae od posla, který mu pináší Saulovu korunu a záponu, ji nosil král na rameni. Bh pak vyzval Davida, aby se vydal do judského Chebrónu (Hebronu); tam byl nový vládce Izraele pomazán na krále nad domem judským. V jiní ásti zem kraloval David po sedm let a dalších tiaticet let panoval pak v Jeruzalém nad celou zemí.  

Spojení obou ástí Izraele v jediný stát nebylo snadné a neobešlo se bez neúprosných boj. Syn Saulv, Íš-bóšet (Izbozet), který unikl tragickému konci svých sourozenc, byl toti jmenován králem nad vším Izraelem a nebyl ochoten postoupit své místo Davidovi. 

V rozhodné bitv, kterou na kadé stran zahajovalo dvanáct bojovník, byli Iš-bóšetovi lidé odraeni. A tu se ocitáme uprosted událostí, které nejspíše pipomínají Shakespearova dramata. Severnímu království velel Abnér, jinak bratranec zemelého Saula. Vojevdce v závru bitvy opustil pole, ale na útku stail ješt proklát kopím Asáela, jinak bratra Davidova vojevdce Jóaba. (Jóab byl zase – coby syn Davidovy sestry – spíznn pokrevním poutem s jiním vladaským rodem.) Po ase došlo mezi Davidem a Abnérem k usmíení. Akoliv Abnér jako vojevdce zachraoval trn pro Íš-bóšeta, pozdji nabídl spojenectví Davidovi. Jako dkaz pátelství pivedl ze Saulova domu dávnou Davidovu cho Míkal.
 
Abnér dokonce zaal starším Izraele pipomínat, jak kdysi stáli o Davidovo vladaství.
Jóabova touha po vykonání krevní msty však byla silnjší ne státní zájmy koruny – zmocnil se Abnéra v Chebrónu a zabil jej. Nízká vrada zase nedala spát Davidovi, který se nemohl s okolnostmi Abnérovy smrti vyrovnat. 

Nakonec zavradil Davidv syn Šalomoun s vdomím otce vojevdce Jóaba, vlastního bratránka; Šalomoun coby kandidát na izraelský trn ml k tomuto inu i své osobní dvody: Jóab toti podporoval mocenské choutky jeho bratra. 

Íš-bóšet, který odolával Davidovým právm na trn, byl rovn zavradn, a to ve spánku; král David však obma jeho vrahm zaplatil rovným dílem, toti trestem smrti, a prohlásil, e nebude „vyhledávat“ krve z tchto rukou. 

Tedy ani Izrael se nevyhnul bným dynastickým konfliktm, v nich hrály roli úklady, zbran a bezohledná krutost. Nesporné ovšem je, e David byl nejvtším vladaem Izraele a e jeho velikostí – coby univerzálním metrem – byly meny všechny osobnosti a historické události píštích staletí. Vrcholnou událostí Davidovy vlády bylo dobytí jebúsejské pevnosti – Jeruzaléma. Tak byl obchvatem ovládnut klín, který do stedu Izraele vrazili Filištíni. Namísto pvodních metropolí severního Šekemu (Sichemu), pípadn Samaí, a jiního Chebrónu tedy vzniká centrální jeruzalémská rezidence, která se stává i duchovním stediskem celého Izraele. Tento fakt podtrhlo i penesení archy úmluvy do jeruzalémské svatyn. Jinak ke konci své vlády naídil David sítání lidu (1S 24,1n) a dospl k potu 800.000 Izraelc a 500.000 judských. David vynikl i jako autor alm, které se staly souástí Písma. Podle nadpis je mu pipsáno 73 alm. Podle nkterých teorií se objevuje David v záhlaví co by král, aby almy dostaly adjektivum „královské“. I zahraniní úspchy krále Davida byly nepopiratelné: Moáb, který ješt nedávno s Izraelem bojoval, se promnil ve vazalský stát, Amónci byli zalenni do íše, síla filištínských byla ochromena a David osadil stráí i „Sýrii damašskou“. Doba vlády je odhadována kadým autorem jinak – kolísání v datech se však týká jen nkolika málo let. Letopoty oscilují zhruba kolem tchto dat: 
Saul (1020-1012) 
David (1012-972) i (1019-970) 
Šalomoun (972-932) i (970-931)
 
David byl spravedlivým vladaem, který nezapomínal na dávné pátele. Kdy se napíklad dozvdl, e pítel Jónatan ze Saulova domu zanechal chromého syna, vrátil mu pole Saulova a prohlásil, e mladý mu „bude kadodenn jídat u mého stolu“. (2S 9.10) A pece se i spravedlivý David dopustil neodpustitelného peinu proti blinímu. Kdy vytáhla izraelská vojska do pole, zalíbila se Davidovi manelka jednoho z nejvrnjších, toti Betsabé i Bat-šeba, cho Urijášova. Betsabé milostné návrhy vladae neodmítla a nemanelské vztahy nezstaly bez následk. David si tedy poslal pro Urijáše, nechal se zpravit o událostech na bojišti a poslal svého bojovníka dom. Uriáš odvtil nmým mravním protestem: dom se nevrátil a zstal u vrat Davidova paláce. Kdy se vlada zeptal, pro se nevrací dom, Urijáš odpovdl: „Schrána, Izrael i Juda sídlí v stáncích, mj pán Jóab i sluebníci mého pána táboí v poli. A já bych ml vstoupit do svého domu, jíst, pít a spát se svou enou?“ (2S 11,11) 

Urijáš al do ivého a David svj pein znásobil: zachoval se k vrnému mui své druiny práv tak, jak s ním díve zacházel Saul. Odeslal toti podvedeného mue k veliteli Jóabovi a listem tohoto znní: „Postavte Urijáše do nejtušího boje a pak od nho ustupte, a je zabit a zeme.“ (2S 11,15) 
 
Uriáš našel na bojišti smrt – Davida však vyhledal jako špatné svdomí prorok Nátan. Nic netušícímu vladai vyprávl tuto historku: Byli kdysi dva mui, jeden bohatý a druhý chudý, jeden ml hodn ovcí, druhý jedinou oveku – a tu pišel pocestný a vzal nikoliv z velkého stáda, ale pipravil o jedinou ovci chudáka. 

David se rozlítil a konstatoval, e „mu, který tohle spáchal, je synem smrti“. (2S 12,5) A tu tedy Nátan vmetl Davidovi do oí plnou pravdu: „Ten mu jsi ty.“ (2S 12,7) Pipomnl dary, jich se Davidovi od Boha dostalo – a pece David zabil vrného Urijáše. Trest bude ovšem pípadný – proti Davidovi povstane zlo a Davidv bliní zneuctí královy manelky ped oima izraelského lidu. Krom toho syn, kterého porodila Betsabé (Bat-šeba), zeme. 

Trest na sebe nedal dlouho ekat. Ji sedmého dne chlapec zemel a zakrátko nato vlastní Davidv syn Absolon i Abšalóm zinscenoval palácový pevrat. David ped blíícími se spiklenci s pláem uniká – tou cestou, kterou se o tisíciletí pozdji bude ubírat Jeíš Kristus. Víme, e opustil Jeruzalém, pešel potok Cedron (i Kidrónský úval) a vydal se na horu Olivetskou (Olivovou). 

Odsud jeho kroky míily dál – a za Jordán. Vojsko, které ustupovalo s vladaem, se nakonec rozdlilo na ti skupiny, které v poli rozdrtily povstalce. Abšolóm prchající na mezku uvízl hlavou mezi vtvemi starého dubu a rozvášnní bojovníci jej nemilosrdn zabili. Pouený David si však ped bitvou nepál nic jiného, ne aby šetili jeho vlastního syna. Proroctví Nátanovo se ovšem splnilo do písmene: ješt ne Abšalóm vytáhl do boje, uposlechl pokyn svých špatných rádc a zneuctil královy eny – k potše a ped oima shromádného lidu. Nebylo náhodou, e lidé na Davida nezapomnli. Snad stojí za zmínku alespo Michelangelova plastika mladého nakroeného mue s prakem, s jiskrou v oku, s ní se meme potkat ve Florencii. Dílo ohromilo i Jana Wericha, který kdysi napsal: „Mám Davida rád, pipomíná mi nco, co sám tko chápu. Mám z nho radost. Nebo, jak bych to ek, mám pocit, e on ví, co bych také rád vdl; nebo e to skoro vím, kdy se na nj dívám.“ A poznamenal, e tomu tak není vbec proto, e „zabil Goliáše. Pro mne je to vzkaz... e není teba se bát Goliáš. Jak klidn stojí ten hoch – a pjde kolem Goliáše, sejme prak a Goliáše odstraní. Mne ohromuje ta jistota vtlená do kamene...“ Léta Davidova ivota se po mnoha zkouškách nachýlila ke konci – a na izraelském nebi zaala stoupat hvzda Šalamounova. 


Vláda Šalamounova
 
To, co zaali Samuel a David, Šalomoun chrámovou stavbou v Jeruzalém a skvlými státnickými iny uzavel. Na jedné stran byla dovršena náboenská a politická jednota zem, avšak na druhé stran tý Šalomoun pipravil pod leskem své slávy hluboké podkopy, které vyvolávaly ve veleíši prvních izraelských král duchovní krizi, rozklad a nakonec rozdlení státu... víme ji, e se Šalomounova cesta k moci neobešla bez boj – za starším bratrem Adónijášem stál vojevdce Jóab a oba dva zaplatili mocenské aspirace ivotem. 

Šalomouna podporovali spíše duchovní – víme alespo o knzi Sádokovi a také o proroku Nátanovi. Tmto dvma mum vydal David pokyn k pomazání Šalomouna. Jeruzalémem se ozvalo „A ije král Šalomoun!“ (1 Kr 1,39) a na trn dosedl dvacetiletý vlada. S jeho jménem je spojen legendární Šalomounv chrám a do djin vstoupila i Šalamounova moudrost, která okouzlila i královnu ze Sáby. 

Nový vlada si pvodn ani nic jiného nepál. Kdy jej podle biblického podání poádal Bh ve snu, aby vyslovil své tuby, Šalomoun odpovdl: 
„Ké bys tedy dal svému sluebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit svj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem.“ (1 Kr 3,9) Bohu se zalíbilo, e Šalomoun nezatouil ani po bohatství, ani po smrti nepátel a ani po dlouhém vku. Splnil tedy pání izraelského krále: dal mu vskutku nadbytek moudrosti a bohatství a slávu mu pidal jaksi nádavkem. 

Jako klasická ukázka Šalomounova soudu se zpravidla uvádí pípad dvou en, které pedstoupily ped vladae s jedním díttem. Ob uplatovaly nárok na své mateství, a nebylo tedy snadné urit, která z tchto dvou en byla skutenou matkou a která se na soud vydala jen ze zoufalství, protoe jí zemelo vlastní dít. Šalomoun si dal tedy pinést me a navrhl, e dá nemluvn rozetnout na dv poloviny. Jedna z en souhlasila, druhá se obrátila k Šalomounovi se slovy: „Dovol, mj pane, dejte to ivé novorozen jí, jen je neusmrcujte!“
 
(1 Kr 3,26) A práv tato ena, které tolik záleelo na ivot dítka, byla jeho pravou matkou. 
 
Jméno vladae proslavil však pedevším jeruzalémský chrám, budovaný sedm let. Cedrové devo a kámen byly lostvem peváeny z Libanonu do pístavu Jafy a odsud po souši na staveništ. Jak ukazují dnešní rekonstrukce, jednalo se o stavbu 30 a 40 metr dlouhou, 10 metr širokou a 15 metr vysokou. Chrámová stavba se zvedala na pahorku Mórija, na horském hbetu, jeho nejvyšší vrchol pevyšoval o 20 metr úrove tehdejšího msta. 

Práce se zúastnilo 183 tisíc lidí. Palác u chrámového nádvoí pak stavli 13 let, piem biblití numerologové uvádjí, e íslo „13“ symbolizuje vzpouru lovka a odpad od Hospodina. Úspšná byla ovšem i Šalomounova mocenská koncepce, spojená s dynastickou satkovou politikou. Uvádí se, e Šalomounv harém ítal 700 královen a 300 „enštin“. Mezi nimi byla i dcera egyptského faraóna, byly zde k nalezení Moábky, Fénianky, eny amónské i edómské. Tak Šalomoun pilnul svým srdcem k národm, s nimi se Izrael neml (pedevším duchovn) smšovat. Pespílišná náboenská vlanost a neschopnost získat duchovní pevahu nad svou etnou rodinou vedly nakonec Šalomouna ke stavb pohanských svatyní. Jeho eny na hoe Olivetské, pímo proti Šalomounovu chrámu, uctívaly idoly cizí izraelské víe. Šalomoun se dokonce osobn zúastnil modlosluby Baalovi, bostvu plodnosti. Ctil vedle Boha i fénickou bohyni Aštoret a Milkóma, bostvo Amóan. Tady tkvla první a základní píina pádu veleíše, nebo jestlie i vlada sám rozpoltil svou víru, nemohl dát nejmenší záruku duchovní jednot celé íše. A zem rozdlená ji v srdci svého vladae musela být díve nebo pozdji rozdlena i mocensky. Šalomoun ostatn urychlil i teritoriální rozpad. Pílišným centralizováním vlády, nesmírnými finanními nároky na stavby v Jeruzalém, na budování lostva, armády a pevností jen podporoval odstedivé tendence izraelského severu. (Mimochodem stálé vojsko ítalo, podle dochovaných údaj, 12 tisíc jezdc a 1400 voz.) Vládci se konen dostalo i prorockého varování: kdy se prorok Achijáš (Ahiáš) ze Šíla setkal s jedním z dvanácti místodrících, s Jarobeámem, roztrhal svj pláš na dvanáct díl. Jarobeáma, který (jako ostatní kolegové) vybíral daové poplatky pro královskou pokladnu, Achijáš vybídl, aby si vzal deset kus. 

Tak toti dopadne i íše – deset kmen obdrí pod svou vládu práv Jarobeám a jen judská oblast a kmen Benjamín zstane pod správou Jeruzaléma. 

Prorok dal místodriteli na vdomí, e Bh nechá malý díl zem ve správ Šalomounova potomka nikoliv s ohledem na dynastii, ale proto, „aby... zstalo planoucí svtlo po všechny dny pede mnou v Jeruzalém, v mst, které jsem si vyvolil, abych tam dal spoinout svému jménu“. (1 Kr 11,36) Jarobeáma pak prorok varuje, aby šel po Boích cestách... 
 
Nakonec jen malá poznámka o literární innosti tohoto vladae. Šalomoun údajn sloil 3000 písloví, 1015 písniek a tradice mu pipsala zejména Píse písní – tedy Píse Šalomounovu, dílo Kazatel, které se stalo souástí Písma, knihu Písloví a alm 127. Vn aktuální jsou ovšem Šalomounova slova o marnosti. K tm se vraceli i autoi Talmudu, a v citátech J. Hirsche teme: „Marnost nad marností, vše marnost!“ „Výkik tento opakuje král Šalomoun sedmkrát dle 7 oddíl ivota lidského. Sotva se narodil, ji se lovk celuje a líbá; je-li 2 – nebo 3letý, povaluje se ve špín a bée vše do úst; 10letý jest jako nepokojná srnka, 20letý bezuzdný o, enatý jest jako osel se sedlem; stal-li se otcem, ije ve znaných útrapách a strastech, staraje se o dti; zestárne-li, stane se dtinským. Ne moudrost udluje všem 7 oddílm ivota šlechetné rysy.“ 

Píšt Rozdlení íše

Pvodní grafiku nazarénské školy upravila pro tisk  © Olga Janíková

 
Slavomír Pejoch-Ravik
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 22.07.2019  16:20
 Datum
Jmno
Tma
 22.07.  16:20 Hilda
 22.07.  10:00 zdenekJ
 22.07.  08:52 Lenka
 21.07.  19:52 Von