Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Vtzslav,
ztra Magdalna.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Kdy bylo dobe mamince, bylo i dobe v našem byt...
 

VEERNÍ PÍSE
Impresse
 
Básník sedl se zavenýma oima ve své pracovn nehybn podoben skále. Rozloitý a mírn nahrbený v kesle nad psacím stolem ekal, zda se dnes objeví, zda piletí... Jen mírn chvjící víka prozrazovala, e nespí, e za nimi defilují pocity, obrazy a vzpomínky, a básník vzpomínal rád.
Sedl dlouho, ale fantazie na kídlech motýla s pelem bloukým jako perle a tak jemným, e se dotknout smli jen vyvolení, toho veera ne a ne pilett a tak po chvíli, open o berle, tce vstal, nkolika pomalými kroky pekíil pokoj a stoupl si k oknu s výhledem na pustou ikovskou ulici. Co by zapíral, ml rád starý, dlnický ikaperk s pavlaemi do dvora a šrami vn plnými sušícího se prádla. Byl to jeho svt, svt jeho dtství.
 
Z nedalekého idovského hbitova se táhlo teskné kvílení houslí a podtrhávalo pochmurnou,  sladkobolnou atmosféru. Po koiích hlavách, vdoma si své dleitosti, vykraovala tlustá strakatá koka a o kus dál vrabec nevzrušen obal zbytky skrovné snídan. Njaký soused táhl vzhru po strmé Riegrov ulici tašku s nákupem. Zastavil se, aby se vydýchal, ale to se u i koka v souznní s tichem posadila a nahlíela, zda by se dalo ješt nco vylovit z kanálu u chodníku. Jinak nic. Pusto...
 
A pece! Njaká starší ena v záste práv vyšla vyhodit smetí do šedivé popelnice. Básníkovo srdce se rozbušilo. Kolikrát ji takhle zhora vídával, ani by pomyslel na to, e by to mohlo být naposled. Pohled se mu zamil. Zaduman se ohlédl na skíku, kde se matn tpytil dávno onmlý hmodí a na skob za ním zrcátko v zlatém oválu s navdy zamrzlým obrazem její tváe... Obojí u promlouvalo jen z jeho pamti, stejn jako okna s matiným stínem pro nezasvcence ukrytým pod nánosem zašedlého prachu pedmstí. S námahou setásl vzpomínku, s bláhovou nadjí ješt naposled pohlédl dol a s povzdechem se odvrátil. Zázraky se pece nedjí!
 
Básníka na okamik zalehla pravda hoká jak íše bolehlavu. Pivel oi a tém vzáptí ji petavil do verše lehkého jak mávnutí kídel a omamného jak vn mateídoušky. Toho dne v jeho vzpomínce psané všedními a prostými verši oily obyejné vci, básníkv dtský svt. Kralovala v nm atmosféra vlídného domova, vroucí a hejivý pocit jistoty a bezpeí. To byl okamik, kdy se všechna písmenka pod jeho rukou roztanila a rozezpívala a jakoby sama se skládala do té nejjemnjší, nejlíbeznjší symfonie. 
„Cítíš tu vni? Co to me být?“ zeptala se MA a natáhla ji do sebe tak prudce, a se MIN za ní zakymácela.
„Nemeš dát trochu pozor?“ ohradila se a jen tak tak e se staila chytit písmenka za sebou. „Není to hebíek? Nebo snad vanilka?“ vzdychla touebn. 
„Samá voda, samá voda,“ zabruelo KA, chytilo MIN za noiku a pomohlo jí zpátky na ádku. „To, co tak sladce voní, je cukr tluený v hmodíi!“ rozhodlo pak moude.
„Ty jsi ákej chytrej,“ odbyla ho MIN, ale nedalo jí to, aby dál nevyzvídala. „Co je to – ten hmodí, víš to?“ 
„Nevr se a mluv spisovn,“ napomenulo ji KA. „Podívej se nahoru na skíku. Co vidíš?“
„Já nevím. Tpytí se to... tpytí se to jako...“ zaváhala MIN a pimhouila oi.
„Jako hmodí!“ doplnilo zvesela KA.
„Dejte pokoj a radji poslouchejte! Slyšíte? Je mi tak ... Já nevím, lehce, skoro jako do tance,“ zaala si notovat MA spolu s veršem a mla chu pustit se aspo jednou noikou ádky.
„To, co slyšíš a co tu tak zpívá, je rytmus a melodie ei,“ promluvilo opt pemoudele KA. „Je to píse, která sem doléhá z ulice a od enských u necek tady na pavlai.“
„Moc se vytahuješ! A není v tob kousek romantiky!“ usadila ho MIN a rozhodla: „Já slyším ptáky za okny!“
„Je veer, ádní tam nejsou, nanejvýš ikovští vrabci!“ zaodporovala MA.
„Já je slyším!“ trvala MIN na svém. „Pro mi je ale najednou tak smutno?“
„Mn taky,“ souhlasila MA. „U vás napadlo, e nás strí do šuplíku a nikdo nikdy nás nebude íst? Je to, jako kdyby ádný z nás ani nebyl,“ vzlykla.
„Pijde as a všechny šuplíky se otevou!“ zafilozofovala MIN. „Ale stejn mi je smutno!“
„To proto, e všechno je tak prchavé, dtství, mládí, dokonce i láska,“ rozesmutnilo se KA a vzdychlo tak tce, a se všechna písmenka zatetelila.
 
Básník ješt chvíli poslouchal, jak se tak spolu dohadují a pak s úsmvem nadepsal stránku: MAMINKA – Veerní píse. Pestal psát, ale melodie jeho verš, a dokonce i ticho pod nimi, zpívaly dál. Prohrábl si šedivou, stále ješt hustou patku a zavel oi. Psal se rok 1954 a ml ped sebou ješt hodn dlouhou cestu, ale cítil se velmi, velmi unavený.
 
Z domu z Riegrovy a pozdji Boivojovy ulice, píliš pozd pejmenované na ulici Seifertovu, vyletl motýl. Byl lednový den šestaosmadesátého roku, foukal slabý vítr a na inovní dm . 104 pibíjeli pamtní bronzovou desku od sochae Stanislava Hanzíka, která mla navdy pipomenout, e se tu 23. záí v 7 hodin 33 minut ráno roku 1901 narodil a proil ást svého dtství jediný eský laureát Nobelovy ceny za literaturu.

 

Pamtní stíbrná medaile ke 100. výroí narození Jaroslava Seiferta

 
Blanka Kubešová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 24.06.2019  10:56
 Datum
Jmno
Tma
 24.06.  10:56 Blanka K.
 23.06.  11:21 Jana
 22.06.  12:49 Josef
 22.06.  12:02 Marta
 22.06.  10:54 Vesuvjana dky
 22.06.  04:48 Hilda