Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Viola,
ztra Filip.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Píhody Pošlýho ibida (5/7)
 
Mám stále pokraovat?
 
Dobe tedy.
 
Vojenská základní sluba netrvá vn a jednoho dne nastalo to vytouené ráno, které se mlo stát z tch nekonených sedmi set ticeti posledním. Jinak se od ostatních vbec nijak nelišilo a musel jsem si piznat, e na poátku této mé kapitoly ivota jsem si sliboval, jak odsud vybhnu a vztekle kopnu do brány, protoe m okradla o dva celé roky mého mladého ivota, který jsem dozajista mohl zasvtit docela jiné a urit uitenjší innosti, ale budi stalo se a já se jaksi nemohl odhodlat k ádnému spchu. Vbec nic m nepopohánlo, jen jsem tak nerozhodn stál a pemýšlel, co se vlastn za ty dva roky v Brn asi zmnilo.
 
Verejšího dne m dojal podplukovník Trojan, s kterým jsem byl ji za tu dobu v takovém vztahu, e jsem se ani nemusel zahlašovat, kdy jsem s ním chtl mluvit a, i kdy mu to z poátku píliš nevonlo, pece jen si ode m zvykl na takové trochu familiárnjší oslovení -náelníku-, samozejm pouze v situacích, kdy jsme byli pouze sami. A on m tehdy poplácal po rameni.
 
„Být tebou, první vc co, bych udlal, a bych se dostal dom, by bylo, e bych se nechal úedn pejmenovat,“ usmíval se, pešel ke svému sekretái, odkud z njaké tajné pihrádky vylovil láhev slivovice, na vršek postavil dv skleniky a nalil do kadé irou vonící tekutinu. Potom na m mrkl a pokynul mn hlavou, abych pistoupil blí.
 
„A se ti v ivot daí,“ ekl tiše, tém a nevojensky.
 
Uchopil jsem nabídnutou skleniku a zadíval se mu do jeho oíškových oí, které byly zvláštní nejen svojí barvou, ale bleskovou promnou tvrdosti svého projevu. Dokázaly být jako ocel, ale nyní byly tém otcovské, jako nkoho z rodiny, dívala se z nich jeho duše a já s uritostí vdl, e na tento okamik si ješt nkdy dozajista vzpomenu. Tch vcí, na co budu vzpomínat, jsem vdl, e píliš nebude, ale tuto chvíli urit.
 

„Náelníku, dkuju,“ ekl jsem a ukl si s ním. „Na vás budu vzpomínat docela rád…“
 
„Já na tebe taky ibide,“ ekl a s dojemnou nností v hlase, „protoe nyní vím docela jist pouze dv vci. e jednoho dne umu a e u nikdy nebudu mít za písae ádného vojáka, který se bude jmenovat ibid,“ smál se a vypil skleniku na jeden ráz. Potom jsme si dali ješt jednu a docela pátelsky se rozlouili stiskem ruky.
 
No a od té doby jsem ho nevidl a dokonce o nm ani neslyšel, ani dnes nevím, jestli ješt vbec ije. Ale tak je to s vtšinou lidí, s kterými jsem se v tchto dvou letech stýkal. Moná si nkdy nkdo vzpomenul, e tam s ním slouil njaký voják, který se tak njak zvláštn jmenoval, dokonce docela smšn, e kdy se pedstavil, tak nkdo nco úlekem i v záchvatu smíchu provedl, co ne vdy zstalo zcela bez následk.
 
Vojna m tedy propustila a mohu íci, e jsem ji, od prvního dne znovu nabyté svobody, vbec v niem nepostrádal. Spíše jsem se, ne veškeré emoce úpln odeznly, stále více divil, jak nkdo takovému prostedí me obtovat celý svj ivot, to jsem nechápal, ani kdy jsem opouštl kasárna a nepochopil jsem to dodnes, i kdy pravda, jsem se o to ji dávno pestal snait. M a to co dlám nyní, také lidé nechápou a já se jim vbec nedivím, ale já si toto zamstnání zvolil po velmi pelivé úvaze a dobrovoln a kdykoli se mn zprotiví, mohu si sbalit kufr a popojet o kousek dál, ale k tomu se teprve dostanu, kdy u jsem se tak rozpovídal, tak to moná dotáhnu a do konce.
 
Návrat z vojny je asi v mnohém podobný návratu z kriminálu, nebo pro citlivjší povahy z nápravního zaízení. I tam zejm existuje zavedená hierarchie fungující celé vky… jen to provinní, kdy lovk prochází bránou na svobodu je asi jiné, ale ten pocit nezvyku, e mohu udlat nco svobodn, ani bych musel nkoho ádat o jakékoli povolení, ten bude zcela urit velmi podobný…
 
Moje první kroky na nádraí vedly do restaurace, ne snad z nutnosti se opít, to ne, ale do odjezdu vlaku chyblo více jak hodina a nevidl jsem nic úelného v tom, potulovat se špinavou nevzhlednou halou bez cíle. Touil jsem si zase jednou jen tak sednout nkam, kde bych nemusel sledovat as za úelem vasného návratu na posádku.
 
Vn pícího piva a hustý pevalující se zakouený vzduch m pohltily velice snadno a mohu íci, e na toto své povojnové pivo si obas skuten vzpomenu, protoe chutnalo docela jinak a já nikdy nepišel na to pro. Pravdpodobn jsem však s ním splachoval poslední zbytky stresu, který se ve mn postupn dokázal nahromadit a nedokázal odcházet z tla podobným jednoduchým zpsobem jako kadodenní stolice.
 
Vzpomnl jsem si, jak náelník íkal, e by se nechal úedn pejmenovat a chvíli jsem o této monosti uvaoval, ale pak jsem si uvdomil, e bych tím zranil svého poouchlého tatínka, který by to jist velmi tce nesl. Ostatn byla to jen taková malá chvilková slabost, kterou jsem nikdy neuskutenil a i nyní, kdy se starám o hrob, kde spoinuli oba moji rodie, starám se o n pouze jako jejich ibid. Pro bych se ml jmenovat jinak? ivot i jméno mn dali oni a já si jich váím i kdy u neijí.
 
Pokraování píšt ...
 
Vladimír Korbika
* * *
Ilustrace exkluzivn © Martin Velek

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 15.05.2019  16:21
 Datum
Jmno
Tma
 15.05.  16:21 Von
 15.05.  12:15 ferbl