Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Vladimr,
ztra Jana.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 

Opravdoví loupeníci
 
O „rezavých loupenících“ u jsem u vyprávl a o tom, e m mladá maminka lákala z lesa dom výstely z brokovnice také. A tak nyní musím splnit svj slib z minula a povyprávt, jak to všechno souvisí.  
 
Nkde tady nade vsí musela být famílie rezavých loupeník. Jene – kde? Pátral jsem já, hledal cestá i strýc Jirka – a výsledek ádný. Slepice z horní strany Vickovic se ztrácely napoád! Liška byla vdy tam, kde jsem nebyl já. Moje povst lovce dostávala velice váné trhliny. U i ta bába v hospod mla kousavé naráky.
 
Na ten mj svátek, 13. ervna, jsem se po odjezdu Praák vydal na výzkum. Pomalu jsem se tenatnicí dostal na alej podle pemny. Tuto cestu jsem znal v kteroukoliv denní i noní dobu nazpam. Nyní zapadající slunce barvilo trávu i stromky do lutooranového nádechu. Jene cosi se mi nezdálo. Na té cest leely asi ti hroudy nebo kameny. Kdo sem co dal? Urit to tu ješt vera odpoledne nebylo!
 
 
 
Na cest vedle plotu se zejm uvelebily ti kusy kdo ví eho. Zstal jsem stát a pemýšlel. Dalekohled jsem neml. Náhle tichem navera zaburácely dv rány od hájenky. A pak se zaaly dít vci! Chudák, starý opltek jen zapraskal, jak se do nj ty ti rezavé koule vecpaly. Take tady máte vy liší sloto svj loírunk! To u ale rachotil vzduchem tupl druhý a vy u víte, co to znamenalo. Po noním extempore s Bejbinkou v Praze mohu pokraovat.   
 
Ráno jsem vstával velmi asn nejen já v Praze, ale i náš cestá doma. Šel okouknout své hospodáství. Na dlouhé louce, táhnoucí se podle Hlaváku a naproti hájence se producíroval šlechtic kohout a jeho dv té urozené druky. To vše tetované a s atestem istokrevnosti nedávno cestá koupil na trhu v Kolín. Samozejm za nemalý peníz.
 
Jene – tady najednou – katastrofa! Kohouta zaala zpracovávat za mohutného kiku slepic liška. Peí jen lítalo na všechny strany. Bel tedy cestá na náves, kde práv stál ranní autobus na Tebtín, skoil do nj, u hájenky si nechal zastavit a bel pro mne. Velká chyba, nebyl jsem ješt doma a tak maminka nikomu tak brzo neotvírala.
 
Ml to vymyšlené dobe. Ne by se vrátil do vsi, já bych si stoupl na stráku, on by lišáka popohnal a jiného nezbývalo, ne jej stelit. To však bylo jen zboné pání. Realita byla horší. Cestou zpt do dolíku zjistil, e ten rezavý loupeník pln poznal kvalitu jeho chovu slepic a potrhal všechny ti kusy! Kohouta si pro jistotu hned odnesl. Bylo vidt, e svému loupenickému emeslu rozumí.
 
Kdy jsem pak pijel v Bejbince slavn do dvora, maminka m varovala: „Necho do vsi! Cestá t petrhne!“ Nedbal jsem a šel jsem zbuntovat na ty lotry v pemn všechno, co se dalo. Ale nedopadlo to nejlíp.
 
Pestoe, anebo práv proto, e nám lišata bhala doslova pod nohama, stelil jsme jen jedno. Ostatní i rodie upláchli! Protoe mimo jiné v horní ásti vsi u nebylo co krást, daly lišky pokoj.  Stejn na n ale došlo o nco pozdji pod Novým rybníkem.

Moje myslivecké já se mi pomalu vracelo. Bába v hospod dokonce prohlásila: „Jen ten Suk za trochu stojí, stelí lišku, i kdy se to neere!“ Její uznání však netrvalo dlouho. Za ti dny jí náš Dan zadávil ve svtnici pod stolem koku, kterou si pihnal z pole!
  
Foto - Wikipedie   
 
Antonín Suk
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 18.03.2019  13:53
 Datum
Jmno
Tma
 18.03.  13:53 Vendula
 17.03.  09:01 ferbl
 17.03.  06:07 zdenekJ
 16.03.  11:58 Bobo -:)))