Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Vladimr,
ztra Jana.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Bu chvála barbarm Ainum!
 
Pohádkoví trpajzlíci Kemílek a Vochomrka si zasadili semínko. Ke zdárnému klíení mu zazpívali: Vstávej, semínko, holala, bude z tebe fiala… Pak si zdímli a vyrostla jim verbascum. Tedy divizna.
 
Já jsem si zasadil tyi semínka. Pivezla mi je jako vzácnost nejvzácnjší matka mojí manelky ze zájezdu dchodc na Zemi ivitelku v eských Budjovicích.  Nic jsem jim nezpíval, neb kdybych já zazpíval, vyrostl by z nich urit rulík zlomocný nebo, v lepším pípad, rmen smrdutý. Zejm jim to bylo jedno nebo nebaily po hudební produkci, protoe z kadého vyrostla rostlinka. Na bílém stonku dva okrouhlé zelené lístky. Hurá, nazdar, sláva, vyrostla nám tráva! raduje se chovatel dobytka, kdy na jae vidí vzešlé osivo. Mj pokik je trochu jiný: A ije má tchýn, vyrostla nám dýn!
 
Pesnji eeno dýn Hokaidó. Komu to jméno pipadá povdomé, pemýšlí správn. Je toti odvozeno od japonského ostrova 北海道, pepsáno do latinky Hokkaidó. Pvodn se sice jmenoval 蝦夷, tedy Ezo, co v pekladu znamená „barbarský“ . Ne byl ostrov na pelomu 60. a 70. let 19. století kolonizován centrální japonskou vládou, il tam toti národ Ainu. Pravovrní Japonci je povaovali za divochy, protoe nejedli sushi (suši), ale ivili se oranovými koulemi, které jedli rukama. Povate! Takové barbarství, jíst rukama a ne hlkami!
 
Nicmén asem i Japonci pišli na to, e ony oranové koule jsou poivatelné, ba dokonce, za pedpokladu kuchyské úpravy, výten chutnající. Zaali je konzumovat, samosebou nakrájené na kostiky a hlkami. A protoe ostrov Ezo pejmenovali na Hokkaidó, co znamená „oblast severního moe“, poktili onu oranovou dýni na Hokaidó. S jedním k, aby se to nepletlo.
 
Ale honem z dalekého Japonska zpátky na moji tuzemskou zahrádku. Je to zahrádeka jako dla – jednou plivnete a je zalito, ale je moje a jsem na ni hrdý. A jsem hrdý i na sebe, protoe na ní dokáu vypstovat bez pouití chemie výtenou zeleninu – salát, rajata, papriky, brokolici, cukety, edkviky i edkve, fazole (na zeleno)…, bylinky všech moných druh, pro vnouata jahody, rybíz, angrešt, pro sebe muchovník, na dvou nevelkých stromech nádherné višn a lutá jablka. Sice nevím, jakých odrd, ale chutnají mi. A nyní dýn!
 
Nad dvma okrouhlými dloními lístky se vyvinul první skutený lístek, pak tenká lodyha, která nezetelnými pohyby zaala pátrat, kterým smrem se má vydat do svta. S nadšením objevitele neznámých kontinent jsem sledoval, jak roste, jak pibývají vtší a vtší lístky, jak se úponky snaí zachytit ebíkovité konstrukce, kterou jsem rostlinám nabídl. Jene jednoho rána pišla rána! Ze dvou spodních lístk u zem zbyly jen stopiky. A od nich vedla slizká stopa. Vetelce jsem okamit odhalil. Slizák španlský se naral a zalezl do vlhka a stínu pod keík dobromysli. A jsem proti jakékoli form násilí, nemilosrdn jsem ho zavradil. A okamit jsem se zaal bránit – spodní ást lodyhy dostala okruí z plastové lahve. A máte po legraci, slimouši nenaraní! A nedaleko na záhonku poloené prkénko, pod které je láká ucmrndnuté pivo, slouí jako úinný lapa, z pod kterého je ráno pohodln seberu.
 
Pak pišel slavný den, kdy na dlouhé stopce vykvetl první lutý kvt. Krásný, le samí. Teprve po dalších dvou i tí týdnech se objevil kvt na malé luté kulice. Samií. Kulika, velká jako hlinnka na cvrnkání, po opadnutí okvtí zaala rst, zvtšovat se, z kuliky se stala ona oranová koule – dýn. Konen jsem se dokal svého Hokaida!
 
Le rostliny rostou. Proto se jim íká rostliny. Ale dýn rostou hodn. Nikdo mi neekl, e to budou maxirostliny. Rostou do dálky i do šíky. Z hlavní lodyhy vyrstají další a další… ze ty rostlinek se stala Adéla, které ješt neveeela. Ani nesnídala a neobdvala. Kovový ebíek záhy pestal stait, lodyhy s velkými listy se rozplazily mezi kedlubny, kdy jsem chtl sklidit jahody, musel jsem se k nim nejprve prohrabat dýovými lupeny, na betonovém chodníku u nebylo kam šlápnout. Naštstí u picházel vrchol léta a kulaté plody zaaly dozrávat do záiv oranové barvy dvoukilových krasavc.
 
Nastala sezóna sklizn, opulentních dýových hod a plných bich. Bu chvála barbarm Ainum!
 
Jan ehounek
 
* * *
Kolá Marie Zieglerová
 
Naše kniní novinky: Pohádky mašinky Lízy, Julinka a její písmenkoví kamarádi, Roalovice - msto s atmosférou 19. století, Betlémský píbh. Objednat si je mete mailem nebo telefonicky na 603 238 523. 
Nabízíme knihovnám, obecním úadm a dalším poadatelm uspoádání literárních besed.

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 04.03.2019  20:04
 Datum
Jmno
Tma
 04.03.  20:04 Kvta