Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Vojtìch,
zítra Jiøí.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Sladší cukru
 
  
Od které doby nahrazoval med v dnešní Evropì cukr se asi nedá pøenì zjistit. Jistì se musel setkat s medem ji¾ náš prapraprapøedek v dobì kamenné a poznal jeho sladké kouzlo, rovnì¾ tak se setkal se sladkou š»ávou z cukrového stromu javorového (Acer saccarum). Za jakou cenu jej získával od vèelièek si dovedeme pøedstavit. Med byl i od støedovìku v Evropì hlavním sladícím prostøedkem (pochopitelnì ne pro všechny lidi). Nejprve to byl cukr tøinový, jeho¾ sladké zkristalisované š»ávy si povšimli ve ètvrtém století po Kristu Indové. Arabové pak tuto krystalisaci zdokonalili rafinaèní metodou. Díky tedy pak tìm všem, v té dobì slavným i ménì slavným, „objevováním a ta¾ením“, se dostal cukr z cukrové tøiny do Evropy pøi køi¾áckých ta¾eních (zøejmì nejprve do Italie – Øíma, k tehdy v katolické evropì všemocnému pape¾i) a Italové tak trochu poopravili po svém jeho pojmenování, pro nìj z arabského názvu pro ono sladidlo - SUKKAR udìlali -Zucckero, co¾ si potom i ostatní národy podobnì upravovali po svém - CUKR. Zucker, sugar, sucre, socker, zahar, zakhar, sokeri, suiker, odchylky tedy nikterak  velké nejsou, snad kromì èínštiny – tang a japonštiny - satou a ostatních asiatských národù, které se svojí „abecedou“ od abecedy naší liší.
 
 
Teprve a¾ v roce 1774,  chemik  *A. S. Marggraf,  zjistil obasah cukru také v cukrové øepì, která potom  poèala nad tøinovým cukrem z vìtšího mno¾ství pozvolna ve støední Evropì  pøevládat. To byl pak i poèátek cukrovarnického prùmyslu v Nìmecku a Francii, který se poté rozšíøil po celé Evropì. Hlavním dùvodem upustit od tøinového cukru a „porozhlédnout se po nìèem jiném“ byla kolem roku 1850 jeho relativnì vysoká cena. Tedy touto industrialisací a díky cukrové øepì nasytil cukr trh, a stal se cenovì dostupným všem spoleèenským vrstvám.Tolik tedy okolo cukru tøinového a cukru z øepy cukrové. Jistì by se dalo na toto téma toho napsati daleko více, ale vrátím se k porovnaní Stévia x Cukr.
 
 
Hlavní roli zde hraje intenzita sladivosti a chu»ové vlastnosti. Nestaèí zde zøejmì jen prvé pozouzení na jazyku a chu»ovými smysly - je zpracováno jako sladké. I sladkost jako taková má své – odborníky  posuzované - nuance.  Kdy¾ tedy Steviol-glykosid (také Diterpenglykosid) chutná hoøce, je to zapøíèiòeno jeho vysokým dávkováním. Zde stojí za povšimnutí, ¾e tøeba osvì¾ující nápoje a limonády slazené obsa¾eným Steviosidem jsou v pomìru 0,03% / 1litr Steviol-glykosidu, jak jsem se doèetl, ale v porovnání k cukru nesladí lineárnì. Poèítá prý se tak asi 1 : 300, tedy 1gram steviosidu odpovídá asi zhruba 300gramùm cukru.
 
Uvedeno dále, ¾e pro chu»ové vlastnosti je rozhodující chemické slo¾ení steviolové - glykóse. Èím prý je vìtší podíl rebaudiosidu –A, tím je chu»ová vlastnost pøíjemnìjší. Na mezinárodním  trhu se nacházejí produkty u nich¾ se jedná o smìsi rozdílného steviolového glykosidu a re-baudiosidu-A. Pochopitelnì prý je tato smìs závislá na tom, jaký je procentuální výskyt steviol-glykosidu v rostlince samé. (Je zpracována „uèenými pány“ øada tabulek, diagramù a vìdeckých povídáních).
 
 
Oproti cukru jako takovému má tato rostlinka další znamenité výhody. Tedy mimo to, ¾e sladí, neobsahuje ¾ádné kalorie jako cukr (med, syrupy, ovocný cukr apod.), také neškodí zubní sklovinì. Mohou jí sladit i diabetici i ti, kteøí nesmìjí pou¾ít Aspartam ( trpící Pfenilketonuremií - porucha látkové výmìny), je odolná i vyšší teplotì, tudí¾ vhodná i pro vaøení. Její listy se dají sušit i zamrazit, ani¾ ztrácejí svojí sladivost, sni¾uje krevní tlak a koneènì rostlinka se dá  dobøe pìstovat jak za oknem v koøenáèi, tak i na záhonku v zahrádce. Je skromná, pøi suchém létu pak vdìèná  za obèasné zalití. Tedy není tak nároèná na na pìstování jako je cukrová øepa (dosud po létech s pocitem hrùzy vzpomínám na „øepné brigády“ od jarního okopávání, a¾ po podzimní sklizeò).
 
 
Pro slazení „sváteèní“ kávy, ale pro svoji chu» mnoho vhodná zrovna není. V èajích (od máty peprné,  kvìtu lipového, šípkového a¾ po èaj z kùry stromu  **Lapacho), se hodí znamenitì. Té¾ jak ji¾ poznamenáno na pokrmy sladko-kyselé. (Sám pou¾ívám zmrazených listù pøi vaøení kyselého zelí na alsasský zpùsob: kyselé zelí, cibule, jablíèko, strou¾ek èesneku, jsou vhodné i sušené houbièky, pochopitelnì sùl, pepø, kmín, i pár kapek jableèného octa a ke konci zahustit  strouhanou syrovou bramborou).
 
 
**Pozn. Nìmecký chemik Andreas Sigismund Marggraf nar. v Berlínì 3. bøezna 1709 – zemø. 7. srpna 1782 rovnì¾ v Berlínì. Jako syn královského dvorního lékárníka (lékárna „ke Zlatému medvìdu“), se tedy ji¾ od útléhlo mládí pohyboval mezi tatínkovími kelímky, byl významný nìmecký chemik tehdejší doby. Stal se èlenem berlínské akademie vìd, kde mu byla zøízena laboratoø právì na základì objevení cukru v øepì cukrové. Po smrti svého pøedstaveného, øeditele Ellera, byl jmenován na jeho místo, to jest øeditel fysikálnì-matematické katedry Královské akademie vìd, a v této funkci zde setrval a¾ do své smrti. Kromì objevení cukru v krmné øepì – z ní pak vypìstovaná øepa cukrová – zlepšil výtì¾ek fosforu destilací, dále získání zinku redukcí kadmia za pomoci uhelného prachu a pøívodu vzduchu, dále získání kyseliny mravenèí, a zavedl bì¾né pou¾ívání mikroskopu v laboratoøi.
 
 
**Strom Lapacho (Tabebuia avellanedae – synonym: Tabebuia impetiginosa), indiany Inka nazýván „strom ¾ivota“.  Extrakt z jeho kùry ve vodì máèené, obsahuje vedle kália, kalcia ¾eleza také stopové prvky stroncia, bária, jódu, bóru, ale ¾ádný kofein. Tento odvar z jeho kùry byl brán jako léèebný prostøedek i jako po¾itek. Pozdìji té¾ pøevzatý indiány v Peru, Bolivii a Paraguai. Strom se vyskytuje ve støedních vrstvách And. Tento èaj má pro obsah taninu, jeho¾ obsah má vìtšina rostlin a hlavnì kùra stromù, mírnì hoøko - zemní chu». Tedy tato kùra má jakýsi posilující úèinek - èili mírný „doping“. 
 
Tomáš Vodièka, Švýcarsko
Další èlánky autora:
Ema Destinová
Operní divy
Budha z vesmíru
Dary pøírody


Komentáøe
Poslední komentáø: 29.04.2010  13:43
 Datum
Jméno
Téma
 29.04.  13:43 KarlaA
 29.04.  12:39 venca
 28.04.  10:15 Ivo
 28.04.  07:44 KarlaA