Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Zlata,
ztra Andrea.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
 
Stále více se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se páteli. Je tak na míst, kdo chce (není podmínkou), piblíit ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity, záitky atd. Zaali jsme pohledem z okna. Dalším pohledm se však meze nekladou, samozejm v etických hranicích, daných provozem tchto stránek.

Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pípadn i foto) na info@seniortip.cz  a my z toho udláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohled - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen penesený...

Tentokrát je to vzpomínka na jeden zamený kostel…
Nadpirozená záhada po smrti Jeábka 
 
Petr Rychtaík byl vychován, v souladu s oficiálním politickým programem rozvíjející se socialistické spolenosti, jako ateista. Ostatn v msteku s dvma a pl tisícem obyvatel, kde sice mli na Kostelním námstíku pvodn gotický, po ticetileté válce barokn pestavný kostel sv. Václava s renesanní zvonicí vedle stojící, ji od druhé svtové války chátrající, nebyl v dob, kdy navštvoval základní devítiletou školu, fará.

Dkana P. Jeábka, jen tu slouil v padesátých letech, postihla mrtvice, ochrnul na pl tla, take své poslání musel ukonit. Vzala si ho k sob jeho sestra, ijící v malém domku pímo naproti – z kesla v nm sedával u okna, vidl na krásný lábkovaný gotický portál svého chrámu Pán.

Církevní tajemník okresu vyuil situace – s posvcením mstského výboru strany vyhlásil objekt fary za staticky narušený, a tudí nevhodný k obývání, take nebylo moné na faru dosadit nového duchovního správce.

Kostel byl zamený stejn jako zvonice. Jene parta kluk z dom kolem Kostelního námstí a v sousedních ulicích u ped lety pišla na to, e devná okenice spodního okna zvonice není zevnit zajištná obrtlíkem, a kdy se pod ni mírn zapáí, je moné ji otevít. Kupodivu jim to celá léta procházelo. Ono pístupné okno toti bylo na stran odvrácené od námstíka a navíc z obou stran chránné ped zraky nepovolaných korunami lip rostoucích u kostela. Bylo to jejich tajemství, cítili se jako spiklenci dobývající zakázané území. A také v horním pate zvonice tajn kouili startky bez filru, co byl další dvod k tomu, aby se o jejich návštvách nikdo, a rodie u vbec ne, nedozvdl. Okenici za sebou vdy peliv zaveli. Mli na to systém – do otvoru po suku ve spodním horizontálním prkn okenice zastrili elezný háek, schovávaný pod uvolnnou cihlou, jím okenici pitáhli a zaklapli. Jeho druhou stranou nadzvedávali okenici pi otevírání.

Pan dkan Jeábek, bylo-li pkné poasí, sedával na lavice ped domkem. etl si, díval se na kostel, z jeho díve bíle omítnutých stn opadávala omítka, a pozoroval kolem chodící lidi. Jednou zavolal na Petra Rychtaíka a Jirku adila, kteí honili na hrbolatém námstí miudu, a poprosil je, jestli by mu skoili do trafiky pro noviny. Kluci šli, stejn nemli co dlat, protoe se parta nesešla. Kdy se vrátili, pan dkan povídá: „Kluci zatrachtilí, kdy lezete do té ve, dávejte si pozor, a nespadnete. To nejhoejší schodišt bylo vyviklané u ped válkou, a jak to tam vypadá dneska, ani nechci vdt.“

„Vy o tom víte, e tam lezem?“ vyklulil oi Petr.

„Bae vím. Vidívám vás mezi aluziemi horního okna. Myslíte si, e vás nikdo neme vidt, ale pesn z mojí laviky je ten správný úhel, abych vidl, jak se koukáte dol na lidi a smjete se, e jsou mraví. Hned bych tam s vámi šel, kdybych mohl. Rád jsem odtamtud pozoval ivot v msteku a rozhlíel se po kraji.“

„To je práv to, pro tam lezem. Vodtamta sou vidt i Krkonoše, kdy je pkn, a Ještd a tady na tu stranu Bezdz a taky íp,“ máchal rukama Jirka. A pan dkan jim vyprávl, jak za mlada slouil mše pi národní pouti na horu íp a ve Vrchlabí v Krkonoších byl ti roky kaplanem.

Od té doby kluci, vlastn celá parta, chodili za panem dkanem a dychtiv naslouchali jeho vyprávní o historii kostela a msteka, ale také o ivot svatých, jak byl který umuen a jaké uml dlat zázraky a kteí slavní malíi a sochai je ve svých dílech zpodobovali a o Jeíši, jak mnil víno ve vodu a jak byl zrazen svým uedníkem Jidášem a jak byl ukiován a pak vstal z mrtvých. A taky o tom, jaké to tady bylo dív, ped druhou svtovou válkou, kdy ješt chodili lidi do kostela a konaly se tu slavné pout, plné námstíko lidí bývalo a zvony vyzvánly.

„Ml jsem kostelníka Kotrouše. Jak ten uml zvonit…“ zasnil se pan dkan. „Škoda, e u zemel. Vdycky jsem si pál, a si m Pán povolá, aby mi zazvonil na poslední cestu.“

Roky utíkaly, kluci se rozprchli na stední školy a uilišt a pan dkan sešel vkem. U nesedával na lavice ped domkem, sedl stále jen doma s modlitební kníkou a  obas bylo vidt za oknem jeho smutné oi, dívající se na gotický portál chátrajícího kostela.
Koncem listopadu pijel Petr na víkend z internátu. „Umel pan dkan Jeábek,“ oznámila mu jen tak mezi eí matka. „Zítra má poheb. V deset hodin.“

Do Petra jako kdy stelí. Ani pokal na buchty, které matka práv tahala z trouby – celý týden se vdycky tšil, jak si ješt horkou makovou buchtu vychutná, vybhl z domu, jen vidla oknem, jak mizí v ulice ke kostelu.

V sobotu se v deset hodin rozeznl nad mstekem majestátný zvuk zvonu. A se z toho farái ze sousední farnosti, kterého pozvala paní Skoepová, aby nad hrobem odslouil poslední rozlouení s jejím bratrem, zadrhla e.

V jedenáct hodin bhali okolo kostela a zvonice píslušníci kriminálky. Makali kliku na dveích, zkoušeli zatlait na okenici spodního okna, ani tu se jim nepodailo otevít, vytáhli od víkendového obda soudruha církevního tajemníka, jemu se ovšem velikým klíem nepodailo odemknout úpln zrezivlý zámek. Otázku, jak mohl nkdo zvonit ve zvonici, do které není moné se dostat, nerozešili.
 
Jan ehounek
* * *
Ilustrace © Anna Tomanová

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 30.08.2018  09:08
 Datum
Jmno
Tma
 30.08.  09:08 ferbl
 27.08.  16:28 olga jankov
 27.08.  06:33 zdenekJ