Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Radim,
ztra Ludk.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Z POHÁDKY DO NEPOHÁDKY a pak zase zpátky (22)
 
eknete si – jsme pece magazín pro seniory!  Ale ivot je rovn plný krásy a tím radosti. íkáme – práv proto pohádky a íkanky. Kdopak má v dnešní uspchané dob as na tení a vyprávní pohádek svým dtem a vnouatm a to i pesto, e si pamatujeme, jak dtství bylo nejkrásnjším asem našeho ivota, které obohacovalo naši fantazii a bylo plné taj a pekvapení, pitom bylo jedno, kde jsme ili a ím jsme byli obklopeni.

Na základ úspšnosti Babibajek paní Marie Zieglerové jsme se rozhodli pedstavit našim tenám novou serii pohádek pro vás a vaše dti i vnouata a hlavn také pro ty, kteí nezapomnli na kouzlo vyprávní našich prarodi i rodi a rádi na nj vzpomínají. 

Vtipný název „Z pohádky do pohádky a pak zase zpátky“ dává tenám znát, jaký úasný výbr bude obsahovat a jaký bude tento 22 dílný seriál, to nakonec budete moci posoudit sami – od klasických s princeznou takovou i makovou a k moderním obrazm souasného ivota, dalo by se íct pohádky nepohádky, do kterých spisovatel Eduard Svtlík mistrn vloil své ivotní zkušenosti a nenásilnou formou bude psobit nejenom na nás, ale nenásilnou formou také obohatí i ty naše drahé nejmenší.

Redakce Senior Tip


* * *
 
Honza a drak (2/2)
 
Slunce pálilo ostošest a v dolíku ped jeskyní se rozprostíralo lákavé jezírko. Drak brzy povylezl a snail se aspo jednou hlavou dosáhnout k vod. Byl však krátký. Zvedl tedy druhou a pátral kolem dokola, zda se na nho nechystá zaútoit královské vojsko. Široko daleko však nikoho nevidl, a tak neodolal pokušení, chvíli se osmloval a pak hup do jezera! Blaen se cachtal v chladivé vod a stíkal kolem sebe.

Na tu chvíli Honza ekal. Spustil se po lan ped jeskyni a zahradil drakovi zpátení cestu. Pak ho oslovil. „Picházím za tebou jako posel pana krále. Kdy mu vydáš jeho dceru a odletíš nkam jinam, nic se ti nestane. Pokud ne, budu muset pouít násilí – a to bych nerad.“

Drak se dál rozvaloval ve vod: „Pro pan král nepišel osobn? Pro za mnou posílá svého šaška?“
„Nejsem královský šašek,“ bránil se Honza, „ale poctivý lovk, který neschvaluje únosy.“
„Zmiz – a já ti dám taky pokoj,“ zasyel drak.

Chvíli si vymovali podobné názory, ale nikdo nechtl ustoupit. Draka uráelo, e ho provokuje takový neškodný lovíek, a dostal vztek. Šlehl po nm ohnivým jazykem, ale Honza uskoil a natáhl si pes hlavu mokrý pytel s dírou pro oi. Kdy to drak zkusil podruhé, Honza mávl rukou a vedle nho uchl na zem svazek cep. Drak zaal zuit, zahívat se a chrlit ohe ze všech tlam. Honza pobíhal po behu a uskakoval ped šlehajícími plameny. Za chvíli rozpálený drak ohál vodu natolik, e z mlkého jezírka zaala stoupat pára a zahalila bojišt.

Honza dobe vdl, pro nešel na draka s meem. Tlusté draí krky by nepesekl. Kdy se však z mlhy vynoila nkterá draí hlava, Honza ji omráil cepem, hlava spadla do vody a utopila se. Vroucí voda draka pálila a rozbsovala tak, e ztratil veškerou rozvahu. Honza svj trik zopakoval sedmkrát – a bylo po drakovi!

Byl z té bitvy popálený a málem taky uvaený, musel se honem namazat sádlem, ale jinak to pekal iv a celkem zdráv. Kdy se vzpamatoval a vydýchal z toho nejhoršího, vešel do jeskyn. Poprvé byl pekvapen, kdy vidl, jak je jeskyn prostorná a istá. Druhým pekvapením byla královská dcera, která byla ustrojena jako dveka z kuchyn. Potetí a naposled se podivil, kdy v další jeskyni našel draí mlád!

Princezna se mu hned vrhla kolem krku, chvíli breela, pak mu dkovala, e ji vysvobodil, a nakonec chtla, aby zabil i tu malou sa, o kterou se musela starat.

To Honza odmítl. „Chudáek…,“ litoval mlád, „otce jsem mu zabil, matku má bhvíkde, kdo se o n postará? Kdybych to byl vdl…“

Ale to u do jeskyn vtrhli jeho prvodci a chtli se hrdinsky vypoádat s bezbranným drákem.

Honza prohlásil, e jenom pes jeho mrtvolu, a e se o nho postará sám. „Odvedu si ho s sebou, teba z nho bude njaký uitek.“

Jestli Honza ekal, e se bude vracet na hrad špalírem vdných lidí, které zbavil nebezpeí, byl zklamán. V ulicích msta bylo jen pár obvyklých zevloun. Na hrad to nebylo o moc lepší. ádní trubai, ádná hostina, ádný ohostroj. Dali mu najíst, vyplatili slíbený obnos a koukali, aby u byl s tím draím potomkem pry. Honza poprosil o koár, a me v mst nakoupit njaké dárky pro rodie a sourozence a vzít s sebou také krmení pro to dráe. Po chvíli neochotného rozvaování mu vyhovli, ale hned si to strhli z odmny.

Zachránný dráek sice poslušn letl, ale nebyl zvyklý moc lítat, a tak cesta ubíhala jen pomalu. Honza u byl z celé štrapáce poádn unavený a pi prvním penocování v lese spal jako zabitý. Druhou noc ho ze spánku probraly njaké hlasy, dupot a rání koní.

Zalepenýma oima zahlédl nkolik mu, vyskoil a popadl do ruky poleno od ohn. Mezi nohama mu i koní pobíhal dráek, syel a kousal, mui kleli, kon se plašili, Honza mával doutnajícím devem, z nho odletovaly jiskry, a se lapkové vzdali pokusu pobrat všechny vci, vyskoili na kon a zmizeli.

Staili ovšem, ješt ne se Honza probudil, odíznout z jeho opasku to nejdleitjší – váek s penzi. To byla pohroma! Honza nevdl, zda má být rád, e ho nezabili, nebo litovat ukradených penz. Posbíral všechny balíky, našel osla, který daleko neutekl, a pohladil po všech hlavikách dráka, který se projevil jako statený bojovník. Tohle stvoení mu pirostlo k srdci a dodalo odvahu vydat se dom s hubenjším výdlkem, ne jaký chtl pinést.

Doma ho pivítali stokrát srdenji a vdnji ne v královském hrad a jist by tomu tak bylo i tehdy, kdyby pišel docela s prázdnou. Stále dokola musel vyprávt o své cest, jak se vydal na draka a co všechno se mu pihodilo.

Na kivdu, která se mu stala, neml as myslet, ekala ho spousta práce. Po njakém ase mu to však nedalo a napsal panu králi, e byl pepaden a pišel o zlato, které si vydlal, e lupii by mli být dopadeni a on odškodnn. A e kdyby ty zlotilce nemohli najít, a se drí toho, e spíš ne na sprosté lapky vypadali na královskou jízdu.

Pan král mu odpovdl, e s ním velice cítí, ale me zajistit bezpenost pouze na královských cestách, a ne nkde v lese, take o ádném odškodnní neme být e. A e ví, e zmínkou o královských jezdcích nechtl pisatel naznait nco, co by mohlo vrhnout špatné svtlo na vyhlášenou poctivost a dobrotu Jeho

Velienstva, nebo jinak by mu nezbývalo, ne ho odsoudit pro drzou uráku a pak zavít do vzení.
„Snad se nechceš pustit s panem králem do kíku!“ hrozila se matka.
„Ty nemáš rozum,“ pidal se otec.
„Mám,“ odporoval Honza, „proto se s králem soudit nebudu, ale má to u m schované.“

Místo toho se radši vnoval malému drakovi. Byl velice hodný a pítulný, chodil za Honzou jako pejsek, celá vesnice se na nj chodila dívat, hodné dti se s ním smly projít po návsi, ty zlobivé pak maminky strašily, e si je drak vezme. Jediné, co Honzovi vadilo, e mu u pod jazykem zaínaly vyskakovat plamínky a hrozilo nebezpeí, e chytne sláma v stodole. Musel pro nj pistavt zdný chlívek. Vydrel v nm pes celou zimu a ml tam tak teplo, e se k nmu všichni chodili ohát.

Zjara se Honza rozhodl, e se vydá opt do svta, a to tentokrát s drakem.
„Zsta doma, Honzíku,“ pemlouvala ho matka. „Vdy se toho zvíete všichni leknou. Zpsobí lidem škodu! Pinese ti smlu!“
„Jen se, maminko, nebojte,“ uklidoval ji Honza. „Je dobe vycviené.“
„A kam chceš jít?“
„Kam nás nohy ponesou.“

A víc z nho nikdo nedostal.

Honza se vydal stejným smrem jako vloni a cestou budil velké pozdviení. Lidé se draka báli a s obavami sledovali, jaké pedstavení ten nebojácný chasník na návsi pedvádí. Drak uml onglovat s míi, sedmihlasn zpívat a stíkat – úplná zpívající fontána, toit se jak lochneska… Nejvíc se však lidem líbilo, jak se spolu jednotlivé hlavy hádají a perou nebo vybírají do klobouk.

Tímto tyjátrem si Honza kadý den vydlal tolik, e to stailo k obiv jemu i drakovi. Nkde pespali v hasiárn, nkde v prázdné stáji, v nejhorším pípad pod širákem, a tak postupovali, a došli ke královskému mstu. Tam ml Honza namíeno!

Vplíil se tam za soumraku. Lidé si vzpomenou na starého draka, íkal si, a budou se bát víc ne jinde. Ale hned v první hospod ho vyvedli z omylu.
„Pro bychom se báli?“ divili se strejci.
„Vdycky jsme tu mívali párek drak,“ povídá první. „A nebyli zlí,“ povídá druhý. „Brali si jen obas z královských stád, která jsou dost velká, njaký slabý, nemocný kus, který by se musel stejn utratit.“
„Tak, tak,“ pitakal tetí. „Jene pan král je lakomý a nalíil na n otrávenou ovci. Sa to nepeila, a tak není divu, e se drak namíchl a unesl králi dceru, aby se mu starala o osielé mlád.“
„Byla líná a nepoádná. Drak ji aspo pitáhl k práci,“ podotkl pedchozí eník.
„Pro jste mi tohle neekli?“ tloukl se Honza do hlavy. „Kdybych to byl býval vdl…“
„Ptal ses nás? Neptal,“ odpovdli mu lakonicky. A pak mu ješt barvit vylíili, jak chodili do Draího údolí na výlet a drak se jim pedvádl, jak si dokonce nkteí z nich rozšíili pukliny nad jeskyní a pokikovali na nj, aby jim pustil trochu ohn, e si opeou buty.

Honza ml pvodn v úmyslu pohrozit králi, e kdy mu nevrátí ukradené zlaáky, vypustí do jeho revíru nového draka, ale to, co se dozvdl, ho zabolelo tak, e se hanbil a umínil si, e u s tím královským spolkem nechce mít nic spoleného. A zmínka o opékání but ho pivedla na dobrou myšlenku.

Vrátil se s drakem dom, celé léto ho dobe krmil, na podzim se s ním pak vydal k blízkému zámku a dal se najmout do sluby. Pan správce udlal podle Honzova návrhu jisté stavební úpravy a pak u všechno belo jako po másle.

Co to bylo? Zámek ml sedm pokoj, v nich sedm krb, pod nimi sedm sopouch. Ve sklep leel drak a kadá jeho hlava posílala ohe a teplo do jednoho krbu.

Honza draka krmil a reguloval topení podle poadavk panstva a kapacity svého pomocníka.

A tak tam za slušnou mzdu slouili kadou zimu a do doby, ne bylo vynalezeno ústední topení.

 
Eduard Svtlík
* * *
Ilustrace © Eva Rydrychová

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 05.02.2019  16:05
 Datum
Jmno
Tma
 05.02.  16:05 ferbl