Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Oldich,
ztra Lenka.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Z POHÁDKY DO NEPOHÁDKY a pak zase zpátky (21)
 
eknete si – jsme pece magazín pro seniory!  Ale ivot je rovn plný krásy a tím radosti. íkáme – práv proto pohádky a íkanky. Kdopak má v dnešní uspchané dob as na tení a vyprávní pohádek svým dtem a vnouatm a to i pesto, e si pamatujeme, jak dtství bylo nejkrásnjším asem našeho ivota, které obohacovalo naši fantazii a bylo plné taj a pekvapení, pitom bylo jedno, kde jsme ili a ím jsme byli obklopeni.

Na základ úspšnosti Babibajek paní Marie Zieglerové jsme se rozhodli pedstavit našim tenám novou serii pohádek pro vás a vaše dti i vnouata a hlavn také pro ty, kteí nezapomnli na kouzlo vyprávní našich prarodi i rodi a rádi na nj vzpomínají. 

Vtipný název „Z pohádky do pohádky a pak zase zpátky“ dává tenám znát, jaký úasný výbr bude obsahovat a jaký bude tento 22 dílný seriál, to nakonec budete moci posoudit sami – od klasických s princeznou takovou i makovou a k moderním obrazm souasného ivota, dalo by se íct pohádky nepohádky, do kterých spisovatel Eduard Svtlík mistrn vloil své ivotní zkušenosti a nenásilnou formou bude psobit nejenom na nás, ale nenásilnou formou také obohatí i ty naše drahé nejmenší.

Redakce Senior Tip
 
* * *

Honza a drak (1/2)

Byl jednou jeden chalupník a ten ml sedm dtí. Dneska nikdo tolik dtí nemá, akoli by je uivil jenom z pídavk, ale tenkrát to nebyla ádná vzácnost. Vzácností bylo v takové rodin dosyta se najíst, mít své vlastní boty i postel. Sedmika je šastné íslo, ale sotva v podob sedmi hladových krk.

„Tohle není boí poehnání,“ lamentovala chalupníkova ena, „to je boí trest!“

Nejstarší z dtí byl Honza. Vysoký, urostlý mládenec, šikovné ruce, ilé nohy, široké srdce… A rozhodn nebyl hloupý. Ve škole se toho sice moc nenauil, jen to povinné trivium: tení, psaní, poítání, protoe na víc nebyl pi tom shonu za ivobytím as, ale práce na poli a v chalup, to je uitel nad uitele! Nejprve se malý vesnian uí tím, e je u všeho, co dlají dosplí, kouká jim pod ruce a opií se po nich tak dlouho, a to dokáe i on, pozdji pak tím, e si musí se vším poradit sám, protoe si neme pivolat opraváe, údrbáe, garanní techniky i jiné experty.

Honza se nauil všechno, co poteboval k ivotu, jen tch penz bylo doma poád málo. Lámal si hlavu, ím by rodim pomohl, aby mohli pistavt svtniku, pikoupit kozu a kus pole…

Zkraje léta bývá na statku chvíle klidu, a tak si vyádal rodiovské svolení podívat se po okolí, jestli nezavadí o njaký výdlek. Poptával se v kadé vsi, ale takových jako on bylo víc. U sedlák byla bu jen výpomoc za jídlo a pespání, nebo práce na celé n.

Šel a šel, a došel do královského msta. První, co mu padlo do oka, byly velké plakáty a na nich pletenec divokých krk a hlav. Copak, copak? íkal si. Njaký tyjátr, nebo pímo cirkus? Podíval se zblízka, ale nebyly to ádné reklamní billboardy, nýbr vyhlášky, jimi Královská Výsost vyhlašovala vné nepátelství sedmihlavému drakovi, jen se usadil v Draím údolí, unesl královskou dceru a tyranizoval celé okolí. Nakonec byla uvedena odmna, kterou král vyplatí tomu, kdo ho peme a princeznu vysvobodí. Odmnou nebyla ani její ruka, ani plka království, ale dost penz na to, aby za n Honza poídil všechno, co jim doma chyblo.

Ne e by zrovna touil potýkat se s draí potvorou, ale íkal si, e to neme být o moc horší ne shánt práci v královském mst, potýkat se s konkurencí, biici, noními hlídkami, lakomými mšany a vzteklými psy.

Vypil v šenku pohárek medoviny a spchal k hradu poptat se, jestli ta nabídka ješt platí. Sotva zaklepal na první bránu, kterou uvidl, dva poízkové ho popadli mezi sebe a ne stail cokoli íct, odvedli ho k veliteli stráe. Ten ho hned vyslýchal: kde bydlí, komu je poddaný, jak se sem dostal, zda umí íst, jakou zbraní umí zacházet… a tak dále, a se dostal ke konci bezpenostní provrky, jejím cílem bylo zjistit, zda není špiónem nkteré sousední íše. Teprve pak se ho zeptali, o mu jde.

„Chci bojovat s drakem,“ ekl Honza.

Velitel se zamrail. „Pro jsi neklepal u brány íslo dv? Tady provujeme uchazee o jiné sluby.“
„Vyhláška byla roztrhaná,“ omlouval se Honza. „Asi na ní nco chyblo.“
„No dobe,“ bruel velitel, „ale zatímco jsem se tu s tebou vybavoval, v pijímací kancelái skonily úední hodiny. Vypadni a hlas se ráno.“

Takové jednání se Honzovi moc nelíbilo, zvlášt proto, e venku zaalo pršet, ale nezbylo mu nic jiného ne odtáhnout a hledat nocleh v podhradí. Kdy ho našel, lehl si na devnou lavici, pikryl se koskou houní a pustil se do poítání oveek, aby rychle usnul a nebyl ráno jako moucha. Na draky se jist musí vstávat dív ne na houby.

Ráno bylo nebe jako vymalované a msto njak veselejší ne vera. Neekal sice, e ho budou u brány íslo dv slavnostn vítat, spíše e bude muset vystát frontu ped pijímací kanceláí, ale všechno bylo jinak. Brána byla zamená a musel ekat víc ne hodinu, ne ji oteveli. Ped pijímací kancelái nebyla ani noha a uvnit byl jen jeden znudný úedník.

Pi spatení uchazee o osvobození princezny nicmén trochu oil a zaal líit, co ho eká. „Ten drak, to je ukrutný netvor,“ zaal pobouen, „postrach královských stád!“ Pak si ale uvdomil, e neme potenciálního vyzyvatele píliš vystrašit, a ubral. „Potvora to je, to ano, ale taková…, no taková lidská. Lítala nejdív po celém kraji a pan správce královských velkostatk se poád nemohl dopoítat ovcí, beran a jehat. Poslali jsme na ni etu voják, ale utekla, unesla nejstarší královskou dceru a te ji drí v jeskyni jako rukojmí. Její sestiky by se rády vdaly, ale nemohou, a po ní.“
„ím se ten drak iví?“ zeptal se Honza.
„Musíme mu vozit ovce nebo prasata. Dív mu stail jeden kus na týden, te u chce dva. Dív jedl maso syrové, te si je pee v jeskyni.“
„Kdo se s ním u utkal?“
„Nkolik rytí, ti siláci z cirkusu, jeden vesnický ková, pár voják a nevím kolik ezník – ale marn. Drak zstane v jeskyni, vystrí jen ty své tlamy, zane z nich chrlit ohe, rytím se rozpálí brnní, na ostatních chytnou šaty – a je po boji.
Jejdaneky, pomyslel si Honza, on je to drak ohnivý! „Pro na nj nepošlete hasie?“

Úedník spráskl ruce. „Aby troubili, zvonili, dlali pekelný rámus? To bys tomu dal! Vydsí se a s princeznou je ámen.“
„No jo, ta princezna…,“ ošil se Honza, „ta to komplikuje.“
„Veer t zavezeme do Draího údolí, prohlédneš si místo, kde se ten netvor usadil, a ekneš nám, jestli si na nj troufáš a s ím,“ ukonil úedník rozhovor. „Te t zavedu za ubytovatelem, aby se o tebe postaral.“

To u je lepší písnika, ekl si Honza. Udlám všechno pro to, abych pana krále zbavil jeho trápení a vydlal si pytlík zlaák.
Celý den pak strávil na hradním nádvoí a pedvádl eládce, jakou má sílu: desetkrát zvedl nad hlavu škopek plný kamení, jednou ranou rozštípl špalek na sekání deva, nadzdvihl ebiák za rozvoru a jako nic ho otoil… Prošel se po hradbách, prohlédl si kon ve stájích, ale ven u ho nepustili, aby si snad ten souboj s drakem nerozmyslel.

Veer ho zavezli do Draího údolí, a se podívá na tu píšeru. Bylo to docela malebné místo: rozpukaná skála, ped ní velký dolík, kolem beh… Nejdíve spustili ze skály nad jeskyní koš s jídlem pro princeznu. Ta natáhla ruku, aby všichni vidli, e je dosud ivá, a vtáhla košík dovnit. Potom zajeli s vozem na plácek, shodili na zem staenou ovci, honem ujeli, posadili se na strá proti jeskyni a ekali, a se drak objeví. Trvalo to dosti dlouho, ne z jeskyn vykoukla hlava na dlouhém krku, zakousla se do ovce a zatáhla ji dovnit.

„Takových hlav má sedm!“ ekl zbrojmistr. „K tomu tlo jako hroch a ocas jako krokodýl. Troufneš si na nj?“

Honza neekl ani á, ani bé, jen se drbal ve vlasech.
„Jak já to vidím, šanci bys ml,“ vemlouval se zbrojmistr. „Od té doby, co je to zvíe v jeskyni, se moc se nehýbá, a proto dost ztloustlo. Jenom bys je musel njak vylákat ven.“

Honza zase ani cé, ani dé, jen se rozhlíí kolem.
„Jestli si myslíš, e bychom tomu drakovi mohli ze strán shodit njaký balvan na hlavu, tak to jsme u zkoušeli. Nebylo to k niemu, vidí dozadu i nahoru, stail uhnout. To chce vymyslet nco jiného.“

Honza se zvedl ze zem, oprášil si kalhoty a povídá: „Kdy m necháte dost dlouho spát, nco vymyslím. Já toti nejradši pemýšlím s rukama za hlavou.“
„Troufneš si tedy?“ naléhal zbrojmistr.
„Ale jo,“ zabruel chasník. „Pece tu nebudu zbhdarma utrácet as.“

Honzovi se ihned dostalo všestranné pée. Odvezli ho zpátky do hradu, ustlali mu na široké posteli, narovnali pod hlavu ti polštáe a ráno chodili po špikách, aby ho pedasn nevzbudili.

Po snídani, kterou mu pinesli na stíbrném tácu, našel své obleení vykartáované a navonné, i jeho pistihli a navonli, aby mohl pedstoupit ped válenou radu se svým návrhem.

Honza nebyl zvyklý procedurám na takové úrovni, a tak se chvíli ošíval, ne ze sebe vymákl: „Máte cepy?“
„Jaké cepy? A k emu?“ divili se rádci.
„Jako zbra,“ vysvtloval Honza. „Já pece neumím zacházet ani s šavlí, ani s meem.“
„On chce jít na tu nestvru s cepem,“ uchechtl se jeden z maršálk. Ostatní lenové rady reptali potichu.
„No tak, Jeníku,“ povzbuzoval mládence zbrojmistr, „vylo nám, jak si svj boj s drakem pedstavuješ!“ Zaínal mít strach, e ztrácel as s njakým jelimánkem.

Honza se trochu sebral. „Nejdív bych ovšem, vzácní pánové, poteboval, abyste do toho dolíku ped jeskyní napustili vodu. Draím údolím tee potok, jist by šla pod jeskyní udlat malá hráz. Tak do výše prsou.“

Vzácní pánové se na sebe podívali, nadechli se, e spustí ostrou, ale Honza se u dostal do ráe a nepustil je ke slovu. „Poítám, e drak bude z dlouhého pobytu v jeskyni a z toho horka uvnit i venku poádn vysmahlý a uondaný. Všiml jsem si, jak mu jazyk visí z huby a jak má chlupy na krku docela speené. Vsadím se, e kdy mu ped jeskyní udláme koupališt, neodolá a bude se chtít namoit. Já potom seskoím ze strán a postavím se mu.“
„S cepem?“
„S cepem.“
„Ale to u nebude teba,“ rozhorlil se další maršál. „Jakmile bude jednou venku, vytáhneme ebíky a háky, dvacet voják ho vezme šturmem z jedné strany, dvacet z druhé – a je náš!“
„A to ne,“ vzepel se Honza. „To zvíe není hloupé. Vdy mu staí zvednout jenom jednu hlavu a hned spatí schované vojáky. Pohodln by se stailo schovat, nebo ulett.“
„Nezapomínejte, e drí jako rukojmí princeznu,“ pipomnl nejvyšší komoí. „Nesmíme je niím poplašit.“
„Krom toho by m netšilo jít na n s takovou pesilou,“ pokraoval Honza. „Chci se s ním utkat poctiv. Sám.“

V sále to zaalo huet jako v úle, generálové se pekikovali, kadý ml jiný názor, ale všichni se snaili Honzu pesvdit, e nejúinnjší zbraní je válená lest podpoená tvrdou silou. Honza však stál neochvjn na svém, take mu nabízeli alespo pár voják k ruce, nebo pacholky s putýnkami, aby ho obas polili vodou.
„Ne a ne,“ drel se Honza, „to by nebyl rovný boj. Drak si také ádnou posilu nepivede.“ Nakonec souhlasil s dvoulenným doprovodem, který zstane v úkrytu a nebude se plést do boje.

Nedalo se nic dlat, poslali tedy etu civilist stavt hráz a shánli pro Honzu pár tkých, pevných cep, které vydrí ránu do draí hlavy.

Mezitím ho vydatn krmili, pijala ho dokonce Jeho Nejvyšší Výsost s manelkou a zbývajícími dceruškami, dali mu podepsat revers, e ten souboj podstupuje na vlastní nebezpeí, e kdy utrpí zranní, nebo bude dokonce zabit, nikdo nebude vymáhat ádnou náhradu, popáli mu hodn zdaru a odvezli ho do Draího údolí.

Pokraování píšt…

 
Eduard Svtlík
* * *
Ilustrace © Eva Rydrychová
Ilustrace pro anotaci © Miroslav Šesták
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
 
 Datum
Jmno
Tma