Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ldie,
ztra Radana.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Z POHÁDKY DO NEPOHÁDKY a pak zase zpátky (17)
 

eknete si – jsme pece magazín pro seniory!  Ale ivot je rovn plný krásy a tím radosti. íkáme – práv proto pohádky a íkanky. Kdopak má v dnešní uspchané dob as na tení a vyprávní pohádek svým dtem a vnouatm a to i pesto, e si pamatujeme, jak dtství bylo nejkrásnjším asem našeho ivota, které obohacovalo naši fantazii a bylo plné taj a pekvapení, pitom bylo jedno, kde jsme ili a ím jsme byli obklopeni.

Na základ úspšnosti Babibajek paní Marie Zieglerové jsme se rozhodli pedstavit našim tenám novou serii pohádek pro vás a vaše dti i vnouata a hlavn také pro ty, kteí nezapomnli na kouzlo vyprávní našich prarodi i rodi a rádi na nj vzpomínají. 

Vtipný název „Z pohádky do pohádky a pak zase zpátky“ dává tenám znát, jaký úasný výbr bude obsahovat a jaký bude tento 22 dílný seriál, to nakonec budete moci posoudit sami – od klasických s princeznou takovou i makovou a k moderním obrazm souasného ivota, dalo by se íct pohádky nepohádky, do kterých spisovatel Eduard Svtlík mistrn vloil své ivotní zkušenosti a nenásilnou formou bude psobit nejenom na nás, ale nenásilnou formou také obohatí i ty naše drahé nejmenší.

 
Redakce Senior Tip
 
* * *

Jakub a Bety

Byl jednou jeden chlapec, jmenoval se Jakub, a jeho tatínek byl kapitánem námoní plavby, kdy jsme ješt mívali zaoceánské lod. Jezdil s nimi po svt a z kadé cesty synovi nco pivezl. Ten byl samozejm rád, e má doma laso, sombrero, tropickou pilbu, dva bumerangy a bhvíco ješt, ale pece jen by ml radji nco ivého: teba lvíe nebo klokánka. Jednak ádný z kamarád nic takového neml, jednak by si ml s kým hrát.

„To jsou nápady!“ bránil se otec, kdy Jakub zaal o takový dárek škemrat. „Byt není zoologická zahrada.“

Co se ale nestalo. V Africe pinesli námoníci na lo zatoulanou opiku, ta se pak s nimi plavila do ecka a na Kubu, všichni si ji oblíbili, shánli pro ni banány, oíšky a jiné dobroty. Bety – tak jí íkali – však mla nejradji kapitána. Bu proto, e si jí nejmén všímal, nebo proto, e má nejvtší kajutu a na jeho uniform je nejvíce zlata.
Kdy se lo vrátila do domovského pístavu ve Šttín, pestali se námoníci najednou k opici hlásit. Nikdo si nemohl vzpomenout, kdo ji na lo pinesl. A tak se o ni musel postarat kapitán. Chtl ji pedat posádce lodi, co se práv chystala na cestu do íny, ale kdy vzal Betynku do nárue, ta se ho chytila kolem krku tak pevn, e ji nedokázal odtrhnout. Pivezl ji tedy dom a pemýšlel, jak si takové zvíe zvykne v byt na sídlišti.

Kuba byl pesvden, e mu táta splnil jeho pání, a skákal radostí skoro tak vysoko jako ta opice. Maminka byla nadšena mén, vdla, e na ni zbude práce. Jakub se však pekonával, staral se o Bety lépe, ne kdyby to byla jeho sestra.

A tak otec odjel na další plavbu uklidnn.

Mít doma zvíe z pralesa není ovšem ádná legrace. Leze a skáe po celém byt, šplhá po záclonách, nejradši sedí nkde u stropu a hází po vás vším, co má po ruce. Opice jsou ale velmi uenlivé. Bety chtla dlat všechno jako Jakub, doslova se po nm opiila. Jedla s ním u stolu, chodila cviit do sokolovny, binkala na piano, vozila se po zábradlí. Kdy sedl u výkresu, musel jí dát šttec, barvy a balicí papír, aby mohla taky malovat.

Jednou v sobotu odbhl ke spoluákovi s njakým píkladem, ale zdrel se, protoe jej poád nemohl pochopit. Jakub se toti moc dobe neuil. Nešel mu dokonce ani zempis. Uitel asl: „Tvj táta jezdí po celém svt, urit ti o svých cestách vypráví, a ty nenajdeš na map Japonsko!“

Je to tak. Jakub by ml mít zempisný atlas v malíku, ale jak jej otevel, pišlo mu líto, e je táta tak daleko a tak dlouho pry – a ml po nálad na uení.

 
 
Kdy se v tu sobotu vrátil od spoluáka, ekalo ho poádné pekvapení. Bety se zmocnila šttc a barev, které zapomnl uklidit, a protoe nemla ádný papír, pustila se do bílé stny pokoje. Po zdi se rozlézaly barevné skvrny: hndá, modrá, lutá… Jakub hledl na tu spouš a bylo mu jasné, e a se maminka vrátí z krámu, kde prodává, bude zle. Jak se tak ohromen díval na ostrvky barev, zaaly mu nco pipomínat. Ten nejvtší vypadal jako Afrika, ten menší zase jako Austrálie… Rozevel atlas, vzal si nejtlustší šttec a zaal ty skvrny upravovat, aby odpovídaly svtadílm na map. Pak se pustil do moí mezi nimi, ale docházela mu modrá. Zato pišla maminka a spráskla ruce: „Co to vyvádíš?“

„Maluji mapu svta, abych mohl sledovat, kde je práv táta,“ ekl Jakub a bál se otoit. „Práv jsem se chtl pustit do Jiní Ameriky.“

Matka chvíli nevdla, jestli má breet, nebo se smát. Civla na ze a táhlo jí hlavou, jak to má tké pi dlouhém odlouení od mue nejen ona, ale i ten chlapec. Pak se rozkikla: „Nebudeš se pouštt do Ameriky, kdy ti chybí u Afriky Madagaskar a u Austrálie Nový Zéland. Dopl si to!“

Jakub nemohl uvit, e to prošlo tak hladce. „Došly mi barvy,“ pípl. Kdy dostal nové, jásal: „Dík, mami. Na téhle map se zempis urit nauím a opravím si známku.“

Od té doby vylepšuje mapu na stn i trojky ve škole. A opice Bety za její spolupráci slíbil, e a se vrátí táta, vezmou ji na výlet do eského lesa, kde nikdy nebyla.

 
Eduard Svtlík
* * *
Ilustrace © Eva Rydrychová
Ilustrace pro anotaci © Miroslav Šesták

Zobrazit všechny lánky autora
 


Komente
Posledn koment: 31.07.2018  14:55
 Datum
Jmno
Tma
 31.07.  14:55 Vclav Co vy na to?
 31.07.  11:54 Von
 31.07.  10:10 Vesuvjana dky