Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Lenka,
ztra Petr.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Medvídek
 
Babiku jsme si pozvali na osm msíc, a tak jsme jí chtli z Austrálie nco ukázat a hlavn Sydney, kde jsme zaínali. Naplánovali jsme si tedy trnáctidenní dovolenou do Sydney. V práci to byla formalita. Nahlásili jsme oba, o jaký termín se nám jedná. V tu dobu byly také školní prázdniny, take dovolená nemla vliv na školní docházku. Tím, e stále bylo co poizovat, na ubytování v hotelích nebylo ani pomyšlení. Náš Vladimírek zase nco vymyslí, to jsem si byla jistá. A také e ano.
 
Pimontoval takovou devnou plošinu se zahrádkou na auto. To u díve, ne jsme se sthovali. V této situaci ho napadlo, e na plošinu se me podstavit stan  a tak bude o nocleh a pojízdný hotel postaráno. On prý s chlapci bude nahoe ve stanu a my holky s babikou v aut na rozloených sedadlech. Starý Ford snese vše. Kdy nás byl schopný pesthovat a vše vytrpl, tak co by neunesl stan? Ped spaním, a najdeme vhodné místo, se stan postaví a ráno zase sbalí. A tak jsme se s ním vydali na cestu.
 
Babika byla trplivá. Vbec jí nevadilo, e ji táhneme tak daleko. Ráda cestuje a poznává a bylo vidt, e je nadšená. Obdivovala krajinu, rostlinky, které nikdy nevidla, vše jí bylo vzácné, exotické, za vše dkovala. Ne jsme dojeli do Sydney, spávali jsme u lesa a nebo u louky, prost v pírod. Šlo to, jak Vladimír pedvídal. Postavil stan, vsunula se do nho molitanová matraka a spací pytle a chlapci s tatínkem mli útulný pelíšek.
 
Nejdíve jsme tedy ukázali babice hostel. Udlali jsme jí takovou malou túru, prohlídku. Byla pekvapená, e tak pkné si to nepedstavovala. Spíš mla hrzu, jak asi trpíme po lágrech se temi malýma dtmi. Historky, které se dozvídala v eskoslovensku, nemly nic spoleného se skuteností. Alespo ne s proitky synovy rodiny.
 
Další cesta vedla k pohostelovým bytm. Tam jsme zazvonili u dveí bytu, kde jsme díve bydleli. Oteveli nám píjemní Poláci. Pedstavili jsme se a íkáme jim, e dláme s babikou okruní jízdu, aby poznala, jak jsme zaínali. Pozvali nás na kafe a babika si byt tím pádem mohla prohlédnout a usoudit, e ti Australané se o své adoptované obyvatele dobe starají a poskytují jim vše v normách civilizovaného lovka.
 
íká se, e nic není náhoda a tomu pevn vím. Pesvdovalo mne to naší neekanou návštvou polských obyvatel pohostelového bytu, kde nám bylo umonno zaínat. Paní najednou z jedné lonice pinesla medvídka. Údivem jsme zkoprnli. Byl to medvídek, kterého moje babika – maminky mamina – tedy prababika mých dtí – koupila našemu Danielovi, kdy se narodil. Prababika u neije, ale babika, která s námi nyní proívá pekvapení v Austrálii, medvídka u dávno, asi ped rokem, na onu adresu zaslala. Chtla, aby Daniel ml na prababiku vzpomínky. My u jsme tam však nebydleli, kdy medvídek pišel poštou. Rodina, která v té dob v byt bydlela, pedala medvídka polské rodin, co pišla po nich, a nyní tedy Danielv medvídek skonil v rukách pvodního vlastníka. To bylo radosti a mazlení s medvídkem, který tak záhadn cestoval z rodiny do rodiny a ekal v byt na nás, a si ho vyzvedneme.
 
Babice jsme ukázali Opera House, botanickou zahradu, trnici, kde jsme prodávali sošky a obrázky, navštívili jsme s ní naše známé a vyjeli jsme s ní i do Wollongongu. Tam nás opt vítala Mojmírova rodina a ukázala  babice vše, co ped dvma roky nám. Bylo to moc pkné se s nimi zase pivítat.
 
Do Melbourne jsme se vraceli podél pobeí. Vbec jsme nespchali, zastavovali jsme na krásných místech podle libosti. istota a krásné písené pláe babiku fascinovaly. Plavat v moi se bála, ale procházky bosýma nohama po pláích a vachtání ve slané vod jí dlalo moc dobe.
 
Tato dobrá duše nás sbliovala se ztracenou zemí. Vdy jsme si na nco vzpomnli, co stálo za to probrat, nebo na nkoho zavzpomínat.
 
Jana Gottwaldová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 15.02.2018  08:41
 Datum
Jmno
Tma
 15.02.  08:41 ferbl
 13.02.  09:08 KarlaA