Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Miloslav,
ztra Ester.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 
ivot tropí hlouposti aneb mé ivotní paradoxy a renoncy (70)
 
Ješt ne pipomenu další stípky z dalších zahraniních cest, tak se musím trochu omluvit všem, kteí se nenarodili na tak šastné planet, jako já. Všichni víme, e v dob totality to bylo s  cestami do zahranií „na levaku“, ale má rodina díky mému „bankovnímu“ bratrovi a zejména díky jeho kamarádu editelovi, dostala hned nkolikrát povstný devizový píslib a výjezdní doloku k pasu kupodivu také. A tak jsme byli s manelkou poprvé v Jugoslávii letadlem u v roce 1966 a po druhé pak Škodovkou i s dtmi v roce 1972. Tehdy to samozejm byl jeden spolený stát.
 
Zpátení letenka do Splitu a zpt stála v roce 1966 asi 600 korun a tak jsme si to mohli dovolit. Dokonce si pamatuji, e jsme vlastn tehdy na tu dovolenou vyhráli v podnikovém spoení pracujících, které se ale jinak neúroilo! Tehdy se ješt létalo na staré a pomrn malé letišt za horským hebenem, které bylo vzdálené od Splitu asi 30 km. Nové moderní letišt u pi pobeí se teprve budovalo poblí pekrásného msteka Trogiru, které si nezadá s podobnými msteky italskými, i kdy na této mé prastaré fotce to tak nevypadá!
 
   
 
Ubytování i velmi slušné stravování jsme mli soukrom zajištné v internát hospodáské školy v Kaštlu Štafilii, kam jezdí ze Splitu pímstský autobus a Trogir je jen o pár kilometr dále. Prvn jsme tu na vlastní ki pocítili píjemné stedomoské klima a konen jsme se mohli neomezen ráchat v teplém moi. Kdybych byl poouchlý cynik, tak bych ekl, e se vbec nedivím Rusm, e tak touí po pístupu k jiním teplým moím! To sem ale nepatí. Co sem ale urit patí, je nkolik snad i roztomilých nedorozumní.
 
Hned pi píjezdu nás naši hostitelé pivítali svým „dobro došli“ a my v domnní, e je to dotaz, jsme odpovdli, e jsme mli let i cestu z letišt dobrou! Další neznalost pomr nám ale zpsobila vtší problémy. U v Praze jsme si zaplatili cestu ze Splitu do Dubrovníku lodí a zpt pak vlakem, co bylo levnjší a hlavn - mohli jsme platit v korunách a ušetili jsme pomrn dost dinár.

 
  
 
Cesta lodí kolem dalmatských ostrov probhla klidn, moská nemoc nás nenavštívila, i delfíny jsme vidli, Dubrovník je krásný ale … Teprve tam jsme se dozvdli, e cesta vlakem vede vnitrozemím a pes hory, a trvá tém celý den! A tak jsme na nádraí u pokladny vrátili nepouité jízdenky a s mírnou penalizací dostali dináry, které naštstí s naší malou rezervou staily na asi tíhodinovou cestu autobusem podél pobeí zpt do Splitu. A zajímavé nedorozumní do tetice – na plái jsme se trochu skamarádili s velmi sndým a erným mládencem Ali Mustafou. Kdy jsme se naivn zeptali, které z tch dvou jmen je kestní a které rodinné, tedy naše píjmení, Ali po chvíli porozuml, zasmál se a pravil, e „krstné“ není ani jedno. Ob to jsou toti samozejm jména muslimská.   
 
Na této dovolené jsme také prvn mohli ochutnat erstvé fíky, a jak jsem na sladké, tak tohle i na mne bylo moc! Ale rakija i prošek nám chutnaly a njakou tu lahvinku jsme dom pivezli. A ješt jeden záitek se mi vybavuje. Švagr našeho hostitele – inenýr silnoprouda ze Zagrebu – nás vzal jednou veer na malý piknik, který se poádal na malém ostrvku u Splitu. Nejprve nás odvezl svým malým Volkswagenem do místního malého pístavu, odkud jsme se malou lodí plavili asi jen 20 minut na ten ostrvek. Co je malé – to je hezké! Piknik asi pro 30 lidí probhl k všeobecné spokojenosti, griloval se kotlet vepový i skopový, ten druhý jsme ochutnali jen opatrn, rovn opatrn jsme nco popili, zpívalo se atd. Pi zpátení plavb se však kupodivu moe trochu rozhoupalo a aludek mé jinak na výsost spokojené manelky zaal protestovat. Vydrela to a do pístavu a chvíli ješt i v autíku, ale pak u to nešlo. Naštstí staila rychle vytoit okénko, vystrila hlavu ven a vnitek „Brouka“ byl ušeten. Doufám, e jsem nikoho touto u druhou inverzn zaívací píhodou nepohoršil.
 
Pi naší první dovolené v Jugošce nám tíletou dceru ješt doma hlídala babika, ale po šesti letech jsme u na stejná místa vyrazili i se dvma dtmi Škodovkou. Naše cesta vedla pes Bratislavu, podél maarského Balatonu a pes Zagreb dále k jihu. Popisovat známá Plitvická jezera, kde jsme nocovali v aut a s malým stanem, vodopády na Krce, kde se mimo jiné natáely filmy s Vinetouem, a ani plavi Jadran atd. asi nemá cenu, i kdy jízda podél pobeí k jihu, kdy ješt nebyla dálnice, je také „pkným“ záitkem. Po pravé stran moe, po levé místy skály a po obou pak obas zbytky havarovaných aut. I kolem poádné bouraky jsme jeli, kamion na boku a ze silnice odstraovali rozbité i plné lahve coca-coly.     Z gastronomických záitk zstává na patrech chu bájených broskví, fík, vína i rakije, já jsem pak znovu, tentokrát pro jistotu u jen sám, ochutnal kousíek ronného beránka a také vaené mušle, které vypadaly jako dtské kapesní noíky. Jsou prý velmi drahé, nebo potápi je musí tce vydloubávat ze skal hluboko pod hladinou.
 
V Kaštlu jsme se tehdy seznámili se dvma belgickými rodinami, piem jsem se horko tko snail uplatnit chatrné zbytky své gymnaziální franštiny. Belgiané, lépe eeno Valoni a Vlámové, stejn jako Nizozemci a Nmci jezdili na Jadran vdy rádi, protoe zde také hledali teplou moskou vodu. Pekvapilo nás, e v nedli dopoledne odjela celá belgická rodina autem do pomrn vzdáleného kostela na mši.
 
Nmce zde tehdy moc rádi nemli a dozvdli jsme se, e jsou v Jugoslávii oblasti, kam se neodváí. To jsme se ale dozvdli od nkolika chorvatských rodin, od nich na píklad také víme, e ta krásná zem nikdy nebyla tak v pohod, jak by se na první pohled zdálo.
 
Vysvtlili nám, e vztahy mezi jednotlivými republikami a národy vdy byly a jsou sloité, a u z dvod náboenských nebo pro evnivost a závist mezi bohatšími a chudšími oblastmi. A tak i proto na map Jugoslávie jsme nenašli ádné vnitní hranice! Nikdy jsme tedy nevdli, zda jsme ješt ve Slovinsku i u v Chorvatsku a pak v Bosn i Hercegovin, vybojované kdysi za císae pána a jeho rodinu! Vrcholem této naší dovolené pak byla zpátení cesta vnitrozemím z Dubrovníku na sever pes Mostar, Sarajevo a Osiek.
  
  

Z Dubrovníku do Osieku jsme to mli naplánované na jeden den. Pi krátké zastávce v Mostaru nás samozejm zaujal starý most, který byl v devadesátých letech znien, sarajevské minarety jsme také z asových dvod odbyli pouze pohledy, ale cestovní plán jsme pesto nedodreli. Klikaté a úzké horské silnice, na nich vbec nelze pedjídt nákladní auta a také podveerní bouka, nám udlala áru pes rozpoet a my museli draze penocovat v hotelu v  Tuzle. A tak se nás naši noví pátelé v Osieku dokali a druhý den. Pichystali pro nás nejen nocleh, ale i velké pohoštní. V tomto severochorvatském mst jsme odpoledne utratili posledních pár dinár za suvenýry a veer jsme se dokali velmi nepíjemného pekvapení. Nechápali jsme pro, ale dozvdli jsme se, e dále musíme jet vlakem! Vysvtlení bylo neekané. Velká voda toti v minulých dnech ztrhla jediný silniní most pes eku Drávu! A tak nám naši chorvatští pátelé, kteí mli také Škodovku, museli pjit peníze na transport vlakem. Ptkrát i šestkrát denn pendloval nákladní vlak pes elezniní most, který vydrel, do první stanice na sever od eky. Najídní na ty nákladní vagóny mi tak velmi pipomnlo náš vojenský transport z Kemaroku! Vyjeli jsme prvním ranním vlakem, „navlakování“ trvalo skoro hodinu, po pti minutách jízdy jsme se zase asi pl hodiny „vyvlakovávali“ a zamíili po silnici k hranicím. Maarsko jsme projeli bez problému, i kdy domluvit se na správné velikosti a potu porcí zmrzliny pro dti nebylo snadné. Koup napytlíkovaných merunk ale byla snazší. To u jsme ale blíili dom a vlastn moná nejnebezpenjší záitek nás ekal a na domácí pd. Pi noní cest na dálnici na Vysoin jsme pojednou uvidli reflektory protijedoucího auta, které se blíilo njak blízko nás. V té dob zejm ješt nemli lidé naši první dálnici zaitou a tak nkdo na ni špatn najel a ítil se proti nám hned ve vedlejším pruhu! No – dopadlo to dobe, naštstí krom nás a toho „malého“ poplety nebyl nikde nikdo.
 
Bohuel vtšina mých starých ernobílých fotek je naprosto nepouitelná, a tak jsem nucen „vykrádat“ internet! Snad mi to bude prominuto.
 
(ernobílé foto autor, barevné foto internet)
 
Vladimír Vondráek
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 08.12.2017  09:34
 Datum
Jmno
Tma
 08.12.  09:34 Vesuvjana dky... a svtc Jugoslvie
 07.12.  17:03 Von
 07.12.  14:32 ferbl
 07.12.  13:39 olga jankov
 07.12.  05:50 KarlaA