Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Miloslav,
ztra Ester.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Nezdary
 
Beznový pátek, shodou okolností ješt pkn studený, jsem razil do školy na pednášku z civilizaních onemocnní. Vstávám kvli ní ped šestou, trmácím se dvacet kilometr pecpaným autobusem, potom pes plku Hradce pšky a pro? Abych pišel a pednášející nepišel. U zase… A zase, ani by se to kdokoliv ráil alespo oznámit všem tm chudákm studentm, co tam staten mokli venku se mnou. Pt, deset, patnáct minut… Akademická tvrthodinka dávno pry a kde nic tu nic. Ostatní se trousí zklaman pry, jen my dva s Karlem zstáváme. Nespcháme.

Kdy u jsme si udlali takový hezký výlet, tak aby nebyl úpln zbytený (další pednáška samozejm taky odpadla!), zalezeme pod stechu píjemn vytopené kavárny. e pijde na všechno moné a jak jinak – i na enské. Co v Karlov pípad platí spíše za tragikomickou vsuvku konverzace. A taky e jo! Ješt nám obsluha ani nedonese kávu a uu schovávám tváe v dlaních, abych se kamarádovi nezaal smát. Ovšem nic ve zlém! Pesto se hned dopálí. „Co je na tom tak smšného?!“ ptá se doten zvýšeným hlasem. „Jak se to vezme,“ uculuju se, „pro tebe nic, pro m všechno! Napíšu o tom fejeton.“

„Hm… dkuju, to mi teda udláš pknou reklamu,“ zlobí se kamarád, jene za ty roky u poznám, e to nemyslí špatn. Zakloní se na idli, smutn si povzdechne a bezmocn rozhodí rukama. „Sakra v em poád dlám chybu, e vdycky slyším jen: ‚Víš, Kájo, ty jsi tak strašn hodnej a milej kluk, ale…‘ nebo ‚Hrozn moc si váím našeho pátelství a nerada bych na tom nco mnila…‘ Já u to ALE tak nesnáším,“ zoufá si. Usrknu horké kávy, vytáhnu notýsek a škodolib si poizuju první poznámky.

 
 
„Hele, nkdy neslyším ani tohle. No fakt. Vzpomínáš na zkoušku z renesance? Jedu vlakem dom a se mnou naše milá, chytrá a pvabná spoluaka [tená nech promine, e tentokrát zamlím jméno], oba jsme to zvládli v pohod, hovor plynule ubíhal stejn jako krajina za oknem a já – bez jakýchkoliv postranních úmysl zdrazuju! – v tu chvíli nevinn navrhl, e bychom‚ teba mohli zajít na ten film‘ o kterém jsme pedtím mluvili a co práv hrají. Reakce?“
„Povídej, draku.“
„Vydšený výraz v oích, zmatená mluva, honem se oblékla a uu se hrnula ke dveím a vystupovala! Smutné o to víc, e vlak ješt ani nezastavil…“
„A nezkoušel jsi sbalit njakou na psa?“ pehodím hovor na jinou výhybku.
„A jakoby se to tob s Rexem dailo, co?“ ušklíbne se jízliv.
„Rex je specifický druh psa,“ pokrím rameny a vzpomenu si na chlupatou kouli blech, co u mi tém rok dlá spolenost.
„To víš, e jsem to zkoušel. Ped asem jsem potkal pi venení dívku tak hezkou, a se mi zatajil dech a sevelo srdce, sotva jsem ji spatil. Stejn jako se Alexovi sevel aludek, sotva zahlédl její bezbrannou ivavu. Dali jsme se do ei. Bylo kolem desáté veer, na nebi záily hvzdy a my tokali a tokali… Ach ano, jaká jen to byla romantika! Pravda, mnohem víc hladila Alexe ne m, ale co… Skoro ti tvrt hodiny uteklo jako voda. ‚Mohli bychom jít píšt venit spolu,‘ navrhuju s nadjí v hlase, kdy se louíme.
‚Teba,‘ odvtí neurit a mizí ve vchodu.
‚Pokej, a jak se domluvíme?‘ kiknu za ní zmaten.
‚Zavolej mi.‘
‚Vdy nemám tvoje íslo!‘
‚To nevadí!‘

 

Paráda, co íkáš? A ješt jednu píhodu s Alexem. Kdy u budu slavný, a to stojí za to… On mi toti kolikrát nedá ani šanci navázat bliší kontakt! Vyštká mazlíka objektu mého zájmu zpsobem, e peláší ti bloky daleko, ne se vbec ohlédne. Zrovna takhle si dovoloval na jednoho bílého smetáka s nádhernou panikou! A co se nestalo? Poprvé je zahnal oba pry, ne jsem kváknul slovo, a kdy mi náhoda vnovala druhou šanci, sotva nás ta spanilá víla spatila, popadla milého mrouse do náruí a se slovy: ‚Poj, vy se pece nemáte rádi!‘ utekla. Stál jsem tam, smutn se za ní díval a na rtech mi uvízlo pouze: ‚Ale já t mám rád…‘ A ta tynohá bestie u mých nohou? Ta liška podšitá, ten mrzák, ten hajzlík, ten gauner, ten zloduch?! Spokojen si depl uprosted chodníku, drka od ucha k uchu a oi plné triumfu. Jakoby se mi smál a mstil za všechny ty hárající feny za plotem, ke kterým nesml: ‚Kdy si neskoím já, tak ani ty…‘ Úpln jsem mu to vidl na oích, zmetkovi…“

Dopiju poslední lok kafe a spokojen schovám zápisník zpátky do tašky. Tolik materiálu! Pece jen ta cesta stála za to. „Jestli tohle nkdy vyjde na internetu, roztrhnu t jako hada,“ syí ješt Karlík, kdy platíme a odcházíme. Ale to u mám jasno. „Neboj, pošlu ti odkaz…“
 
Tomáš Záecký
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 29.11.2017  08:45
 Datum
Jmno
Tma
 29.11.  08:45 ferbl
 28.11.  10:03 Von Podkovn
 28.11.  06:22 Bobo :-)))