Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Oldika,
ztra Lada.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

O ekách a rybaení
 
Hovory s Josefem Hlinomazem vdy byly zajímavé, nejenom zvoleným tématem a Josefovým originálním podáním. Byly pozoruhodné i tím, e pod slupkou legrace vnímavý lovk nacházel vzdlaného a moudrého "šašoura", jak on sám o sob hovoil - ostatn praví šaškové jsou vdy moudí. A tak, kdy pišla e na eku, povdl toto:
 
eky mládí mého? Vltava stíbropnná a proudy svatojánský? Ten Bedich Smetana ml ale kliku, e se narodil o sto let dív. Jak by tu dnešní Vltavnku pevtlil do symfonie, to si opravdu nedovedu pedstavit. Krumlovská papírna sice ádila u za mého mládí, ale njak malolinko. Smrdlo to akorát v Krumlov. 

Od té doby vdci s papírnou bojují marný, snad padesátiletý boj. Ryby i lidi si na to ale u zvykli. Jene a to nkdo zkusí do té vody vlézt. Nebo rybníky. Kadá voda byla koupatelná. Zkuste dnes vlézt do rybníka. Rybník je jen a jen proto, aby ryby tloustly. 

A pro ryby je ale lahdkou nco úpln jinýho ne pro lidi. Ryby ze všeho nejradji, jak se zdá, poírají hnojiva, z nich dávají pednost hnojivm pírodním a neumlým. A co jsou neumlá hnojiva, všichni víme. A tak o co tlustší máme kapry, o to mén se meme koupat. A co tomu íkají bobi a ondatry není známo, nechtl bych být na jejich míst. Je to toté, jako kdy v pátek se odjídí na víkend a jdete po Praze. Co vidíte? oud. Co dýcháte? oud. 

Však vdci u také nkolik let bojují proti smogu. Cha, cha, cha, cha, vdci celého svta. A u je to tady, íkají, e u i moe bude zamoený. Doposud bylo sice taky zamoený, protoe se jmenuje moe. Zamoený moem to by ešt šlo. Ale te zaíná být zamoený naftou, odpadem, ojetými vozidly, pytlíky z umlých hmot, hmotami, umlými hmotami, neumlými hmotami, zplodinami a zplodinami ze zplodin.
 
eka sice furt ešt aruje, ale ím dál mí. To tenkrát, postavili jsme si na Podkov stan. Vypjený stan a veliký - pesto nám na nohy táhlo. A kdy jsme vlezli do vody, plavali jsme po proudu teba taky tyi kilometry a pak pšky nazpátek. A v noci eka šumla a šplouchala a probouzela nás zima a ptactvo, a kdy náhodou svítilo slunce, dospávali jsme venku a krásn to hálo. A kdy jsme pšky vyráeli na cestu s ruksakem na zádech, ml jsem, blboun nejapný, na hlav bývalý dámský klobouk, jeho rantl jsem vystihl do meandru. Zkrátka frajer. 

 
                  
A po letech, to u jsem byl u kladenskýho divadla, hráli jsme jednou trnáct dní divadlo v Boleslavi a místo v hotelu bydleli jsme u Jizery. Karel Pech, ten samej co te kamarádí se Šimakou, ml s sebou stan. A tak jsme trampovali a veer hráli divadlo. Paní editelka se divila, ale my na tom vydlali hotelné a ešt nám dobí lidé propjili lo a voda tam byla tenkrát studená a isounká, nevím ovšem, jak to tam vypadá dnes. 

A jednou jsme s tím samým Pechem trampovali (s tím samým, co m nedávno nauil, e nemusím vstávat ze idle, kdy mi podává ruku pán, ale já pece jenom pro jistotu dlám takový náznak, jako bych se chtl zvednout a pedstírám, e se mi to nedaí, protoe nevím, jestli ten pán tenkrát Pecha poslouchal, zatím co dám v ústrety vyskakuji jako ertík na gumice), tedy trampovali jsme na takové panenské íce u Stakova, kde byly milióy ryb, protoe se nesmly lovit a porybnej je hlídal. Ale my jsme pece jen trochu pytlaili. To jsme vdycky z kamení postavili past s jednou dírou a ryb bylo tolik, e njaká tam vdycky vlezla. A tu jsme do toho otvoru vloili kámen a honem jsme ji vyndali a mli jsme ryb habadj.
 
A v Dunaji a v Labi jsem se koupal a po Dunaji cestoval a mnoho ek všelijakých vidl jsem. Do Nilu však pouze nohy jsem ponoil a ješt opatrn, abych mohl ucuknout, kdyby tam byl krokodýl. A na Niagaru jsem hledl, jak pádí dol volným pádem, gravitací hnaná, jak u to u ek bývá. A to je tak všechno, co vím o ekách.
 
"Miste", mohl by te íct zvídavý Hlinomazv ctitel, "vy tak krásn milujete eku a i s rybami si umíte poradit, chodíte i dnes ješt rybait?" I já jsem se tak milého Josefa zeptal a podívejte, co mi odpovdl.
 
To je otázka, lidi dovolte, abych se zasmál, abych si povzdechnul, ach jo! Nechodím. Za prvé jsem technický antitalent, nikdy jsem ješt napíklad nic nespravil. Proto mám hrzu z prut a naviják, a taky nemám rád ervy, eklují se mi, a íaly, proti nim nic nemám, u by mi bylo líto nabodávat je na všelijaký ty háky. 

Osobn se mi krom toho nelíbí cokoliv zabíjet. Vím, e nkdo to dlat musí, velice rád pojídám veškeré druhy masa, té ryby, ale radji se zajímám o kuchyské zpracování materiálu ne o lov. Aby mi bylo rozumno - já nikomu nezazlívám, kdy loví, ale pro m to zábava není. Zajíci, srnci, králíci a jeleni jsou mi tak sympatití, e bych do nich nemohl stílet, a proto mám radji dv kila kýty, hbetu nebo zajeího zadku.
 
Jinak piznávám, e rybaení je uklidující sport a zárove velmi vzrušující v pípad, e se nco chytne. Je to výborné, ale ne holt pro m, já vidím víc ty záporné aspekty, který se moná dají snadno pekonat. Ale mám dojem, e zejména profesionální rybái nezacházejí asto s rybami moc dobe, ekl bych, e s nimi zacházejí dost krut.

Je to tím, e ryby nevydávají (krom snad njakých tch ultrazvuk, které neslyšíme), zvuky. Tím také se nám zdá, e netrpí. V jistém smyslu tahání ryb z vody je podobný sport, jako topení koat. 

A málokoho by napadlo jít teba k vod se psem a potopit ho pod vodu a povaovat to za sport.
 
A ryba prý je stejn inteligentní jako savci. Do savc se humánn stílí, musí se, kvli potrav. A ryby se zase nehumánn dusí na vzduchu, marn lapají po dechu, protestují jenom mrskáním, a e se ryby mrskaj, to pokládáme za samozejmost. Ale pi velelovech to asi taky jinak nejde. A pece Cousteau ml rybu - pítele, obrovského moského okouna, který se s potápi tak mazlil a hrál si, e jim zabraoval v jakékoli innosti a museli ho zavírat do klece, aby v pracovní dob nepekáel. 

A kdy se po nkolika letech autor Svta ticha vracel, aby se znovu setkal s pítelem - rybou, bylo to velmi napínavé, protoe kdy piplul do tch míst, kde ryba bydlela,potkal rybáe, který zrovna takovou rybu u ulovenou vezl na lodice dom. Ale kdy se potom Cousteau se svými druhy potopil, našel svou rybu na téme míst, co ped pti lety a vítala je, jako by byla pes, šílela radostí a provozovala hry, e se s ní louili se slzami v oích.
 
No a já jsem si jednou na Korule ochoil hejno ryb. Jsou to tvorové velmi hraví. Plaval jsem s podmoskými brýlemi a dýchací rourou. Koukal jsem pod vodu a najednou vidím hejno ryb, padesát, sto, dvst nebo víc, to nevím. A plavu za tím hejnem a ty ryby se zpomalily a byly ode mne tak na 10 centimetr. Tak jsem po nich chapal rukama, ucukly, ale vdycky jenom tolik, e jsem chapal naprázdno, a ta ryba byla jen o centimetr dál ne ruka, ili ani o chlup dál, ne bylo nutno. A strašn je to bavilo, take ty ryby, co byly vpedu, po mn touily a plavali jsme v kruzích. Kruhy byly ím dál menší, a jsem pišel na to, e staí, kdy se toím poád dokola, a ty ryby kolem mne krouily tak blízko, a m ta voda masírovala, a provokovaly, a já po nich chapal a ony mly z toho ohromnou zábavu a srandu. 

A protoe je to nepestalo bavit, unavily m a doprovázely m a na beh, a nkolikrát ješt chapnuv, jsem je opustil. Pak jsem šel znovu do vody a celá hra se opakovala. A veer ml jsem v zahradní hospod ti ryby tého druhu na talíi a všechny na m koukaly jedním okem, u taky usmaeným nebo upeeným, a to velice vyítav. Tak abych neml svdomí, jsem hlavy ukrojil a odhodil do koví a pochutnal jsem si, jako kadé jiné zvíe.  

Je to tak - v pírod se všechno vzájemn poírá a v tom nejsme o nic lepší ne tygr nebo orel, jsme taky pkný hajzlíci, mimo toho pána, co si ho vymyslel Olbracht, co konzumoval jenom sejra, protoe nechtl ublíit ani rostlinám. Ale pozor, já nic neodsuzuji, ezníci a lovci všeho druhu být musí. 

Co bysme jedli, e ano? Ale tuhle innost lovcm milerád penechám, a u to dlají jako emeslo nebo pro zábavu. Jsem jim vden, e to vzali na sebe. Mn staí houby. Sice v mechu jim to taky líp sluší ne v chlebníku, ale v košíku nevypadají nejh. 

A kdy najdu hiba nebo kemenáe, dám jim pusu protoe mi udlaly radost. Moná, e taky vou a vydávají teba infrazvuky, ale já to neslyším. Ostatn jakýpak fraky, jsme zv jako kadá jiná a bez jatek, lovu a rybaení se neobejdem. Koním, práv se mi dopeklo kue. Ne pišlo na trh a do trouby, bylo velice roztomilým tvorem. Je mi ho líto. Ale nejradji mám biskupa. Ovšem, musí chroupat.

 
Slavomír Pejoch-Ravik

* * *
Obrázky z autorova archivu pro tisk pipravila Olga Janíková
Zobrazit všechny lánky autora
 


Komente
Posledn koment: 30.05.2017  15:42
 Datum
Jmno
Tma
 30.05.  15:42 ferbl