Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Albta,
ztra Nikola.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz. Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 

 
ivot tropí hlouposti, aneb mé ivotní paradoxy a renoncy (55)
 
Jsou ale i daleko menší a moná i zajímavjší vci, ne automobil, které tu zpíjemují, tu naopak znepíjemují náš ivot. Mezi n patí vcika zvaná telefon, nejlepší to prý to dárek pana Bella našim enám! A kupodivu i k této vcice jsem našel jeden svj krátký, u novjší píspvek do ankety njakého asopisu.
 
ím je mi telefon? Tato krátká a na první pohled jednoduchá otázka mi byla poloena velmi stylov – telefonicky. Jak jinak – na osobní setkávání u dávno není as! Váhal jsem jen trochu, grafoman ve mn zvítzil nad leností, a tak jsem pislíbil, e na toto téma napíšu pár ádk.
 
Tehdy jsem ješt neml poíta a tak to psaní bylo doslova runí a navíc jsem brzy zjistil, e zodpovdt tuto otázku zodpovdn nebude snadné. Takovéto otázky toti obvykle svádjí ke chvále a oslav podobných vynález, ale – zasluhují si to vdycky? A tak jsem nejdíve zaal pátrat v pamti.
 
První telefon jsme si „vyrobili“ jako kluci v Jiín koncem války z dvou víek od krém na boty a kusu rené nit. Volali jsme si z pokoje do pokoje a hráli si na jakousi konspiraci. Další telefon, pracující u na principu pana Bella, jsme poídili našim dtem jako hraku nkdy poátkem sedmdesátých let. Opravdového telefonu jsme se však dokali v našem sídlištním byt a teprve v roce 1985! Ten u byl ádn zaregistrován v oficiálním praském telefonním seznamu a snad to byl netušený dárek státních spoj k mým padesátinám!
 
Tímto jsem ovšem o více ne ticet let peskoil dobu svých prvních telefonát. Tehdy jsem pouíval veejných telefonních budek a na druhém konci drátu bývali pátelé a zejména pítelkyn. Proto byl v té dob telefon mým velkým a píjemným pítelem, jeto m spojoval pouze s tmi, s nimi jsem chtl mluvit. By i tehdy nkdy nebyla o pekvapení nouze. Tento jednoznan kladný a velý vztah však léty trochu ochládal. Ve své profesi – více ne tyicet let – jsem byl naopak volán a tázán já a hlas na druhém konci jsem si nevybíral. A vte, e dotazy na poasí byly mnohdy nejen ošemetné, ale nkdy i velmi stupidní! Práv jejich zásluhou dodnes telefonuji dosti nerad a pro telefonní spolenosti jsem velmi špatným klientem. Samozejm nefandím telefonním atrakcím typu „Zavolej mi!“, nejsem obdivovatelem mobil, nakonec jsem si ho poídil a po své sedmdesátce, pouívám ho minimáln a vadí mi, kdy vidím volající za volantem, co je pro mne donebevolající! Také nejsem píliš rád, kdy se mi ve sluchátku ozve záznamník, jen je zosobnním dalšího odosobnní komunikace mezi lidmi.
 
Abych ale nebyl nespravedlivý, dobe vím, e tuto snšku výitek samozejm bohat vyváí nezastupitelnost telefonu ve všech pedstavitelných i nepestavitelných situacích. Take – telefonu zdar a jen samé co nejpíjemnjší hovory. A propos – tyto ádky byly tehdy samozejm paradoxn namlouvány na záznamník!
 
Kdybych ješt intenzivnji zapátral ve své pamti, jist bych našel celou adu dalších mých souboj s technickými vynálezy nejrznjších velkostí i tvar. Pokud váení tenái omluvíte jistou menší lascivnost, dovolím si uvést dva tak zvané „toiletové“ píklady.
 
Kdy jsme se v roce 1967 ped Vánocemi nasthovali do panelového bytu, leccos bylo pro nás nové. A tak na našem „útulném“ WC zvící necelého metru tvereního jsem pi prvním pouití marn tlail a bouchal do splachovacího tlaítka na reservoáru, ne jsem zjistil, e ten erný udlík je teba povytáhnout nahoru!
 
Druhý pípad z podobného intimního prostedí jsem zail se svou tehdy tém osmdesátiletou maminkou v praském Paláci kultury, brzy po jeho otevení v roce 1981.  Byli jsme tam spolu jen na krátké prohlídce a mamince se zachtlo „nkam“, kam jsem s ní bohuel nemohl. ekal jsem venku na chodb a to pomrn dlouho. Kdy stále nešla, musel jsem vkroit na zakázané území. Bylo to ve všední den dopoledne, naštstí tam nikdo nebyl a jen jsem slyšel, jak nkdo buší do jednch dveí. Chudák stará maminka se nejen lekla samoinného splachovacího zaízení, ale navíc se nemohla dostat ven a já musel hledat nkoho, kdo by ji odemkl. Trochu jsem se pak na ten zámenický vynález mrkl a zjistil, e i mn by moná trochu potrápil! Oba jsme tam byli poprvé a ona  bohuel i naposled…
 
 
Foto internet
 
Vladimír Vondráek
* * *
Zobrazit všechny lánky autora
 
 


Komente
 
 Datum
Jmno
Tma