Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Vclav,
ztra Michal.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

MORAVIA OPEN AGILITY
 
…sláva, nazdar výletu…


den „D“ 2. 7. 2016
 
Urit nezmokneme, den jako ze zlata u od brzkého rána – probuzení o pl páté – sluneno, na teplomru vysoko pes dvacet a ped námi vyhlídka na výlet pes pl Moravy a do Ronova pod Radhoštm.
 
Kdysi jsme tam s manelem jezdívali do skanzenu, te se synem podívat, jak se daí našim dvatm, která vera s rodinnou psí smekou odjela, aby se zúastnila velkého agility - závodní mezinárodního významu.
 
* * *
 
asu dost, vyjídíme po deváté hodin, všechna okna dokoán, Winda v „boudece“ pod mýma nohama, kam slunení ahadla nedosáhnou. Striktn dodrujeme pravidla silniního provozu, nehodláme stát se sponzory naší chránící a slouící policie, které je na rzných místech kolem silnice víc ne dost. Peníze ušetené za pokuty probendíme uitenji.
 
Výletním tempem postupujeme k severu, cesty zatím poloprázdné, co se ale prudce zmní za Vsetínem. Práce na silnici jsou asté, prjezdy ízené semafory v jednom pruhu, ekání v kolonách a stoupající vedro vyvrcholí na hlavní kiovatce ve Valašském Meziíí, kdy se nám vyvalí zpod kapoty sloup havé páry. To u Winda opustila „boudiku“ a šplhá se mi a na rameno, aby unikla. Mne zaíná svírat panika a nejradj bych vyskoila a prchala do bezpeí. Mám ale za volantem zkušeného automechanika, který si ví rady a hlavn zachovává klid. Otevírá topení naplno, pára pomalu mizí a rudý sloupec teploty zaíná klesat.

Konen Ronov peplnný auty rzných znaek, kam oko dohlédne, je slyšet nmina, maarština, anglitina, jsou tady Poláci, Švédi a bhví kdo ješt… krokem se šineme ke stadionu, a najdeme místo v rozkvetlé lipové aleji a všudepítomná vn psobí jako balzám.

 
 
S Windou v nárui ješt s úsmvem mííme ke schodm na tribunu. Je jich jako do nebe, jsou vysoké a píkré a brzy bez zábradlí. Po prvních deseti u vím, e jsem za ti osmdesát, jakékoliv iluze se rozplývají a škodolibý diblík v hlav dlá kiš kiš, doma by ti bylo líp. Jediné východisko je v zatnutých zubech a ve vynuceném pedklonu s Windou v nárui, pkn jeden vratký krok za druhým jištný pravou rukou opírající se o další schod a do poslední ady pod stechou, kde se holky se svými sakypaky usídlily.

 
 
Obas se sem zatoulá závan by teplého vtíku, ale staí to, aby se lovk vzpamatoval. A ten pohled na závodní plochu stojí za to, jen si nedovedu pedstavit, jak se po skoneném zápase hrnou dol rozjaení i naštvaní návštvníci – to mám na mysli zimní hokejové zápasy na otevené ploše stadionu.
 
Zadýchaná vnuka Venda se svým ješt zadýchanjším uzávodivším se Seidou se konen vyšplhali za námi a za notnou dobu odpoinku jsme se všichni vydali po tch píšerných schodech zase dol s cílem chladné íky ped oima. To u nesl Windu Marek a ješt navíc mne ped kotrmelci zaštioval svým pevným ramenem.

Nemohu poslouit fotodokumentací, nebyla na to píhodná situace, byla jsem ráda, e jsem se fyzicky neporušena dostala na pevnou zem. Ovšem v hlav mi jako na kolovrátku znla ti slova:  U NIKDY VÍC!!! U NIKDY VÍC!!! U NIKDY VÍC!!! U NIKDY VÍC!!!...
 
U íky za stadionem bylo píjemn, i kdy vody sotva po kotníky. Psm to stailo k dovádní a my si odnesli pknou spršku, kdy konen pestali pedstírat, e neslyší povel, který je volal k odchodu.

Tady jsem taky pi pohledu na alej vzrostlých škump lemujících beh zjistila, e se ve mn ukrývá poádný kusanec škodolibosti pi pedstav, co jim vyvedou se svojí tko ukrotitelnou rozpínavostí.
 
No a málem jsem te zapomnla na Windino „selfíko“ z tribunového sezení. Peliv sledovala, co se dje dole na cviišti. Jako vdy a všude se tiskla ke svojí paní, která se ji „naslepo“ levou rukou snaila vyfotit.
 
* * * 
 
Den se naklonil do hlubokého odpoledne, naše dvata se svými psy mla ped sebou ješt dv discipliny, co pi mnoství dvou set šedesáti pihlášených znamenalo delší ekání.
 

Pro nás nastal as louení, slíbili jsme, e budeme dret palce, ješt poslední pohled a naše trojice se vydala na cestu k domovu. Tentokrát jsme se snaili vyhnout dopoledním nepíjemnostem na hlavním tahu a vydali se okresními silnicemi pes malebné valašské kotáry s ddinkami. Uili jsme si to parádn, Valašsko je nádherné.
 
…nezmokli jsme, u jsme tu…
 
Text a foto: Marie Zieglerová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky  


Komente
Posledn koment: 10.07.2016  10:55
 Datum
Jmno
Tma
 10.07.  10:55 Vesuvjana dky
 10.07.  10:43 Mara AGILITY
 10.07.  10:34 kusan
 10.07.  08:57 Von
 10.07.  06:41 zdenekJ
 10.07.  06:07 Kvta :-)))
 10.07.  06:05 LenkaP
 10.07.  05:52 Bobo :-)))