Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Filip,
ztra Valdemar.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vánoce s Eliškou
Kdo by nevzpomínal rád na vánoce svého dtství! Má trplivá a laskavá babika Eliška umla i v tch nejskromnjších pomrech navodit tu kouzelnou atmosféru, o kterou by ádné dít na svt nemlo být ochuzeno. U samotné pípravy, nejdív dkladné gruntování, do kterého jsme se rády zapojily i my dti, vdouce své. Vdy po té troše námahy následovaly u jen samé radosti. Na vánoce jsem se tšívala u od podzimku. Jakmile se íjen chýlil ke konci a blíily se dušiky, hýila píroda barvami.
Pak u to zaalo hezky utíkat. Pišel pedveer Mikuláše. Pro nás dti byla signálem blíících se vánoc svátení výzdoba v cukrárn, tém naproti škole. V  hlavní výloze se objevily dv papírové postavy veliké skoro jako dosplý lovk. Byli to ert a Mikuláš. S obdivem jsme u nich postávali, velcí i malí.
Kdy jsem ješt tak íkajíc v útlém vku provázívala babiku o vánocích do kostela, i tady bylo vše velmi svátení. Pan fará míval bílý, zlat vyšívaný ornát. Hlavní oltá i ty postranní byly ozdobeny krom kvtin i mnoha jinými vánoními symboly, svíce a kadidlo dávaly dohromady velmi specifickou vni. Hlavní byly ovšem jesliky. Cestou dom jsem pak prosila o vyprávní, kterak ped ošklivým Herodesem prchali rodie s dtmi a Maria porodila v chlév na slám. A jak ta betlémská hvzda pivedla i ti krále, kteí se pišli Jeíškovi poklonit.
Vánoní úklid ml svá pravidla a kadý svoje úkoly. Starší bráška vynášel a klepal matrace, potom roury od kuchyských i pokojových kamen. Ty se vymetaly šttkou a isté pak natíraly havraním stíbrem. Mívala jsem na starosti cídit vše mosazné (kliky dveí i oken a vodovod), také šmirglovat okraje plotny a lemování trouby. Drhnout pískem kachle kamen, to paneku, trvalo. Zapáhla jsem prcka, aby aspo naoko taky nco ošmudlal. Nejhorší to bylo okolo dvíek a popelníku. Mamka omývala postele, jemn vonla dezinfekce a pak povlékala isté prádlo. Babika zaala vyprazdovat kredenc.
 “Marie, ty to vem namokro, já zatím umeju sklo a porcelán. Bohuško, dám ti na starost ješt špajz, jo?”
Vytít a perovnat obsah bílé almárky nebylo pro dít tké a hlavn se pece jen našlo nco k uzobnutí, aspo marmeláda a nkdy tam u byla byly první várka cukroví!
A co barborka? “Jé, babi, u leze! Tušíte správn, vdycky 4. prosince byl výlet do Šárky. Tam jsme mli svoji planou više, její vtviky nikdy nezklamaly a do Štdrého dne rozkvetly nnými bílými kvítky. V ase peení cukroví kluci loupali oechy a já pak mlela tsto. Kdo neví, pro se mele tsto, te se to dozví. Babika udlala jednoduché tsto na sušenky. Do ásti se dala skoice, do dalšího dílu jemn strouhaná mrkvika, jiný kus byl kakaový a pak zase kokosový a nechybla ani hrouda oechového. Vyrábt ty rzné bochníky byla moje radost a maminka topila a pekla. “Holka, nejez to syrový, bude ti to v biše kvasit!” Na peení jsme mli hodn plech, na které jsem pokládala kousky tsta, první dva ti hezky pravideln, a m to bavilo mí a mí a - babi, poj pokládat! Vystídali jsme se, take zase mlela ona. Do mlýnku se místo šajbiky na maso dala vloka s posuvným plechovým páskem, co v nm byly rzné otvory. Tak pi mletí lezli zubatí, nebo válekovití hadi, levá ruka odštipovala a dávala je na plech. Ješt se to mohlo tvarovat do krouk a oblouk, jak bylo libo. Podle chuti a tvar u to bylo vlastn 6-8 druh a vychladlé cukroví se mohlo cukrovat, i máet v rzných polevách. Krom toho se ješt pekly vanilkové rohlíky a linecká koleka. Kdy jsem prosívala, e by se mohly péci i jidáše a boí milosti, babika se smála, e bych chtla všecky svátky dohromady. A si prý nepletu vánoce s velikonocemi!
Jidášky, to jsou malé bocháneky z kynutého tsta, potené vejci a sypané mákem. Boí milosti byly malé kehké smaením nafouknuté trojhránky, obalované v cukru.
Po cukroví pišly na adu i vánoky. Byly jak vysoustruhované a pojištny špejlikami se nerozlezly. Brzy jsem se je nauila zaplétat. Hlavn musely ty váleky být jeden jako druhý, ty si babika válela vdycky sama. Pi kynutí jsme k tstu moc nesmli, abychom nevyobali i tu trochu rozinek, co mohla babika do tsta pidat. Na peení vánoek se patilo dopát si malý luxus. Toti koupit si v uhelných skladech pt kilo briket.
Hurá, máme napeeno, uklizeno. Konen Štdrý den! Ale ouha, ten je tak dlouhý! Obd nebude, kdepak! Kdo se na Štdrý den postí, uvidí na stn zlatá prasátka. My se nikdy tak docela nepostili a tak jsme je nikdy nevidli. Ale u je tu maminka, ervené tváe od mrazu a hejla na nose. V ruce drí síovku s kaprem.
“Mami, mami, ešt néé … Dáme ho plavat!” Kapík ml k dobru ješt hodinku ve škopku a ne se zaalo smrákat, šlo se na nj. Mamka ho vzala do utrky, pkn bác ho po hlavice a noem zaízla pod skele.
“Marie, ješt ho pro jistotu píchni do míchy!” Pozorn jsem se dívala, íhajíc, a se bude kuchat. Mamí, nepropíchni mu duši! Á, tady je, malý blavý mchý s ocáskem, plavací bublina! Šup s ní do škopku, skuten plave, to je zajímavé! Kdybych mla v sob takovou plavací bublinu, nikdy bych by se neutopila.
Babika vybrala dv pkné, velké šupiny a usušila je na kraji plotny. Pak si je dali s maminkou do penenek, prý, aby se nás drely peníze.
A u zaíná vont rybí polévka a mamka si zamlouvá jikry, hm, co na nich má …
“Dti, dti, nepekáejte, za chvíli budu smait, ješt se mi popálíte!”
Daly jsme se rády odehnat, protoe babika míchala salát a my honem bely ochutnávat. Kdy šla mísa do špajzky, byl as jít do pokoje.
Pece strojit stromeek! Litinovou trojnoku babika zatíila starou ehlikou. Pak stojánek oparádila krepovým papírem, umla vyrobit takovou velice ozdobnou sukýnku. Zaali jsme uvazovat okolo kmínku ervená jablíka, pkn naleštná kikou od špeku. Vedle stopky zapíchnout sirku - ale dti, tu hlaviku odlamujte! Uvázat nitku a zavstit. Potom také pomocí sirky a nitky vyvázat vlašské oechy. Plky skoápek natené bronzovou barvou jsme slepené všeli sice prázdné, ale zato zlaté! Dále jsme brali papírky z barevných staniol s tepením a balili certle. Do nich, co se našlo. Nkdy fondánové bonbóny, jindy drops anebo i kostky cukru. Také elé krouky, máené v okolád, to bylo nco! Kdy pišla na adu kolekce, hlídali jsme se navzájem, aby nikdo neujídal pedem. A nkdy byly napeené i mravouké preclíky, polévané cukrem a vybrali jsme z cukroví k zavšení i nkolik zdailých krouk mlejnkovýho peiva. Smrek u byl docela slušn plný. Míval vtšinou tak pldruha metru.
A se sousedovic dti pravideln chlubily, e u nich mají stromek do stropu - he!, my jsme svorn kvákali:
“Ale krz ten náš nejni ani vidt ze!” A byla to pravda. Po cukroví pišla na adu vata. Chomákem lehce potít vtviku proti srsti a bylo to jako zasnené. Poté pišly na adu ozdoby, koule a kuliky, ale nejhezí byly ty ze stíbrných korálk, domeek, motýlek, letadýlko. Také kouliky na klipsice a ptáci s dlouhým duhovým ocáskem. A pak spousta etz. Trpliv stádané staniolky, sbalené do kuliek jsme navlékali na nit a rok co rok njaký ten plmetr pibyl. Pak ješt lehké, kupované stíbrostapaté etzy a ty se všely hezky kolem dokola, aby na vtvích tvoily hezké girlandiky. Tší cukroví patilo blí ke kmínku, lehké ozdoby k okraji vtví.
Svíky byly bílé, luté, bledmodré a rové a hezky kroucené. Svícínky mly nad klipsou malý kloubek. I kdy se vtévka prohnula, daly se svíiky hezky napímit. A te byl na ad ten nejvtší pepych - toti kadoron nová, hladká lameta. Byly to dlouhé stíbrné vlasy vánoních andl, víme? Na piostenou špici se pipevnil svazek kolem dokola, aby pak stromeek mohl být zabalen do plášt z tásní. “Babi, babi, sem víc, a neprosvítá ze!”
Poletovala jsem radostn a navšela bych ješt kdeco, jen aby to bylo krásn peplácané a neprhledné, kampak se hrabal ten Šejblovic jehlinatej topol, e.
Ale nezapomnli jsme, kde! Krásná sklenná špice, kde dovnit vpouklá ást koule mla ješt zdobení, to pece je to poslední, ten správný puntík celé té nádhee. Pod krek se schová úvazek lamety a je to. Te byli zase na ad kluci, které strojení u ped hodnou chvílí omrzelo, ale zavšovat prskavky, hlavn zkusit, jestli prskají, to byla jejich výsada. Teba se taky pitom ze stromku dá nco uzobnout. Ale neúprosné strákyn Bohunka a Eliška, stojíc kadá z jedné strany, ádné ochutnávky pedem stejn nepipustily.
“ My stejn víme, e Bohuša si tu uírala, jen my nic!”
“Však jste nestrojili,” bráním svou samozejmou odmnu za práci, “mla jsem jen jeden kousek, co se nitka utrhla ze staniolu, e ani povsit nešel!”
Tch náhodou nezavsitelných kousk samozejm bývalo víc ... Zavonla purpura, jindy jsme na plotn pálili františky. Konen prosteno! Zazpívali jsme, e se narodil Kristus Pán, veselme se a pustili se do polívky. Nic moc, ale aspo v ní kupaly dozlatova opeené kostiky. Potom smaený kapr, dti, jezte pomalu, a vám nezaskoí kost!
A ješt kompot. Aby s námi pestali šít všechny erti, byl uvaený z rozinek a sušených švestek, ovšem ne z ledajakých. Ty pece byly z mikulášských ert, špejlových figurek, co jsme vyrobili ped temi týdny.
“Babí, babí, kdy u ten Jeíšek zazvoní?”
“Ále, pestate mouzovat, ješt jsme nezkoušeli, kdo bude mít nejdelší ivot!”
Maminka se nkam vytratila, kluci se prali o škrabku na brambory, aby mohli loupat první, ale nic naplat, stejn jsme museli vykat, a se vystídáme všichni. To si kadý vybral jablko co nejvtší. Pkn se loupalo spirálou dokola a kdo ml slupku nejdelší, ml nadji na dlouhý ivot. Ono to nebylo jen tak. Kdy se hádek píliš zuoval, znamenalo to nemoc, kde byl ostrý zub dovnit, znamenalo to tkou nemoc. Kdy jste loupali pomalu úzkou slupku, tko se dalo záezm pedejít. Zkusíte -li loupat pknou stejnomrn širokou, nevyjde zase tak dlouhá. Jablíka se sndla a slupky dala babika sušit na aj.
Vánoní zvyky jsme po celé svátky provozovali rádi. Pouštli jsme ve škopku svíiky ve skoápkách, daleko-li doplují, anebo zstanou u kraje a my doma?
Vybrali jsme pkné kulaté jablíko a rozkrojili napl. Kdepak kivé a hrbolaté, co kdyby místo hvzdiky zdraví mlo uvnit z jadýrek kíek!
Jednou m poslali tást bezem, ale zábly m nohy. Muselo se bosky a tikrát odíkat, e tesu, tesu bez, pij mj milý, teba dnes! Házení stevícem mi zarazili tehdy, kdy jsem shodila ze stny obrázek. Stejn mi vdycky padl špikou do svtnice, jakoe ješt zstanu doma.
Naptí rostlo, a konen! Z pokoje se ozval zvoneek a prcek Jeníek letí první: “Jé, mami, jak to, es mn pedbhla?” Kdepak, ádné vrhání se na balíky! Poposedáváme na posteli. Díváme se na zapalování svíek a prskavek, je to krása. Znovu zpíváme, e pjdem spolu do Betléma dudlajdá, pak se pusinkujeme pod jmelím a pejem si šastný a veselý. Nakonec usedáme po postelích na idle i na zem. Tak Jeníku, rozdávej!
Ten nejmladší (snad proto, e neumí íst) bere balíky a nosí k petení. Tak rozhoduje náhoda a kdy je balíek pedán, všichni pkn ekají. Ten, komu náleí právo rozbalovací, vtšinou to nedokav rve. “Nono, dti, aspo ty papíry dávejte na jednu hromadu!” Babika se durdí, ale my víme, e jen tak naoko.
Hraky, knihy, ponoky, rukavice, vše vítáno s jásotem. Pak se kluci vrhají znovu zapalovat prskavky, já taky. Ten malý si kápne horký vosk na prstík a kourá, ten velký zase hrd všecko stíhá sám, bude mu pece u brzo tináct. Pak jsme ponechány svým radostem ukazování, zkoušení a pjování, malému berou hraku a on kourá, já se plácnu na postel a okamit tu svou vlastní novou kníku. V kuchyni cinká nádobí a Vláa se ometá u stolu, kde je cukroví.
V pokoji je pítmí, jen svíky a noní lampika svítí, protoe tu, pímo hltám tu novou krásnou kníku 
Ale cosi tu oudí, asi dohoívají svíky, mla bych je zhasnout, jen co si dotu odstaveek ...
Nedoetla jsem ho. Okolo mne se strhla jakási vava, stromeek v plamenech, malej breí, velkej letí s kýblem vody, - Marie, strhni tu záclonu, u chytá - kdepak holka, ty si teš a víš hovno, e vedle tebe hóí, bóe, to je mi hospodyka - Jeíšmarjá, Vanulku, nelej tu vodu, dy u sme to zadusili, koukej vzít hadr a utít to! Jeníku, u nevi, co bulíš?
Tomu neušel mj výhruný pohled a radši zmlknul, jen skojíká, e si chtl utrhnout cukroví a e stromeek se skácel. Toti jenom on slyšel moje zasyení - Tumáš, hajzle, zase budu bita jenom já - a preventivní pohlavek na kebulku samozejm nikdo nezahlíd. Le bita jsem nebyla, “poár” šastn uhašen a i kdy stromeek nevydrel do Tí král, jak se podle zvyku slušelo, byly to ty nejhezí a nejveselejší vánoce s Eliškou, co pamatuji.
 
Bohumila Trnková
 


Komente
Posledn koment: 22.06.2006  16:18
 Datum
Jmno
Tma
 22.06.  16:18 Boena Sobotov Hledn
 22.12.  15:55 Janina pkn
 21.12.  15:43 Karla vzpomnky
 21.12.  11:03 Milada povdn
 21.12.  10:26 Karla I. Vnoce s Elikou
 21.12.  08:38 Kamila ten