Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Jiøí,
zítra Marek.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vyprávìnky z lesa a od vody
 
Les se zvìøí a domov zpìvných ptákù,
to» víry èisté velká svatynì,
Té slu¾, myslivèe, bez rozpakù
a spasení tvou duši nemine.
(F.Buchal - Neustupovský, 1936)

 

Obecní strá¾ník a moji první kapøíci

Od roku 1932 ¾ila naše rodina v Újezdì nad Lesy, obci, která si své jméno zaslou¾í, proto¾e kolem ní probíhající státní silnice na Kolín, Pardubice a dále na východ se rozprostírá dvanáct set hektarù smrkového, dubového a smíšeného lesa. Vzdálena jen šestnáct kilometrù od hlavního mìsta, byla jím naše obec v roce 1974 také pohlcena, tak¾e dnes je to ji¾ Praha 21, pomìštìná, s více ne¾ osmi tisíci obyvatel a rozsáhlou zástavbou stovek nových domù a domkù, která ukrojila i znaènou èást z lesa a polí.
 
Ale tehdy, v dobì mého dìtství, vypadala zcela jinak. Ve vsi s asi 2 500 duší byly ètyøi hospody, dva øezníci, dva konzumy, Vèela a Rovnost, kino a jedna drogerie pana Puše („materialisty“, jak se tehdy øíkalo) s èerpací stanicí na benzin. Pøes svou relativní velikost a polohu pøi dùle¾ité komunikaci to byl ale stále venkov a pro nás kluky ráj. Na polích jsme pásli husy, pouštìli draky a pekli brambory v ohníèku z bramborové nati. Koupali jsme se v rybníku, povýšeném na obecní koupalištì, kde pan Stoklasa vybíral po korunì vstupného, prohánìli veverky v lese a válèili s Blatováky a Kolodìjáky, dokud nás nerozehnal pan Šimeèek, obecní strá¾ník.
 
Obecní strá¾ník byla respektovaná funkce, která v dobì pøed zavedením obecního rozhlasu byla velmi dùle¾itá. Byl to právì on, kdo projí¾dìl obcí na kole a zastavoval na nìkolika urèených místech, aby víøením palièek svého bubínku svolal lidi z okolí a oznamoval jim vyhlášky, výnosy a rozhodnutí obecního úøadu.
 
Mimo tohoto poslání dohlí¾el obecní strá¾ník rovnì¾ na poøádek, mravy a dodr¾ování všech tìchto naøízení. V obci sice byla èetnická stanice, ale drobné prohøešky proti zákonu a poøádku mìl sledovat obecní strá¾ník a hlásit je obecnímu úøadu, který je zpravidla trestal menšími, èi vìtšími pokutami.
 
A teï je chvíle, abych vysvìtlil, proè to tu všechno vyprávím. Tedy, ono by mi to mo¾ná ani nestálo za zmínku, nato¾ za napsání, kdyby ale nešlo o mùj první úlovek ryby vìtší ne¾ hrouzek.
 
Bylo mi tehdy asi dvanáct a chodil jsem s dvìma kamarády, Ríšou Seifertem a Karlem Kesnerem na ryby buï do Kvìtnického potoka pod Úvalákem, nebo do Rokytky. Ta byla v místì po kolodìjskou zámeckou oborou pouhým malým, úzkým potokem s dvìma, tøemi tùòkami, kde jsme chytali hrouzky a møínky a kde nejvìtším úlovkem, který se jen jednou jedinkrát podaøil Karlovi, byla asi dvanácticentimetrová plotièka, která zøejmì nedopatøením projela èeslicemi zámeckého rybníka.

V Kvìtnickém potoce to bylo s rybím bohatstvím stejné, navíc tam byli jen raci, ledòáèek a v hlinitém bøehu hnízda vlaštovek bøehulí. Bylo to ale mnohem dál a my jsme kola nemìli, tak¾e cílem našich rybáøských výprav byla vìtšinou Rokytka.
 
Jednou, kdy¾ jsme se právì z takové výpravy vraceli, odboèil jsem s Karlíkem z cesty u remízku doprava pìšinou, kudy to mìl domù blí¾ a která vedla podél louky a kolem obecního rybníka. U¾ zdálky jsme slyšeli podivné zvuky a halas lidských hlasù, a kdy¾ jsme minuli vysoké keøe hlohu a èerného bezu, zùstali jsme pøekvapením stát. Na vzdálenìjším bøehu stálo nákladní auto místního autodopravce, pana Øíhy, a na nìm tøi kádì, z nich¾ právì dva chlapi vypouštìli po skluzavce do rybníka kapry. Obecní zastupitelstvo asi usoudilo, ¾e rybník by mohl vynášet nejen jako koupalištì, ale i jako chov ryb.
 
Stáli jsme tam a koukali jako u vytr¾ení, jak po ¾labu klou¾e z kádì jeden kapøík za druhým do kalné vody. Podívali jsme se na sebe a oba nás napadlo toté¾. Ani¾ jsme co vyslovili, bylo nám jasné, ¾e je konec s lovem hrouzkù a møenek a nastává doba nová, doba kapøí. Obrátili jsme se, zaznìlo jen dvakrát „ahoj“, a namíøili si to ka¾dý svou cestou domù.
 
Tøi dny a noci jsem nemyslel na posteli na nic jiného, ne¾ jak si zalovit v obecních vodách. Ètvrtý den jsem to u¾ nevydr¾el a zapískal na kamaráda pod jeho oknem. Otevøel, mávl rukou na pozdrav a s prstem na sevøených rtech naznaèil, abych nemluvil nahlas.
„Tak co“, syèím pološeptem s otazníkem v oèích, „máš?“
„Jo, dva“, zní tichá odpovìï, „ale u¾ jen kosti. Vèera jsme je snìdli.“
Jak to øekl, popadla mne závist, ¾e mne pøedešel, a tak jsem se nìkolika slovy rozlouèil a šel domù s rozhodnutím, ¾e dnes i já!
 
Bylo ještì brzo, teprve tøi odpoledne, a tak jsem se pustil do úkolu z matiky. Moc mi to nešlo, myšlenky byly charakteru rybího a nikoliv matematického, tak¾e trvalo pøes hodinu, ne¾ jsem se dopoèítal ke konci bez záruky bezchybných výsledkù.
 
V pìt u¾ jsem to nevydr¾el, zvedl se, popadl v kùlnì plechovku na èervy a naplnil ji u kompostu trochou prsti a dvaceti èilými hnojáèky. V altánku jsem ze svého úkrytu ve starém kufru odvinul ètyøi metry imitace, uvázal na jeden konec kolík na dr¾ení udice v ruce, navlékl olùvko a splávek a navázal vìtší háèek, který byl v krabièce dosud jen jako do série a pro mùj dosavadní cílový sortiment dosud zcela nepou¾itelný. Pak jsem celou tu lovnou soustavu spolu s krabièkou èervù ulo¾il do staré ko¾ené aktovky a tu zpátky do kouta pod lavicí.
 
Rodièe naštìstí nebyli dosud doma, otec v práci, máti u své sestry na Blatovì, tak¾e jsem mohl kolem šesté, kdy¾ u¾ se pomalu stmívalo, vypadnout s nenápadnou aktovkou k rybníku. Nešel jsem nejkratší cestou, proto¾e ta vedla právì kolem Šimeèkova domu, který stál kousek od rybníka. Sice ne na dohled, proto¾e za rohem, ale pøece jen blízko. Bylo to ode mne znaènì riskantní, ale odvá¾nému štìstí pøeje, øekl jsem si, pohánìn nezvládnutelnou rybáøskou vášní. Obešel jsem tedy tuto nebezpeènou oblast pøes pole kolem dalších domù a octl se koneènì na západní stranì nádr¾e, u stavidla.

 
 
Bylo ¾ádoucí pøítmí, bezvìtøí a voda bez jediné vlnky, kdy¾ jsem rozvinul vlasec, navlékl nejpìknìjšího èervíka, nastavil splávkem hloubku a mrsknul udici tak tøi metry daleko. ®bluòklo to hlasitì, ¾e jsem se a¾ lekl, ale vzápìtí u¾ se zase rozhostilo ticho, pøerušované jen vzdáleným štìkotem psa, kterému nìkde ještì dále odpovídal jiný hafan.
 
Sedìl jsem u¾ asi pùl hodiny a poøád ¾ádný zábìr. Kruci, øíkal jsem si, v¾dy» tìch ryb tu musí být nejménì dvì stovky, jak to, ¾e ne¾erou! Pak jsem si uvìdomil, ¾e je pouštìli do vody na mìlèinì, tedy na opaèné, východní stranì, jediném místì, kam mohlo auto zajet. Sebral jsem tedy udici a tašku, pøešel na levou, severní stranu a usadil se asi v jedné tøetinì, blí¾e k mìlèinì. Nahodil jsem a sotva usedl na bøeh, zábìr! Zaseknu a u¾ ho táhnu a u¾ je na bøehu! Je to kapøík, tak kolem pìtadvaceti centimetrù, ale pro mne je to kus, jaký jsem ještì nikdy nechytil. Mám radost, srdce mi tluèe a¾ v krku vzrušením, radostí i strachem, abych úlovek odnesl døíve, ne¾ nìkdo pøijde.
 
Souèasnì mne ale napadlo, ¾e bych mìl Karla pøekonat a ulovit ještì alespoò jednoho, nebo dva a tak jsem nahodil znovu, a zase témìø okam¾itý zábìr. Vyprostil jsem obìti háèek z tlamky, a chystal se navléct dalšího hnojáèka, kdy¾ mne popadne za límec silná ruka.
 
„A mám tì, pytláku! Poslednì jsi mi utek´ale teï to vodskáèeš. Tyhle ryby jsou obecní, a tak se mnou pudeš na obecní ouøad a tam zaplatíš pokutu, a¾ se vohneš!“
 
Druhou rukou mne chlap popadne za rameno, otoèí a já koukám do tváøe obecního strá¾níka, pana Šimeèka, s jeho mohutným knírem. Na mne by se leknutím krve nedoøezal a i on je zøejmì pøekvapen, ¾e dr¾í za límec malého kluka místo starého pytláka.
 
„Co se to, kluku, vopova¾uješ? Neni ti líto táty, ¾e zaplatí dvì stì korun pokuty? No poèkej a¾ mu to øeknu, ten ti vosolí zadek!“
 
Padl jsem pøi té pøedstavì na kolena a s brekem úpìnlivì prosil, aby mi to odpustil, ¾e jsem tady poprvé a ¾e ryby vrátím a udici zahodím, ¾e u¾ to nikdy neudìlám, u¾ nikdy na mou duši, a» se na místì propadnu, proboha, pane Šimeèek, bùùù!
 
„Vstaò, trumbero, hoï ty ryby do vody a dej sem tu udici, tak, a teï mazej domù a podìkuj Pánubohu, ¾e mám dneska dobrou náladu, jinak bys byl zejtra i s tátou na obecòáku. A povídám, a» tì u¾ nikdy nenapadne krást. Pytláctví je taky kráde¾, rozumíš?“
 
Rozumìl jsem, podìkoval a div mu ruce nepolíbil. Sebral jsem ze zemì aktovku plnou rybího slizu a bì¾el domù š»astný, ¾e to tak dobøe skonèilo. Na dvorku pod pumpou jsem tašku vypláchl a vytøel kusem starého hadru, ale stejnì pak páchla ještì dlouhé týdny a pøipomínala mi nejen mùj první vìtší úlovek, ale také špatný skutek, který mi mohl pøinést zaslou¾ený výprask a mému nevinnému tatínkovi nezaslou¾enou pokutu. Následující nedìli jsem se pak v kostele z tohoto høíchu vyzpovídal a tak alespoò èásteènì ulehèil svému svìdomí.
 
Proto, pøátelé, radím - nenechte se ovládat svými vášnìmi a touhami a ¾ádný obecní ani jiný strá¾ník vás nepopadne za límec! Jinak vám ale pøeji „Petrùv zdar!“ 
 
Vyprávìnky z lesa a od vody
1 - Lankasterka
2 – Štìdroveèerní host

 
Ludìk «opka

* * *
Kolá¾ Marie Zieglerová
Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 27.02.2016  06:29
 Datum
Jméno
Téma
 27.02.  06:29 Bobo :-)))
 27.02.  00:18 Ludìk
 26.02.  16:22 kusan
 26.02.  14:52 LenkaP
 26.02.  14:24 EvaP
 26.02.  12:11 Vendula
 26.02.  11:05 Von
 26.02.  09:49 dubský