Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jon,
ztra Vclav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohádka „z babiiny krabiky“
 
Na svoje poslední vnoue – Vendulku – jsem ekala devt let. To u byla pedchozí ti vnouata docela odrostlá. Na rozdíl od nich jsem se jí mohla cele vnovat, jsouc u   regulérní seniorkou.

Proívaly jsme spolu dobrodruné vycházky po zahrad, kde rostlo  tolik zajímavých kvtinek a ke, kde se na zídce vyhívaly ještrky, cvrci závodili ve cvrlikání, na zelných listech se pásly baculaté housenky bláska, hopsaly tam sýkorky... však to znáte, jak pestrým ivotem ije zahrada. ...“Babi, vem si veliký boty, pudeme na kopec“... no jist, v pantoflích bych se tam sotva vyšplhala. Doprovod nám dlal velký hafan – kavkazan „Loldík“, Vendina chva, dobrá víla a ochránce. To bylo paneku jiné dobrodruství ne dole na zahrad. Obrovské mraveništ lesních mravenc a skoro nahoe s lesem za plotem bylo cílem výprav. „...A plo lezou? A plo nosí semínka? A kde mají dti?...“ To bylo otázek, a z nich babice šla hlava kolem. A protoe takové výpravy byly na denním poádku, zaala o nich babika spisovat pohádky. Teba se budou líbit i vašim vnouatm.
 
Mara
 
* * *
 
… o koiím dobrodruství
 
Byla jednou jedna koií maminka, která si udlala pkný mkounký pelíšek ve voavém sen nahoe ve stodole. Velice se jí tam líbilo, seno vonlo mateídouškou a jahodovým listím a dole na mlatu bhalo plno myšek, které tam shánly zatoulaná obilná zrnka. Tady byla koií maminka Micka velice spokojená a ješt spokojenjší byla, kdy jednoho rána byl pelíšek plný malinkatých chlupatých koátek. Oika mla pevn zavená a tiskla se k sob jako fazolky v lusku. Obas se nkteré protáhlo, olízlo si umáek, spokojen zavrnlo a spalo dál.
 
Ale as rychle bel a koátka rychle rostla, za týden dva u se rozbhla jako klubíka z košíku, dovádla v šustivém sen a schovávala se mamince.
 
Kadé koátko bylo jiné a jedno bylo hezí ne druhé. Zrzeek s bílou skvrnkou na elíku a bílými bakrkami byl nejsilnjší a nejodvánjší, toulal se nejdál od pelíšku. Moureka mla koíšek celý šedobíle mourovaný a krásná zelenkavá oka. Flíek ml zase na bocích a nokách bílé skvrnky a nejvíc se kamarádil s Blinkou, kterou její koíšek, blostný jako práv napadaný sníh, vdycky prozradil pi jejich hrách.
 
“Mau mau, kde se touláte, moje dti? Honem se vrate, dneska nás eká velké dobrodruství!“…volala jednoho rána maminka Micka. Kolem ní to zašustilo a jedno koátko po druhém vyskoilo ze sena, koíšek ješt plný lupínk a semínek. To bylo tšení a vyptávání
 
„Kam pjdeme? a co tam budeme dlat? a u budeme chytat myšky? a jak se dostaneme tam dol, kdy je to tak vysoko? a jak vypadá sluníko? a co jsou to mraky?…“
 
„Tiše, tiše, drahouškové, musíte si zapamatovat, e chodíme na koiích tlapkách, to znamená tak, e nás nesmí být vbec slyšet,“ napomínala svoje dti maminka, „to by nám kadá myška honem rychle utekla a nám by pak jenom kruelo v bíšku hlady.“
 
„Jééé, a co to je hlad?“ divila se koata. Jak by ho mohla taky znát, kdy se o n maminka peliv starala a v bíšku jim ješt nikdy ani nezakruelo?! Jen maminka vdla, co všechno se musí její dti nauit, aby je hlad netrápil a jakou musí mít trplivost pi íhání na koist. A taky jak musí být opatrní v tom velikém svt, se kterým je dnes chtla seznámit. Ukázala jim díru ve steše, kterou do stodoly svítilo nkolik sluneních paprsk, a pak se všichni vydali na cestu pkn v ádce za sebou. Vyskoit na zaprášený trám jim nedalo ádnou práci, ale síly jim nestaily, kdy mli vyskoit k tomu slunenímu okýnku do svta. A tady je maminka pkn jedno po druhém vzala opatrn do tlamiky, odrazila se od trámu a hup, zmizela ve slunení zái.
 
Stecha stodoly byla od sluníka vyhátá a lákala k odpoinku, ale Micka popohánla svoje dti dál, a k jejímu okraji, kam sahaly vtve silného habru a kde se mohli v jejich stínu
schovat. Sotva tam všichni dorazili, peletl nad nimi stín kánte z  blízkého lesa a z jeho zklamaného kiku se koatm najeily koíšky. Ani jim maminka nemusela íkat, pro mají být opatrní a rychlí. Stailo jen málo a na nkterém z nich by si u pochutnávalo mladé kán, které ekalo  v hnízd.
 
Pod hustým listím habru si koátka odpoinula a pak se po vtvích vydala za maminkou dol do vysoké trávy. To bylo nco jiného ne voavé a šustivé seno. Všude samý brouek a mravenec, sem tam vyplašený kos, co jim frnknul ped nosem i s íalou v zobáku. Páni, to se ale poádn polekali! Ješt nevdli, e víc strachu ml kos z nich a byl rád, e odletl dív, ne jej Micka chytila.
 
A pak se ozvalo hluboké huf huf huf a zem zadunla pod tlapami velikánského psa, který se ítil ze strán pímo k nim. Byl to ve zvíecím svt obávaný vlkodav Cedrik chránící strá, zahradu i dm ped všemi vetelci. Koata se rozprchla do všech stran a hledala njaký úkryt. Aby je ped psem zachránila, postavila se mu do cesty maminka Micka. Syela jako klubko zmijí a sekala po jeho enichu tak prudce, e mu jej celý rozdrásala.

 
 
Neboj se, Vendulko, všechno dobe dopadlo. Cedrika poškrábaný enich tak bolel a Micka na nj tak nebojácn útoila, e se dal radji na ústup. Pak maminka svolala svým mau mau koátka a všichni se vrátili zpátky do pelíšku, aby se z toho dobrodruství poádn vyspali.
Jak to s nimi všemi dopadlo, to nevím, ale vzpome si, jak jsme se spolu v zim dívaly kuchyským oknem na vypaseného rezavého kocoura, který ze stechy Cedrikova kotce mlsn pozoroval sýkorky v krmítku. Teba to byl ten náš Zrzeek z pohádky. Kdo ví?
 
Text a kolá:Marie Zieglerová
 
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 01.02.2016  00:05
 Datum
Jmno
Tma
 01.02.  00:05 Vesuvjana dky
 31.01.  06:16 Bobo :-)))
 30.01.  11:35 kusan
 30.01.  10:14 Von
 30.01.  09:25 lenkaP
 30.01.  09:21 Kvta :-)))