Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Miloslav,
ztra Ester.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Hubertovo podzimní ráno

 
Povídka
 
Jmenuji se Hubert Vytíil a jsem bankovní úedník. enatý, vk tyicet let, dv dti – kluci tém dosplí. Petrovi je osmnáct pry a Martinovi bude brzy patnáct.
 
Dnes je mj velký den
 
Nedávno jsem úspšn ukonil dálkové vysokoškolské studium, získal diplom a titul inenýra ekonomie. Po porad s manelkou jsem se rozhodl, e zkusím najít lepší místo, ne je sluba u pepáky v bance v bývalém okresním mst. Podal jsem pihlášku do konkurzu na místo vedoucího oddlení finanního úadu ve Zlín. Není to sice nejvyšší post, kterého chci dosáhnout, ale za svým cílem hodlám jít postupn. Vím, e jednou své schopnosti uplatním ješt lépe.
 
Kdy jsem se ráno probudil a podíval se z okna, nemile mne pekvapila hustá mlha. To je ale nadlení! Chci jet samozejm svým autem. Je to sice starší Octavia, jezdím s ní u deset let, ale je spolehlivá. K tomu, abych si mohl koupit lepší auto, potebuji vyšší píjem. To jsou jednoduché poty. Oba kluci studují a jejich nároky i náklady na studium se stále zvyšují. A devalvace mny pokrauje poslední dobou stále rychleji.
 
Kdyby aspo ta mlha povolila. Není vidt na krok. Všechno se topí v neproniknutelné šedi. Vyjedu radji dív, abych se nedostal do ranní špiky. Nejhorší zácpy jsou te na dálnici hned za mstem. Opravují tam kousek cesty a pro kadého idie to znamená nejmí pl hodiny zpodní. Posnídám v aut. Snaím se nastartovat, ale njak to nejde. Volám na enu, která mezitím vstala:
 
„Co je s tím autem?“
 
„Promi, nestaila jsem ti to íct. Náš Petr byl vera na njaké diskotéce a ml menší nehodu. Dom ješt dojel, ale spoteboval všechen benzin. Ml bys zavolat do servisu …“
 
„Co mi to te pome, za hodinu musím být ve Zlín. Je to pro mne a pro nás všechny moc dleité. S mladým si to vyídím po návratu. O benzin a se postará dív, ne se vrátím.“
Co te? Autobus ani vlak u nestihnu. Zavolám tátovi. To je moje jediná záchrana. Patí sice u mezi seniory, jak se te íká dchodcm, ale jezdí dobe. Jezdil celý ivot. Bylo to jeho povolání.
 
Mobil vyzvání, tati, vezmi to, jsi tam?
 
„No, co se dje?“, ozve se konen otcv hlas.
 
„Tati, mám problém. Meš m hodit do Zlína? Vysvtlím cestou. Spchá to. Je to dleité.“
 
„Dobe, hned jsem u vás.“
 
Bhem nkolika minut táta pifrel se svou Felicií.
 
„Budu ídit sám, ty jsi dnes nervózní, ješt bys mi s mou Felinkou nco provedl.“
 
Nakonec bylo docela prima sedt v aut jako spolujezdec a nechat se pohodln dopravit na místo urení. Zatímco se táta soustedil na jízdu, pipravoval jsem si svou argumentaci pro vstupní pohovor a rozhlíel se po krajin. Mlha se pomalu rozpouštla a slunce rozpait vykouklo z šedi, jakoby se omlouvalo za to nedopatení.
 
Vstupní pohovor dopadl dobe. Byl jsem klidný, soustedný, mám dostatenou praxi a potebné vzdlání. A jako mu mám samozejm výhodu oproti enským uchazekám o toto místo.
 
Cestou zpt jsem ocenil tátovu spolehlivost. Dávno jsem mu odpustil to divné kestní jméno po ddekovi, pro které se mi kluci ve škole posmívali. On mi zase odpustil, e jsem v mládí trochu flinkal školu a na „výšku“ jsem se tehdy nedostal. No co, všechno u je za námi. Na jméno jsem si zvykl. Dokonce jsem se nedávno dovdl, co pesn znamená. Hubert – to prý je duchaplný lovk. Nakonec je to jméno pro mne vhodné i výhodné. A „výšku“ jsem hrav zvládnul, kdy vím, e ji potebuji. Hlavn, e mám tátu poád nablízku, jako oporu i spojence. Nkdy na nás byl tvrdý, ale vyplatilo se to. Te se za volantem tváí docela spokojen.
 
Mlha u dávno opadla a konen jsem se mohl rozhlíet po nových barvách podzimní krajiny. Kdybych musel ídit, tko bych si všímal zlat svítících korun bízek u cesty, oranových skupin listná za hndými lány polí, bledmodrého lesa v dálce.

 

Za straem se zachytil jeden lutooranový lístek a po chvíli se uvolnil a odlétl…
 
Ješt dnes si to všechno vychutnám. Píšt u budu muset myslit na jiné vci.
 
A s  naším mladým si to vyídím hned po píjezdu. Nic mu nedaruji.
 
Text: Svatava Mášová
Foto: Jana Trojanová (pro zvtšení klikni do obrázku)


Komente
Posledn koment: 27.10.2015  13:35
 Datum
Jmno
Tma
 27.10.  13:35 Svatka
 20.10.  07:40 LenkaP
 19.10.  16:53 Hela
 19.10.  11:48 Von
 19.10.  10:37 kusan
 19.10.  09:51 KarlaA