Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Radim,
ztra Ludk.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

…a namalovala jsem ráno


áno rychlé a lehce pidušené postelovým a snídaovým shonem, který se nám dávno stal jménem pro výpravu za našimi denními studii a zamstnáními. Doba, kdy se slunko sice teprve probouzí, ale je naprosto pi všech silách, je všemocné – však i na mne nkolik jeho paprsk vykouklo pes tmavé závsy, kterými si kadou noc pibarvuji tmu. A ti rošáci m hned nato vytahali za paty zpod duchen. Naštvan jsem na n mourala ješt drahnou chvíli, nespchala jsem toho dne nijak zvlášt - mj princ se za mnou na parooi vydá a za dlouhý as, který mohu vyuít ke svým vstávacím rituálm, a tedy se za ním mohu vydat a za docela dlouho. asu spousta. Doširoka jsem otevela okno pro isté ranní nadýchnutí – ulice se opt koupala ve své šerošedi a sem tam po sob nechala projít njakého loudajícího se školáka i naopak spchatele za prací.


Toho dne mi snídan tak chutná, za jakou ji mívám skoro denn, však nkdy se na ni píliš necítím. Ješt poád, jako celou zimu, drobenkové peivo, vydatné neznamená zábavné – i jídlo me nkdy docela dobe nudit. Jídám ho u od doby, co se do loského roku pikradl pošmourný podzim, nesndla jsem jich urit ani pl pekárny a hele – ono bude léto. Spoádala jsem koláky, jak jinak, co nejrychleji, abych se pro dnešek bezpoitkovým rituálem dlouho nezdrovala a mla as svoje další, rozhodn o akci bohatší. Vklouzla jsem za nimi do koupelny, vydala jsem se za ranní hygienou.


Naše koupelna se výjimení obrovským oknem, samozejm nesituovaným do té šedivé ulice, jako to vedle mého gaue. Okno s výhledem do zahrady, je není ani tak plna kvtin a ke, jako jabloní. Rodina, do které jsem se narodila, patí k odvkým milovníkm onch plod, které by pro n patrn znamenaly stejné pokušení jako pro matiku Evu, jene to naštstí nehrozí – jablek budeme letos mít zase habadj a nemusíme se ostýchat i nechat pemlouvat k tomu, abychom se do nich s chutí zakousli.


U ve chvíli, co jsem do koupelny jenom vstoupila, jako kouzlem mne pešly veškeré myšlenky na to, kam jsem asi vera poloila zubní pastu s kartákem, i jaký tvar dám dneska svým vlasm. Toti, oproti svtlu, svtlu slunenímu, svtlu posvátnému, jaké se vedralo oknem dále a celou místnost v sob jako Noe Zemi utopilo, se najednou i myšlenky na studia, rodinu, vbec všechny starosti zdály jako smíteko prachu. Maliký, náhle snadno smazatelný stínek na našich sice zcivilizovaných (a nkdy a moc) dušinkách, které ješt nezapomnly dýchat vni rozkvetlých vlích mák u silniních cest – by to má být z aut. A kdyby opravdu chtly, a to není pranic sloitého a neekaného – jist by je vymalovaly do té nejryzejší rudé a sví zelené, jaká nám zkrátka vdycky vyaruje pohodu a klid. Pak také zacinkal jakýsi zvoneek – nebo jsem si to tak pedstavila – a shon se zastavil. Aby také ne, kdy to zrovna šalinka pivezla na brnnské vlakové nádraí mého nejmilejšího, který za mnou odte ji bude dál spchat po kolejích… A za to pece ádné snahy o zrychlení asu, které se nám stejn nikdy nepovede, nestojí – láska o as škemrá.


Vyskoila jsem na okraj vany a rukou se opela o okenní parapet a drela jsem se, co mohla, abych byla neuklouzla. Lesklé závsy jsem odhrnovala, jako bych byla psem, co vyhrabává kosti z hlíny – a zstala ohromena, jako bych pišla na svt podruhé. Ta nádhera! Ten obraz snad od všech mých milovaných krajiná dohromady, kteí se jeden po druhém nn piplali a hýkali kadé to letní jablíko, barvami karmínu, odstíny zelené a mnoha, mnoha lutmi. Pak mu pidali arabskou gumou lákavý lesk a mat, a to jen pro m a pro moje dnešní ránko, abych si coby druhou snídani dala místo peiva šavnaté a zdravé, tlo probouzející ovoce. Jak je to krásné – mj dm snad prošel njakou podivuhodnou erví dírou, nachází se na rozhraní dvou zcela odlišných dimenzí – polovika jeho je bledou ulicí a k tomu, abych se stetla s tmi nejsytjšími barvami brzkého léta, mi staí jenom pejít chodbu od toalety ke koupeln!


A co teprve stromy, nositelé, jakýsi roditelé zprvu voavých, roztomilých kvítk a posléze, po dlouhém a tkém procesu pak kulaoukých – tak njak rozmile nesymetrických, nepravidelných malvic – vdy mohou být dokonalé i bez pravidelných a pesných mr, i kdy to ty kvíteky vlastn skoro mají. Tak se to tudí tedy vyrovnává, aha. Jsou syt zelené, lesknou se jim lístky, jako by zrovna pršelo, a kdy se jich stovky – tolik jich na zahrad urit napoítám – dají dohromady s vtíkem, poklidné šumní, tiché a nkdy naopak píjemn pehlušivé ten ostatní rachot, byste nikdy nemohli niím zaplatit. Také já jsem se rozhodla této dostupné sluby a zadarmo vyuít, nejdíve ješt dlouho, dlouho u okna koupelny, v tichu a píhodné samot a brzy nato jsem se pod n i s šálkem své ranní káviky spokojen posadila. Tak jsem vlastn zmnila svoje obvyklé ráno, obohatila je píjemným záitkem pod stromy, v neobvykle chvályhodné ranní teplot a dlouho, dlouho jsem si tu zmnu k lepšímu ješt pkn vychutnávala. Tak m napadá, nemusí být kadý malíem, umlcem vbec nijakým – chvíle ivota se dají povznést na skuten vysoký, tém i zcela úpln dokonalý level i pi úpln normálních vcech, které si ani odmyslet neumíme. Já jsem si takhle vymalovala svoje šedivé ráno do opravdové pestrosti a skuten si sebe dovolím za malíku povaovat – i kdyby to mlo být jen pro ten jediný den. Pocity se ve vzpomínkách vracejí, a to i ty spokojené, je asto pebijí ty opané a také jinak nepíjemné. Kdy je v tu chvíli proijeme skuten siln a uvdomíme si, tak, tohle je pesn ta situace, do ní bychom se myšlenkami chtli ješt milionkrát vracet.

 


Káva v mém hrnku co nevidt vymizela, snad jsem dala okusit i tm stromm, co dávají svtu tak dleitou krásu a zastaví nás ve spchu. Vím, je to jenom normální espreso – ale co meme nabídnout paní Pírod, kdy je proti ní a jejím dílm cokoli jen jako prázdná dla? Ale, moná jsem si tu káviku díky té nádherné a zatím stále jarní zahrádce úpln zapomnla vychutnávat a vdomí ke m promlouvalo slovy, e den píjemn zaal a rozhodn bude mít i takové pokraování. Vdy u za pár pouhých chvil si ho budu moci uívat s tím, do koho jsem se kdysi dávno zamilovala a trvá to, a do onoho krásného dneška. A pijede, u brzo, brzo. Ale do té doby, hm… Tak co ješt jedna káva?


Hana Kivánková

* * *

Zobrazit všechny lánky autorky



Komente
Posledn koment: 31.08.2015  09:24
 Datum
Jmno
Tma
 31.08.  09:24 Kvta :-)))
 31.08.  06:15 Bobo :-)))