Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Rostislav,
zítra Marcela.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

První cesta na imperialistický Západ


Vzpomínka k srpnovým událostem roku 1968.


Vanda po sobì èetla staré, dávno zapomenuté zápisky a nepøestávala vrtìt hlavou. Písmo bylo její, poznávala i starý školní sešit, ale zá¾itky a myšlenky jako by jí nepatøily. Je mo¾né, ¾e skuteènì byla tak roztøesená a vykulená z té první cesty na „imperialistický Západ?“ A ¾e se tolik zmìnila?


ètvrtek 8. – 10. srpna 1968 PRAHA – CÍNOVEC - DRÁ®ÏANY- LIPSKO


Z Prahy ubíhala cesta jako po másle. Ještì poøád nechápala, ¾e se nejen odvá¾ila po¾ádat o výjezdní dolo¾ku a pas, ale ¾e je i dostala? A to dokonce jak ona, tak i Vašek? Nikomu o tom neøekla, tohle vìdìli jenom rodièe.


Za Teplicemi to zaèalo naplno, nervozita si k ní pomalu razila cestu. Teï stáli v odstavném pruhu v Cínovci na hranicích a Vanda cítila, jak ji zachvacuje panika. Nic se nedìlo, nikdo si jich nevšímal, a to u¾ dobrých dest minut. Pohranièníci civìli skrze nì jako by neexistovali. V hlavì rychle rekapitulovala, na co všechno mohli pøijít? Nic netajila, ¾ádné protistátní tajemství neznala, ale jeden nikdy nevìdìl!


„Urèitì se domákli o tvým strejdovi!“ šeptla a s obavami pohlédla na Vaška. Klidnì pokrèil rameny.


„Tenhle škraloup mám dávno v rejstøíku. Je to sice jen strejda z druhýho kolena a odešel ještì v pìtaètyøicátým, ale škraloup to je. Teï chápeš, proè je lepší, ¾e nejsme man¾elé. Jestli to vyjde dobøe, vezmeme se hned, jak se vrátíme. Slibuju!“


Rychle v hlavì probírala, co dál. Co dál mohlo prasknout? Èerné peníze mìli zašité ve spacáku. Mince v kanystru od oleje. Adresu strejdy, jestli¾e to vùbec strejda byl, proto¾e èesky neumìl a ani jeden ho v ¾ivotì nevidìl, mìla v hlavì.


Koneènì se k nim pomalým krokem blí¾ila hranièní kontrola. Cítila, jak si po zádech razí potùèek potu a další vyrá¾í hned za ním. Nepodívali se do auta ani do kufru a jejich roztomilost byla podezøelá. Pak koneènì formální dotaz:


„Kam jedete?“


„Do Nìmecka“, prohlásil Vašek klidnì a ledabyle se pokusil na pohranièníka usmát.


„Dìláte si z nás legraci?“ zareagoval naštvanì pøíslušník v placaté èepici za ním. Vašek, ten, který si vìdìl rady v ka¾dé situaci, tázavì polkl.


„Nìmecka jsou pøece dvì,“ pøispìchal mu na pomoc druhý. „Vaše pasy!“ vyštìkl a zmizel v pohranièní budce. Špinavým sklem vidìli, jak dlouze telefonuje. A zase se nic nedìlo. Celé dlouhé minuty. Koneènì vyšel a línì mávnul. Ano, nepletli se, to platilo jim.


Tá¾ rychlá kontrola i na východonìmecké stranì. Nejistota a strach, jací asi budou, teï po všech tìch událostech doma, byla zbyteèná. Vanda si oddychla a Vašek, který si hrál na hrdinu, docela viditelnì taky.


Neutìšená cesta východním Nìmeckem.


NDR projeli jen se dvìma vìtšími zastávkami a tak rychle, jak jen to bylo mo¾né. Nejen vesnice, i Drá¾ïany pùsobily zanedbanì. Co bylo platné, ¾e se mìsto chlubilo øadou kostelù, muzeí a památek, kdy¾ ulice a obchody nesly punc a šablonu degenerující uniformity socialismu. Nebýt zastávky ve Zwingru a Obrazárny starých mistrù s díly Raffaela, Tiziana a dalších a sbírky slavných holandských malíøù, asi by jim v hlavì uvízla jen ta šeï.


To Lipsko s renesanèní Starou radnicí a chrámem sv. Tomáše, kde dlouhá léta pùsobil i J. S. Bach, dìlalo pøívìtivìjší dojem. Mo¾ná to bylo i jeho povìstí „mìsta knih“, které Lipsko u¾ dopøedu zlidš»ovalo. Anebo k tomu pøispìla kuchynì, kde mìli – a¾ na všelijaké „eintopfy“ a øízek s omáèkou –nìco tak skvìlého jako vepøové koleno?


Aby nezapomnìli, kde se nalézají a ¾e oko strá¾cù hranic stále bdí, objevili se na èáøe se Západním Nìmeckem vedle východonìmeckých pohranièníkù i ruští vojáci se samopaly a vlèáky. Vandu ovanula tì¾ká atmnosféra všudypøítomného strachu.


CESTA DO HANNOVERU


Krajina za hranicemi jako vymìnìná. Èisto, èisto. Nejen v parcích a ulicích a okolo benzinových pump Shell a Esso ozdobených vlajeèky a vìtrníky. Èisto i na záchodech na parkovištích! Byli ještì vùbec na téhle planetì?


Typické nìmecké domky, upravené vesnièky, èernobílé kravky. Všechno tak ú¾asnì èis»ounké! Takhle vypulírovaný zadek mìla jen kravka jejich dìdy. Vzpomínala, jak mìl oèi plné slzí, kdy¾ mu ji odvedli a kdy¾ jejich „Malou“ našli pak v jézéïácké stáji, hladovou a zahnojenou od ocasu a¾ po uši.


Hannover u¾ na první pohled pùsobil pøívìtivì, jistì i dík obrovské zelené ploše lesního parku s mno¾stvím høiš», cyklistù a bì¾cù. Vilka Vaškova strýce stála na pøedmìstí. Sotva¾e se pozdravili a u¾ je dirigoval ukrýt staøièké auto do gará¾e, nebylo tøeba se chlubit! Pøízemní domek zaøízený s vkusem a elegancí, zahrada plná kvìtin a všelijakých druhù kaktusù, které vídávala jen v botanické zahradì. Spousta kvìtin i všude v pokoji, v ka¾dé váze jiné. Dvì koupelny celé v modrém nebo rù¾ovém oblo¾ení, tapety, nádherné koberce i záclony. Nìjak takhle si pøedstavovala kapitalismus. ®ádný z nich nikdy nic tak krásného nevidìl! Vanda se mohla na strýce jen usmívat, „Guten Tag!“ Proè se neuèila nìmecky?


11. – 13. srpna HANNOVER


Další den je strýc odvezl pøepychovým fordem do støedu mìsta. Cestou se zastavili v jeho kanceláøi. Vybavení, pøedevším kávovar na pøekapávanou kávu, ve kterém se dal uvaøit èaj i polévka, se Vandì líbilo. Nakonec je strýc vylo¾il pøed obchodním domem a odjel. Pobíhala jako u vytr¾ení z patra do patra, všude tentý¾ pøebytek a výbìr zbo¾í. V regálech i ty pouhé svaèinové ubrousky ve všech barvách od bílé po temnì fialovou. Ka¾dý se tu mohl do omrzení pøebírat v jakémkoli zbo¾í. Nikde se nestály fronty, všude jezdily pohyblivé schody nahoru a dolù. Jednu chvíli Vandu napadlo, ¾e matce koupí pavuèinkové punèochy, nosily se bez podvazkového pasu, nikdy nic takového nevidìla. Nebo co tyhle rukavièky? Tìch rùzných barev, materiálu a kombinací! Pozorovala ¾eny kolem sebe. Rozhodnì nevypadaly, ¾e by patøily k nìjaké horní vrstvì, byly to ¾enské jako ka¾dá druhá. Tak takhle vypadal ten strašný kapitalismus!


Obchod zavíral v pùl sedmé a šlo to ráz naráz. Jedny prodavaèky pøedávaly tr¾bu, druhé skládaly rozhrabané zbo¾í, další pøehodily pokrývky a chránièe pøes regály. V nìkolika minutách byl dùm pustý.


Druhý den je strýc vylo¾il opìt na køi¾ovatce nákupních ulic, ale tentokrát Vanda svodùm odolala. Radìji si prohlédli impozantní 98 m vysokou Novou radnici, ve její¾ kupoli byla po válce vyhlášena samostanost Dolního Saska. U ka¾dého stánku mezi desítkami novin a èasopisù hledali jedny jediné, co by byly ke ètení, ale marná snaha, ruština sem ještì nedorazila.


Veèeøeli ve vile. Tlaèenky, výborné mleté hovìzí, v teplém háèkovaném obleèku vaøená vejce. Syrový biftek jedli s Vaškem vùbec prvnì. Vanda by tu ještì den dva vydr¾ela, ale Vašek prohlásil, ¾e „tøetí den ryba a host...“ a bylo tøeba zvednout kotvy.

 

14. – 15. srpna HANNOVER - APELDOORN - AMSTERDODAM


Tak a byli v Holandsku! Cestou vzpomínali na Karla Èapka, který tak krásnì popsal tuhle rovnou, zelenou zemièku s kravkami a cyklisty. Míjeli upravené vesnièky, v oknech kvìtináèe se záøivými muškáty a begoniemi, v ka¾dé zahrádce obehnané vzornì zastøi¾enými plùtky z keøù, mno¾ství kvìtù. Mìsteèka jako pokojíky pro panenky. Všude parádní, jednopatrové domky, jeden hezší ne¾ druhý. Èin¾áky v pravém smyslu nepotkali, o to víc cyklistù. Jezdili po bezpeèných, zvláš» vyhra¾ených cestách. Všude se pásly kravky s mohutnými vemeny.


Zastanovali nadivoko kousek za Apeldoornem.


Amsterodam, kotvištì všemo¾ných národností. Mìsto s pachem ryb, propletené kanály a mosty, fotograf byl stále v pohotovosti. Na moøi kotvily desítky lodí a obzor byl plný jejich stì¾òù. Nádherná podívaná!


Zastavili v centru a udìlali malou okru¾ní prohlídku. Výkladní skøínì se zdály ménì bohaté ne¾ v sousedním Západním Nìmecku, pøesto by si o takových mohla Praha nechat zdát. Také ceny tu byly mnohem vyšší a pro èeské turity témìø nedostupné. V jedné ulici se poøádal bleší trh. K dostání bylo vše od starých hodin po sadu talíøù a šroubù i šroubkù. Boty, textil, kabáty a kloubouky Nechybìly ani mušle, korále, tašky, helmy ani pánve a ptaèí klece. Na svého pána tu èekali nejen ptáci i køeèci, ale i rozkošná opièka.


Pøed ka¾dým domem stálo tradiènì jízdní kolo. Š»astnì našli Rembrandtovo bydlištì i sochu. Dovnitø se bohu¾el platilo vstupné a jestli¾e si chtìli nìco dopøát na riviéøe, nezbývalo, ne¾ zmizet po anglicku.


16. – 17. srpna HAAG – ROTTERDAM - ANTVERPY


V povìstném Madurodamu v Haagu, v miniaturním kouzelném mìsteèku s lidmi, vlaky i tramvajemi v ulicích, s hradem i radnicí a poli a zahradami na periferii, si prohlédli všechno, èím se Holandsko proslavilo ve svìtì. V pomìru 1:25 na ploše 18 000 m² právì vycházeli lidé z opery, pøed kasárnami stáli vojáci s tanky. Za 0,10 guldenù se v pøístavu daly do pohybu lodì, muzikanti v restauraci zaèali hrát, auta proudit. Model fascinující malé i velké. Svùj samostatný pavilon tu mìlo také Èeskoslovensko, betlém do nìj pøiputoval z výstavy v Montrealu. Vstupné 3.50 Hgl bylo bohu¾el opìt nad jejich pomìry.


Cestou do Rotterdamu minuli nìkolik holandských mlýnù a po 18. h se ubytovali v kempu.


Brzy ráno zase vyrazili, táhlo je moøe. V poslední vesnièce za poslední guldeny koupili drobný suvenýr, malý døeváèek. Pøejezd hranic se odehrál zcela bez kontroly, poprvé nemuseli ukazovat ani pasy!


18.-20. srpna ANTVERPY – BRUSEL – OSTENDE


Vašek si nepøestával pochvalovat nádhernou a udr¾ovanou dálnici na Belgii, po obou stranách telefony na pøivolání rychlé pomoci. No jako v Nìmecku!


Krajina se skoro nepozorovatelnì zmìnila, u¾ to nebyla „lautr rovina“ a také zelené pastviny vystøídaly hustší lesíky. V Antverpách je všude na ka¾dém kroku a na ka¾dém domì vítaly reklamy a velké barevné pakáty, zdálo se jim to atraktivní. Obchodní domy u¾ nechali stranou. Ceny tu byly opìt extrémnì vysoké, dámské boty kolem 400 Bfr, pánské dokonce jednou tolik. Pøitom belgický frank byl na koruny 1:1. U¾ tradiènì obdivovala hraèkáøské krámy s nádhernými panenkami, všechny jako ¾ivé! Vanda polkla hoøkou vzpomínku, kde zùstala doba, kdy nedostala k Je¾íšku ani vytou¾enou mrkací panenku, ale v¾dy jen tu z bakelitu s modrýma slepýma oèima!


Ji¾ z dálky je zdravil obrovské bruselský symbol, koule Atomia. Stavbu z hliníku a ocele tvoøilo devìt velkých koulí spojených dvaadvaceti chodbami. Symbolem mìsta se stala i soška èurajícího chlapeèka. Tady je ze všeho nejdøív pøekvapila ta smìsíce jazykù a to mno¾ství rùznorodých obyvatel, pøistìhovalcù marockého, tureckého, balkánského – a kdoví jakého pùvodu, a imigranti z bývalých kolonií. Vidìno takto „z rychlíku“ se zdálo, ¾e všichni ¾ijí poklidnì vedle sebe støe¾eni – podobnì jako památník padlým - dvouma mohutnými lvy a vìèným ohòem. Z vyhlídky nad mìstem obdivovali vì¾e a chrámy i široké boulevardy. Bylo toho tolik k vidìní, ale èas se krátil a riviéra volala.


Pøesto se rozhodli udìlat ještì malou odboèku do malebného pøímoøského Ostende. Lodì, námoøníci a pach ryb. Znovu a znovu se nechávali okouzlit pohledem na vlajky a stì¾nì od obzoru k obzoru, na mosty a romantické dro¾ky. Na stranì moøe objevili útulné místo chránìné keøi, k rozbití stanu jako stvoøené! Prošli se po moøském molu, silný vítr vlny hnal pøed sebou píseèné vlny a kotouèe písku. Bylo to nádherné i strašidelné zároveò. Tady byli v nejza¾ším cípu cesty, od zítøka budou pokraèovat pøímo na jih.


Støeda 21. srpen 1968 PAØÍ®


V noci z úterý na støedu 21. srpna pøekroèila bez vìdomí presidenta Svobody a Alexandra Dubèeka vojska Varšavské smlouvy hranice... K této zprávì nepotøebovali ani umìt francouzsky. Padlo to na nì jako rána kladivem. Pøišlo to tak neèekanì, ¾e si s tím nikdo nevìdìl rady. Lidé v ulicích zara¾enì postávali a dávali jim za stíraè kvìtiny. Z kiosku vybìhl prodavaè a lámanou angliètinou je varoval pøed návratem domù. Kdyby cokoli potøebovali, „whatever“, zdùraznil a strèil Vandì do ruky vizitku. A¾ do této chvíle byla stateèná, ale teï se rozplakala.


Nìkteøí si všimli na autì èeské znaèky a mávali. Bylo to milé, podobnì jako nápisy ve všech øeèech, které se vyrojily takøka pøes noc: PRAGUE LIBERTÉ! FREEDOM PRAGUE! SVOBODU PRAZE!


Èeskoslovenské vyslanectví


Tady se po kouskách dovídali podrobnosti. Rusové obsadili rozhlas a televizi, padly první výstøely. Na letišti pøistávala letadla s vojenskou technikou...


Sedìli v parku a civìli pøed sebe. Jak spokojenì si tu lidé ¾ili! Dívali se na mohutnou Eiffelovku, dominantu Paøí¾e, ale pøed oèima mìli rozhlednu Petøína. U¾ teï se zdála hezèí, nedostupná a daleko. Šli s Vaškem mlèky procházkou k Seinì a v krámku bukanistù koupila mladšímu bráškovi obrázek Moulin Rouge. Uvidí se ale ještì vùbec, a kdy? Prohlí¾eli palác Unesco, obrovskou moderní budovu, a Dóm Invalidovny jako dva slepci. Vrátili se do kempu, který otevøeli pro Èechoslováky zdarma, a rozmýšleli, co dìlat? Ztratili chu» cokoli podniknout. Najednou jim nedocházelo, proè tolik tou¾ili k moøi? Èas, který je celou cestu hnal neúprosnì dál, se náhle zastavil.


Vanda napsala rodièùm do Prahy, ale pak to nevydr¾ela a radìji rovnou zatelefonovala. Po krátkém haló uslyšela bzuèení pøetí¾ených linek a spojení bylo èásteènì pøerušeno. Zastøenì uslyšela brášku, jak øíká „Støíleli nám do oken, ale máma mì zachránila. Skoèila po mnì a dostala to do ruky!“ Otcùv hlas znìl rozrušenì a opakoval nìco, co si nepøála slyšet: „Snad nebudou tak hloupí a nebudou se chtít vrátit?“ Pak se spojení nadobro pøetrhlo. Sluchátko jí vypadlo z ruky.


Ráno si ze všeho nejdøív jeli pro novinky na vyslanectví. Pøed budovou u¾ diskutoval hlouèek nevyspalých krajanù a pøicházeli další. Nikdo nevìdìl, co bude. Pøedsednictvo ÚV KSÈ pøijalo usnesení odsuzující invazi pomìrem 7 : 4 hlasùm. Dubèek a vedení strany bylo bìhem zasedání obklíèeno a odøíznuto od okolí. President Svoboda vyjednával s veliteli sovìtských vojsk.... Úøedníci doporuèovali vyèkat. Toho byli schopni ze všeho nejménì, èekat.


Foukal studený vítr. Kdosi jim strèil do ruky noviny: V Praze 60 mrtvých... Lidé malují na tanky hákové køí¾e... V kempu se setkali s hrstkou krajanù pøed rozhlasem. „VOLÁ SVOBODNÝ LEGÁLNÍ ROZHLAS ÈESKOSLOVENSKO!“ Cítili, jak jim mráz opaøil záda. Stále ještì nedokázali uvìøit, co se stalo. Jedna zpráva tvrdila, ¾e Alexander Dubèek byl obìšen. Další, ¾e president Svoboda vyjednává v Moskvì. Bylo to neskuteèné. A situace se stále pøiostøovala. Masové spontánní protesty doma i ve svìtì pokraèovaly. Ruce pryè od ÈSSR... Co budou dìlat?


Co máme dìlat (?) obrátila se Vanda na Vaška. Vyèkat, na co a proè? Všichni chtìli co nejrychleji domù. Èechy a Praha, i ta sebemenší ves, se staly náhle tím nejdùle¾itìjším flekem na zemìkouli, støedem svìta. V¾dy» co bylo bez domova? Prázdná díra!

 

Tak jako mnozí i Vanda s Vaškem uvidìli domov a¾ za dlouhých jednadvacet let.


Vyprávìní Vandy T. zaznamenala Blanka Kubešová

 

* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 22.08.2015  06:15
 Datum
Jméno
Téma
 22.08.  06:15 Ivan
 22.08.  02:14 Blanka K.
 21.08.  20:26 Von
 21.08.  15:15 LenkaP
 21.08.  12:19 Václav
 21.08.  09:03 kusan
 21.08.  06:03 milada