Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ladislav,
ztra Lubomr.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

V královských zahradách…


Pátelé pisálkové, pátelé malíi moji – zkrátka vy všichni, co ke své práci, i pedevším ke svému štstí a uspokojení se potebujete inspiraci. Ta jest pojmem docela širokým, kdy se zamyslíme poádn a neudláme z ní pouhé synonymum pro nové nápady, po kterých asto baí umlci a mimo jiné také práv pisatelka – já.


Kdepak, bez inspirování se tko, tko funguje v šedi dnešního svta. Rozhodn vám ji tímhle psaním nechci cpát, to zase ne, ale spíše poodhalit nco málo o jejím obasném hledání, které bývá provádno snad kadým obyvatelem naší modravé planetky. A tak tedy nazvu inspirací teba také touhu po zklidnní, zvolnní tempa, které je nkdy poteba, abychom se synchronizovali s rychlostí doby, která by mla právem dostat pokutu za astý speeding. Není asi potebou, e bychom mli tak rychlí zstat napoád a napoád, nedalo by se to snést dlouho, ale stává se, e jakmile se na vlnu doby naladíme, u se z ní pak neumíme vrátit. Navštvuje nás vyerpání, s ním obas za ruku pijde i trocha podrádní a my, protivové – zcela však po právu – pak hledáme oasu klidu pro naše zmoené nervy, myšlení a unavené tlo.


Postaí šálek kávy? Jist, nkomu nepochybn ano. Závidím lidem, kterým se daí zvolnit na zahrádce domu, pod stromy i na balkon v centru msta, pod kterým se táhnou spleti kolejnic a minutu co minutu se pes n peene stádo rachtajících vagón. Obas bych ty vagony taky hnala, nebýt toho, e cestování ve vlaku mi psobí velkou radost, pochopiteln hlavn tehdy, kdy navštvuji místa neznámá – a ta mi vdy pijdou krásná, a se po ulicích teba válí tolik odpadu, e bychom z nich mli lahve a papíry pro osobní potebu na rok dopedu. Kouzlo poznávání je však silnjší a málokdy se stane, e vypíchne takové chyby nového místa, e bychom se pi seznamování s ním necítili dobe a natšen na další prohlídky.

 


Já si pro inspiraci jezdívám do anglického parku do nedalekých Slatian. Tohle malé msteko s nádherným zámkem, jeho úelem je nyní pedevším nauit nás, milovníky koní i jejich obdivovatele nco o tchto ušlechtilých zvíatech, jsem navštívila poprvé jako malý školáek s kamarádkou a vím, e mi tehdy bylo nad slunce jasné, e Slatiany u nikdy ne-e. Zúastnily jsme se totï tehdy prohlídky hipologického muzea na zámku a já z vystavených koster koní a dokonce i lidské, která mla za úkol ukázat rozdíl mezi délkami kroku lovích a koských, mla takové nespání, e jsem se na tu ošklivou výstavu a celé Slatiany vbec snaila zapomenout za co nejkratší dobu.


Jenome místo je to nedaleké a jak jsem dospívala, dostala jsem ješt nkolik nabídek na slatianskou návštvu. Ráda si nkam vyjedu, jde vdy o píjemnou zmnu obyejnosti domova, a tak se stalo, e jsem svj dtský slib nedodrela a do msta se párkrát ješt podívala.


A od té doby bývám u jenom okouzlená. Jaká krása ujde dítti, které nemá starostí a nepotebuje se za niím nikam honit, tudí ani nemá pro hledat zvolnní tempa. Nemá pro hledat nové nápady, kdy je samo o sob jménem pro jejich nevysychající studnu. Tehdy jsem nespatila, jak je v anglickém parku pod tamním zámkem píjemn, klidn a jak obrovské místo psobí svou etnou zelení na lovka lépe ne dvacet masírujících Thajek. A jak mu na kráse, kterou se rádi obklopujeme a kocháme, mou pidat desítky kvetoucích, rznobarevných rododendron, rudých, syt rových, lutých i istotn bílých, jaké mám nejradji. Ne, jako malá jsem ješt nemohla tušit, e ve vzácných koních Pevalského o mnoho let pozdji poznám své kávové hebce, které pak nechám pozorovat mistra Donada v jedné ze svých povídek, která udlá radost takovému mnoství lidí, e bych si to tom ani nedovedla snít. Kdepak, kouzlo tohoto místa je všemocné, skuten plné inspirace, ze které mi vdy ochotn utrhne pesn takový kousek, abych mla zase o em psát a lépe se cítit. Ale jenom maliký, který však, vzhledem ke slatianské moci, je vtší ne si umíte pedstavit -musí jí ale zstat ješt dost pro ostatní – zamilované páry, osamlé chodce i pejskae.


Pokadé, kdy parkem procházím a zastavuji se, napadá mne jediné – chci se co nejdíve vrátit. Bude záleet jen na mn, zda budu sama, s milovaným i s kamarádkou, se kterou budeme poté vyvádt skopiiny s foákem kdesi v centru msta, kde se odreagujeme nákupy pro sebe i naše nejbliší. A bude situace jakákoli, sebehorší, sebesmutnjší a já budu znudná, vyerpaná a nazlobená na nco, co si zrovna umanu, nebo naopak oblaená pocity lásky, kterou chovám k mnoha lidem, vcem a innostem, nemusím se obávat, e by se mi park nepizpsobil, ne. V jeho košatých stromech a v drobných kamíncích na jeho cestách jsou vzpomínky a to nejenom ty moje. Patí tisícm lidí, co tudy léta procházejí. A jen na mn, díky získané inspiraci, záleí, zda si petu v tch pochmurných, nebo se naopak rozveselím jejich vtipem a láskami.


Hana Kivánková




Komente
Posledn koment: 07.08.2015  12:01
 Datum
Jmno
Tma
 07.08.  12:01 Vendula
 03.08.  05:35 LenkaP