Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Patrik,
ztra Oldich.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz


„Je šest hodin nula nula. ást vstávat, Árone.“


Otevel oi a zhluboka se nadechl. Hlas, který ho práv jemn vytrhl ze spánku, patil Helen. V ten samý moment zapomnl, co se mu zdálo. Otoil hlavu a mlky se na ni podíval. Stála asi metr od postele, mladá, krásná a s úsmvem na rtech. Optoval jí ho a pomalu zaal protahovat nohy. Zajímavé, e se mu za tch patnáct let neokoukala. Poád mu pipadala stejn úasná jako v prvních dnech. Od té doby se vbec nezmnila. Ani jediný vlas se za tu dobu nezmnil, nepestal být dokonale rovný, neperostl délku ramen ani neztratil na lesku své hndé barvy. ádná vráska ve tvái. Pohled stále ivý, trochu potutelný a snad a píliš pronikavý. Karmínov rudé rty, pevná prsa velká akorát tak do dlan a dlouhé, štíhlé noky. To vše úhledn zabalené v tsné ervenoerné kombinéze odhalující pouze drobná ramena a pae.


„Dobré ráno, Helen. Jako vdy na sekundu pesná.“


„Tak jsi m pece naprogramoval,“ vrátila mu pohotov. Drzá, ano, tahle charakteristika se k ní perfektn hodila. Nechal se píliš unést mladickou nerozváností, kdy ji tvoil. Vtiskl jí víc rys lidské povahy, ne kolika jich disponovalo deset jiných avatar Sít dohromady. Jist, mohl ji kdykoliv zmnit nebo rovnou smazat a zaádat si o nového avatara, ale nikdy to neudlal. Líbilo se mu, e se tolik podobá lidem, a tedy jemu samému. Ostatní uivatelé se spokojili pouze se stínem lidské bytosti, s mechanickým otrokem plnícím jejich úkoly a pání. Helen nebyla v jeho oích o nic mén ivá ne oni.


Setásl ze sebe deku a postavil se k prosklené stn za zády postele. Naskytl se mu pohled na probouzející se Avalon, poslední msto na Zemi. Ticet milion lidí. Tolik zbylo z celého lidstva po všech dsivých válkách a nekoneném pustošení planety. Nyní ili všichni soustedni na jediném míst, v poslední výsp kdysi hrdé civilizace.


„Na dnešek naplánovala Nejvyšší meteorologická rada slunené poasí. Isis bude bez mráku,“ informovala ho Helen. Stál nahý u okna v ptaticátém pate a jen si prohlíel všechny ty ohromné budovy roztodivných tvar i funkcí a tryskem poletující letouny mezi nimi. Avalon se táhl a k obzoru. Ohromný, gigantický, dech beroucí. Monumentální dílo. Pocítil chvní na hrudi. Hrdost, e je jeho souástí.


„U si nepamatuju, kdy se Isis naposledy mnila. Poád jen samé slunce, slunce, slunce,“ zabruel nespokojen. Isis byla ohromná kupole, energetický štít generovaný Sítí. Chránila všechny lidské bytosti ped podmínkami na Zemi. V dsledku jaderných válek a totálního niení ivotního prostedí by bez ní lidé nepeili ani minutu. Kdyby je tenhle štít nechránil… radši to ani nedomýšlel dál. Generoval kyslík a staral se o istotu a cirkulaci pitné vody. Dokonale suploval to, emu se dív íkalo píroda. Postupem asu ho programátoi, Áronovi pedchdci, zdokonalili natolik, e dokázal skvle pedstírat dokonce i poasí. Slunce, mraky, bouky, falešný déš. O tom, jaké poasí zavládne ten který den, rozhodovala Nejvyšší meteorologická rada na základ denního hlasování. Kadý uivatel Sít toti disponoval právem aktivn se podílet na jejím chodu. Fungovala tu takka dokonalá a neomezená demokracie. Áron by si pál déš, ale vtšina rozhodla jinak.

 


Poklekl a pomodlil se.


„Sí je spravedlivá. Sí je dobrá. Sí má pravdu. Pochybovat o Síti je zloin. Neposlechnout Sí je zloin. Bojovat proti Síti je zloin. Sí je vná. Sí nás chrání a dává nám ivot. Nikdo neme zniit Sí. Blahoslavena budi Sí!“


Helen celou dobu kleela vedle nj a se sklonnou hlavou tiše opakovala slovo za slovem. Jakmile skonili, svin vyskoila na nohy. Áronovi oproti tomu luplo v koleni a obliejem se mu mihla bolestivá grimasa. „Jestli ti nco závidím, pak to, e nestárneš,“ odsekl a odbelhal se ke koupeln.


„Ptaticet pece ješt není ádný vk,“ škádlila ho.


„Hm… Jene tob u je patnáct let poád stejn, nepijde ti to nefér?“


„Krásných tiadvacet, pesn, jak jsi m stvoil,“ zasmála se potšen.


Ano, zasmála. Ostatní avatai se nesmáli. Jiste by to zvládli. U devt let pracoval na úseku umlé inteligence v Programátorském centru. Ví, e Sí u v mnohém lovka pekonala. Za pt století vývoje stanula nyní na vrcholu. Jene ostatní uivatelé si vtšinou nepáli tak chytrého avatara. On naopak snil o tom, e jednoho dne nepjde odlišit avatara Sít od lovka. Natolik budou stejní, natolik dokonalí.


„Dáš si ranní sprchu, koupel, nebo jen bleskovou hygienu?“


„Sprchu.“


Postavil se ped stnu po levé stran postele. Smrem dál k oknu se nacházela kuchy, na opanou stranu dvee, které se však nepouívaly. Veškerý pohyb mimo domov zajišovaly osobní letouny pivolávané avatary. Fungovaly jako bezpilotní taxíky ízené Sítí. Ostatn celou domácnost sestávající z jedné místnosti, co do velikosti dané dleitostí vykonávané práce a postavením v ní, organizovali avatai. Jídlo, pití, obleení, pátele, zamstnání, zábavu – kompletní denní reim mla na starosti Helen.


Nyní pepnula stnu do módu koupelny. Ze zmnila barvu z bílé na modrou a rozestoupila se. Áron vkroil dovnit nov vzniklého prostoru, který se za ním opt uzavel. Ze všech stran zaaly tryskat proudy vody pímo na nj. Pesn tak, jak to ml rád. Dobe se mu v té lázni pemýšlelo.


„Co teplota? Nemám pidat na tlaku?“ slyšel Helenin hlas skrz prhlednou stnu. Samozejm by i tady mohla být s ním, ale to jí zakázal. Nemusela se vecpat všude.


„V pohod,“ zamumlal, zatímco mu mechanická pae istila zuby a holila strništ na brad. V hlav mu doznívala modlitba k Síti. Ano, Sí. ídila veškerý ivot v Avalonu. Nic bez ní nemohlo fungovat. Se vším byla propojená, vše, tmito tryskami poínaje a Isis kone, záviselo na jejích píkazech a erpalo energii z centrálního reaktoru. Neuml si pedstavit ivot bez Sít. Vlastn… kdy nad tím uvaoval, Sí znamenala ivot.

 


„Kombinéza!“ vyhrkl a udeil se do ela, jako lovk, který si práv uvdomil, e na nco dleitého zapomnl. Vyšel usušený z ranní oisty a zastavil se ped stnou mnící se v šatník. V tu chvíli mu docvaklo, e její obsah – ítající pouze nkolik kus prádla, ostatn víc ani nepoteboval – poslal vera do prádelny, ale u nenastavit údaje, dokdy má být vrácen.


„eká na tebe v komoe,“ pošeptala mu Helen do ucha. Komora bylo domácí oznaení pro malou místnost, co se nacházela na rozhraní mezi bytem a venkem. Do ní letouny dopravovaly objednané jídlo a vbec veškeré spotební zboí, o n si ten který uivatel zaádal. Zárove odtamtud vyváely odpadky. lovk díky tomu nemusel nikam chodit, nic shánt, nic kupovat. Cokoliv, co poteboval, mu naservírovala Sí pímo pod nos.


„Ješt, e t mám. Myslíš za m,“ pochválil ji.


„Od toho tu peci jsem.“


Snídan mu docela chutnala. Jako programátor dostával vtšinou to nejlepší, ale i pesto se obas musel spokojit s kvalitativn horší stravou. Napíklad umlé maso. Vtšina uivatel nepoznala rozdíl ani mezi jednotlivými druhy, nato ástmi, ovšem on ano. Prost si potrpl na dobré jídlo.


Avalon se dlil na ti zóny. Potraviny, stroje, šaty a vbec všechno, co mu vytanulo na mysli, se produkovalo v první zón. Nacházela se nejblíe Isis (Avalon se pyšnil dokonale kruhovým pdorysem). V ní ili lidé vhodní pro manuální práci a také chovanci nápravných zaízení. Do druhé zóny, pod kterou spadal i on sám, pak spadala veškerá inteligence. Programátoi, vdci, lékai, konstruktéi… všichni, na kom záviselo fungování a rozvoj Sít. Jádro poté tvoila tetí, také nazývaná centrální, zóna. Do ní se dostali jen ti nejlepší z nejlepších, špiky svého oboru, opravdové elity. Nikdo neznal jejich pesný poet, funkce ani nápl práce. Všichni ale vdli, e to oni uvádí Sí v ivot, e díky nim mají to štstí probouzet se kadý den do nového rána. V Centru se nacházel i hlavní reaktor, srdce Sít a zdroj energie pro Isis.


„Uka mi Plochou,“ pobídl Helen, zatímco zapíjel další sousto. Kadý Avalo disponoval Plochou. Jednalo se o imaginární prostor ve virtuálním svt, pes který spolu jednotliví uivatelé a pátelé komunikovali. Stailo se pipojit a lovka zahltilo tisíc zpráv o tom, kdo co dlá, kde je, jaký ml den a podobn. Fotky z virtuálních dovolených, výsledky z herních center, domácí videa. Áron moc dobe vdl, e nkteí tráví na Ploše veškerý volný as. e si ráno ani nedojdou na záchod, ani by nezkontrolovali, co jim kdo napsal. Jeho tenhle fenomén nikdy nepohltil do té míry, e by si bez Plochy neuml pedstavit bný ivot.


„Našla jsem pes pt set nových zpráv,“ oznámila mu Helen. Povzdechl si. Místnost náhle potemnla, akoliv venku se rýsoval jasný den. V nastalém šeru se odevšad vynoovala záiv zelená a modrá písmenka dávající dohromady na první pohled nesmyslná slova a snad i vty. Zprávy se pro úsporu místa zaznamenávaly zkratkovitým jazykem. Postupem asu se nkteré shluky znak natolik ustálily, e se nyní dala vyjádit i celá souvtí nkolika málo písmenky. Co souvtí, všechno! Krom toho zde byl pohotový avatar tlumoící vzkazy do staré lidské ei. Áron si uvdomoval, e jde jen o as. Za pár desítek, nanejvýše stovek let klasická e zmizí definitivn. Dnešní generace u ji beztak ovládala jen mizern.


„Nco zajímavého?“ pronesl apaticky a jal se mezi zprávami procházet. Stailo se nkteré dotknout prstem a hned se zvtšila a ukázala v pozadí informace o odesílateli. Jméno, vk, fotka, as… pokud dotyný zapnul video mód, bylo dokonce vidt, co zrovna dlá.


„Vtšinou nic dleitého,“ piznala Helen.


Mávl rukou a celou jednu ást zpráv zahodil pry. Rázem zmizely. Mít 5 126 pátel mlo své nevýhody. S vtšinou z nich se beztak v ivot nepotkal ani nepotká. Nepovaoval za nutné íst jejich myšlenkové pochody a bláboly. Nikdy se nedozví, e je hází do koše.


„Uivatel John K-75 G91 ti doporuuje zaít chovat psa a posílá pozvánky do dalších dvaceti osmi aplikací.“


„Kdy u pochopí, e m tohle nebaví?“ poloil si Áron enickou otázku. Odpov leela nasnad. Nikdy.


„Mám mu poslat vzkaz, aby t s podobným typem zpráv u neobtoval?“ zeptala se Helen. Po krátké odmlce dodala: „Zase.“


„Zbytené,“ mávl nad tím otráven rukou. „Oba víme, e je nepouitelný. Dlá ješt vbec nco jiného?“


„Moment.“ Helen se odmlela a na chvíli se duchem ztratila. Napojila se na Johnova avatara, aby prozkoumala jeho historii. „Ne,“ piznala, jakmile znovu otevela oi. „Krom oficiálních akcí vnuje veškerý as online hrám na Ploše. Aktuáln se úastní 239 rzných aplikací.“


„Semlelo ho jeho povolání,“ zauvaoval nahlas Áron. „Zaínali jsme spolu. Já v sekci designu avatar, on na tvorb mini her pro Plochu. Pak jsem povýšil na programování umlé inteligence, on zstal. Úpln ho to pohltilo.“


„Já vím.“


Jiste to vdla. Vdla všechno, co on. Sdílel s ní svj ivot, své myšlenky. Stala se souástí jeho osobnosti.


„Nedivil bych se, kdyby vyvinul njaké aplikace pro hru ze spaní.“


Tenhle dovtek pronesl trpkým hlasem. Mrzel ho Johnv osud. Od zaátku ho povaoval za jednoho z tch pátel, kteí neexistovali pouze virtuáln, nýbr se s nimi as od asu – vtšinou pi té i oné slavnosti Sít – mohl setkat osobn a popovídat si. S pibývajícími léty se však stával více a více posedlejší prací a dnes u neznal a neuml nic jiného. Tisícovku pátel, co mu ješt zbyla, zahlcoval denn stovkami podobných pozvánek.


„Moná bych mohla odeslat tvým jménem poadavek na zrušení pátelství,“ navrhla opatrn Helen a tázav se mu zahledla do oí.


„Ne. Staí, kdy zablokuješ všechny zprávy s podobným obsahem.“


„Ok, uloím si to.“


Pátelství se mazala jen velmi vzácn. lovk pro to poteboval povolení Sít a opravdu váný dvod. ádný zákon to nezakazoval, jiste ne, nicmén obecn platilo vité pravidlo, e pátelství se neruší. Cílem Sít bylo lidi sbliovat, nerozdlovat. Poádaly se týdenní, msíní i roní soute v získávání pátel. Vítzové se dokali vyznamenání, odmn a krátkého asu v televizi. Zbavování se pátel naopak budilo podezení a íkalo, e je s dotyným cosi v nepoádku.


„Uivatel Booth S-56 B37 ti peje úspšný start do nového týdne.“


„Optovat,“ vyslovili tém souasn. Bootha ml rád. Asi nejvíc ze všech pátel. Snad i proto, e se s ním také nejvíce vídal. Pracoval jako konstruktér dopravních letoun.


„Co mj denní plán?“


Helen mrknutím oka zmnila vzhled místnosti a Áron se te procházel detailním harmonogramem svých inností po následujících zhruba šestnáct hodin. Jedna poloka mu však pokazila náladu. „Wilkes. Copak u absolvoval test tetího stupn, e se vrací do práce?“


„Vera. S úspšností osmdesát šest procent. Psal ti dopis, kde ti piznává velké zásluhy a dkuje za pomoc s pípravou. Zárove chápe, e máš moc práce, a proto se nezlobí, e jsi mu ješt neodeslal gratulaci. Tší se, a se opt pustíte spolen do práce. Dnes ráno poslal další zprávu. Opakuje v ní zhruba toté, co v první.“

 


Áron se zachmuil. Pracoval u devt let na úseku umlé inteligence v Programátorském centru a za tu dobu se dokal ady povýšení. Nyní patil k top programátorm celé sekce a zabýval se tmi nejvtšími projekty. Wilkes náleel podle editel centra mezi nejnadanjší programátory nové generace. Áronovi ho pidlili jako asistenta, akoliv o ádného neádal. Vysvtlení bylo prosté. Má ho uit a pipravit na to, aby po nm jednou pevzal jeho úkoly. Za normálních okolností by ho to potšilo, protoe jinými slovy se tím dozvídal, e se s ním poítá na ješt vyšší posty – koneckonc v ptaticeti se ocitl na listin ekatel na pesun do tetí zóny, co byl unikát – jene Wilkes…


„Pro ho nemáš rád?“ vytrhla ho ze zadumání Helen.


„Nikdy jsem neekl, e ho nemám rád,“ ohradil se proti jejímu naení.


„Ani nemusíš, poznám to na tob. Zprávy od nj ignoruješ, píšeš mu jen tehdy, je-li to nezbytn nutné, pi kadé zmínce o nm ti pelítne po tvái stín…“


„Njak moc m pozoruješ. Abych t nevypnul,“ pohrozil jí ertem.


„Víš, e to nejde,“ vysmívala se mu a honem dodala: „Pro tvou bezpenost samozejm.“


ádný Avaloan nemohl vypnout domácího avatara. V poátcích Sít proti tomu skupina uivatel protestovala. Bouili se, e tím pichází o soukromí. Nakonec uznali, jak moc se mýlili. Úelem tohoto opatení nebylo nic jiného, ne chránit jejich ivoty a blaho. Vdy co kdyby se nkomu doma udlalo špatn? Avatar okamit pivolá pomoc. Kdyby v tu chvíli byl vypnutý, neboák by teba i zemel. A to by si pece nikdo nepál. Všechno, co inila Sí, inila ve prospch lidstva. Ironii osudu bylo, e práv hlavní pedstavitel opozice zemel na selhání srdce, kdy demonstrativn avatara vypnul…


(Ukázka z pipravované knihy Tomáše Záeckého)


Tomáš Záecký

* * *
Koláe © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny lánky autora



Komente
Posledn koment: 28.04.2015  20:12
 Datum
Jmno
Tma
 28.04.  20:12 kusan
 27.04.  17:33 Blanka K.
 27.04.  09:03 Von