Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Valérie,
zítra Rostislav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Nedosa¾itelná image


„Já se snad u¾ narodila s taškami v ruce,“ øíkala jsem si v tom pøedvánoèním èase, kdy¾ jsem bìhala z jednoho konce Olomouce od Jiøinky, které vyplivlo koleno, na druhý konec k tetì Lídì se zablokovanými zády, pak hned za málem devadesátiletou maminkou a obèas i za sousedem Pavlem, který se právì vrátil z nemocnice a také potøeboval nìkdy s nìèím píchnout.


Kastrùlky s obìdem, vánoèní kapøi v sí»ovce, brambory na štìdroveèerní salát, bystrovanské zelí k hodobó¾ové kachnì – prostì nákupy, nákupy a nákupy.


„Kdyby mì tak vidìla Bo¾enka z Prahy,“ mìla jsem výèitky svìdomí. „Ta by se mnou nebyla spokojená.“


Bo¾enka, letitá kamarádka, uèitelka ze Strossmayerova námìstí zvaného Štrosmajerák, do mne toti¾ neustále huèí, ¾e v ¾ádném pøípadì nesmím dìlat ostudu všem básníkùm, spisovatelùm a umìlcùm na celé zemìkouli, kdy¾ u¾ mne mezi nì poèítá. Nutí mì být v ka¾dé situaci prudce elegantní, peèlivì upravená a obklopená mrakem pøíjemné vùnì, nejlépe znaèky Versace, Chanel nebo Dior. Hlavnì ¾ádné igelitky v rukou nebo nedej bo¾e, batoh na zádech. Jen pøes rameno le¾érnì zavìšená kabelka èi malé psaníèko pod loktem, to je její pøedstava. A tak se na ka¾dém kroku kradmo ohlí¾ím, jestli za mnou zrovna Bo¾enka nestojí, jestli mì nenaèapá, jak se neøídím jejími radami, a v duchu ji odprošuji, nebo» není v mých silách splnit jí její pøání.


Ne ¾e bych chodila mezi lidi jako vagabund, ale i kdy¾ pøátelé tvrdí, ¾e jídlo nejím, ale šòupu, pøece jen obèas nakupuji a také si jdu nìkdy nechat opravit boty, dát kabát do èistírny a koupit úklidové prostøedky.


Kromì toho jsem si sama jednou na vlastní kù¾i vyzkoušela, ¾e se nic nemá pøehánìt.


Ale to je docela jiná story. Zaèala pøed lety v jedenáctiposchoïovém domì kousek od vì¾e meteorologického radaru observatoøe na Libuši, souèásti Èeského hydrometeorologického ústavu, s èervenobílou kopulí na šešuli. Tam se podle mé pøebujelé fantazie míchá poèasí a pak odtud neviditelnými cestami míøí jeho pøedpovìï na televizní obrazovky. Ten dùm se stal v létì mým novým domovem.

 

 

Kdy¾ mì u¾ pøestalo bavit nekoneèné vybalování krabic, balíkù a zavazadel, sáhla jsem do kufru pro nìjaké solidní obleèení, abych si na pra¾ských ulicích trochu provìtrala hlavu.


„Nový byt, nový ¾ivot, nový kostýmek,“ napadlo mì a vylovila jsem z kufru sukni ze smetanového krep¾or¾etu a módní sáèko koupené pøed týdnem v butiku.


Zamkla jsem rozházený byt na dva západy a pøivolala výtah. Displej u dveøí vyblikával èísla poschodí, kterými výtah klesal, a pak se rozevøely dveøe.


Mu¾, který v nìm stál, na mne na dvì vteøiny zavìsil oèi, ale hned nato pohledem uhnul.


Pøed domem mi popøál pøíjemným hlasem pìkný den a zamíøil k tramvaji.


„Z jakého poschodí jel? Bydlí tady? Nebo byl u nìkoho na návštìvì?“ šlo mi hlavou. „Je na nìm nìco pøinejmenším sympatického,“ musela jsem uznat.


To mì ostatnì napadlo poka¾dé, kdy¾ jsme se obèas potkávali. V¾dy se na mne mile usmál, pozdravil a sotva jsem si øekla, ¾e teï je tu koneènì ta chvíle, kdy se mnou navá¾e hovor, sklopil pohled a odkráèel.


Po èase shromá¾dìní nájemníkù v domì odhlasovalo, ¾e náš panelák vylepšíme zásadní rekonstrukcí. Ale celá ta bohulibá akce mìla jeden háèek. Bylo nutné vyklidit sklepy a spoleèné prostory napìchované nepoøádkem, který se tam za ta léta, co dùm stojí, nahromadil.


„Ráda se zapojím i já,“ nabízela jsem svou pomoc. „Mám však volno a¾ v sobotu, tak mi nìjakou práci vyšetøete.“


Zbylo na mne vymést a umýt sklepy a celý suterén.


Kdy¾ se pøiblí¾ila sobota, zaèala jsem odpoledne prohrabávat skøíò a zoufala si: „Koktejlky, velká veèerní, halenky, suknì i znaèkové rifle, to mám, ale nìco na vyklízení šmíru a pavuèin ze sklepa, to v šatníku postrádám.“


Nakonec jsem doma pøece jen našla staré spodky, které si navlíkal mùj syn pod maskáèe na vandrech, a trièko oprané tak, ¾e mi jeho pùvodní barva unikla.


Štìstí, ¾e se na víkend v¾dy celý dùm vylidní, jak všichni odjedou na chaty a chalupy daleko za Prahu.


Pøesto jsem však ještì poèkala, a¾ padne soumrak, v pøesvìdèení, ¾e teï u¾ do suterénu opravdu nikdo nevkroèí, a koneènì jsem se tam pøemístila s kbelíkem a smetákem. Vzala jsem úklid opravdu z gruntu, a» je vidìt, ¾e umím za práci jak se patøí vzít.


Kdy¾ u¾ se ten generální úklid pøiblí¾il do finále, sklepy svítily èistotou, zato já byla upocená a špinavá a¾ za ušima. Najednou se v mínus jednièce otevøely dveøe výtahu a vyšel z nich mùj neznámý sympa»ák.


Smeták mi vypadl z ruky a stála jsem docela onìmìlá v tìch podvlíkaèkách a trièku neurèité barvy.

 


„Zrovna on mì musí vidìt, kdy¾ vypadám jako strašidlo!“


Nehnul brvou, ale já nepøehlédla veselé rarášky v jeho oèích.


„Marnì zvoním na kolegu Václava ze sedmièky,“ øekl a myslel tím pana Koubu ze sedmého poschodí. „Napadlo mì, jestli nezajel do sklepa, a tak jsem tady.“


Já na to ani nehlesla a tak udìlal zas èelem vzad.

 


Ale ne¾ mì pøešly mrákoty z toho trapasu a ne¾ jsem sbalila úklidové propriety, výtah se opìt otevøel a znovu z nìj vystoupil onen sympatický mu¾.


V ruce dr¾el ¾lutou gladiolu, kterou asi narychlo koupil v sámošce za rohem.


„Pøijmìte ho jako omluvu za to leknutí,“ usmál se na mne.


Kdy¾ jsem neprotestovala, zhluboka si oddychl a dopovìdìl: „Pøipojuji k nìmu i pozvání na veèeøi.“


Uvidìl mùj údiv, a tak pøidal vysvìtlení: „Já si nikdy netroufl oslovit vás, kdy¾ jste v¾dycky vypadala jako z módního èasopisu. A¾ teï jsem se osmìlil a doufám, ¾e mé pozvání neodmítnete.“


Bo¾enka se však z téhle pøíhody nepouèila. „Elegance za ka¾dou cenu, dej si øíct,“ stojí si stále na svém „Musí to být tvoje image a basta.“


Jen¾e pøedstavy jsou pøedstavy a ¾ivot je ¾ivot.


A» se jí to líbí nebo ne, ten pøedvánoèní èas mi tašky nevypadly z ruky. U¾ to pro mne bylo tak pøirozené, jako ¾e dýchám.


Vánoce se propadly do nenávratna a já se zase v deštivém lednu vrátila do Prahy.


Sotva jsem odemkla byt a odlo¾ila kufr do pøedsínì, hned jsem se zas otoèila na patì.


„Je to tu u mne jako u snìdeného krámu,“ došlo mi, a øekla jsem si, ¾e se koneènì postarám i o svoji malièkost.


Výtah dlouho nejel, ale kdy¾ se koneènì otevøel, vyhrnul se z nìj soused Karel s dvìma obrovskými taškami napìchovanými velkým nákupem.


„Tak zase doma?“ vítal mì a polo¾il tašky na zem. „Jak ses mìla? Povídej pøece. Co maminka, co je nového v Olomouci?“


Ne¾ jsem staèila odpovìdìt, v bytì proti výtahu, kde Karel bydlí, zazvonil telefon.


„Èekám dùle¾itý hovor,“ omluvil se, rychle odemkl, aby ho nepropásl a klap – dveøe se za ním zavøely.


„Však bude dost èasu popovídat si,“ shýbla jsem se pro tašky, sjela výtahem do pøízemí, vyšla z domu a zamíøila na zastávku pra¾ské hromadné dopravy.


„Tašky zatrápený,“ bylo mi málem do pláèe. „Já se jich snad nikdy nezbavím.“ A pak jsem obrátila oèi k obloze, na které visely tì¾ké mraky. „To by mi tak ještì scházelo, kdyby zaèalo pršet. Nemám tøetí ruku, abych v ní dr¾ela deštník.“


Autobus se koneènì dohrkal k zastávce. U¾ u¾ jsem chtìla nastoupit, kdy¾ se mi najednou rozsvítilo.


„To snad není pravda. V¾dy» to jsou tašky souseda!“


Vlekla jsem Karlùv nákup stejnou cestou zase domù a øíkala si, ¾e je èas, abych trochu zvolnila.


„Zlodìji mizerný!“ høímal na chodbì Karel. „Sotva dvì minuty a tisícovka v èudu. Za chvíli èlovìku snad štípnou i ¾idli pod zadkem.“


Kdy¾ mì uvidìl se svým ztraceným nákupem, jen nevìøícnì zavrtìl hlavou. „To ses s tìmi taškami pronesla, co?“ pøevzal je z mých rukou a øekl: „Je dobøe, ¾e u¾ ses vrátila. Bez tebe tu vlastnì byla dìsná nuda.“


Jaroslava Pechová

* * *
Kolá¾e © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 25.04.2015  17:27
 Datum
Jméno
Téma
 25.04.  17:27 kusan
 25.04.  10:34 Václav ®idek Paní Mara umi!
 25.04.  10:08 Václav ®idek Veselá mysl pùl zdraví...
 25.04.  09:18 Von
 25.04.  06:12 Bobo :-)))