Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Michaela,
ztra Vendeln.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Posázavský pacifik (3)


Toto je malý úvod ke vzpomínkám, které mi zstaly z mého ivota v Kamenném Pívozu, na dohled vláku, jím jsem velmi asto jezdívala tu do eran i do Týnce a Krhanic, tu zas do Prahy i na Zbraslav. Nikdy mi nezevšednl pohled do kaonu eky cestou do Prahy a nikde u nezaiju neopakovatelnou atmosféru kadé jízdy uvnit vlaku. Prvodí se dvrn zdravili se štamgasty a shovívav tolerovali obasnou bujarost tramp i vodák. Dobrá pohoda vdy vládla i mezi civilními cestujícími a pespolními undráky. Za ticet let svého ití u Posázavského pacifiku jsem nikdy nezaila ve vlaku nic nepíjemného, ádné naptí, vše spíše s úsmvem. Snad genius loci?


Nabízím tedy pár vzpomínek z té doby a místa, jako i njaké to foto i kolá. Pro dnešek tedy…


* * *


Jak vznikli Nmci


Na trati Posázavského Pacifiku jezdívají hlavn domácí lidé – ti, co tu podél trati ijí, nebo tu mají své chaty, a také trampové, vodáci a senioi s finskými holemi a batky na jeden den. Na svj vláek nedají dopustit.


Za letního dne nastoupila v Kamenném Pívozu do vláku paní ozdobená širokým krajkovým kloboukem. Usedla ve vlaku k okýnku s výhledem na eku, ale za jízdy si etla. V Petrov pistoupil starý pán v ervené bund, rybáské náiní maje v ruksaku stejné barvy, a pravil té paní : “Mu k vám pisednout?“
„Prosím“ ekla ona a prohlíela si rybáe. A tu kdesi uvnit své hlavy ucítila Ohi, eku svého mládí, uvidla rybáe mlky sedící nad bahnitými tnmi a temnou vodu, je se sune vkovitým korytem s pískem a oblázky na dn. A vyslovila dávno nepouitou otázku : „Braly?“
Rybá poznal spíznnou duši a vdn se rozpovídal o rybách. Zvláštním zpsobem brzy pešel k vysvtlení, zcela pravdpodobnému, pro byl Jeíšv hrob nalezen prázdný, jak Nmci povstali z pvodních Slovan, jak Karel Veliký pekonal Pipina Krátkého a kde všude byly za jeho mládí studánky v blízkých lesích. Ve Zbraslavi se rozlouil a vystoupil.


A jak e vznikli Nmci ? Germáni pobili kdysi slovanské mue a znásilnili slovanské eny od Pobaltí a po Rakousy. Tak prý to bylo.

 


Jindy zas, do Kamenného Pívozu pijel od eran srpnový vláek plný vodák, rybá, tremp a výletník. Paní vstoupila do vagonu v kostýmku, na hlav opt svj letní klobouk, botiky, kabelka. Ti co nedímali, dívali se na ni. Oslovil ji zarostlý mu v dínovin. Zdvoile chválil její eleganci, hovoil o dokonalosti a staré škole, byl nadšen ím dál víc, a ekl: “Madam, mu vám íkat madam?”


Pochlubil se bíle upracovanýma rukama stavebníka, a hle, i ona byla ze stavitelské rodiny. Tu on vyjmul z kapsy špachtliku, jí opravuje polámaná kídla andl na starých kostelích a vyprávl, jak miluje práci s ní, ale jak musí as od asu andly opustit a postavit njakou obyejnou ze, aby se nezbláznil z té omšelé krásy.
Na Hlavním nádraí sestoupil ze schdk první, nabídl dám svou dla a galantn, jako za starých as, jí pomohl bezpen sestoupit na peron. Její ruku políbil, jako by to dlal denn, a ona to pijala se stejnou samozejmostí.

 


Celý den znly jí v mysli vídeské valíky.


Jednou také ta paní, jedouc vlákem ku Praze, usedla poblí mladého tatínka s krásnou holikou. Oni si pkn povídali, tatínek mobilem fotografoval, e to ukáou mamince. Paní vzala ze své kabely suchou housku a hledíc na stíbitou eku, jedla. Holika to uvidla a volala: “Tatínku dej mi housku!”


On jí povídá: “Housku nemáme, já ti dám obloený chlebíek.” Holika natáhla moldánky, a tak jim ta paní jednu ze svých housek nabídla, aby bylo dobe.


Lidi kolem se usmívali a starší paní, která se usmívala nejvíc, najednou si zaala utírat oi od pláe.


To jednou, pi podobné klidné jízd, objevil se v ulice pejsek voíšek njaký s veselýma oima a zdvienou ohákou, jak u takoví voíškové bývají. Nkteí cestující k nmu promlouvali, i mu dávali sousto ze svých svain, a se kdosi zeptal pana prvodího, í e ten psík vlastn je? A tu pan prvodí ochotn vysvtlil, e psík není tu nií, on jen obas nastoupí sám do vlaku v Petrov a ve Vraném zas vystoupí. K veeru jede pak stejnou cestou dom. Snad má ve Vraném nevstu?

 

Píšt:Zbraslavské nádraí


Text a koláe: Olga Janíková

* * *

Zobrazit všechny lánky autorky



Komente
Posledn koment: 03.04.2015  11:52
 Datum
Jmno
Tma
 03.04.  11:52 Von