Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Michaela,
ztra Vendeln.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Posázavský pacifik (2)


Toto je malý úvod ke vzpomínkám, které mi zstaly z mého ivota v Kamenném Pívozu, na dohled vláku, jím jsem velmi asto jezdívala tu do eran i do Týnce a Krhanic, tu zas do Prahy i na Zbraslav. Nikdy mi nezevšednl pohled do kaonu eky cestou do Prahy a nikde u nezaiju neopakovatelnou atmosféru kadé jízdy uvnit vlaku. Prvodí se dvrn zdravili se štamgasty a shovívav tolerovali obasnou bujarost tramp i vodák. Dobrá pohoda vdy vládla i mezi civilními cestujícími a pespolními undráky. Za ticet let svého ití u Posázavského pacifiku jsem nikdy nezaila ve vlaku nic nepíjemného, ádné naptí, vše spíše s úsmvem. Snad genius loci?


Nabízím tedy pár vzpomínek z té doby a místa, jako i njaké to foto i kolá. Pro dnešek tedy…


* * *


Kadý den se nepovede!


Do kolekové tašky zvané Andula naloila jsem knihy pro antikvariát a vydala se na naše devné nádraí. Místo vlaku pijel lutý autobus – tra mezi Krhanicemi a Jílovým se opravuje.


V Jílovém usedli jsme do motoráku taeném obludnou dieselovou lokomotivou a vyjeli ku Praze. Radost cestujících neznala mezí.


Minuli jsme Luka, kde v pondlí doslouila lokomotiva, a dojeli do Davle, kde nedávno mému vagonku upadlo kolo. Poté pokraovali jsme dále. Ped Petrovem na trati vláek zastavil a malinko couvl zpt do Davle. Prvodí nám sdlil, e na trati je padlý strom a bude to chvilinku trvat. Na potvoru zapomnla jsem doma mobil, ale hodný pan výpraví mi dovolil zavolat dtem z úedního telefonu dokonce zadarmo, protoe je-li na trati pekáka, je všechno dovoleno. Já toti vím, jak dopadne taková chvilinka.


V mém vagonku bylo mezitím ivo: jeden cestující, vezoucí s sebou koiku, práv s ní zápasil, ona mu lezla na holou hlavu, zatínala drápky, jeila se a prskala. Byla velmi mrštná, ale i pán se snail. Kdykoli unikla pod lavice, lezl staten po tyech za ní. Dva pítomní psi situaci zvládali s pehledem na klín svých paniek. A tu pišel hodný pan výpraví v ervené epici, hovoil vlídn k pánovi i ke koce a stídav je oba hladil.


Konen po pldruhé hodin nás vysvobodili hasii a z Prahy! Vyjeli jsme! V duchu jsem odíkávala mantru „jsem spokojená, nic se nedje, je mi dobe“. Takto dojeli jsme bez nehody do Braníka, odkud se lovk hrav pemístí tramvají íslo 3 nebo 17 na Palackého námstí k metru trasa B.


Mííc do Spálené ulice, dojela jsem do stanice metra Národní, kde na schodech jedoucích vzhru upadla jsem i s Andulou na záda. Jak, nevím. Vnímala jsem nezadritelný pád, chaos knih, ní volání – a nedává ruce na schody – a konen m dva mladí lidé postavili na nohy, rozcuchanou ale nepoškozenou.


V antikvariátu pi pebírání knih vzal pan vedoucí do rukou moji obanku a pomocí lupy potšen zjistil, e pro jakousi vadu mám podle nové vyhlášky úedn neplatnou obanku. Chvíli jsme si povídali o Kocourkov a poté já, zbavena tíhy knih, vydala jsem se k domovu, u beze zvláštních píhod.

 


Mají-li cestující našeho vláku štstí, me se ovšem podobná situace vyvinout úpln jinak. Podél trati je spousta stromoví a divokých ke na skalách – pekáky na trati nejsou tu ádnou vzácností. Kdy zas jednou na tra padla z výše skal velká vtev, motoráek odevzdan zastavil. Prvodí bhal po vagónku a rozilen volal: “Co budeme dlat, co budeme dlat? Musíme zavolat hasie! My zas do tý Prahy, bóe, nedojedem!”


Ve vagónku sedlo té nkolik udlanejch mu v pracovních overalech. Kdy poklidn dosvaili, povídá jeden: “Tak na to, chlapi, dem! “Rozván sestoupili na koleje a obratn odstranili pekáku. Prvodí se rozveselil a zapískal. Vláek se rozjel.

Dramatické píhody nemusí se však vdy odehrávat na kolejích, také uvnit vlaku me dojít k naptí, nezachová-li se njaký náhodný pasaér vhodn. To tak jednou jedeme vlákem se sousedkou Marií, poklidn hovoíme a tu ona spatí, e mu jakýsi mladý a úhledný poloil své obuté nohy na sedadlo proti sob. Marie zbrunátní, její rysy ztvrdnou a ona drtí tiše kletby. Nevydrí pihlíet. Rázn (pokud to pohyby vlaku dovolí) zamíí k mladíkovi a ji stojí nad ním a hlasit mu káe:


“Pane promite, ale vy jste prase!” Mládenec dá nohy, kam se patí. Sousedka ješt zasyí: “Dobytku jeden!” Mládenec hledí z okna do plynoucí krajiny.


Sousedka Marie vrací se na své sedadlo nezranna. Netušila jsem, jaká je bojovnice. Ve Vraném pistoupí manelé hovoící nmecky a usednou na ono místo. Sousedka na štstí nmecky nehovoí.


Píšt vám povím nco idylického.


Text a koláe: Olga Janíková

 * * *
Zobrazit všechny lánky autorky



Komente
Posledn koment: 30.03.2015  17:06
 Datum
Jmno
Tma
 30.03.  17:06 Ing Olga Jankov
 27.03.  13:16 Karla I.
 27.03.  11:39 Ferbl
 27.03.  09:57 dubsk
 27.03.  07:53 Von
 27.03.  06:49 zdenekJ
 27.03.  06:19 Bobo :-)))