Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Vclav,
ztra Michal.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.


Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.


Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.


Taková jsem byla já!


V uritém úseku ivota lovk intenzivn ije pouze pítomností - studuje, pracuje, zaloí rodinu, pijdou dti, ranec starostí je den ze dne vtší a tší. Není as na vzpomínání, všechnu energii spotebuje pítomnost. Ale v plynoucím ase se najednou pistihnete, e se zanou jako záblesky vybavovat obrazy z dávno minulých let. Stále však ješt nenastal ten pravý as na vzpomínání, to a dti opustí rodinné hnízdo, aby si konen zaaly ít svj opravdový dosplý ivot. Pak teprve máte as pevn zachytit záblesk vzpomínky a zanete rozplétat klubíko do souvislejších obraz. Nabízím laskavým tenám SeniorTipu nkolik nahlédnutí do mého dobrodruného dtství.


* * *


Mlsná huba


Bývala ješt zima, ale jaro se pece jen blíilo. Dalo se to poznat taky podle toho, e se jednoho dne objevil v kuchyni u kamen široký košík zakrytý teplým šátkem a v nm to jemounce pípalo. Kdy jsem poprvé uvidla hebounké lutohndé kuliky, kterým svítila malinkatá oika jako korálky, které mly kraounké noiky jako drátky a které mne obkaly lutými zobáky do dlaní, zatajil se mi dech. Neumím vyjádit ten pocit nadšení a údivu, který se mne zmocnil. Kdo aspo jednou drel ve dlaních erstv vylíhnutá kuátka, ten ví, jak mi bylo. Chodila jsem se na n dívat tak asto, e mi to nakonec museli zakázat, aby ta chuátka mla trochu klidu.


Kdy z nich posléze vyrostly kvokavé slepice a splnily svj ivotní úkol v podob mnoha desítek bílých, hndých nebo kropenatých vajíek, uvaila z nich maminka silnou polévku a maso udlala na smetan. Paneku, to byla dobrota!


No dobe, dobe, zase jsem u toho jídla a ješt u nho chvilku zstanu. My jsme nebyli nijak bohatí, ševcovina byla hladové emeslo, ale mli jsme dv políka, která nás docela dobe zabezpeovala na celou zimu. Babika i rodie se na nich poádn nadeli od jara do podzimu. Zato jsme ale mli dostatek vlastních brambor, základní zeleniny i fazolí, které rostly na tykách kolem políka jako barevný plot. Na jednom poli rostlo nkolik strom švestek, take kadlátek, jak se u nás íká dodnes, bylo dost nejen na povidla, ale také na dobrou domácí slivovici, která se potají v hluboké noci pálila v podomácky vyrobeném kotlíku.


Do mlýna vozíval tatínek pár pytl zrní, take ani dobrá mouka nám nechybla. Vypstovalo se dost i na to, abychom si mohli kadý rok vykrmit prasátko a pilepšovat slepicím. Proto jsme mohli mívat v nedli a ve svátky maso – voavou peínku s kupavou krikou, obas smaený ízek, sem tam domácí sekanou. Bylo i sádlo na chleba a škvarky do vajeiny.


K hezkým vzpomínkám na dtství patí i veerní krmení naší kozy a prasátka. Bylo milouké, kdy bylo ješt malé. Visela jsem na dvíkách do jeho chlívku a nadšen pozorovala, jak šmejdí v šustivé slám a hledá si místeko na spaní. Chrochtalo tak roztomile, e bych za ním nejradj vlezla. Jene rychle rostlo a ím bylo vtší, tím mí bylo roztomilé a tím víc bylo útonjší. A jak se dovedlo hlásit o krmení! Jeelo jako elektrárenská siréna, ale pesto mi ho bylo líto, kdy pišel as zabíjaky.


Kdy maminka nachystala krmení pro kozu a vzala do ruky ejdlík na mléko, mojí povinností bylo zapálit v plechové lucernice svíku, poádn zavít její dvíka, aby svíka nedejboe nevypadla a nezapálila slámu v chlívku, a pkn svítit na cestu. Aby mi nebylo zima, uvázala mi maminka na hlavu teplý šátek, vypadala jsem jako dvátko z Ladových obrázk, který ml roky celé odumlané. To nebyla moje „práce“, o to se postarala malá roztomilá kzlátka, která se pletla pod nohy, jen co jsme vstoupily do chlívku. Musím piznat, e kdy z nich pak na Velikonoce udlali smaené ízky, nikdy jsem je nejedla. U vepového mi to ani nepišlo asi proto, e to dosplé vykrmené prase u roztomilostí neoplývalo.

Text: Marie Zieglerová
Ilustrace: Iva Pospíšilová

* * *

Zobrazit všechny lánky autorky



Komente
Posledn koment: 09.11.2014  18:13
 Datum
Jmno
Tma
 09.11.  18:13 Blanka B.
 09.11.  15:05 Von
 09.11.  14:58 Von
 09.11.  14:14 Tonda ......
 09.11.  14:01 mara rka
 09.11.  13:11 Von
 09.11.  12:52 Mara pro vechny
 09.11.  11:15 janina
 09.11.  10:58 ferbl
 09.11.  10:52 Tonda +++
 09.11.  10:20 Vesuvanka dky
 09.11.  09:33 Kvta :-)))
 09.11.  09:29 Von
 09.11.  07:08 Tom Mcha
 09.11.  06:13 Bobo :-)))