Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Marek,
zítra Oto.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.


Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.


Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


®ivot tropí hlouposti – aneb mé ¾ivotní paradoxy a renoncy (8)


Za mého útlého dìtství býval vánoèní stromek samozøejmì úplnì jiný, ne¾ na pøilo¾eném obrázku. Vìtšinou to byla pomìrnì velká jedlièka a na ní kromì vánoèních ozdob i malá jablíèka, oøechy a rùzné cukrovinky-honzíky. Matnì si pamatuji, ¾e o Vánocích v roce 1938 rodièe, jako¾to stálí zákazníci místního lahùdkáøe, dostali – zøejmì naposledy - pod stromeèek dárkový košíèek. Kromì lahvièky vína v nìm bylo pár pomeranèù, datlí, fíkù a pišingrù a hlavnì i malý balíèek èokolády. Témìø všechny tyto pochutiny jsme pak nevidìli témìø deset let a nìkteré tropické ovoce ještì mnohem déle! A k tomu vánoènímu stromeèku se v naší rodinì vá¾e jedna velmi zajímavá pøíhoda. Ne – od jeho svíèek a prskavek nic nechytlo, jak byste mo¾ná èekali, ale on jednou prostì zmizel.


Znám to bohu¾el pouze z vyprávìní rodièù a svého bratra. Kdy¾ jsem byl ještì na houbách, tak se ten stromek v¾dy strojil v obýváku veèer pøed Štìdrým dnem, kdy¾ u¾ bratr spal. Ustrojený stromek se pak obestavìl velkým paravánem, aby nebyl vidìt a bylo nakázáno, ¾e tehdy asi sedmiletý brácha se za nìj nesmí dívat. Samozøejmì ¾e to ten výteèník nevydr¾el, ještì ne¾ odešel do školy nakoukl za ten paraván a køièel, ¾e pod stromeèkem nic není – dárky se tam samozøejmì dávaly a¾ veèer. Tatínek se rozzlobil, dopoledne opatrnì a potají odnesl celý stromek i paraván na pùdu, a kdy¾ se bratr v poledne vrátil ze školy, tak jen zíral. Roh v obýváku byl prázdný! Brácha pak mìl zka¾ené celé dlouhé odpoledne. No – veèer se to napravilo, ale kdy¾ jsem zaèínal brát rozum já, dávalo se to u štìdroveèerní veèeøe k lepšímu. Kostièka z kapra pøi té veèeøi sice sem tam zaskoèila, ale k doktorovi se nikdy nemuselo a staèilo to zajíst støídou mìkèího chleba.

 

Zachovávali jsme také nìkolik obvyklých vánoèních zvykù. Støevícem jsme pøes rameno neházeli, nebo» v rodinì ¾ádné „pøeslice“ nabyly, ale pouštìli jsme malé svíèièky ve skoøápkách vlašských oøechù po vodì ve smaltovaném lavoru, a nìkdy jsme i lili do vody roztavené olovo. To byla pozdìji moje doména, nebo» jsem ten tì¾ký, ale snadno tavitelný kov získával bìhem roku sbìrem brokù za pojízdnými støelnicemi o poutích a posvíceních. Nìkdy v roce 1945 nebo 1946, pøesnì to nevím, se nám ve vodì v lavoru objevil krásný srp, z kterého jsme mìli radost a netušili, jak bude tohoto zemìdìlského nástroje s pøidáním kováckého kladiva ideologicky i jinak zneu¾ito u¾ za pár let! I kdy¾ jsme ka¾doroènì mìli o Vánocích nádherná jablka – malináèe s hezkými pupíky u stopky z blízkých Holovous, maminka je nikdy nerozkrajovala, proto¾e byla povìrèivá a radìji nechtìla vidìt ani hvìzdièku ani køí¾ek. Jó – a pìstitelská ovocnáøská stanice se základní tzv. interovou povìtrnostní sanicí je v tìch Holovousích dodnes. Vidíte - opìt ve vzpomínkách pìknì skáèu!


V tìch prvních váleèných zimách jsme si u¾ili zimních radovánek opravdu dosyta. První ly¾ièky s „baèkorovým“ vázáním a první „šlajfky“, které utrhávaly podpatky, proto¾e byly na klièku, jsem dostal hned na poèátku války a na „profesionální“ fotce s tatínkovým stínem mám u¾ ly¾e druhé.

 

 

  


Nìkteré ty zábavy byly ovšem i velmi nebezpeèné. Ly¾ovat jsme chodili na blízký kopeèek Šibeòák, kde byl i malý lom s nìkolika sice krátkými, ale velmi pøíkrými srázy. Na mnohem vzdálenìjším kopci Zebínì se mi pak – samozøejmì nechtìnì – povedlo první salto na ly¾ích, a to ještì o akrobatickém ly¾ování se nikomu ani nesnilo! Pøi bruslení bylo nebezpeèné u¾ sondování, zda, nebo ještì nás led udr¾í. Ta první sondá¾ se dìlala kameny, na které jsme pak nadávali, proto¾e do ledu zamrzly a pøi bruslení pøeká¾ely. Naštìstí jsme tehdy ještì moc daleko nedohodili. Ta poslední sondá¾ se pak provádìla tak, ¾e jsme se chytli za ruce, utvoøili øadu a projeli co nejrychleji celým pomalu u¾ rozmrzajícím rybníkem. Led pod námi sice ještì dr¾el, ale u¾ trochu praskal a zejména se „nádhernì“ vlnil. Praskání našim uším lahodilo, naše dušièky se trochu tetelily strachem, dnes by se øeklo, ¾e to byl „adrenalin“. Další nebezpeènou zábavou bylo plavení na ledových krách, které vysekávali zamìstnanci místních ledáren na rybníku a také „provazolezecké“ výkony na zábradlí krátkého døevìného mostu nad ¾eleznièní tratí, která vedla kolem rybníka. Balancování nad kolejemi byla ale zále¾itost letní, tak¾e to sem vlastnì nepatøí, ale neš».


O posledních váleèných Vánocích v roce 1944 panovaly holomrazy, Vlasta Burián by øekl „kruty“ a¾ –20°C. a bájeènì se bruslilo! To u¾ jsem dostal pod stromeèek „d¾eksny“ a na ledì prohánìl nejen puk a tenisák, ale i pomalejší holky. A právì tehdy jsem pøi jednom tom plavení na køe pochopitelnì spadl do ledové vody. Bylo tam sice mìlko, ale dostat se ven pøece jen chvíli trvalo a pak ještì jsem se musel rychle pøezout. Utíkal jsem podél trati a pod zmínìným mostem k nádra¾í a šlo to èím dál tím tí¾e. Voda na mnì mrzla a domù jsem dorazil jako jeden rampouch! Svlékání nebylo jednoduché a chudák maminka se tak zapotila námahou i strachem, ¾e mne ulo¾ila do postele, ani¾ bych dostal výprask. Naopak, èekal mì horký èaj s mou oblíbenou malinovou š»ávou. Dopadlo to tedy dobøe, ani jsem to neodstonal!


Vladimír Vondráèek

* * *

Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 23.12.2014  22:26
 Datum
Jméno
Téma
 23.12.  22:26 kvìta :-)))
 23.12.  22:02 Mara
 23.12.  19:01 tonda
 23.12.  18:01 Blanka K.
 23.12.  15:39 Ferbl
 23.12.  07:03 Jitka
 23.12.  06:21 Bobo :-)))